Jistí inženýři a hudebníci uhodili na správnou notu.
Zuzana
Jistí inženýři a hudebníci uhodili na správnou notu. Inženýr Marck Bocko s láskou k hudbě a hudebník Dave Headlam, milující technologii, jsou oba profesoři na University of Rochester. Jejich víc než deset let trvající spolupráce se posunuje dopředu na obou polích. Uvědomili si, že jejich profese a záliby mají hodně společného. Oba se stali členy hudebního výzkumu v Rochester Eastman School of Music a spolupracují v universitní Music Research Lab. Cílem je hudebně informativní výzkum a vyvinutí technologie, které reflektují zkušenosti hudebníků, vědců a inženýrů. Bocko je profesorem počítačového inženýrství a používá počítač, aby zjistil preciznost, s níž hudebníci tvoří zvuk. Celá myšlenka je v tom, že chtějí zachytit jádro fyziky práce instrumentů. Např. Bocko studuje každý aspekt, jak hráč na klarinet ovlivňuje nástroj.
Počítač zjistí, jak silně hráči na nástroj foukají, tlak a změny ve foukání v průběhu času - a jak jsou ty věci spojeny dohromady. Důležité je dovědět se parametry hry. Z inženýrského pohledu tento druh informace vede ke zlepšení muzikální komprese. Většina lidí je seznámena s kompresí na iPod, nebo dalších MP3 'players'. Základní myšlenka ohledně komprese je redukovat velikost souborů, které je nutno přenášet nebo skladovat, takže stovky songů se mohou vejít na nepatrné zařízení. Za pomoci National Science Foundation Bocko a jeho tým zachytil rozdílné typy hudební komprese. Docílil to analýzou nástrojů a hudebníků zároveň, aby porozuměl, co je v hudebním souboru kritické a co ne. Díval se, kolik je dat v audio souboru, což je 1.5 miliónů bitů za vteřinu a potom se podíval na hudebníka, hrajícího na nástroj; a pak se zeptal, no dobře a kolik informací může vlastně člověk přenést za vteřinu? Hudebník může změnit foukací sílu, sílu tlaku rtů na píšťalu, prstoklad a další věci. Ale není možné, aby hudebník sdělil nástroji jeden a půl miliónů bitů.
Takže učí počítač, jak hrát na klarinet a užívá precizní akustické měření skutečného instrumentu. Virtuální instrument umožňuje Bockovi zkomprimovat klarinetové sólo do pramaličkého souboru. Tento objev nebude asi použit ke zlepšení iPod. Pravděpodobněji bude užít ke zlepšení dalších věci, které zahrnují audio přenos. Například by to mohlo zlepšit 'videoconferencing' ke zbavení se otravného opožďování v situacích, kdy televizní hlasatelé mluví s reportérem ve vzdálených zemích. Rozhodně by to zlepšilo komunikaci mezi hlasatelem a reportérem někde v Afganistánu, např. hlasatel klade reportérovi otázky a reportér nejméně půl vteřiny vypadá, jako by spal. Redukování čekací doby by tedy pro média bylo výhodné a užitečné.
Další možnosti užívání zlepšené komprese zahrnují hraní hudby na internetu s hudebníky hrajícími stejnou hudbu v rozdílných městech. Tato telepresence by mohla být užitečná i pro další profesionály, třeba tanečníky nebo i chirurgy.
Inženýrská zkoumání by mohlo taky učitelům dodat nové učební pomůcky. Studenti by mohli hrát na instrument a spojit kinetické, kognitivní a muzikální aspekty dohromady. Takže by se mohli věnovat muzikálnímu obsahu, místo aby se trápili technikou. Nyní se studenti plně koncentrují na sluch, ale mohli by taky užívat zrak a koordinovat oba smysly.
Představte si, že hrajete na nějaký nástroj, díváte se na obrazovku osciloskopu a vidíte, jak hrajete, můžete vidět i učitelovu linii a ty se pak graduálně propojí v určitém bodu a kombinací zraku i sluchu dosáhnete svého cíle. Oba výzkumníci konstatovali, že je to práce hrou, která je nesmírně baví, zajímá a těší, už proto, že nejen profesor hudební teorie Headlam, ale i inženýr Bocko je muzikant a chce vědět, co dělá hudbu dobrou hudbou.
Volně převyprávěno z National Science Foundation
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Ano, to je sice hezké, ale skladba může být zahrána sebeprecizněji, když tomu chybí DUCH.
OdpovědětVymazatPočítač nikdy nemůže nahradit učitele.
Žádná skladba i když je zahrána bezchybně není stejná, poněvadž každý muzikant do ní dává něco svého.
