Pobřeží Černého moře a Baltu pro ty, kteří neměli štěstí či šanci získat devízový příslib a výjezdní doložku k cestě na Jadran, bylo dříve jedinou možností, jak poznat i jiné koupání než v rybníku nebo přecpaném koupališti. Protože Baltické moře je spíše pro otužilce, daleko většímu zájmu našinců se těšila bulharská a rumunská letoviska. Letecká doprava byla poměrně drahá, a tak většina podstupovala strastiplnou cestu autem přes rumunské území, aby po zdlouhavých kontrolách na hranicích, které bylo možné zkrátit jen úplatky, a mnoha hodinách cesty po nekvalitních silnicích se konečně mohla ubytovat ve stanu a zakousnout se do chleba s paštikou a otevřít doma zavařené konzervy.
Znalci těchto končin líčili i žebrající cikánské děti na cestě a "kvetoucí" moře, plné chaluh a žahavých medúz, proto mě nijak nelákalo se tam vydat. Bulharsko (i Rumunsko) jsem nakonec navštívil až před pár roky, kdy obě země již byly členy Evropské unie.
Poprvé jsem na bulharskou půdu vstoupil v Burgasu, letiště působí venkovským dojmem, myslím, že i to naše v Brně je možná větší. Před letištní budovou však stojí desítky autobusů a taxíků, čekajících na rozvoz turistů po černomořském pobřeží. Asi 30 km od Burgasu se nachází letovisko Slunečné pobřeží (Слънчев Бряг/Slnčev brjag/Sunny Beach), které je vedle Zlatých písků v Bulharsku asi nejznámější, pod dojmem prvotních informací jsem si však od něj nic moc nesliboval. O to větší byl pak úžas na místě. Takové soustředění luxusních hotelů, jaké se nachází na asi 3 km dlouhém úseku pobřeží, jsem do té doby neviděl a určitě snese srovnání s mexickým Cancúnem. Téměř každý hotel má svůj venkovní bazén, najdeme zde tobogány, minigolf, na každém kroku je zahradní restaurace a k posezení si můžeme vybrat místo s živou hudbou podle vlastního vkusu, nechybí ani noční podniky, kde polonahé dívky tančí u tyče. Síť hotelů je tak hustá, že na místní mapě jsou označeny jen čísly (bylo jich téměř 200) a až v seznamu lze dohledat jejich názvy.
V těsném sousedství Slunečného pobřeží leží historické městečko Nesebr (Несебър/Nesebar). Bylo založeno thráckými mořeplavci jako přístav. V 6. století před naším letopočtem Nesebr připadl Řekům, později Římanům a nakonec byl dlouhou dobu pod nadvládou Turků, z níž se Bulharům podařilo vymanit až koncem 19. století.
Nesebr leží na poloostrově, spojeném s pevninou úzkou šíjí, u níž příchozí vítá velká bronzová socha ženy a větrný mlýn. Typické pro něj jsou dřevěné domy a úzké, křivolaké uličky, kde je plno krámků s nabídkou letních potřeb - klobouků, brýlí, …, suvenýrů jako lastury, pomalované hrníčky a talíře, místně charakteristické jsou ale snad jen vyšívané ubrusy.
Nesebr má také svou pláž a přístav, ale především je znám svými památkami, pro které je už od r. 1983 na seznamu UNESCO. Stavby většinou kombinují cihly s bílými kvádry.
Zbytky hradeb s válcovými věžemi pochází z 5. století. Nejstaršími dochovanými stavbami je torzo Starého metropolitního chrámu a zřícenina Pobřežní baziliky, kulatá věž je základem někdejšího větrného mlýnu.
Kostel sv. Jana Křtitele pochází z 11. století. Nejhezčí a "nejfotogeničtější" je kostel sv. Pantokrata (Spasitele) ze 14. století s bohatým interiérem (2., 4. a 5. z pětice snímků), vpravo je historická kašna.
