První výročí blogu

Když jsem před rokem zakládal tento blog, už jsem měl skoro 4-leté zkušenosti z diskusí na politických serverech a z nich si odnesl pocit, že tento svět nesmiřitelných frontových bojovníků, kde není nouze o placené propagandisty a fízly, kteří nemají na starosti nic jiného než vypátrat své názorové protivníky a pak obesílat jejich zaměstnavatele, že diskutují i v pracovní době a dokonce si dovolují kritizovat vládnoucí strany a prezidenta, mně, nevoliči, nic nedává, jen připravuje o čas a nervy a místo toho, kdo více v naší politice krade, bych chtěl raději psát o tom, co mě zajímá a co s politikou nemá vůbec nic společného.

Jako první jsem začal pokukovat po blogových prostředích. Z možností Blog.cz, Blogspot, Bloguje a Wordpress se mně nejvíce líbil Blogspot, protože mě ale odradila nutnost založit si mail na Googlu, zvolil jsem nakonec Blog.cz.

Druhou otázkou byl název, chtěl jsem, aby vyjadřoval, že blog není úzce zaměřen a na druhé straně, že sebe sama nebere příliš vážně. Mišmaš obsahuje písmena z mého jména a příjmení, neprošel ale kvůli háčkům, anglické a německé podoby byly obsazeny, nakonec se chytla verze s pomlčkou.

A tak jsem vstoupil do prostředí, o němž jsem nic nevěděl, netušil jsem, že zde je nejtypičtějším autorem/čtenářem 14-letá dívka se svými růžovými sny, citovými zmatky, obdivováním celebrit, Harryho Pottera, kopírující informace a fotografie ze stránek o módě, kosmetice a z oddechových časopisů.

Začal jsem psát o hudbě a cestování, nepříjemným překvapením však bylo, že mé skvělé články (alespoň jsem si to o nich myslel ;)) nikdo nekomentuje. Mezitím jsem se trochu obeznámil s technickými prostředky blogu a objevil vnitřní čítač návštěv. Když v lednu, 2 měsíce od začátku blogu, na čítači návštěv bylo číslo 3, přitom jedním jsem byl já na notebooku doma, druhým také já na počítači v práci a třetím možná Zuzana, kterou jsem tehdy oslovil ke spolupráci, bylo jasné, že blog nejenže nemá komentátory, ale vůbec nikdo ho nečte. Za takové situace Zuzanu přesvědčit nebylo snadné, známe se také jen virtuálně. Poznal jsem ji na jiném blogu, kam psávala články o umění a zdraví, svou kvalitou v blogovém světě zcela výjimečné, a protože se o umění zajímám, občas jsem tam napsal komentář, ale velmi nesměle, abych se nezesměšnil svou neznalostí. Zuzana žije s rodinou v New Yorku a i když jsme tam s manželkou byli 11 dní, hned z několika důvodů jsem s ní žádnou schůzku nedomlouval - abych neobtěžoval, nevyhledávám zájezdy s cestovkou a chci nové prostředí poznávat sám bez vodění za ručičku a konečně musel bych manželce přiznat můj tajný blogový život. Teď, po řádění hurikánu Sandy, mám obavy, co s ní je, protože mailové spojení nefunguje, snad je to dáno jen výpadky elektrického proudu a narušením komunikačních sítí.

Bylo tedy na čase o sobě dát trochu vědět. Několikrát jsem napsal něco k článkům na Srdci blogu. Návštěvníci pak mírně přibývali, ale úplně první komentář k mému článku (věnovanému Musée d'Orsay), když nepočítám jednoho spamera, napsala Skye 18. června 2012, to znamená po více než po 8 měsících a byl to už můj 27. článek. Zuzana byla úspěšnější, na první komentář (k článku Je káva zdravější než lékaři předpokládali?) čekala "jen" do 24. května.

