Albrecht Dürer - král zaalpské renesance a teoretik umění

Pod renesancí, představující obrození antického umění, si mezi malíři a sochaři hned vybavíme Botticelliho, Leonarda, Michelangela, Raffaela, Celliniho, kteří působili ve Florencii a v Římě, a mistry benátské školy, zejména Tiziana, Giorgioneho, Veroneseho a Tintoretta.

Tento směr se však neomezuje jen na výtvarné umění a Itálii 15. a 16. století, charakteristickou podobu má v architektuře, a výrazně byl zastoupen také v díle německých malířů, z nichž nejvýznamnějšími byli Albrecht Dürer (1471-1528) a Lucas Cranach starší (1472-1553). I když Dürer měl možnost se s díly italských malířů seznámit během dvou pobytů v Benátkách (1494, 1505-1507) a při druhém navštívil i Milán a Řím, jeho obrazy, i dalších německých malířů, nejsou napodobeninou italských vzorů, ale svébytným uměním, pro které se vzhledem k zeměpisnému oddělení německých a italských území pohořím Alp vžilo neformální označení zaalpská renesance.   

Dürer od jinošských let prokazoval velké kreslířské nadání a během učednických let v malířské dílně si navíc osvojil řemeslné dovednosti práce s rydlem a tvořil rytiny ve dřevě i mědi.   

Celý život kreslil a později maloval své autoportréty. První z vídeňské Albertiny je z r. 1484, kdy měl 13 let. A odtud je také většina dalších kreseb, uvedu proto odkaz na galerii jen tam, kde to neplatí.

Jeho zaměření v kresbách bylo velmi široké, zachycoval rysy tváří, gesta rukou, celé postavy i skupiny osob, akty a stejně tak nefigurální objekty – městské scenérie, rostliny a zvířata. Věnoval se jim hlavně v počátcích své umělecké kariéry, ale úplně je neopustil ani později, kdy už byl uznávaným malířem.  

Hlava 12letého Ježíše je z r. 1506.

V následující koláži jsou kresby Svatá rodina s vážkou (1495) a Kristovo zatčení (1510). První je také uváděna pod názvem Svatá rodina s jepicí a hmyz je v pravém dolním rohu, rozeznatelný by byl jen v detailu. Symbolizuje zde vzkříšení a vykoupení. 

K biblickým námětům patří i Samson útočící na lva (1496-1497) a Svatý Eustach (1501).

Únos Európy (1494-1495) znázorňuje příběh z řecké mytologie, kdy manželce Heře věčně nevěrný Zeus se zahleděl do krásné Európy, převtělil se v mládě býka a když se nechala zlákat a sedla si na něj, býček vběhl do vody a přeplaval s ní na Krétu. (Tam se vrátil k božské podobě a s Európou měl pak 3 syny.) 

V následující koláži je Orientální vládce sedící na trůnu (1495, National Gallery of Art, Washington) a Melancholie I. (1514, Szépművészeti Múzeum, Budapešť).

Kresby Akt v pohledu zezadu (1495, Musée du Louvre, Paříž) a Koupel žen (1496, Kunsthalle, Brémy) jsou ukázkou ženských aktů. Mužský akt, a to samotného malíře ve zralém věku, jsem už dříve zařadil do článku Mužský klín v dílech sochařů a malířů.

Dlaně při modlení (1508) a Dvě studie rukou držících knihu (1506) dokládají dokonale zvládnutou techniku kresby. 

Krytý most u městské brány v Norimberku (1494) a Pohledy z jihu a ze severu na nádvoří zámku v Innsbrucku (oba z r. 1495) jsou příkladem kreseb architektonických pamětihodností. 

Naopak drobnější objekty znázorňují Design stolní fontány (1500) a Design dvojitého poháru (1526).

Z Dürerových kreseb zvířat jsou nejznámější Nosorožec (1515) a Mladý zajíc (1502), doplňuje je Mrtvý pták (1500), snad mandelík. 

Jeho kresby rostlin by mohly ilustrovat učebnice botaniky. V koláži jsou Velký trs trávy (1503), Orlíček (1495-1500) a Vlaštovičník (1495-1500). 

I když Dürer zpočátku upoutal hlavně kresbami, mědirytinami a dřevořezy, brzy si získal uznání i obrazy. V tehdejší době jejich častými náměty byly biblické příběhy, které Dürerovým dílem prostupují, ale přestože malíř byl věřícím křesťanem, zdaleka se nedržel jen jich. Např. raný deskový obraz Kající se svatý Jeroným (1494, National Gallery, Londýn) má na druhé straně malbu Nebeské těleso na pozadí noční oblohy (1497), zobrazující zvláštní úkaz na obloze. 

Polonahá stařena na obraze Alegorie (1507, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) má ke zbožnosti také daleko. Vzhledem k měšci s penězi a ošklivosti je obraz interpretován jako alegorie lakomství a pomíjivosti.   

K ženám nelichotivý je i obraz Herkules bojuje s harpyjemi (a zabíjí je) (1500, Alte Pinakothek, Mnichov), pokud tedy harpyje, podle řecké mytologie napůl ženy a napůl ptáci, k nim budeme řadit. 

V obrazech madon však ctí Raffaelův styl zobrazovat je mladé a krásné, takové jsou Madona s kosatcem (1500-1510, National Gallery, Londýn) a Madona s ležícím dítětem (1512, Kunsthistorisches Museum, Vídeň). Kosatec je symbolem sedmi bolestí Panny Marie, vinná réva Kristovy krve a bělásek v pravém dolním rohu zmrtvýchvstání Krista. 