Mnohem skromnější je kostel sv. Spasitele ze 17. století, má však pěknou vnitřní výzdobu, a kostel archandělů Gabriela a Michaela. Kostel sv. Štefana na posledním snímku je také označován jako Nový metropolitní chrám.
Pobyt na Slunečném pobřeží je možné si zpestřit dvoudenním výletem do Istanbulu. Ten je vzdálen jen asi 150 km. Nepříjemným překvapením však bylo, že cesta autobusem trvala více než 9 hodin. Autobusy totiž zajíždí do všech možných zákoutí černomořského pobřeží a cestou přibírají další zájemce. Navíc se jede po mizerných silnicích s rychlostí často omezenou jen na 30-40 km/hod.
Ale nelituji toho, Istanbul je krásné město a měli jsme výborného průvodce - docenta ze sofijské univerzity, který vedle obdivuhodných znalostí historie a architektury uměl dokonale česky. Když jsme zjistili, že provádí i Nesebrem, zajeli jsme si tam ještě jednou, abychom si poslechli jeho zasvěcený výklad. Je to muž v džínách a světle modré košili, stojící na vyvýšeném místě.
O Istanbulu ale zase někdy jindy.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
V Nesebaru jsem byla v 9 letech. Děkuji za připomenutí.
OdpovědětVymazatZ Bulharska a Slunečného pobřeží znám jedinou věc. Koňak stejného jména
OdpovědětVymazatV bulharské Albeně jsme byli s manželem v roce 1986. Jeli jsme tam 38 hodin autobusem a 10 km před cílem praskla hřídel autobusu při plné rychlosti a tak jsme museli čekat 25 hodin na parném sluníčku na náhradní bus.Ještě, že se nikomu nic nestalo. Jinak bezva dovolená. Já ač jsem byla pořád pod slunečníkem, tak jsem měla puchýře, ale můj drahoušek přijel nádherně bronzově opálený. Ovšem dovolená, na kterou se nezapomíná.
OdpovědětVymazatU Černého moře v Bulharsku, jsme byli ještě za komančů a byla to moje první cesta k moři. Jeli jsme tenkrát parta tří aut a byla to nezapomenutelná cesta plná zážitků, vedra, prachu a únavy. Skoro jsme zapomněla, jak vypadalo moře a okolí, ale na tu cestu tam a zpátky, nezapomenu do smrti smrťoucí!
OdpovědětVymazat[1]:[2]: Opravdu mě překvapilo, jak je Slunečné pobřeží "světové", proti tomu třeba rumunská Mamaia je hodně zpozdilá. Nesebr je úplně jiný svět, těmi krámky působí až skoro orientálně.[3]:[4]: 38 hodin si nedovedu představit. Mě moře nikdy moc nepřitahovalo, raději jsem chodil po horách a k moři jsem se dostal až s rodinou v r. 1998. Tehdy 6-letý mladší syn se po čtvrthodině jízdy autobusem ptal, kdy už tam budeme. Dočkal se po 22 hodinách
OdpovědětVymazatByli jsme v Itálii blízko Neapole, navštívili Pompeje, byli na Vesuvu, na Capri, ale nemáme žádné fotky, já jsem totiž tehdy koupil kameru na kazety 8 a všechno natáčel, na kazety jsme se však podívali asi jen 2-krát a tím to skončilo. Někdy si říkám, zda by nešlo ze statických záběrů kamery nějaké udělat. Ale tehdejší techniku (kameru a video) už dávno nepoužíváme a zřejmě ani nejsou funkční.
V tomhle místě jsem nikdy nebyl a asi ani nikdy nebudu, tak jsem se rád dozvěděl některé zajímavosti a nakoukl, jak to tam vypadá.