Mů syn měl vždy za velký vzor V. Horowitze. Vždycky mi říkal: "Podívej, on sice hraje jako prase (prase je pouze v uvozovkách, jsou to tak miniaturní rozdíly, že je postřehne jen člověk s absolutních sluchem), ale všechno je mu odpuštěno, protože to má obrovského ducha a v tom je nepřekonatelný. To neumí nikdo."
Proto vás některá skladba chytne za srdce mnohem víc nebo míň a nebo (skladby hrané a řízené počítačem) také vůbec.
Existuje však spousta lidí, kteří tohle vůbec nepochopí a zdají se jim všechny skladby stejné.
Možná to může mít využití v médiích, ale silně pochybuji, že by to mělo sloužit jako pomůcka při vyučování.
Přiznávám se, že smyslu toho konání moc nerozumím. Ale důležité je, že výzkumníky práce těší .
OdpovědětVymazatKdyž to zlehčím, první pokusy propojit zvuk a vizuální vjem znám z kaváren/vináren, kde barové orchestry a "dýdžejové" experimentovali s barevnou hudbou. Podle zvuku se rozsvěcovala a zhasínala barevná světla a jak jsme tím byli okouzleni.
OdpovědětVymazatZřejmě stejného efektu využívají hrající fontány.
[3]: BEEthoven
OdpovědětVymazatObčas poslouchám hudbu nejen z notebooku, přehrávače, dříve i z gramofonu, ale nemohu si pomoci, živý koncert je živý koncert. Tam se mohu soustředit, nerozptylovat se pocitem, že jen poslechem marním čas. Kolikrát při různé interpretaci stejné skladby srovnávám její působení na vnímání. Je to zážitek nezaměnitelný vidět umělce naživo. Nic proti výzkumu v jakékoliv oblasti. Pomůže-li to něčemu, čemukoliv. Obdivuji všechny, kteří se něčím podobným zabývají, přestože tomu všemu moc nerozumím.
OdpovědětVymazat[3]: To už je asi otázka vkusu. Mně se zase líbí víc Horowitz, ale přiznám se, že jsem dost ovliněna synovými názory.
OdpovědětVymazatCo třeba housle? V.Hudeček nebo J. Suk? U mě vede jednoznačně J. Suk. Byl to muzikant s velkým "M" a jeho housle doslova zpívají. Michal s ním několikrát vystupoval a nahrával v r. 2001 desku J. Suk & 3 pianists.
[7]:Václav Hudeček hodně získal na proslulosti tím, že byl zázračné dítě a už v 15 hrál Čajkovského koncert D dur. Má také kvalitní nástroj, originálního Stradivariho.
OdpovědětVymazatJosef Suk byl opravdu excelentní umělec a také ten jeho původ - vnuk skladatele Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka.
Já si Suka a Hudečka netroufám porovnávat, ani neznám stejnou skladbu v jejich podání, ale kdysi jsem slyšel provedení jedné Dvořákovy skladby od Hudečka a od Václava Snítila a to Snítilovo bylo jednoznačně lepší.
Mám ráda klasickou hudbu. Miluji Chopina,Beethovena, Pachelbela, ale málokdy mám čas si něco poslechnout.
OdpovědětVymazatVzpomínám si, že na jedné SVOČ (Studentská vědecká odborná činnost) jsem viděl sepětí malby a hudby. Výtvarnice něco kreslila, snímala ji kamera a obraz se v digitální podobě přenášel do počítače a ten tomu přiřazoval hudební tóny syntezátoru. Soutěžícíbo, byl to mladík uměleckého vzezření s vlasy do půl zad, jsem trochu vyvedl z míry dotazem, zda je nutné, abych uměl kreslit a nestačilo by čmárat, co mě napadne. Odpověděl, že nad tím ještě nepřemýšlel.
OdpovědětVymazat[2]:To je ono, dležité je, aby výzkumná práce přinášela radost. Myslím, že musí být dost zajímavé zkoumat, jestli existuje G-bod a když ano, tak kde přesně.
[6]: Poslouchat v koncertním sále je opravdu úplně něco jiného, na videích z YouTube ale oceňuji, že přináší detailní záběry umělce, pohled do jeho tváře a na běhající prsty.
[9]: Amelie, máme podobný vkus, Chopina a Beethovena mám ze všech skladatelů vážné hudby nejraději, Pachelbela ale vůbec neznám.
Mě úplně ohromila Apocalyptica. když jsem poprvně slyšela tu neobvyklou kombinaci metalu a violoncella, byla jsem unešená.
OdpovědětVymazatTo je smršť energie jaksepatří..
