11. listopadu 2012

Split (1) - Ivan Meštrović

Split je s přibližně 200 tisíci obyvatel největším chorvatským městem na pobřeží Jaderského moře a po Zagrebu druhým největším městem Chorvatska. Jeho nejcennější památkou je dochovaná část rozlehlého paláce postaveného římským císařem Diokleciánem v 3. století. Pro svou historickou hodnotu byl Diokleciánův palác zapsán na seznam UNESCO. Na tomto seznamu je i starobylé město Trogir, které leží jen 27 km od Splitu a na jeho okraji se nachází splitské letiště. Split má výhodnou polohu pro výlety na ostrovy Brač a Hvar a po silnici jej dělí asi 230 km od perly Jadranu, Dubrovníku.

Se Splitem se pojí část života významného sochaře Ivana Meštroviće (1883-1962). Meštrović pocházel z chudé venkovské rodiny a k sochařství se dostal v 16 letech jako učeň v kamenické dílně ve Splitu. Odtud se dostal do Vídně, kde se ho nakonec ujal český mecenáš Sýkora a umožnil mu studium na vídeňské Akademii. Meštrović za svůj velký vzor považoval Augusta Rodina (1840-1917), největšího sochaře 19. století. Oba sochaři se potkali v Paříži v r. 1908 a přes rozdíl dvou generací se spřátelili a Meštrović je považován za Rodinova žáka. V jejich díle je však jistý rozdíl, chorvatský sochař vedle komorních děl vytvářel i sochy monumentální velikosti, odkazující se do chorvatských dějin a často odrážející jeho angažovanost za vymanění Chorvatska z područí Rakouska-Uherska a sjednocení jihoslovanských národů. Hned za Diokleciánovým palácem narazíme na impozantní, více než 6-metrovou sochu, v které ztvárnil chorvatského biskupa Gregora Ninského z 10. století, socha je z r. 1929 a je na prvním snímku vlevo.



Pro své názory byl trnem v oku rakouskému následníku trůnu Ferdinandu d´Este, který zrušil dohodnutou koupi Meštrovićova díla pro zámek Belvedere. Po sarajevském atentátu dokonce hrozilo zničení jeho děl, která byla přichystána na výstavu, naštěstí se je podařilo ukrýt. Pronásledování však neunikl ani během 2. světové války, kdy pro nesouhlas s fašistickým režimem Ustašovců strávil několik měsíců ve vězení. Pro své postoje musel mnohokrát změnit působiště, kromě Splitu žil také v Zagrebu a nakonec se uchýlil do zahraničí, kde strávil polovinu života. Vedle Paříže pobýval v Londýně, Benátkách, Římě a také v zámoří a r. 1954 získal americké občanství. Z děl vytvořených na půdě USA je asi nejznámější Indián s oštěpem, který se nachází v Grand Parku v Chicagu.




V závěru života sochař plánoval trvalý návrat do Chorvatska, i když jej i navštívil, zemřel v USA, předtím však všechen majetek, který zanechal na půdě Chorvatska, věnoval rodné zemi. Ve Splitu po něm zůstala krásná vila s výhledem na moře, která je dnes jeho galerií. A z ní je Dívka s loutnou na první fotografii vpravo i všechny následující.







Co se týká velikostí dalších soch, Dívka s loutnou má na výšku přibližně 3 m, mužský akt v dřepu jsem vyfotil i s manželkou a jeho "ozdoba" je velká jako její hlava.


P.S. 12. května 2014. Díky laskavosti grafičky Beatricie do článku ještě můžu přidat fotografii ženského aktu, z níž Beatricia vyretušovala ruku návštěvníka. Více se dozvíte v jejím článku Oprava sochy.


25 komentářů:

  1. Tak ta "ozdoba" mne fakt zaujala     ....ale musím říct že Rodinova díla s mi líbí podstatně víc....Za to ta vila je překrásná spíš někde v Toskánsku než v Chorvatsku bych jí čekala.

    OdpovědětVymazat
  2. To jsou úplné kolosy, muselo to být náročné na vytvoření.
    Ve Splitu jsem asi ještě nebyla, ale když vidím tu vilu, snad by si zasloužila i označení palác.
    Jinak sochař má zajímavý životopis.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:[2]: Ano, označení vila je příliš slabé, to je skutečně palác.
    Mrzí mě, že se mně nikde nepodařilo zjistit přesnou velikost soch, jen v jednom textu k Gregoru Ninskému byl údaj "about twenty feet" (asi 20 stop), podle stojících postav kolem bych ale od oka řekl, že má minimálně 8 metrů.
    Měřítko velikosti má jeden profesor z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity se specializací na geologii, který s námi chodí na turistické výlety, vyřešené tak, že vždy, když vidí nějaký zajímavý nerost, vytáhne pravítko a položí jej vedle, aby pak na fotografii mohl odhadnout jeho velikost. Pokud se jedná o velký blok, diriguje svou manželku „Postav se vedle, já vás (myslí balvan a ji) vyfotím společně.“

    OdpovědětVymazat
  4. Ta vila je velevila. Ale krásná stavba. To sloupoví a zahrady nádherně ladí...
    Krásné, vypracované sochy. Pozoruhodný umělec!