OdpovědětVymazatV Bulharsku jsem nikdy nebyla. Ale shodou okolností jsem zrovna nedávno četla pěkný článek v časopise Lidé a Země o cestování do Bulharska a o tom, jak hodně se tam změnilo. A pořád je to jedna z nejlevnějších možností, jak se podívat do zahraničí k moři. Právě v tom článku psali, že Nesebr je dost přetížen turisty, takže je mnohem lepší ubytovat se v Sozopolu a do Nesebru si jen zajet na výlet. Líbily se mi i tipy na levné ubytování ve starém městě v dřevěných domcích s romantickou atmosférou - mimo sezónu je prý ubytování nesmírně levné a pohybuje se kolem 150 až 200 korun za dvoulůžkový pokoj a noc, což je za hubičku. Prostě takový skvělý tip na samostatný výlet.
OdpovědětVymazatHotely mě moc nelákají - je to sice luxus, ale děsí mě davy turistů a přecpané pláže. Mně by se líbilo cestovat na vlastní pěst a ubytovat se mimo sezónu v nějakém skromném pokojíku s možností procházek a výletů do okolí. Prostě taková pohodová romantika.
Bulharsko, Burgas a Neseber bylo jediné místo, kde jsem před lety byla, letecky, díky zájezdu, který dostala moje mamka k padesátce z práce. Let úžasnej, i když jsem se bála, a Nesebr se mi moc líbil, i když jsem tam viděla zabordelená zákoutí plná odpadků (kazilo dojem). Byli jsme právě na Slunečném pobřeží, jestli si dobře pamatuji, bydleli jsme v hotelu (asi ne tom nejluxusnějším, ale poměrně slušně vybavenému). Škoda že nemám fotky z toho zájezdu, mohla bych porovnat, byl by to skvělý časosběr.
OdpovědětVymazatTenkrát to bylo méně vybavené a bylo méně služeb,než dnes, ale přesto slušný. Pamatuji si i pár nešvarů ze stran českých turistů, jak kradli ze stolu slunečnicový olej, který byl určen k jídlu (na saláty a tak), a mazali se tím místo krému na opalování. Mě to tenkrát děsně vadilo, a vadilo by mi to i dnes.
Jo, čeští krajané mi zrovna radost nedělali, nedivila jsem se, že se na nás Bulhaři koukali přes prsty.
Jinak to byla celkem pohoda, akorát mě chytla nepříjemná chvilka s nějakým průjmem. Nojo, světa neznalá a špatně zásobená.
[7]:Robko, ty jsi cestovatelka a dobrodružná povaha tělem i duší. Trochu tě v tom obdivuji, ale napodobit bych tě asi nedokázala. Jsem spíš pohodlný typ.
OdpovědětVymazatAle ty zas díky tomuto způsobu cestování nasbíráš daleko víc zážitků.
P.S. krásné fotokoláže, krásné záběry. Moc se mi líbily ty cihlové stavby v Nesebru, takové stylové.
OdpovědětVymazatJeěště ti chci pochválit bezva nové záhlaví, opravdový misch-masch celého světa.
OdpovědětVymazatTaky jsem si všimla těch šmrncovních ikonek, to tam bylo nebo ne? Mám strašně mizernýho všímáka, takže pokud tam byly, tak se omlouvám...
V Bulharsku jsem byla dvakrát.V Albeně,kde jsme spali v kempu ve stanech a v Burgasu,kde jsme byli ubytováni v soukromí,což bylo zajímavé z toho hlediska,že jsme měli možnost poznat trochu blíž mentalitu lidí.V Nessebru jsme ale nebyli.Do Burgasu jsme letěli,ale do Albeny jsme jeli autobusem.Ale přesto to byly nádherné dovolené.
OdpovědětVymazatFotky jsou úžasné Miloši.
OdpovědětVymazatDodala bych, že Istanbul je na samostatný výlet, a nejméně na pět dní, aby jste se z té krásy, historie, kulturního šoku a přívětivých lidí stihli vzpamatovat.
