Tentokrát vzpomínám dvě výstavy, zaměřené na využití netradičních materiálů, které uspořádalo The Museum of Modern Art v New Yorku v r. 2011. Zachytily práce Pabla Picassa z období před první světovou válkou a návrhy z dýhy z let 1930-1950.
Zuzana
Picasso: Guitars 1912-1914
Někdy mezi říjnem a prosincem 1912, Pablo Picasso (1881-1973) udělal kytaru z lepenky, papíru, motouzu a drátu. Materiál řezal, ohýbal, navlékal a lepil. Picassův čistě vizuální instrument nepřipomínal žádnou sochu, kterou kdo viděl před tím. Picasso spojil radikální techniku koláže, konstrukce a 'mixed-media' malby. Konvenčně používané materiály jako olejové barvy, uhly, pastely a inkoust spojil s tehdy zcela nekonvenčními materiály jako lepenka, noviny, tapety, plech a písek. V r. 1914 umělec znovu zopakoval svoji křehkou papírovou konstrukci v pevnější, stálejší, odolnější formě. Tyto dvě kytary, které Picasso daroval MoMA vypovídají o experimentování s materiálem a strukturou v Picassově práci. Je to průlomový moment v umění dvacátého století. Na výstavě je kolem sedmdesáti úzce souvisejících koláží, konstrukcí, kreseb, mixed-média maleb a fotografií nasbíraných jak v privátních, tak veřejných sbírkách po celém světě. Nabízí zajímavý pohled do průřezu Picassovy práce v letech těsně před první světovou válkou a k ní vyšla publikace Picasso: Guitars 1912-1914 s esejí od Anne Umland. Zahrnuje fotografie, korespondenci, archivní záznamy a výpovědi svědků a dává nahlížet do Picassových metod a do pozoruhodné institucionální historie za akvizicí dvou kytar, Picassových darů MoMA.
Plywood: Material, Process, Form
Další výstava se zaměřila na dýhový design, materiál, který návrháři dvacátého století užívali pro běžné objekty jako nábytek a dokonce i v tvarování moderních forem v architektuře. Instalace představila vzorky z MoMA sbírky moderních návrhů asi od r. 1930-1950, které využívají výhod formálních a estetických možností, poskytovaných dýhou. Archivní fotografie vysvětlují proces návrhu a výroby v materiálu dýha. Ikonický nábytek Alvara Aalto, Charlese a Raye Eamese, Eero Saarinena, a Arne Jacobsena se ocitají vedle organických mís od Tapio Wirkkala (1951), Sori Yanagi's Butterfly Stool (1956), architektonického modelu prefabrikovaného domu od Marcela Breuera (1943), a experimentálních návrhů na dýhu v leteckém průmyslu.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Ač velmi neznalá v této oblasti, oba exponáty se mi líbí.
OdpovědětVymazatTo jsem možná napsala pěknou blbost, protože je nejspíš jedno, jestli člověk je nebo není teoreticky vzdělán, záleží na tom, jak co cítí, jestli by to nebo to mohl mít ve svém prostoru, jestli po něčem takovém třeba touží, jestli mu je s tím dobře. Pak je jedno KDO, KDY a JAK to vytvořil.
[1]: Pro osobní pocit je to určitě jedno, pro uznání díla asi ne. Myslím, že v případě Picassa, ať by vytvořil cokoliv, třeba zkroucené dráty, vždy to bude mít hodnotu. Tím ho ale nechci primitivně znevažovat. Jeho kytara se mně také líbí. V těch vrstvách souzní s kubistickými obrazy, které spojují různé náhledy v jednom díle.
OdpovědětVymazatDruhé dílo působí příjemně - jako poletující motýl.
[2]: Druhé dílo asi bude zmiňovaný Butterfly Stool, takže jsem se celkem strefil.
OdpovědětVymazatUz to tady a vsude jinde bylo tisickrat. Co se tyka 'zkroucenych dratu', jsou dva druhy umelcu: jsou ti, kteri se podivaji na 'drat' a reknou si, to nemuze byt umeni a dal se tim nezabyvaji. Na druhe strane jsou tvurci mozky, ktere si reknou, mozna, ze z toho 'dratu' umeni udelam, nebo ten 'drat' sam obsahuje myslenku, ktera se da umelecky ztvarnit. A pak je ten druh umelcu, kteri pouzivaji novych objevu a rozpracovavaji je a rozpiplavaji donekonecna az do omdleni. No a pak prijdou zase ti vynalezavi s novym 'dratem' a ti, co si zvykli na novy 'drat' budou kricet, ze proc je tady novy 'drat', kdyz uz tady mame stary 'drat' a ten nam staci. ;)
OdpovědětVymazat[4]: Ale ano, Zuzano, teď jsem vůbec nechtěl oživovat debatu černý čtverec (Malevič) - žluté kolečko (kdokoliv), chápu, že něco, co boří tradice, vždy naráží na nepochopení, teď jsem jen chtěl říci, že dílo také "prodává" jméno. To ale asi platí obecně, nejen v malířství.
