20. prosince 2012

Pavel Váně (1) - Synkopy 61 (1), Progress Organization, Collegium Musicum

Pavel Váně je vedle Romana Dragouna další rockovou legendou spojenou s brněnskými skupinami a přestože se ve skupině Progress 2 nepotkali, protože Dragoun tam nastoupil až po odchodu Váněho, dnes k mé velké radosti na vzpomínkových koncertech Progresu vystupují spolu. Váněho hudební kariéra však sahá mnohem dále do minulosti a na jeho začátky se zaměřím v této první části.

První skupinou, kde se Váně dostal do povědomí posluchačů rockové hudby, byly Synkopy 61. Ještě než jsem se v 80. letech nadchl pro Futurum a Romana Dragouna, Synkopy 61 byly mou nejoblíbenější skupinou, říkalo se jim Moravští Beach Boys, protože všichni členové skupiny zpívali a vedle vlastních skladeb zvládali i náročné skladby Beach Boys. Pavel Váně zde působil pouze dva roky jako záskok za Pavla Pokorného, který byl na základní vojenské službě, stačil však nazpívat skladbu Válka je vůl, která byla jedním z největším hitů skupiny na konci 60. let. Vyšla na malé desce r. 1968 a líbila se i kritikům.


V USA se v té době rozmáhaly protesty proti válce ve Vietnamu, odmítání vojenské služby, hnutí hippies mělo úplně jiné zájmy než nasazovat život ve válečné vřavě na druhém konci světa, to vše samozřejmě mělo odraz v hudbě, literatuře a filmu, vzpomeňme alespoň film Hair Miloše Formana, a najednou jsme měli i my protiválečnou píseň. Sice trochu vadilo vulgární slovo vůl, ale nad tím kulturní tajemníci zamhouřili oči, šlo přece o dobrou věc. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější. Pamětníci si vzpomenou, že povinná základní vojenská služba trvala dva roky, ale absolventi vysokých škol ji měli jen jeden rok. Nebylo to však zadarmo, ve 3. a 4. ročníku studenti museli jednou týdně ve vojenském vystrojení docházet na vojenskou katedru a po skončení 4. ročníku měli místo prázdnin 6-týdenní soustředění na vojenské posádce. Byla to dost drsná zkušenost, tzv. odborní asistenti vojenské katedry nebyli žádní intelektuálové, VŠ z nich měl málokdo, o to více se však vyžívali na vysokoškolácích. Někteří členové Synkop 61 na VŠ studovali a na vojně v rámci školy měli čest se seznámit s majorem Válkou. Já jsem touto vojenskou průpravou prošel v polovině 70. let, ale nepamatuji si, že by tam mjr. Válka ještě působil, podle vzpomínek předchůdců to však byl pěkný vůl.

V r. 1968 Pavel Váně ze Synkop 61 odešel a společně s bubeníkem Zdeňkem Klukou, který hrával s Hanou a Petrem Ulrychovými ve skupinách Vulkán a Atlantis, založili Progress Organization. Její styl byl mnohem tvrdší, Váně zde hrál na sólovou kytaru (v Synkopách byl jen doprovodným kytaristou) a ve skvělé, téměř 8-minutové skladbě Klíč k poznání, vydané na malé desce, kterou složil a nazpíval klávesista Jan Sochor, Váně hraje jak Eric Clapton v Cream. Na YouTube skladba bohužel není k mání, naštěstí vyšla jako bonus v pozdější reedici prvního alba z r. 1971. Jeho vydání bylo pro začínající skupinu velkým překvapením. Byly na ní ještě i dvě převzaté skladby - We Can Work It Out od Beatles a I Feel Free od Cream. Váněho autorský vklad je skromný, složil hudbu jen ke skladbě Argonaut. Za zmínku z tohoto alba stojí skladby skladby Ikaros Jana Sochora a Ptáčník Zdeňka Kluky, nazpívaný baskytaristou Emanuelem Sideridisem, a Klukův Strom. Na obalu desky jsou zleva Sochor, Sideridis, Kluka a Váně. Mám ji na CD a nedávno jsem ji ze sběratelských důvodů koupil i nově vydanou na vinylu.