OdpovědětVymazat[6]:[7]: O Bulharsko jsem se také dříve nezajímal, ale teď si myslím, že má dost co nabídnout. Byl jsem i v několika městech, včetně Sofie, v krásném chrámu Bačkovo, bohužel však ne v horách, které prý jsou také krásné.
OdpovědětVymazatSozopol jsme projížděli tím autobusem do Istanbulu a byla tam i přestávka, určitě je tam klidněji, pokud si vzpomínám, centrum bylo proti pláži na vyvýšeném místě a k vodě se muselo scházet hodně dolů. Švagr ta rušná letoviska také nemá rád a už mnoho let jezdí s manželkou do Careva k tureckým hranicím, kde je prý "božský" klid.[8]: To by mě tedy nenapadlo, že olej k salátu se dá využít i jako krém na opalování. Jen by mě zajímalo, jaký má ochranný faktor. [9]: Já to také obdivuji, nejdříve Maroko, teď dcera v Indii a dokonce i v Kašmíru.[10]:[11]: Vendy, za to vděčím tobě, že jsi mně doporučila Beatricii a ona s velkou ochotou mně vysvětlila všechny taje. Ikonky jsem tam už dával dříve, k tomu stačily jen odkazy z obrázků ve volitelném horním boxu, ale myslím, že asi málokoho napadne, že se dá na ně klikat a není to jen dekorace. Zřejmě by pomohlo zvolit pro ně barevné pozadí, už jsem i něco zkoušel, ale nemůžu trefit vhodnou barvu, vždy to vypadalo divně.[12]: Ubytování v soukromí znám z Řecka, má to něco do sebe, když se tam dá vařit. V Bulharsku dokonce CK Alexandria nabízela ke koupi apartmány, které tam staví. Cenově se nijak nelišily od cen bytů v panelácích (mezi 1 a 2 miliony Kč), údajně se lidem vyplatí je mimo svůj vlastní pobyt pronajímat, ale pro nás je to dost z ruky a přijet tam jednou za rok "na kontrolu" by asi nestačilo. A nakonec trávit každý rok v Bulharsku by asi také nebylo moc zajímavé, v moři opravdu leccos roste a narazil jsem i na metrový mrak malých medúz. Z koupání v moři tam žádný velký zážitek není.[13]: Heleno, díky.[14]: Celkem souhlasím, ale protože jsme tentokrát nemuseli vše objevovat sami a průvodce byl skvělý, navštívili jsme i v těch dvou dnech všechny klíčové památky Zlatého rohu (palác Topkapi, obě hlavní mešity), byli jsme tržnici a uvnitř Hipodromu, viděli Hadí sloup a obelisk, projeli lodí Bospor a dokonce se dostali i na asijskou stranu města. Základní představu tedy máme
Na Slnečnom pobreží i v Nesebare som bol niekoľkokrát, kedysi dávno (naposledy 1992). Tých hotelov bolo trochu menej a Nesebar bol v osemdesiatych rokoch príjemné tiché mestečko (v tom deväťdesiatomdruhom sa to už začalo meniť, stánkov v uliciach viditeľne pribudlo). Možno by bolo zaujímavé porovnať tvoje súčasné fotky s mojimi vtedajšími, skúsim niečo z nich naskenovať.
OdpovědětVymazatTaky jsme tam za totality podnikli autem cestu... za tři týdny jsme projeli se zastávkami všechny tři (i Maďarsko) země... spali jsme v autu.
OdpovědětVymazatTak tam jsem byla několikrát, dokonce i jako malé dítě. Ještě mám někde fotku, jak sedím na velbloudovi. Teď už mě to tam neláká. Na mě až moc velké horko.
OdpovědětVymazatPěkně napsané.Počkám si, co napíšeš o Istambulu...tam jsme jeli z "Česka" vlakem...už ta cesta byla malé dobrodružství..
OdpovědětVymazat[16]: Na tvé fotky a také postřehy jsem opravdu zvědavý.[17]: V autě? Dovedu si to představit jen v přívěsu.