U nás je jen jeden Dürerův originál, Růžencová slavnost (1506), Národní galerie v Praze jej vystavuje ve Schwarzenberském paláci. Panna Marie s Ježíškem uděluje požehnání věncem z růží císaři Maxmiliánovi I., vlevo klečí papež a malíř do obrazu začlenil i sebe, stojí před stromem jako druhý zprava. Dürer ho namaloval při svém druhém pobytu v Benátkách pro kostel San Bartolomeo, odkud jej do své sbírky zakoupil císař Rudolf II.

I v Klanění tří králů (1504, Galleria degli Uffizi, Florencie) malíř zpodobnil sebe, jako krále v zeleném rouchu.

Námětem obrazu Kristus mezi učenci (1506, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid) je epizoda z Ježíšova dětství, kdy se jako 12letý hoch při cestě do Jeruzaléma odpoutal od svých rodičů a ti ho pak našli až třetí den v chrámu při rozmluvě s učiteli svatých písem.     

Utrpení deseti tisíc křesťanů (1508, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je umělcovou představou legendy o masakru deseti tisíc křesťanů, umučených na hoře Ararat na příkaz římských císařů Hadriána a Antonia. Zde malíř vystupuje jako muž v černém s holí v ruce. 

Obraz Klanění Nejsvětější Trojici (1511, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je vzhledem k množství postav (Duch svatý, Bůh Otec, Kristus, andělé, Panna Marie se skupinou světic, Jan Křtitel, zástup starozákonních proroků a králů, papež, …) známý i pod názvem Obraz všech svatých a také jako Landauerův oltář, protože jej do kaple v Norimberku objednal obchodník Matthias Landauer. I sem malíř přimaloval sebe – jako postavu v krajině vpravo dole. 

K náboženským obrazům patří také portréty svatých. V koláži je Apoštol Filip a Apoštol Jakub (oba 1516, Galleria degli Uffizi, Florencie), Svatý Jeroným (1521, Museu Nacional de Arte Antiga, Lisabon) z Dürerova vrcholného období je ovlivněn koloritem obrazů holandských mistrů, např. Jana van Eycka a Rogiera van der Weyden, které měl možnost poznat na cestě do Antverp v r. 1520. 

Dürerovy portréty vynikají zachycením nejjemnějších detailů fyziognomie i psychologie postav. Portrét Oswolta Krela (1499, Alte Pinakothek, Mnichov) znázorňuje obchodníka z Lindau u Bodamského jezera.

Dürer byl prvním malířem, který autoportrét učinil plnohodnotným obrazem. Na Autoportrétu s květem bodláku (1493, Musée du Louvre, Paříž), namalovaném před svatbou, bodlák je symbolem věrnosti, na druhé straně trny jsou odkazem na trnovou korunu Krista.

Asi nejslavnějším je Autoportrét v kožichu (1500, Alte Pinakothek, Mnichov). Umělcovy dlouhé zvlněné vlasy a vous určovaly módní trendy a mladí muži ho napodobovali. Možná se jím inspirovaly i některé rockové hvězdy (např. Robert Plant). 

Portrét mladého muže (1500, Alte Pinakothek, Mnichov) s tvrdými rysy a umouněnou pokožkou dává tušit těžkou fyzickou práci.

Portrét benátské dámy (1505, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je nedokončený, i tak ale jde o mistrovské dílo, které je považováno za Monu Lisu Severu. 

Dürerovo společenské postavení a finanční zajištění dosáhlo vrcholu, když se r. 1512 stal dvorním malířem císaře Maxmiliána I. s doživotní rentou. V Portrétu císaře Maxmiliána I. (1519, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) dokonale zachytil panovníkovu vznešenost. Granátové jablko v jeho ruce je symbolem bohatství, štěstí a plodnosti, údajně jím Eva svedla Adama.  

Portrét bezvousého muže s čepicí (1521, Museo Nacional del Prado, Madrid) podle oblečení a přísného výrazu také svědčí o příslušnosti k vyšší vrstvě.

Portrét Bernharda von Reesen (1521, Gemäldegalerie, Alte Meister, Drážďany) Dürer namaloval v Antverpách, znázorňuje polského obchodníka z Gdaňsku, který tam tehdy žil. 

V rozích Portrétu Johanna Klebergera (1526, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) jsou heraldické motivy a vpravo nahoře umělcův zdobný monogram z iniciál jeho jména. Kleberger byl bohatý obchodník a finančník, který se oženil s ovdovělou dcerou Dürerova blízkého přítele.

Na Portrétu Jacoba Muffela (1526, Gemäldegalerie, Berlín) Dürer zachytil radního a předtím starostu Norimberku krátce před jeho smrtí. Malíř ho dlouho nepřežil, o 2 roky později v rodném Norimberku umírá na malárii.  

Dürer byl vskutku renesančním umělcem, kromě grafiky, malby a rytin ve dřevě i kovu se věnoval také psaní teoretických pojednání o perspektivě, proporcích a stínování. Napsal celkem tři knihy, do nichž vložil i výklad matematických základů geometrie a stereometrie a zamýšlel se nad číselně přesně určenými proporcemi, které by nejlépe vyjádřily krásu.

P.S. Téměř všechny fotografie kreseb a také většina obrazů jsou z Dürerovy výstavy ve Vídni na přelomu let 2019-2020, doplňují je díla z galerií v Paříži, Mnichově, Drážďanech, Praze a Budapešti.