S nastupující normalizací přišla na rockovou hudbu u nás doba temna. Skupiny nemohly mít anglické názvy a jejich hudba se do médií vůbec nedostala. Mnozí hudebníci změnili styl, Hana a Petr Ulrychovci se dali na folklór, nebo přešli do doprovodných kapel populárních zpěváků (např. kytarista Pavel Fořt z Flamenga se nechal zlanařit do Štaidlova orchestru, doprovázejícího Karla Gotta). Pavel Váně to vyřešil tím, že přešel do slovenské skupiny Collegium Musicum klávesisty Mariana Vargy, opět zde zaskakoval za kytaristu, který odešel na základní vojenskou službu. Varga dříve hrával s Pavolem Hammelem melodické písně ve skupině Prúdy, ale Collegium Musicum žádné písničky v repertoáru nemělo, skladby byly pouze instrumentální a opíraly se o Vargovu virtuózní hru. Váně se s Collegiem objevil na malé desce, která obsahuje skladby Hommage a J. S. Bach a Ulica plná plašťov do dažďa. V časovém intervalu 1:16 až 1:56 Váně v druhé skladbě zahrál pěkné jemné kytarové sólo.


V Collegiu byl Váně velmi krátce, kdysi na to vzpomínal, že všichni jeho členové byli vystudovaní hudebníci a hráli z not, na což nebyl zvyklý, a zřejmě mu také nevyhovovala čistě instrumentální tvorba, kde veškerou pozornost na sebe poutal Varga. Proto se vrátil do Brna a po peripetiích doprovodného hráče zpěváků Marthy a Teny a Boba Frídla v 2. polovině 70. let s Klukou, Sochorem a novým baskytaristou Pavlem Pelcem obnovil rockovou skupinu pod názvem Barnodaj, později přejmenovanou na Progress 2, s nímž nahrál alba Mauglí a Dialog s vesmírem, která jsou vrcholem jeho hudební kariéry. Blíže o tom zase příště.

15 komentářů:

  1. O Synkopách jsem slyšela, je to ale tak dávno, že už si myslím, že to ani není pravda.
    Collegium Musicum jsem poslouchala.
    H. a P. Ulrychovi mám  strašně ráda.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavla V. moc neznám, ale díky za zajímavý článek. Je to pro mne spíše jen pojem. Už se těším na pokračování. Ulrychovce mám taky ráda a Hanička dokonce nějaký čas zpívala i v Olomouci.Přeji pohodový čas před Ježíškem.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Synkopy ještě sporadicky vystupují, viz jejich www stránka http://www.synkopy61.cz/, dnes jsou to ale pánové důchodového věku. Marián Varga vystupuje často sám, občas i s baskytaristou Fedorem Frešem, se kterým už hrál i v Hammelových Prúdech a pak v Collegiu, a doplňuje ho i kytarista Fero Griglák, další parťák z Prúdů, který měl pak svou vlastní skupinu Fermata.[2]:S Pavlem Váněm (a Zdeňkem Klukou)jsou nejznámější skladby z naší první rockové opery Dialog s vesmírem a také některé z písničkově laděného alba Mauglí. Ty se ti určitě hned připomenou.
    Ulrychovi se mně nejvíce líbí v beatových skladbách a jsem rád, že se k nim vracejí se skupinou Javory beat.

    OdpovědětVymazat
  4. Přeji pěkné vánoce a krásný nový rok!

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle je samozřejmě klasika, díky moc za podrobné a fundované připomenutí. Majora Válku jsem nezažil, ale ti naši "Válkové" měli taky slušnou úroveň .

    OdpovědětVymazat
  6. Vzpomínky, vzpomínky na mládí
    ten článek určitě vyvolá,
    ta jména známá mi jsou, ač
    osudy jejich z poslední doby neznám,
    ani trochu mi to jaksi nevadí.
    Za jejich sdělení zde moc děkuji,
    srdečné přání všeho dobrého
    v dalším roce  k vám směřuji.

    OdpovědětVymazat
  7. Tahle hudba mě minula a tím pádem při čtení nemám na co vzpomínat. Alespoň si pouštím ukázky, abych měla obrázek, o čem je řeč.

    OdpovědětVymazat
  8. Škoda, že u nás totalitní diktát zabil dobrou hudbu a že chybělo i to poměřování se západní kulturou. Myslím, že spousta našich muzikantů té doby byla skvělá. A nejen našich, českých, ale i na Slovensku.
    A major Válka musel být pěkný vůl - hezky to vymysleli.