Mé zapojování do diskusí na Srdci blogu však dopadlo neslavně. U rozhovoru s Alisou, kde se všichni předháněli v superlativech, že je to nejlepší rozhovor, co se tam kdy objevil, jsem poznamenal, že mně inteligencí a životní filosofií připomíná manželku expremiéra Grosse. To ještě prošlo bez povšimnutí, Gross je dnes politickou mrtvolou a na zlatokopku Šárku z parlamentního bufíku si asi nikdo nevzpomene. Jen Alisa reagovala, že má inteligenci určitě větší než já. Další komentáře se opět nesly v obdivném tónu k Alise a druhý den jsem připsal, že nechápu, co je na jejích názorech k obdivu - chce být bohatá (kdo by nechtěl?), má ráda sex (kdo nemá?) a uzavřel tím, že výběr osob k rozhovorům svědčí o vkusu čtenáře Blesku. To už správce Blog.cz Standa nevydržel a všechny mé komentáře a reakce na ně vymazal. Když se zvednula vlna odporu k přijetí Lotty Biondi do Autorského klubu, přisadil jsem si glosou, že slabých blogů je v AK většina a třeba Alisa je jen trochu lepší Lotty Biondi. Tyto komentáře opět skončily v koši. Alisa si mě ale od té doby pamatuje a na jeden můj názor k nominaci reverendova blogu mezi pětici nejlepších blogů v rámci soutěže Blog roku 2012, kritizující podporu náboženské propagandy a reverendův apel na věřící ovečky, aby mu posílaly hlasy, reagovala slovy: "Ťuk, ťuk, ťuk, čo tak aspoň jedenkrát napísať milý komentár... och, vlastne, nie milý, stačilo by niečo, z čoho bude cítiť rešpekt aj k niečomu inému ako k sebe." Musím přiznat, že komentáře Alisy jsem si pak velmi oblíbil a jak sleduji, je poslední dobou mnohem kritičtější než já.

Velký obrat znamenalo zapojení do letních akcí (mosty, filmy, hudební alba, vstupenky, výhled z okna), kde jsem poznal většinu mých oblíbených blogů a mnozí jejich autoři nás také začali navštěvovat a navíc píší zajímavé komentáře. A z toho máme opravdu radost. Existují blogy, které mají návštěvnost ve stovkách a komentáře téměř žádné. Zřejmě je založena na facebookových "přátelích", kteří však nemají co říci. Co dovedou, jsem čirou náhodou v malém také poznal. Před 8 dny jsem s překvapením zjistil, že na stránku blogu bylo v jednu chvíli připojeno pro nás nevídaných 25 návštěvníků. Ze zvědavosti jsem nakoukl na TOPlist a asi 40krát byl otevřen článek o heavymetalové skupině Citron a návštěvníci přišli z Facebooku. Nad článkem přitom už byly dva novější, ale náhodně na něj někdo z příznivců tohoto stylu nebo přímo skupiny narazil a rozšířil informaci dalším. Komentář však přibyl jen jeden.

Jinak TOPlist (a také NetAgent a Google Analytics) jsem zprovoznil až 25.8., i když jsem je už měl zaregistrovány dříve. Nevěděl jsem totiž, že do statistických položek blogu se nemá vkládat celý skript, jak to programy po registraci oznámily, ale jen registrační kód. Kvůli GA mám od Googlu mail, který jsem tak nechtěl. Registrace přístupů podle zemí (a zobrazování vlajek) je funkční od 14.9.
Podle dnešního údaje GA tvoří 81,62 % vracející se návštěvníci a 18,38 % jich je nových, které zřejmě na blog nasměrovaly vyhledávače. Z údajů TOPlistu vím, že nejčastěji je vyhledáván článek o sexuální turistice, zájemci se objevují téměř každý den. Úsměvná jsou jejich klíčová slova, která pro hledání použili, např. "nezletilé prostitutky v Thajsku", "Bangkok prostitutky čtvrť", "porno Bangkok zdarma", "thajské prostitutky cena", "Vietnam ceny prostitutek". Nikdo však článek nekomentoval a ani nepoděkoval a těch užitečných informací, co jsem v něm nashromáždil!

Vždy jsem rád, když je v textu nějaký obrázek. Tentokrát výjimečně ne můj, ale podzimní pozdrav od mé oblíbené Ivet(y). Toto grafické dílko věnovala svým oblíbeným a těší mě být mezi nimi.

Milí návštěvníci, pokud jste dočetli až sem a bude ještě i druhé výročí, slibuji, že text už bude kratší. Našim věrným děkujeme za přízeň a všechny komentáře, u nových bychom si přáli, aby i oni přešli do první skupiny.