Barcelona (3) - Antoni Gaudí, Park Güell

Architekt Antoni Gaudí (1852-1926) vedle jednotlivých staveb – chrámu Sagrada Família, zvlněné budovy Casa Milà (La Pedrera) a do secesní podoby přestavěného domu Casa Batlló – Barcelonu proslavil i souborem staveb v Parku Güell (Parc Güell). Monumentální chrám vynechám, protože jsme tam byli v r. 2005 a při pokračující výstavbě by obrazová část byla neaktuální, Casa Milà byla představena v dřívějším článku a teď bychom se mohli podívat do parku. 

Park je pojmenován podle bohatého průmyslníka Eusebia Güella, Gaudího mecenáše, který ve svazích nad Barcelonou původně chtěl nechat vybudovat zahradní město. V letech 1910-1914 se začalo stavět, protože se však nenašli kupci, kteří by z předem zaplacených záloh za budoucí domy výstavbu uhradili, developerský projekt byl komerčně neúspěšný. Barcelonský magistrát rozhodl celý areál odkoupit a od r. 1926 ho zpřístupnil jako městský park, přitahující turisty několika Gaudího zdobnými stavbami, které jsou torzem původních velkolepých představ 60 budov. I tak je od r. 1984 na seznamu UNESCO.    

Vstupní schodiště s draky (The Dragon Stairway), bohatě zdobené mozaikami, stoupá k terase podepřené dórskými sloupy.

V mozaikovém oválu je hlava draka. 

A za ním salamadr, obojživelný ještěr, lidově nazývaný drak (El Drac/The Dragon), který hlavní schodiště hlídá. Ten je největší atrakcí parku a nikdo si nenechá ujít příležitost se s ním vyfotografovat. Žena v černém tričku vpravo je moje manželka.

Vedle schodiště se nachází krytá promenáda.

Dům u vstupu je bohužel vyfotografován bez věžičky, je ale vidět na dalším snímku z odstupu vlevo a k tomu ještě s menším domem a štíhlou mozaikovou věží zakončenou křížem.

V červeném domku vpravo od hlavního vchodu je Gaudího muzeum, kde architekt nějakou dobu žil.

Terasu obtáčí mozaikami vyzdobená lavička. 

Výjimečnou budovou v parku je velká vila Casa Martí Trias i Domènech, postavená v letech 1903-1906 a pojmenovaná podle právního zástupce Güellovy rodiny. Nenavrhl ji Gaudí, ale jiný katalánský architekt Juli Batllevell (1864-1926), jehož svým stylem inspiroval Lluís Domènech i Montaner (1850-1923), představený v prvním článku spojeným s Barcelonou, a částečně i Gaudí. Slouží jako soukromá rezidence a vlastní ji potomci původního majitele.   

Park je dosti rozlehlý (rozlohu má bezmála 18 hektarů), najdeme zde i vzrostlé palmy a v horní části představuje divokou přírodu s kaktusy.

Z parku je vidět přes celou Barcelonu až na moře. V druhém snímku vlevo se vypíná vysoká zaoblená budova Torre Glòries (dříve Torre Agbar) (vysoká 144 m), dílo architekta Jeana Nouvela, postavená v letech 2001-2004. Tvarem podobnou, jen trochu vyšší (180 m) a širší, nezávisle na Nouvelovi v letech 2001-2003 postavil Norman Foster v Londýně, podle adresy označovanou 30 St Mary Axe, mnohem známější však pod neformálním označením The Gherkin, protože připomíná okurku, náhledy jsou v článku Norman Foster – skleněná architektura. Barcelonská okurka je však zajímavější v tom, že po setmění hraje všemi barvami.