    OdpovědětVymazat
  9. [4]:: Díky moc, já přeji hezké prožití vánočních svátků a vše nejlepší v novém roce, zdraví, štěstí a hodně úspěchů.[5]:: S odstupem na tu naši vojnu vzpomínám spíše s úsměvem, myslím, že to byla i příprava na vztahy v pozdějších zaměstnáních, které také nejsou procházkou růžovou zahradou.[6]::[7]:: Mí oblíbenci naštěstí stále vystupují, zrovna včera jsme byli na vánočním koncertu skupiny Futurum s Romanem Dragounem, podobně i ve světě je zájem o klasiky rocku. Já jsem Progress v 70. letech a začátku 80. let také neviděl, protože jsem byl zaměřený na Synkopy 61 a desky Progressu jsem zakoupil až dodatečně a v nových reedicích na CD/DVD. Nedávno jsem ale viděl provedení Dialogu s veesmírem i s původní audiovizuální technikou.[8]:: Náš přístup k zahraniční hudbě byl velmi ztížený, na druhé straně v zahraničí zájem o naše zpšváky a skupiny byl omezen jazykovou bariérou. Bylo jen několik málo výjimek - Vejvodova Škoda lásky (Roll out the Barrel), jedna anglická zpěvačka zpívala píseň Truly (u nás Tenkrát), na jména si nevzpomenu. Scorpions převzali píseň maďarské skupiny Omega http://www.youtube.com/watch?v=f_dxetwTeZI (začíná od 0:50), kterou u nás zpíval Aleš Brichta jako Dívku s perlami ve vlasech. Na angličtině je založen úspěch švědských popových zpěváků a skupin ABBA a Roxette a finské rockové skupiny The Rasmus. Je vidět, že ani po pádu železné opony jsme díru do svéta neudělali, nepočítám-li oscarovou píseň Markéty Irglové s jejím irským exmanželem a možná trochu Ivu Bittovou. I Gott se prosadil v Německu tím, že zpíval německy.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: A v Maďarsku také rádi i dnes poslouchají své klasiky http://www.youtube.com/watch?v=CmFv38yPY_c

    OdpovědětVymazat
  11. Nevim,  v dobe zivota v CR jsem poslouchala Pink Floyd a Erica Claptona, taky hodne jazzu a na brnenske skupiny jsem se moc nesoustredila. Jak ale ted slysim, stejne delali ( skoro kopirovali) zdejsi hudbu s preklady mistnich basniku. Skutecne originalni byli asi hlavne pisnickari nebo tedy cesti trubaduri osmdesatych let ( ale po vzoru Kryla z sedesatych).  Presto, ze tihle z clanku jsou dnes vekove i vizualne dedci, bych je nenazyvala duchodci ( i kdyz tusim, Milosi, jak jste to myslel)  - umelec ale neni duchodce nikdy.

    OdpovědětVymazat
  12. Mimochodem o pisni 'Valka je vul' neco vim, meli vlivneho strycka v normalizacni ere, ktery umoznil skupine toto nazpivat. V podstate nahravala normalizacnimu politickemu prostredi -  byla to takova vynucena, citankova, neprirozena vec, ktera brala malokoho - v podstate i podporovala ten normalizacni rezim ala 'my take mame svoje 'progresivni'[ muzikanty, my mame svoji socialistickou kulturu'.

    OdpovědětVymazat
  13. A do tretice jsem velmi rada, ze techto zminenych veci se neucastnil mimoradne inteligentni a nadany Sochor.

    OdpovědětVymazat
  14. [11]:[12]:[13]: Zuzano, je pravda, že třeba hudebníci z Beach Boys (a později Uriah Heep) hodně ovlivnili Synkopy 61 a Pink Floyd svými komponovanými programy (rockovými operami) opět Synkopy 61 a hlavně Progress 2 a v počátku i Futurum, všechny brněnské skupiny měly však především své vlastní skladby a programy, proto bych jim originalitu neupíral. Podobně bychom pak mohli říci, že naši folkaři (včetně Kryla) kopírovali Dylana nebo Donovana.
    Jan Sochor záhy emigroval, myslím, že žije v Berlíně, objevil se ale na koncertu k 30. výročí programu Dialog s vesmírem a měl jsem ho tak možnost vidět.
    Členové Progressu opravdu na důchodce nevypadají, ani se moc nezměnili, Váně je pořád velmi štíhlý jako za mlada, je také pravda, že v umění o důchodu nelze moc mluvit, třeba Janáček skládal vrcholná díla po šedesátce, Tizian namaloval 89 letech obraz, kde Apollon stahuje z kůže Marsya, podobně to platí o mnohých literátech, u rockových hudebníků mě to ale přece jen trochu překvapuje, protože tuto hudbu jsem si spíše spojoval s mládím a vážnou hudbu se staršími.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Se Sochorem jsem to popletl, nebyl na 30. výročí programu DIalog s vesmírem, ale 40. výročí skupiny Progress Organization/progress 2, koncert jsem viděl a mám ho i na DVD. Z Řecka dorazil i baskytarista Sideridis, který je řeckého původu a po nástupu normalizace se vrátil domů.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)