Sofia - na skok do bulharské metropole

Bulharsko kromě pobřeží Černého moře nikdy nebylo vyhlášeným turistickým cílem, poprvé a naposled jsem tam byl 14 dní v r. 2007, z toho týden na Slunečném pobřeží, které ale výstavními hotely, krásnými bazény a živou hudbou téměř v každé restauraci mě nečekaně okouzlilo, druhý týden byl věnován návštěvě několika měst, z toho krátce (jen několik hodin) i Sofii, bulharskému hlavnímu městu, které počtem obyvatel 1 milion 280 tisíc je srovnatelné s naší Prahou.  

Sofia ve své historii musela čelit výbojům Thráků, Římanů a Turků, dobyl ji Filip II. Makedonský a vyplenil Attila, v 19. století v rusko-turecké válce ji z turecké nadvlády osvobodili Rusové a během 2. světové války, kdy Bulharsko bylo spojencem Německa, si celou zemi podrobil Sovětský svaz. Mnohé z toho se projevilo ve stavbách chrámů různorodých náboženství. 

Město svůj název dostalo na počest svaté Sofie, patronky (= ochránkyně) města, a při příležitosti milénia byla na náměstí Largo odhalena její socha od Georgiho Chapkanova.

Nejznámější památkou Sofie je impozantní pravoslavná katedrála sv. Alexandra Něvského v novobyzantském slohu, postavená ruským architektem Alexandrem Pomerancevem jako symbol přátelství Bulharska a Ruska poté, co ruský car Alexandr II. po porážce Turků r. 1878 pomohl Bulharům získat nezávislost. Základní kámen byl položen r. 1882 a stavba byla dokončena o 30 let později. Katedrála má délku 73,5 m, šířku 52,2 m a výšku 53 m. 

Interiér je bohatě vyzdoben zlatými mozaikami, bohužel tam však není možné fotografovat. Jedinou (a nekvalitní) fotografii jsem pořídil ještě před vstupem.

I když katedrála byla postavena jako výraz vděku caru Alexandru II., název má podle sv. Alexandra Něvského, patrona carské rodiny. Car ale také nepřišel zkrátka, před katedrálou má jezdeckou sochu.  

Katedrála svaté Neděle (Sveta Nedelja) je rovněž pravoslavná a současně slouží jako katedrální chrám Sofijské eparchie. Z hlediska církevní hierarchie jde tedy o významnější stavbu než mnohem větší katedrála sv. Alexandra Něvského a má také delší historii. Prapůvod má v 10. století, mnohokrát však byla přestavována a definitivní podobu jí dali až bulharští architekti ze studia Vasiljov-Tsolov v r. 1933. Katedrála je částečně skryta ve stromoví přiléhajícího parku. 

Název chrámu odkazuje na svátost nedělního dne, dříve však byl uváděn i pod názvem Chrám Ježíše Krista. Skvostná výzdoba opět překypuje zlacením, jak je u pravoslavných chrámů obvyklé.

Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce je pravoslavným chrámem ruské pravoslavné církve a spadá pod patriarchát Moskvy. Postaven byl ve 20. století na místě, kde původně stála mešita. Je dílem architekta Michaila Timofejeviče Preobraženského. 

Pod úrovní ulice stojí malý kostel sv. Petky Samardžijské, patronky sedlářů. Pochází ze 14. století a už tehdy byl částečně pod zemí, protože Bulharsko bylo ovládáno Osmanskou říší a křesťanské kostely nesměly převyšovat výšku vojáka na koni. 

V době turecké nadvlády byla řada křesťanských staveb zničena nebo přestavěna, a naopak postaveno několik desítek mešit. Po porážce Turků se situace otočila a dnes Osmanskou říši výrazněji připomíná jen mešita Banja Baši z r. 1576, náboženské centrum a modlitební místo sofijské muslimské komunity. 

Svatostánek židovské komunity, sofijská synagoga, je největší synagogou v jihovýchodní Evropě. Postavena byla v dekorativním neomaurském slohu v letech 1905-1909 podle projektu rakouského architekta Friedricha Grünangera. Vysoká je 31 m.  

Několik významných sofijských církevních památek mně na fotografiích chybí. Patří sem především Bojanský kostel z 10. století, který je na seznamu UNESCO, a chrám (rotunda) svatého Jiří, původně postavený jako římské lázně již v období antiky. Obojí najdeme např. na této stránce. 

Samozřejmě v Sofii nejsou jen sakrální stavby, žádnou významnější moderní architekturu zde však nenajdeme. Vládní budovy reprezentují Prezidentský palác a budovy Rady ministrů a Národního shromáždění (tj. Parlamentu).  

Finanční zdraví hlídá Bulharská národní banka a vědu (vedle univerzit) má na starosti Akademie věd.

V Sofii stála také docela pěkná budova Mauzolea Jiřího (Georgiho) Dimitrova, v níž leželo nabalzámované tělo tohoto bulharského komunistického vůdce protifašistického odboje, politika a poválečného premiéra až do jeho smrti v r. 1949. Se změnou režimu jeho kult padl, v r. 1990 bylo tělo zpopelněno a r. 1999 navíc přes většinový nesouhlas veřejnosti budova zbořena. Bližší informace i s její fotografií jsou v článku na Wikipedii.  

A dnes už v Sofii nechybí žádné vymoženosti otevřené společnosti západního typu, např. kasino s římskými sochami u vstupu.

Lev jako symbol síly je zde také.

Výlet končí na centrálním nádraží.