Hrad Devín - od Sandbergu přes Devínskou Kobylu

O Bratislavě se často mluví jako o městě pod Děvínem a dříve jsem myslel, že jde o Bratislavský hrad, co čtyřmi rohovými věžemi připomíná obrácený stůl. Devín (vyslovuje se a v češtině i píše Děvín) je ale starobylý hrad, který se rozkládá na skále nad soutokem Moravy a Dunaje v stejnojmenné městské části Bratislavy a pamatuje Velkomoravskou říši. Osídlení hradní skály je ještě mnohem starší, sahá až do doby kamenné (celá historie i s fotografickou dokumentací je podrobně popsána na Wikipedii).

K Devínu lze snadno dojet autobusem 29, pěkné počasí však svádělo k procházce, proto jsme místo toho jeli autobusem 28 do Devínské Nové Vsi, vystoupili na zastávce Na Hriadkach a vydali se na Devínskou Kobylu, vrch a přírodní rezervaci v Malých Karpatech, odkud je Devín vidět z nadhledu a naskýtá se i pěkný pohled na tok Moravy a příhraniční část Rakouska.

V úvodu trasy leží Sandberg, kde se v třetihorách (desítky milionů let před naším letopočtem) rozkládalo moře a dokládají to i vzácné paleontologické nálezy čelistí, zubů a koster krokodýlů (druhu gaviálů), žraloků, želv i obratle velryby. Bohatá byla také fauna v okolí moře a v nálezech jsou zastoupeny i čelisti opic.
Svahy z písku a pískovce vytváří výrazné tvary, kvůli jejich ochraně je přístup k nim zakázán.

Bílý most přes řeku Moravu z r. 2012, spojující Slovensko a Rakousko, je určen pro cyklisty a pěší a Bratislavský samosprávní kraj tehdy vypsal anketu na jeho pojmenování. Recesisti navrhli Most Chucka Norrise (podle někdejšího mistra světa v karate, který se pak prosadil jako nepřemožitelný hrdina akčních filmů) a tento název s velkým náskokem zvítězil. Protože konzervativní Rakušané byli pro Most Marie Terezie (skončil v anketě druhý) a s Chuckem Norrisem se nechtěli smířit, nakonec se obě strany dohodly na neutrálním názvu Cyklomost svobody (Freiheitsbrücke). Na Google Maps se však stále dá najít jako Chuck Norris Bridge.

Cesta na Devínskou Kobylu vede lesem, proto výhledy se otevřou až pod vrcholem. Bohužel Devín byl proti Slunci.

Nápadná budova na dalším snímku je zámek Hof v obci Schlosshof na rakouské straně.

Po sestupu do městské zástavby procházíme kolem kostela sv. Kříže, před nímž stojí sousoší Cyrila a Metoděje, kteří r. 863 na žádost knížete Rastislava přišli jako věrozvěstové Slovanů na území Velké Moravy. V rámci své mise vytvořili vlastní písmo hlaholici a bohoslužby vedli ve staroslověnštině místo tradiční latiny (řečtiny a hebrejštiny). (Bylo na čase pozvednout naši gramotnost, když v antickém Řecku už několik století před Kristem existovala rozvinutá filozofie, matematika, astronomie, …, sochařství, divadlo, poezie …, a v Římě i právní a politický systém.)

Moravou zaplavené údolí (niva Moravy) vytvořilo krásné zákoutí, kde se zdržují labutě. Místo bylo zapsáno na mezinárodní seznam chráněných mokřadů.

U Moravy stojí upomínky na železnou oponu a je zde i pamětní deska se jmény více než 400 lidí, kteří přišli o život při pokusu dostat se do Rakouska.

Obrázek z informační tabule ukazuje Devín ze začátku 19. století, ale v této podobě se nedochoval, protože Napoleonova vojska ho při svém tažení r. 1809 vyhodila do povětří.

I tak však skála se zříceninou hradu působí impozantně.

Na hradě má pamětní desku Ľudovít Štúr, představitel slovenského národního obrození v polovině 19. století a spolutvůrce současné podoby spisovné slovenštiny.

Pod šikmou střechou jsou ukryty základy stavby, o níž se podle jejich tvaru a nálezu kříže soudí, že byla raně-křesťanskou kaplí ze 4. století.

Místo hlučných sekaček se o trávu v areálu hradu starají ovce a kozy. A mají i sošný dohled.

Ideální náhled na soutok Moravy a Dunaje by byl z horní části hradu. Jenže ta je už od r. 2008 uzavřena, protože došlo k narušení zdi. Při rekonstrukci byla odstraněna stará dřevěná schodiště a lávky i elektroinstalace a při archeologickém průzkumu objeveny základy dalších staveb, avšak od r. 2010 byly veškeré další práce pro nedostatek financí pozastaveny (v Praze asi nemyslitelné).

Z terasy je soutok alespoň částečně vidět. Morava přitéká zprava a je očividně čistější.

Dolní věžička se jmenuje Jeptiška (nebo také Panenská věž). Podle pověsti majitel Devína rytíř Mikuláš, který byl v žádosti o ruku krásné Margarity z bohatého korutanského rodu odmítnut jejím otcem, dívku unesl a přichystal svatbu, otec se ale se svou družinou lstí dostal na Devín a v nerovném boji byl Mikuláš ve věži zabit. Nevěsta ze žalu pak skočila do Dunaje.

Z vyvýšeného místa hradu je dobře vidět Devínskou Kobylu a další kopce, Sandberg i kostel sv. Kříže.

Významnou památkou hradního návrší jsou také základy velkomoravského kostela. Jeho předpokládaný tvar je na podstavci. V okolí se našlo 6 hrobů i s cennostmi (náušnicemi a náhrdelníky). Podle jedné hypotézy právě zde kníže Rastislav očekával Cyrila a Metoděje.

Z turistického hlediska jde o velmi snadnou trasu - ze Sandbergu (195 m n. m.) pod Devínskou Kobylu (495 m, samotný vrchol v 514 m je vzhledem k někdejšímu vojenskému objektu nedostupný) je třeba vystoupat 300 m, podle ukazatelů to zabere 1 hod a sestup k parkovišti pod Devínem dalších 50 min.
Dá se jít dokonce ještě kratší trasou, po modré značce bez stoupání na Devínskou Kobylu, na kterou stačí pouhých 55 min.