OdpovědětVymazatDyhové veci sa mi páčia. Tento kúsok nábytku, zrejme stolička, tiež.... Lepenka, drôty ...nuž musia ma upútať, aj tie od Picassa. Lepenka je dobrý materiál pre mladých umelcov. Keď sem zavíta Rucola, možno viac napíše o výstavách sôch z lepenky v centre Zurrichu. Mám od neho nejaké fota z pred dvoch rokov.Zaujalo ma to. U nás také výstavy nie sú na voľnom priestranstve bežne.Čo keby pršalo , bolo by po umení. To isté ako z ľadu či snehu. Možnože práve tá dočasnosť je na nich fascinujúca.
OdpovědětVymazatMoc hezké. Je fajn, že se díky Tobě dostanu na výstavu a dozvím se něco nového.
OdpovědětVymazat[5]: V centre Žiliny v priestore Mariánskeho námestia ( stredoveké námestie s výrazne renesančnými domami) stal objekt bývalej Považskej banky od známeho archit. Fridricha Weinwurma, ktorý potieral akúkoľvek tvarovú naväznosť na okolité stavby.( diskutabilné, či ma, alebo nemá mať nová architektúra prvky tej, už v tom prostredí jestvujúcej- to je ale na inú diskusiu) Viedli sa dlhé debaty,či je ten objekt cenný, alebo nie. Asi ho robil nejaký jeho učeň - záverečné konštatovanie. Nakoniec ho z námestia odstránili. Keby neniesol meno slávneho architekta, tak jeho autora by múdri kritici arch. diel zvozili pod holú zem. O súčasných architektúrach autorov svetových mien platí to isté. Vo svojich ateliéroch tiež majú svojich učňov. Nie vždy ich poctivo kontrolujú. Kritika ich prác v podstate nie je braná vážne. Dokonca mám dojem, že odborníci sa jej aj boja. Skôr si trúfnu vyjadriť svoje pocity ľudia neznalí o koho sa jedná...
OdpovědětVymazat[8]: Takové příklady existují i v práci starých mistrů. Je známé, že velkou dílnu měl Rubens a že z těch několika set (možná tisíc) "dvoumetrových" obrazů mohl namalovat jen menší část, protože by to fyzicky nemohl zvládnout. Co je čistě jeho dílem, na čem se jen podílel a co namalovali jeho žáci (naučení na jeho styl), se asi nedá vždy přesně určit, ale jméno Rubens určitě hodnotě obrazu vždy pomůže.
OdpovědětVymazatTak jsem to myslel i s Picassem , nehledě k tomu (a to už jsem kdysi také vzpomínal), že i on se v závěru života za úplatu k mnohým dílům jeho napodobovatelů jen podepisoval.
[9]: D Ooooj ako rada by som sa iba podpisovala. Ale keď mne nič také nehrozí ( Smola. Moja.
OdpovědětVymazatChcel som sa uz skor zapojit, ale nemal som cas; vsetkym v clanku zmienenym tvorcom to tolerujem, zaroven vysoko hodnotim. Co absolutne netolerujem je pokus o "originalitu za kazdu cenu", teda dalsie stovky kartonovych gitar, ktore sa vynoria po Picassovi. Epigonstvo. Ale presne tak aj zle pochopenu snahu o "originalitu" za kazdu cenu. (Z casu na cas by bol taky nejaky "kanon" aj na mieste, mali ho vlastne vsetky doby, my mame dnes taky kanon: "Rob, co chces, ved niekto to zhodnoti, pripadne dokonca aj kupi..." ) Falosne chapana sloboda.PS Sranda, Gabi, s tou fotkou kartonovej sochy z Zürichu! (Ja som na to uz uplne zabudol.) (To bol mozno len model, teraz tam nestoji nic, ani maly Tell, ani karton... )
OdpovědětVymazatV žádném případě nechci tvorbě Pabla Picassa brát její uměleckou hodnotu, ale mě se, prostým okem nevzdělaného diváka, nelíbí. Deformované tvary, to není nic pro mě. To už mě oku víc lahodí ten dýhovaný předmět. Přestože je to výtvor už staršího data, má ladné tvary a moderní vzhled.
OdpovědětVymazatZ dýhy se dá dělat spoustu krásných věcí. Například intarzie jestli znáte. To jsou pak krásné věci.
OdpovědětVymazat