Před 7 roky jsem na doméně Blog.cz zveřejnil text Ženský klín v dílech malířů (i příležitost pro grafiky?) a snad každý den měl několik přístupů z Googlu a asi byl i mým nejnavštěvovanějším článkem. Aniž bych chtěl využívat poznání toho, co lidi nejvíc zajímá, a zvyšovat si návštěvnost (navíc na Blogspotu se z Googlu někdo objeví jen ojediněle), je už na čase genderovou nevyváženost napravit a podívat se na „věc“ z opačné strany.
Zatímco u ženských aktů jsou mnohem zajímavější obrazy (a fotografie), nezastřené náhledy na mužskou nahotu jsou častější u soch, pomineme-li historické postavy Masaryka, Smetany, rudoarmějců apod.
Bohužel sochy čtveřice velkých řeckých sochařů – Feidiás, Polykleitos, Myrón (všichni žili v 5. století před n. l.) a Praxiteles (4. století před n. l.) – se většinou nedochovaly a pokud výjimečně ano, jejich autorství je často nejisté. Fotografie kopií děl Diskobolos a Athéna a Marsyas, za jejichž autora je považován Myrón, jsou z Botanické zahrady v Kodani.
V následující koláži jsou sochy neznámých autorů z Národního archeologického muzea v Athénách. O první se předpokládá, že je ze 6. st. před n. l., sochy nahých mladých mužů v tomto postoji se v antice označovaly kúros a zdobily chrámy a hroby. Podle 2. dílu Pijoanových Dějin umění druhá socha je Zeus (anebo Poseidon) a třetí se označuje Jinoch z Antikythéry, obě byly nalezeny na dně moře, kam se potopily při ztroskotání lodí.
Na antické sochaře navázali sochaři z období renesance a manýrismu. Michelangelo Buonarroti (1475-1564) a jeho 5 m vysoký David ve Florencii jsou nejznámější. Protože originál sochy trpěl povětrnostními vlivy, byl přemístěn do interiéru budovy Galleria dell’Accademia a na náměstí je kopie díla.
Své nejvýznamnější sochařské dílo Perseus s hlavou Medúsy zde má také Benvenuto Cellini (1500-1571), který vedle toho vynikl jako zlatník a pozornost vzbudil i autobiografií. Z Florencie je i Neptunova fontána, jejímž autorem je Bartolomeo Ammannati (1511-1592).
Představitel zaalpské renesance Lucas Cranach starší (1472-1553) poměrně často maloval akty, chyběla jim však smyslnost děl italských renesančních malířů, ženy zobrazoval s malými ňadry a muže v intimních partiích zahaloval fíkovým listem, jako je tomu např. na obrazech Apollón a Diana v zalesněné krajině (z r. 1530) a Adam a Eva v ráji (1531), oba jsou vystaveny v Gemäldegalerie v Berlíně.
Mužský akt vytvořil i barokní sochař, architekt a malíř Gian Lorenzo Bernini (1598-1680). Socha Tritóna ze soukromé sbírky byla k vidění na loňské společné výstavě s obrazy Caravaggia v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. (Bohužel byla za sklem s odrazy.)
Po baroku přišla éra klasicismu, který se opět obrací k antickému umění. K nejvýznamnějším sochařům klasicismu patří Ital Antonio Canova (1757-1822). Socha Theseus zabíjí Minotaura je jeho největší, na výšku má 3,4 m, a je umístěna nad vstupním schodištěm ve zmíněném vídeňském muzeu a v koláži doplňuje Berniniho dílo.
Rodinovou dílnou prošel švédský sochař Carl Milles (1875-1955) a s jeho sochami se nejlépe seznámíme v „zahradním muzeu“ Millesgården ve Stockholmu. Nejznámější je 6,7 m vysoký Poseidon a k tématu článku se hodí i poněkud unavený muž v pravé části koláže, název sochy se mně nepodařilo zjistit.