OdpovědětVymazat[18]: Na velbloudu jsem také jel - k pyramidám v Gíze, byl to docela zážitek, v Bulharsku z exotických zvířat pamatuji jen cvičené delfíny ve Varně.[19]: Vlakem do Bulharska nebo Istanbulu? Věřím, že cesta Orient Expressem musela být dobrodružstvím, Agathu Christie inspirovala i k napsání detektivky.
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí ty zbytky hradeb, chrámu a baziliky, dýchá z toho historie. Představuju si, jaké to bylo, když stály v celé své kráse. Škoda, že se tolik krásných staveb nedochovalo vůbec, nebo jen trosky. A síť hotelů je prostě luxusní. Musí tam být opravdu hlava na hlavě, 200 hotelů pojme pořádnou kupu turistů.
OdpovědětVymazatNový nadpis z vyplněných písmen je opravdu krásný. Obzvlášť a s květy. Možná by bylo nejlepší čistě bílé pozadí, jako je stránka, písmena by pěkně vynikla. Ale i takhle je to super.
Jako malá jsem tam s rodiči jezdila, ale čas jsme trávili u moře a nebo nákupem slnečného bregu, nebo jak se ten alkohol jmenoval. Pamatuju se, jak táta vezl asi 10 lahví a celník byl tak šokovanej, že po vyjmenování, komuže to táta všem veze/ šéf, kolegové, brácha, soused.../ mávl rukou se slovy "pokračujte"
OdpovědětVymazat[22]: Turci asi k památkám vzorný vztah neměli.
OdpovědětVymazatO bílém pozadí jsem také uvažoval, ale jak je vidět na těch ikonách pod záhlavím, chybí pak předěl vůči textu. Pozadí v záhlaví je Pollockův obraz a má tedy vztah k první rubrice Výtvarné umění.[23]: Jak psala VendyW v [2]:, mají tam alkohol pojmenovaný jako letovisko Slunečné pobřeží, asi tedy Slnčev brjag, což je jeho bulharský název.
Krásné fotografie; tam všude jsem byla a mám ty nejhezčí vzpomínky.
OdpovědětVymazatDěkuji ti za pochvalný komentář, velice mě potěšil.
[15]: Hihi, nevím jaký má ochranný faktor, ale byl bio, tedy kvalitní, a slunečnicový olej má i dost vitamínu E, tedy vhodný pro pokožku, vitamín E působí i jako antioxidant.
OdpovědětVymazat'Je fakt, že v té době ještě ochranné faktory tolik nefrčely, koketování s ozónovou dírou bylo teprve před námi.
Teď si připadám jako někdo, kdo snad pamatoval Šemíka...
[25]: Je tam opravdu moc hezky, jen to moře by mohlo být azurovější.
OdpovědětVymazat[26]: Nejsi náhodou kněžna Libuše?
Ozónová díra tehdy asi nebyla, anebo nebyla tak velká.
Já si také dost pamatuji, např. jako dítě jsem viděl tehdejšího prezidenta Novotného, jak procházel parkem se skupinou asi 10 soudruhů. A jak mně to druzí, kteří neměli to štěstí, záviděli.
Byli jsme v Maďarsku, Jugoslávii-tehdejší, Rusku, Polsku, Německu-tedy NDR, Rakousku, ale v Bulharsku ne. Jen potomci ano. Na cestování už nepomýšlíme, ale ráda se podívám na fotky a přečtu si zážitky druhých.
OdpovědětVymazatNádherná podívaná, Miloši, snímky jsou výstavní. Můžu ti říct, že se na takové fotky dívám moc ráda a bohatě mi to stačí. Dneska už netoužím po žádných cestách do zahraničí. Nejvýš tak Slovensko, ale to pro mě zahraničí není.