Horowitzovy nahrávky mám rád, ale z klavíristů je mým osobním favoritem Emil Gilels a pak taky některé nahrávky Artura B.Michelangeliho jsou skvostné, z mladších mě při několika vystoupeních v Praze nadchnul Fazil Say.[10]: Moc dobré téma pro slušný výzkumný grant
OdpovědětVymazatVážnou hudbu, jsem nikdy moc nemusela, ale poslední roky, jí přicházím na chuť
OdpovědětVymazatJá vážnou hudbu miluji,ale musím mít na ni náladu - když poslouchám doma.
OdpovědětVymazatKdyž je to live,tak je to něco jiného.
Mými favority jsou B.Smetana - Má vlast,
A.Dvořák,A.Vivaldi - 4 roční období.
Beethoven,je nádherný,Händel a koho nemusím je Leoš Janáček.
Jinak,co se clanku tyce,souhlasim s Ilonkou.
OdpovědětVymazatMozna jako pomucka dobre,ale nenahradi to cloveka.
[10]:Od Pachelbela je asi nejznámnější skladba Canon in D. Doporučuji k poslechu, je opravdu nádherná. Ale slyšela jsem ji v několika různých provedeních a mám z nich jednu nejoblíbenější... takže zkus poslechnout vícekrát.
OdpovědětVymazatK článku - zajímavé informace, tohle by mě nenapadlo. Je fakt, že hudba nacpaná do MP3 je pro mě stejná záhada jako fungování mobilu, televize a internetu zvláště.
Takže nad tím ani nepřemýšlím a prostě si to užívám...
Moc pěkná verze je tato:
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=jdRNTXaweoo
[11]:Valin, myslím, že je to trochu módní záležitost, se smyččovým doprovodem hrála i jiná finská skupina The Rasmus, podobně Scorpions, u nás Lucie. Poslouchat třeba Stairway to Heaven od Led Zeppelin s Apocalypticou jen instrumentálně http://www.youtube.com/watch?v=uGO8lueg7vE&feature=fvst nebo Nothing Else Matters od Metallicy http://www.youtube.com/watch?v=rjXFRSuSnh4 je příjemné, ta druhá skladba má moc pěkné aranžmá, ale první zase bez Plantova zpěvu je značně ochuzená.[13]:[14]:Z vážné hudby poslouchám hlavně skladby pro klavír a částečně i housle a několik symfonických, vedle Helenou zmíněných např. Italské capriccio od P. I. Čajkovského nebo Šeherezádu od N. Rimského Korsakova. Vůbec nic mně neříká komorní hudba. Janáček je už na mě moc "moderní", přitom svá vrcholná díla skládal ve vyšším věku, po šedesátce.[16]:[17]: Vendy, díky za tip. Skladba je pěkná. Na webu jsem našel, že tento autor je představitelem barokní hudby a žil o více než 100 let před Beethovenem a tak daleko do minulosti jsem se ve vážné hudbě nedostal.
OdpovědětVymazat[12]:Jsi znalec, Emila Gilelse znám, ale z těch starších jsem měl najradši Svjatoslava Richtera. Když jsi psal o VŘSR, tak stylově Chopinovu Revoluční etudu http://www.youtube.com/watch?v=8hOKcdZJJFU v jeho podání.
OdpovědětVymazatJsem naprostý primitiv, co se hudby týká, jen si tak sednu a poslouchám, aniž bych jí rozuměla, prožitek, mám asi stejný jako odborníci, jen si o tom nemohu s nikým poklábosit.
OdpovědětVymazat[19]: Znalec nejsem, ale něco jsem se přiučil od své bývalé ženy, která byla klavíristkou, takže jsme spolu dali dohromady velmi slušnou sbírku nahrávek klasického repertoáru. Pokud jde o Svjatoslava Richtera, mám rád spíš jeho pozdní nahrávky, které jsou maličko umírněnější a nemají ten extrémní energetický náboj jako za mladších let, kdy jsem se občas bál o klavír . Ale pianista byl bezesporu skvělý.
OdpovědětVymazatMám ráda klasickou hudbu ve spojení s metalem, to si opravdu vychutnám, i když na živý koncert bych si asi netroufla.
OdpovědětVymazatKdysi jsem hrávala na housle, ale brzy jsem zjistila, že ze mě rozhodně nebude další Hudeček, proto jsem toho včas nechala.
To, co píše Zuzanka, je sice zajímavé, ale za mák tomu nerozumím.
Mě to fascinuje, co všechno nakonec ty počítače dokážou napodobit, ale proč? K čemu? ... to netuším.
OdpovědětVymazat