Jistě si někteří pamatují výstavu Sensation, která obíhala a šokovala svět před 15 lety. Mezi jinými mladými britskými umělci, z nich např. Tracey Emin, Damien Hirst, Chris Ofili, Jake & Dinos Chapman, Sarah Lucas a řada dalších.
Zuzana
V New Yorku se odehrála v Brooklyn Museum of Art přesto, že tehdejší starosta Rudolf Giuliani označil ďábly v ní vystavující za 'anti-christians' a výstavu samotnou za výsměch a urážku daňových poplatníků.
Největší kravál vyvolal Chris Ofili svojí 'The Holy Virgin Mary' (1. ukázka), koláž olejové malby, blýskavých cetek, pryskyřice, mapových svorek a sloního trusu na lněném podkladu. Urazil křestany a vyvolal obrovskou kontroverzi.
Tyto věci se nedělají individuálně, dělají se 'v gangu', napsal Walter Sickert. Měl jistě pravdu. Týkalo se to právě těch mladých lidí, které spojoval nejen konkrétní umělecký styl, ale taky způsob, jak představit svoje věci publiku. Ve skutečnosti - někteří byli dlouholetí přátelé a kolegové, jiní se vůbec nikdy nepotkali. Základ tvořili lidé, kteří navštěvovali společně Goldsmith College v Londýně, kde způsob, kterým tam bylo vyučováno, vyprodukoval pozoruhodnou generaci. Jejich příklad pak 'nakazil' spoustu dalších mladých studentů a dali průchod novému britskému umění (mluvíme o letech 1988-94).
Dnes už jsou další jako Ruth Ewan, Spartacus Chetwynd, Lindsay Seers, Darren Almond, Tris Vonna-Michell a jiní, ale původní 'gang' protrhl stavidla. Ty lidi spojila nedávná historie, způsob vzdělání a sdílené estetické klima, společenské vazby, komplex interakce ve stávajícím uměleckém světě a hlavně společné úsilí o prosazení vlastních hodnot a nového systému. Přitom někteří byli extrémně rozdílní na to, aby vycházeli z jednoho společného základu. Těžko by se našli malíři tak vzájemné opoziční v cílech a metodách jako třeba Fiona Rae versus Jenny Saville; nebo objekty tak kontrastní jako objekty bratrů Chapmanových versus Rachel Whiteread. A sensibilitu tak se vzájemné lišící jako u Marc Quinna versus Sarah Lucas. Ty rozdíly ale - překvapivě a paradoxně - naopak silně spojily umělce dohromady. Ano, jejich opozice je vinila z toho, že jejich práce není zcela nová, že svým způsobem recyklují současné módní praktiky bez konkrétního záměru. Jejich kritici poukazovali na vliv Dada a Marcela Duchampa, Arte Povera, Josepha Beuyse, Bruce Naumana až k minimalistickým 'krádežičkám' nebo rovnou ke konceptualistické 'zlodějině'. ;)
Jenže umění vždycky bylo rozvíjejícím se jazykem s přeskupenými slovy, upravené na míru, citované, expandované k vyjádření nového smyslu a nových pocitů. Influence is not pastiche.
(Na 2. obrázku je dílo Damiena Hirsta.)
Odkazy:
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Přiznávám, že jsem této generaci nijak zvlášť nepropadl. Asi jsem přílišná konzerva, ale zpozdile fandím umění, aby bylo odvozeno hlavně od slova "uměti" a nikoli jen od "troufnout si" . Nezbývá mi, než zůstat zakotvený v dřívější moderně, když ta modernější moderna mi moc neříká.
OdpovědětVymazatV kazdodenom "Tritt-e" (tread, step) nema clovek nemajetny daleko k tomu, stat sa "Trott, (Trottel)" (idiot) a skonci namiesto v galeriach na "Trottoir-e" (sidewalk), cize v offside. Vdaka tejto skutocnosti budi prave taky Damien Hirst u pozorovatela adrenalinovy naraz, ked pomyslim na ceny, ktore si diktuje. (Myslim, ze prvy, ktory je zaroven aj svoj vlastny mamager, ale robi to vyborne.) Urcite su to napady zaujimave a hodne blizko dada a Duchamp, ale aj otazka "co chtel tim basnik rict" zostava niekde vsadepritomna...
OdpovědětVymazatPřiznám se, že jsem vůbec nevěděl, co vyjadřuje nadpis, protože neznám slovo "pastiche". Ve slovníku Googlu jsem našel "pastiš", což mně také nich neříká, v dalším "kopírování", "napodobování" a teprve potom pochopil, že jde o "pastování", tj. postup, který známe jako označení bloku, <Ctrl/C>, <Ctrl/V>.
OdpovědětVymazatPřeklad tedy říká, že "vliv není kopírování, jinak řečeno "nechat se ovlivnit neznamená kopírovat".
To je filozofická otázka.
[4]: Pro upřesnění: z levého boku, kde není vidět červené nalíčení, vnitřnosti a lebka, jak to ukazují náhledy dostupné z předchozího odkazu.
OdpovědětVymazatZnamena to taky UMET premyslet. Remeslo k tomu neni moc platne.
OdpovědětVymazat[6]:Urcite mas pravdu. Co ja vsak tymto "begndeten Künstlern" zavidim, je energia, ktorou nam vymyslaju a pracne buduju nevylustitelne hadanky. Milujem napr. prof. Beuys-a, ale bez jeho vysvetlenia by som kludne vedel pochopit tu upratovacku, ktora v jednom muzeu znicila jeho dielo, pretoze jednoducho tu hromadu tuku, ci co to bolo, "upratala", v dobrom svedomi, ze "uklizi".
OdpovědětVymazatOprava: "begnadeten" (Ani to neviem poriadne prelozit. Nieco ako "highly gifted" je najblizsie...)
OdpovědětVymazatJo, jo, o Beuysovi by tu mel byt muj clanek, ale patrne jeste nevysel, nebo se mylim a psala jsem o nej jen v textech k clankum o jinych umelcich - uz si nevzpominam. Mrknu se po tom ve svem archivu.
OdpovědětVymazatPreji vsem hezky den.
King Rucola by mohl prihodit Beyusuv vyklad cele uklizecske udalosti. ;)
OdpovědětVymazatJinak vrely dik za ty linky, Milosi, ano, byl v mych clancich zminen, ale vyhradne o nem zadny clanek nemam.
[11]:Toto je zaujimavy podnet, ale narocny. Vyzaduje to asi osobitny clanok. "Teraz(ky)" len pripomienka na jeho performaciu, ked vysvetloval mrtvemu zajacovi umenie.Priamo k tym tukovym objektom vedie snad ta jeho legenda (skor vybajena nez pravdiva?), ako ho ti krimski (krymski?) Tatari po odstreleni jeho lietadla osetrovali mastickami a tak. (Filcovy klobuk na jeho striebornej lebke, atp.)Uboha pani upratovacka nemala ani len tusenia o "mrtvom zajacovi" a nemohla tusit, ze sa stava ukazkovou demonstraciou masoveho publika, ktore sa sklana k tendencii, skor nerozmyslat, nez mysliet!
OdpovědětVymazatTakovéto umění není nic pro mě. Nerozumím tomu.
OdpovědětVymazat[13]: Umeniu netreba rozumiet, umenie treba vnimat a nechat posobit.
OdpovědětVymazatMě ta Hirstova líbivá extravagance nikdy příliš nepřitahovala. Nu, hlavně, že se dobře prodává! :)
OdpovědětVymazat