OdpovědětVymazat[28]: Ružo, nacestovalas toho opravdu hodně, docela ti závidím Rusko. Já jsem dříve necestoval nikam, protože mě zajímaly jen československé hory, i v Chorvatsku jsme byli až v r. 2003.
OdpovědětVymazatTchyně vzpomíná, jak byla v Petrohradu (vlastně tehdy ještě Leningradu) a Petrodvorcích za "pár šupů". I když mě lákala Ermitáž, ze strachu z letadla jsem tam nejel. Dnes je Petrohrad jedno z nejdražších měst na světě, jsou potřebná víza, dokonce snad i pozvání z ruské strany a už se tam asi nedostanu.[29]: Hanko, díky. K cestě ti stačí koupit zájezd last minute a cestovka tě doveze až na místo. Je to mnohem jednodušší než tvé cesty za památkami po celé ČR.
Zajímavé fotky, cesta autobusem trvající 9 hodin musela být úmorná, ale zážitek vidět Istanbul stál určitě za to.
OdpovědětVymazat[30]: Jen zdánlivě, Miloši, když cestujeme autem po ČR nejsme na nikom a na ničem závislí. My a cestovka to prostě vůbec nejde dohromady.
OdpovědětVymazatPřečetla jsem si Tvůj článek s fotografiemi a komentáři, hned první byl ode mne. To jsem ještě neměla tušení, že za dva roky Bulharsko navštívím znovu. Dnes už jsem na ty fotky koukala z jiného úhlu, každá mi něco říká. Tys ještě všechno napsal uceleně, podrobně. Já nyní u mne na blogu píšu o Bulharsku z mého úhlu pohledu. Myslím, že oba způsoby jsou zajímavé. Jsem ráda, žes mi odkaz připomenul, já už bych si na něj nevzpomněla.
OdpovědětVymazat[33]: Mně se tvůj způsob velmi líbí a také články čtu s velkým zájmem, když si můžu vybavit vlastní pocity.
OdpovědětVymazatOd choti a jejich rodičů vím, jak tam kdysi jezdili a spali ve stanu, a dnes jde o místo s úchvatnými hotely a špičkovými službami.Svůj odkaz jsem k Tobě vložil raději do dřívějšího článku, aby nepůsobil jako spam, není to vhodné, aby komentátor přitahoval pozornost na vlastní články.
[34]: Miloši, děkuji.
OdpovědětVymazatMy když jsme tam byli kdysi, tak jsme spali v chatičce nad mořem, sociální zázemí minimální a daleko, vodu jsme tahali v konvích z daleka. Měli jsme jeden hrnec, který tatínek zneprovoznil tím, že v něm uvařil nalezlé plné mušle z moře, že jsou jedlé. Vařil je hodiny na plynovém vařiči, stejně se nedaly jíst. A ten jediný hrnec nasákl tolik rybiny, že v něm již nešlo uvařit nic, strašně páchl. No ale jako dítěti se mi tam moc líbilo, prvně u moře a letadlem!
Tak to by mne nenapadlo, že odkaz v novém článku může působit jako spam. A jsem ráda, žes jej uvedl, dnes pro mne Tvůj článek má zcela jinou cenu než před dvěma lety.
[35]: To je krásný zážitek, ten bys měla připomenout na svém blogu, třeba ve srovnání s lahůdkami, které jsi tam měla teď.
OdpovědětVymazatŠvagr se švagrovou (ještě za svobodna) tam také byli ve stanu a přijeli pak ve třech :)
[36]: Připomínat asi nebudu, ale podobných zážitků mám spousty. V práci je sypu z rukávu a ostatní chtějí opakovat!
OdpovědětVymazatMají pěknou památku, ani škebličky nemuseli vozit, dáreček byl nad dárečky! My se vrátili od Mácháče z chatičky taky ve třech!
Hotel Český dům v Bulharsku je pro čechy jako dělaný:http://penzionbulharsko.eu/
OdpovědětVymazat