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tahle velevila se mi líbí. Ale uklízet bych ji nechtěl

    OdpovědětVymazat
  6. Jsou to krásná díla.
    Takový výhled bych brala hned.

    OdpovědětVymazat
  7. Mam pred sebou knihu o Ivanu Mestrovicovi, ktera vysla, bohuzel, v nemcine (dostala jsem ji kdysi darem v Evrope a nemcinu az tak moc neovladam). Ma spoustu ilustraci, m.j. i toho Indiana s ostepem, nejruznejsi sochy z kamene, bronzu i ze dreva + radu ilustraci vyborne  architektury, vse v cernobilem. Diky za clanek i za velmi zdarile fotky, Milosi.
    A vsem hezke nedelni odpoledne.

    OdpovědětVymazat
  8. Zámek, nebo-vila Capogrosso, byla postavena v šestnáctém století. Ivan Maštrovic získal majetek v roce 1939, myslím že počítal se svou slavnou budoucností, a pro krásná díla pořídil důstojný stánek. Jeho ruce museli být mozolnaté, ta krása kterou tvořil, byla i tvrdou prací. To vždy na lidech s invencí obdivuji, že dokáží jít za svým cílem.

    OdpovědětVymazat
  9. Trošku z jiného soudku. Děkuji ti že jsi se zapojil do výběru, mám k tobě prosbu. V té galerii je dole na každém obrázku v levém rohu číslo snímku, chtěla bych tě poprosit, zda bys mi spíš nenapsal ta čísla snímků, je to jednodušší hledání, ono se to každému může zobrazovat jinak a já to  pak blbě hledám. Díky

    OdpovědětVymazat
  10. To je snad jediná země v Evropě, kde jsem nebyl, což je podivné, protože je to neobvyklejší výletní místo Čechů.
    Mimochodem máš u mne odpověď.

    OdpovědětVymazat
  11. Třebaže jsme ve Splitu byli, téměř nic z něj jsme neviděli. Dokud jsme totiž jezdili s malými dětmi, nebylo nic připravené, dopředu jsme nevěděli, co kde můžeme vidět...děti obvykle kňučely...prostě vyhozený peníze. Pokud se do Split ještě někdy dostanu, budu vědět...
    Zaráží mě informace Annapos, že byl palác vystavěn v 16. stol...? Týká se ta poznámka té galerie? Ta je z let 1931-39 píšou na netu....?

    OdpovědětVymazat
  12. Ty sochy, jsou opravdu kolosy a docela mě mrzí, že jsi nezveřejnil fotku s manželkou pro velikostní srovnání, které je tak dobře patrné na první fotce. Vila-palác, je úžasná a jestli má výhled na moře, tak nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  13. [4]:[5]:[6]: Je vidět, že pro něj neplatilo, že umělec, aby něco pořádného vytvořil, musí být chudý, jenom tak začínal.[7]: Zuzano, díky, také zdravím do NY. Těch neanglických knih (a nejen německých mám také dost), protože ne všude jsou na cizince připraveni, koupil jsem je jen kvůli obrázkům.[9]:[10]: Doplnil jsem a četl.Já jsem v Evropě z těch významnějších zemích nebyl např. ve Švýcarsku, Belgii,  Srbsku a pobaltských republikách a z britských ostrovů byl jen v Londýně.[11]: Když jsem k Meštrovićovi hledal podrobnější informace, zjistil jsem v anglickém průvodci, že ve Splitu je ještě jedna jeho monumentální socha, a sice chorvatského básníka Marka Maruliće na Rasdić Square, a přestože jsem si ho koupil při pobytu ve Splitu, nepřečetl jsem si ho pořádně a fotku nemám. Navíc na anglické Wiki se píše, že jedna jeho socha je i v Bratislavě - "Martin Kukučín in the Medical Garden" a já jsem byl v Bratislavě letos v květnu 3 dny a ani to nevěděl.[12]: Jarko, manželka o blogu neví a nechci riskovat, že někdy ho objeví a bude se zlobit, že jsem ji bez jejího souhlasu na blogu zveřejnil. Už jsem to vlastně v jednom článku o turistice udělal asi 3-krát, ale nejde o detailní záběry. Bohužel jednu pěknou sochu ze zahrady u "velevily" (kyprý ženský akt v ležící poloze) jsem také nepoužil, protože mám jen takovou fotku, kde u sochy stojím a mám položenou ruku na jejím koleně. Zkoušel jsem udělat výřez a ruku pomocí klonovacího tlačítka v grafickém programu PhotoFiltre vymazat, ale vypadalo to divně, jinou fotku jsem bohužel neudělal.

