Shakespearova erotika?

Proč byl Giulio Romano, mistr erotiky, jediným renesančním umělcem, jehož Shakespeare jmenuje ve svých pracích?
Zuzana

Město Mantua v severní Itálii je jedním ze šperků italské renesance a na rozdíl od Florencie nebo Benátek není tak otráveno turistickým ruchem. Můžete bloudit prakticky sami jeho 'Ducal Palace' a představovat si ztracený svět 'the Gonzaga dynasty', která vládla ve městě. Pornografie je pravděpodobně poslední věc, již by kterýkoliv návštěvník dával dohromady s tímto civilizovaným místem. A přece - jeden z městských dvorních umělců byl nejprovokativnějším erotickým umělcem celé renesance. Jeho obrazy cestovaly po celé Evropě a byly horlivě a zaníceně studovány v Shakespearově Británii. Přežily do dnešních dnů pouze jako otrhané, roztřepené fragmenty v několika málo edicích, které unikly oku a ruce neúprosného cenzora.

Giulio Romano byl v r. 1520 Raphaelovým žákem. Muskulární, dynamický styl, který se naučil, když pracoval na mistrových freskách v Římě, dovedl až k neslušné, nemístné dráždivosti. Nakreslil série šestnácti explicitních scén, které vešly ve známost jako I Modi neboli pozice, protože představovaly vizuální encyklopedii heterosexuálního styku. Inspiraci našel v antickém římském umění.

Než odešel z Říma, aby se stal malířem a architektem the Gonzaga dukes in Mantua, Romano dal svoje nákresy tiskaři Marcantonio Raimondimu, aby udělal tisky. Raimondi byl taky - v srdci římské majestátnosti - spojován s Raphaelem jako jeho spolupracovník. Erotické tisky ho však dostaly do velkých problémů. Zatímco Romanovi to lehce prošlo, ubohý grafik byl uvržen do vězení. Mezi zastánci svobody, kteří dělali kampaň za jeho propuštění, byl taky spisovatel Pietro Aretino, jenž projevil podporu i ve své literatuře a v sériích sonetů, které pak doprovázely edici nemravných obrázků. Tato verze se stala evropským bestsellerem. Objevila se i v jedné z her Bena Jonsona. Romano je jediným renesančním umělcem, kterého Shakespeare zmiňuje v The Winter's Tale jako výjimečného italského mistra.

Jak je možné, že Shakespeare znal tohoto umělce a neznal další? Angličtí dvořané v té době znali řadu italských mistrů, mimo jiné i proto, že jejich jména byla uvedena v Book of the Courtier od Raphaelova přítele Baldassare Castiglione. V literárním Londýně byly však skutečnou kulturní valutou neslušné printy založené na Romanových kresbách. Moderní Jonson je dobře znal. Byl to on, kdo ukázal Shakespearovi své oblíbené nemravné obrázky na jejich schůzkách v Mermaid Tavern?

Zde je jedna z teorií: I Modi byla Shakespearova erotika. Jestliže se chcete podívat a přesvědčit, nějaké z posledních fragmentů této originální edice jsou v British Museum. Zajděte tam a s významným pošťouchnutím a mrknutím se zeptejte na místnost tisků a kreseb. Probuzení vášně prý zaručeno.

Odkazy: Giulio Romano, Mantua, Palazzo del Te