Mužské akty najdeme i v kresbách. Další koláž obsahuje kresby dvou umělců, které dělí čtyři staletí. Prvním je Cranachův souputník Albrecht Dürer (1471-1528) s Nahým autoportrétem (Albertina, Vídeň) a vpravo pak Egon Schiele (1890-1918) a jeho Autoportrét jako klečící akt (Leopold Museum, Vídeň).
Možná vás také napadlo, co je v titulku článku Proč mají sochy tak malé penisy? Vysvětluje se to tím, že větší rozměry a vzrušení byly chápány jako příznak chlípnosti, nezdrženlivosti a zvířeckosti.
Aby však tento text nebyl ochuzen, alespoň dvě vybočující ukázky.
Chorvatský sochař Ivan Meštrović (1883-1962) posledních 15 let života strávil v USA a ve Splitu po něm zůstala vila, v níž pak bylo zřízeno jeho muzeum. Jedním z exponátů je Kyklop.
Italský sochař Marino Marini (1901-1980) tvořil sochy inspirované nálezy z vykopávek starobylých národů, zejména Etrusků. Umělcovo časté téma jezdce na koni je asociací na zážitky z 2. světové války a útěk před bombardováním, v pozdějším díle se stalo sexuálním symbolem. Anděl velkoměsta je součástí Peggy Guggenheim Collection v Benátkách.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Milý Miloši,
OdpovědětVymazatkonečně něco pro mě! 😉
Rozesmálo mě, že zdůvodňuješ svým odkazem i otázku "Proč mají sochy tak malé penisy?" 😄 😄 😄
Cítil jsem dluh vůči ženám a nejlepší je, když nám takovou kardinální otázku vysvětlí odbornice :).
VymazatMiloši, některé z uvedených soch jsem měla tu čest vidět osobně, zejména ty, které jsou ve Florencii.
OdpovědětVymazatA já si při této příležitosti vzpomněla na návštěvu Vatikánských muzeí, kde je mužský klín buď cudně zastřen a nebo, a to častěji, sochám přímo amputován. Někdy dost necitelným zásahem. Asi katolická církev nechtěla probouzet necudné myšlenky. 😀
Amputace je vtipná :). Celibát a hříšné myšlenky musí být těžké dilema :).
VymazatChtěl jsem vložit i záběr z Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli, ale z té dálky nejsou detaily patrné.
Děkuji za výlet do oblasti mužských rozkroků, obzvláště mě zaujal unavený muž a Anděl velkoměsta. Byl by to fajn věšák :).
OdpovědětVymazatDíky za báječný článek, který poučil i pobavil! :)
Tyto dvě sochy se mně také zdají nejzábavnější. A věšák je bezvadný nápad :).
VymazatJen aby se ti, co se přistěhovávají do velkoměst, neměli kvůli tamějším andělům přehnaná očekávání.
OdpovědětVymazatVe velkoměstě je zase větší výběr :).
VymazatJá vždy se dívala na sochy a nějak se mě jejich nahota nedotkla. Tvůj článek a sochy mužů mě vedou k myšlence, že bych měla tato díla s kamene podrobit bližšímu pohledu. Socha jezdce na koni mě rozesmála :))
OdpovědětVymazatTaké jsem to nějak zvlášť nevnímal, ale inspiroval mě odkazovaný článek Proč mají sochy tak malé ...?
VymazatTa socha jezdce je opravdová perla k tématu.
No on popravdě samotný ten kůň vypadá z opačného pohledu jako megapenis. O Joštovi a jeho koni nemluvě ;-). Ale je fakt, že tělesné proporce modelů jsou v určité nerovnováze, byť mají nádherně vypracovaná těla. Ale přece se říká, že i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo, nicméně si někdy říkám, jestli to není jen takové útěšlivé rčení nějakého tak postiženého chlapa....ovšem je také pravdou, že co se týče aktů jak v sochařství, tak malířství už od dob Řecka až do dnešní doby prostě vládne nevyrovnanost v tom, že nahá ženská těla jsou mnohem více používána než mužská, což je dost nespravedlivé. Proč se mají kochat víc chlapi a ne ženy?