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: Asi jde o informaci ze stránky http://www.mdc.hr/mestrovic/kastelet/povijest-en.htm, ale věta "Kastelet-Crikvine, a former summerhouse of the Capogrosso family built in the early 16th century, is situated in the vicinity of the Ivan Mestrovic Gallery" (dřívější letní dům rodiny Capogrosso postavený začátkem 16. století se nachází v blízkosti Galerie Ivana Meštroviće) svým obratem "v blízkosti galerie" nevyvrací, že jde o jednu a tutéž budovu.

    OdpovědětVymazat
  15. " Pokaždé, když jsem ve Splitu,
    vždy zastihnete mne nezpitu !
    ... Já dávno nepiji  už !"" Osobo ! vždyť vy jste muž !
    ( ten chlap, když zpit je tak nakloněn chodě
    ... hovoří zásadně v ženském jen rodě ! ")Ohromen  Frantischekk  Wemenno !
    ... " Všechno jest pro mne ztraceno !
    .... po ujištění starého  Strzihaffky
    namohu již pomýšleti na vdavky !
    Jak chtěl jsem být podoben nevěstě !".... muž vrávorající po cestě
    sevřel každou dlaň  do pěstě !

    OdpovědětVymazat
  16. [15]:Jéje, renomovaný básník nás navštívil, jsem velmi poctěn, Fredy.
    Zpit v myšlenkách sexuálně konvertovat a myslet na vdavky - jedno neštěstí stíhá druhé.

    OdpovědětVymazat
  17. [14]:Chtěl jsem řící:
    ... ale nevím, zda věta ... nevyvrací

    OdpovědětVymazat
  18. Nádherné sochy.V Chorvatsku jsem nikdy nebyla.

    OdpovědětVymazat
  19. Takový palác v Chorvatsku? Ve Splitu jsem byla jako malá holka, už si z toho pamatuji jen moře. Chorvatsko mě už vůbec neláká, takže jsem ráda, že si můžu rozšířit obzory alespoň prostřednictvím článků. Kdybych tam ale někdy zavítala, určitě bych galerii navštívila.

    OdpovědětVymazat
  20. V Chorvatsku jsem nikdy nebyla, takže ani ve Splitu.
    Meštrovićovy sochy jsou úžasné a vila, co se podobá paláci, nádherná, krásná je i terasovitá zahrada, ... prostě pohádka. Docela ráda bych to všechno viděla na vlastní oči, ale neuvidím.
    Skvělý článek, Miloši!

    OdpovědětVymazat
  21. [18]:[20]:Chorvatsko je celkem dostupná země, pokud člověk nemá velké nároky na ubytování. My jsem tam byli poprvé v r. 2003 (Mali Lošinj) a bydleli jsme v kempu v dřevěných chatkách. Ve Splitu jsme zase bydleli na kolejích místní univerzity. Nejdražší byl Dubrovník, ale tam jsem také přespal jen 2 noci a u Plitvických jezer jen jednu.
    Hanko, ty jsi pořád na cestách a ČR už celou znáš, myslím proto, že Chorvatsho by bylo vhodnou destinací pro tvé poutavé fotoreportáže. A díky za  pochvalu.[19]:Já bych se také ještě někdy rád podíval

    OdpovědětVymazat
  22. Když jsem klikl na odkaz s přehledem fotografií Meštrovićových děl z posledního řádku článku, s překvapením vidím, že Google tam už nabízí i všechny moje zde zveřejněné i s odkazem na mish-mash.blog.cz. To potěší.

    OdpovědětVymazat
  23. Socha je důstojně zařazena tam, kam patří. Jsem šťastná, že jsem k tomu také mohla přispět.Také jsem v Googlu četla odkaz na tvůj blog, když jsem se chtěla více poučit o autorovi sochy. No, a tam se nedostane každý "blogísek" a tím pádem NEOPRAVÍM svou formulaci uznávaný bloger. Tak tě známe a vnímáme. Howgh.

    OdpovědětVymazat
  24. P.S. teď jsem si všimla na blogu u Bei té vyretušované ruky. Profesionální práce! Nebýt porovnání, nepoznala bych, že tam vůbec nějaký rušivý element byl.
    Krásná fotka!
    Co plkocu. Krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  25. Já jsem byla ve Splitu zatím jednou a je to tam opravdu nádherné :) Někdy si říkám, že bych takovou krásu chtěla vidět ještě jednou, i přes ty přípravy http://www.lumik.cz/dovolena/pruvodce/chorvatsko-pripravy-na-cesty/

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)