Vilnius (1) - Republika Užupis a Frank Zappa

Litevská metropole Vilnius je trochu ve stínu Rigy a Tallinnu, hlavních měst Lotyšska a Estonska, na rozdíl od nich neleží na mořském břehu, ale ve vnitrozemí nedaleko hranic s Běloruskem. Množstvím památek je však překonává. I když historická centra všech tří měst jsou na seznamu UNESCO, koncentrace výstavních kostelů ve Vilniusu je jedinečná a jsou zde i moderní stavby, např. v Pobaltí nejvyšší televizní věž (326 m) a mrakodrap Europa Tower (149 m), který je zde nejvyšší obytnou stavbou.

Jenže i ta nejkrásnější města mají čtvrti, kterými se nechlubí nebo kam se turisté dokonce ani neodvažují vstoupit, např. Bronx v New Yorku či ghetta jihoamerických megapolí, ve Vilniusu však z jedné části, kde převažovaly zdevastované domy, zdržovali se zde squatteři a další lidé z okraje společnosti, dokázali udělat turistickou atrakci.

Skupina recesistů z uměleckých kruhů 1. dubna 1997 (tj. "na apríla") pošmournou městskou část za říčkou Vilnia prohlásila za Republiku Užupis (užupis = za řekou), vymyslela pro ni vlajku, zvolila prezidenta, jmenovala ministry a sestavila armádu o síle 12 mužů.

Na vlajce je znázorněna dlaň ruky na bílém pozadí a její barva v závislosti na roční době střídá modrou, zelenou, žlutou a červenou.

Republika Užupis má také ústavu, která obsahuje 38 článků s vymezením práv osob, zvířat a věcí a 3 hesla. Ve více než 20 jazycích jsou natištěna na zrcadlech a při fotografování je tak snadné vytvořit selfie.

Namátkou několik článků:
1. Každý má právo žít u řeky Vilnia, zatímco řeka Vilnia má právo téci kolem.
2. Každý má právo ohřívat vodu, v zimě topit a zastřešit si obydlí.
3. Každý má právo zemřít, ale není to povinnost.
12. Pes má právo být psem.
14. Každý má právo občas nevědět o svých povinnostech.
15. Každý má právo pochybovat, ale není to povinnost.
16. Každý má právo být šťastný.
24. Každý má právo ničemu nerozumět.

29. Nikdo nemůže sdílet to, co mu nepatří.
30. Každý má právo mít bratry, sestry a rodiče.
32. Každý je odpovědný za svou svobodu.

Republika se od vyhlášení zdárně rozvíjí, uličky se zaplnily skupinami japonských turistů, život kypí i v kavárnách a restauracích, vidět levné auto je už nemožné a k pětiletému výročí byla na hlavním náměstí odhalena socha troubícího anděla.

Předtím na vrcholu sloupu v hnízdě trůnilo kamenné vejce, bylo však předmětem mnoha vtipů a obyvatelé jej raději v aukci prodali a nahradili andělem. Dnes se vejce nachází mimo Užupis na ulici Pylimo.

Sochař Romas Vilčiauskas pro Užupis kromě anděla vytvořil i sochu mořské panny. Je umístěna v břehu řeky u mostu oddělujícího staré město od Užupisu a jak už je dnes rozšířené, obsypaného zámky s vyrytými jmény zamilovaných párů.

K životním radostem patří také láhev dobrého pití.

Přítomnost umělců je patrná i na zdech domů a jejich okolí.

V Užupisu vedle nových vil nechybí ani budova opery, galerie, gymnázium a zřejmě zbývá už jen založit univerzitu.

Zakladatelé Republiky Užupis patří do klubu fanoušků hudebníka Franka Zappy (1940-1993) a přes výhrady představitelů Vilniusu, protože Zappa v Litvě nikdy nebyl, docílili toho, že na ulici Kalinausko r. 1995 (tj. ještě před založením republiky a mimo její území) jako první na světě umělci odhalili bronzovou sochu, která zde nahradila strženou sochu Lenina. Na slavnostní akci byl pozván prezident Václav Havel, který také patřil mezi Zappovy obdivovatele.

Sochu doplňují psychedelické malby a vedle nich i veselejší obrázky s radou Eskymáků dětem: "Nejezte žlutý sníh."

I ta má vztah k Zappovi, Don't Eat the Yellow Snow je úvodní skladbou alba Apostrophe (') z r. 1974, která vyšla i na singlu.
A na jeho B-straně je Cosmik Debris z téhož alba s pěkným kytarovým sólem v druhé polovině. Text a překlad je zde.