OdpovědětVymazatMyslím, že to bude i tím, že většinu děl vytvořili muži a ti mají jednostranné zájmy :).
VymazatMáš ale postřeh, to mě vůbec nenapadlo, přestože sochu Jošta a spodní pohled znám.
Musím říci, že takové zobrazování přirozené mužské a ženské krásy v celé své nahotě se mi líbí. Je to přirozené, tak proč by měli lidé cítit při pohledu na sochy nějaký stud? Nejvíce mě tedy zaujal klečící akt, to je pozoruhodný autoportrét :)
OdpovědětVymazatMně se líbí spíš ženská krása "bez závoje" :).
VymazatOd Egona Schieleho má dost velký počet fotografií z galerií ve Vídni a něco i odjinud a někdy bych mu chtěl věnovat samostatný článek.
V antice prý i olympionici sportovali nazí, aby vynikla krása jejich těla...tedy tehdejší sochaři to v tomto měli snazší, než jejich kolegové v pozdějších dobách...
OdpovědětVymazatTo jsem nevěděl, akorát při dynamice sportovních disciplín to sochaři neměli tak jednoduché jako u modelů v ateliéru.
VymazatVýjimkou jsou šachisté.
VymazatA zajímavá by byla socha nahého skokana na lyžích😎
:-))
VymazatTakový skokan by navíc musel být otužilcem :).
VymazatNěkdejší úspěšná skokanka do vody Andrea Absolonová se po dlouhém přesvědčování fotografem nechala umluvit, aby skákala nahá z 10m věže. A nakonec ji akty přivedly až k filmům pro dospělé. Její život však ve velmi mladém věku ukončil zhoubný nádor na mozku.
Afrodíté z Knidu – 350 př. Kr., jako první antický sochař zachytil ženu v aktu, jde o kultovní plastiku z chrámu na knidu, zachycuje dobový ideál ženské krásy (větší ramena, menší prsa a boky). Na pozdějších kopiích se projevují drobné změny vkusu a pokusy o inovace (více prohnuté boky).
OdpovědětVymazatMirku, díky za zajímavé doplnění. O Afroditě (a v římském pojmenování Venuši) a její soše z Knidu jsou podrobné informace v článku o Praxitelovi https://cs.wikipedia.org/wiki/Praxiteles. Třeba to, že v 5. století byla zničena při požáru v Cařihradu (dnes Istanbulu) a existuje 49 kopií, nejznámější jsou v Louvru a ve Vatikánských muzeích.
VymazatI když jsem v obou muzeích byl, vyfotil jsem jen "konkurenční" Venuši z Miló v Louvru, která také někdy bývá přisuzována Praxitelovi, ale podle jiných pramenů je autorem spíš Alexandr z Antiochie.
Zajímavé a vzácné téma na pohled i na vzdělání. Jen je škoda, že přirození v akci ženy při aktu nevidí. Asi je to dobře, aspoň pro začátečníky ☺
OdpovědětVymazatTřeba to nahradí představivostí :).
VymazatAnticky svět se za nahotu nestyděl, zato středověk a i baroko ještě v mnoha případech braly akty jako něco nepřijatelného. Záleželo na zadavateli.
OdpovědětVymazatKdyž byl mladší syn malý, prohlízel si knihu o Michelangelovi zaujal ho David, a přišel se mě zeptat, jesltli až bude velký bude mít taky tak malého pindíka:)
Také mě překvapilo, že u Berniniho, umělce baroka, se i takový akt našel. Baroko bylo totiž dobou "temna", v malířství např. šerosvitu.
VymazatVždycky mě napadlo, proč tak urostlí, sportovně vyhlížející muži mají tak maličké chlouby. Říkala jsem si, že to určitě není jako u žen kulturistik. Také mně napadlo, zda to není tím, že měl sochař obavy o přežití této část sochy, tedy, aby nedoznala úrazu. Děkuji tedy za vysvětlení. Ovšem jezdec,ten mě dostal. 😀
OdpovědětVymazat