6. srpna 2014

William Shakespeare - Richard III. (Shakespearovské slavnosti na Špilberku)

Když se Richardu Plantagenetovi, vévodovi z Yorku, r. 1452 narodil osmý syn, který po něm dostal jméno Richard, asi nikdo nepředpokládal, že by se novorozenec někdy mohl stát anglickým králem. Nepodařilo se to ani jeho otci, protože r. 1460 v bitvě u Wakefieldu, v jedné z mnoha bitev války růží (Wars of the Roses) s tehdy vládnoucími Lancastery padl, druhý nejstarší syn Edmund zde byl zajat a poté popraven. Úspěšnější byl nejstarší syn Richarda Plantageneta Eduard (Edward of York), který o rok později u Towtonu Lancastery porazil, krále Jindřicha VI. (Henry VI of England) nechal uvěznit v Londýně na hradu Tower (Tower of London) a sám se nechal korunovat jako Eduard IV. (Edward IV).
(Věznění a popravy byly jedny z funkcí, k nimž byl hrad Tower využíván, jako královské sídlo sloužil hrad Windsor 30 km od Londýna.)

I když další čtyři z bratrů mladého Richarda se nedožili dospělosti, možnost stát se králem se pro něj nijak nepřiblížila, protože Eduard IV. byl velmi schopný, vládl až do své smrti dlouhých 22 let (v letech 1461-1483) s výjimkou půl roku na přelomu 1470/71, kdy po oslabení své pozice musel opustit Anglii a na trůn se vrátil Jindřich VI., kterého však v dalších bitvách Eduard IV. porazil, Jindřicha VI. znovu uvěznil na Toweru a pro jistotu ho o měsíc později nechal zavraždit.

Další bratr, Jiří Plantagenet, vévoda z Clarence (George Plantagenet, 1st Duke of Clarence), byl obviněn ze spiknutí proti Eduardovi IV. a r. 1478 popraven. Podle jedné zvěsti byl utopen v sudu vína.
Z návštěvy Toweru si pamatuji sud v jedné z budov, byla v něm tekutina s rudým zabarvením jako od krve, v dřevěném poklopu byla proražena díra a v okamžiku, kdy to návštěvník vůbec nečekal, se z ní vynořila hlava. Jestli se přišel představit sám vévoda, nevím. Popravčí sekera a špalek také vypadají děsivě.



Richard se tak posunul v bratrské linii hned za Eduarda IV., jenže ten měl dva malé syny (Eduarda a Richarda) a potomci mají přednost před sourozenci. V době smrti Eduarda IV. měl starší ze synů Eduard teprve 12 let a jako král Eduard V. vydržel jen 2 měsíce. Jeho strýc Richard obě děti nechal převézt do Londýna na Tower, "aby zaručil jejich bezpečnost", poté je však už nikdo neviděl a jejich další osud je nejasný, všeobecně se však předpokládá, že byli zavražděni. Richard navíc přišel s prohlášením, že synové Eduarda IV. jsou nelegitimními potomky, narodili se totiž ženatému Eduardovi IV. v dalším, nelegitimně uzavřeném manželství, aniž by předchozí manželství rozvodem nebo ovdověním zaniklo.

Na Richarda tak konečně přišla řada a jako Richard III. byl r. 1483 korunován králem. Jeho vláda však byla nestabilní a také měla krátké trvání, o dva roky později byl v bitvě u Bosworthu poražen vojsky Jindřicha Tudora (Henry Tudor), a to hlavně zradou významné části vojska, která přešla na stranu nepřítele. Richard III. přes statečný boj, kdy se snažil prodrat k Jindřichu Tudorovi, byl v bitvě zabit. Vláda pak přešla do rukou Tudorovců, Jindřich Tudor jako Jindřich VII. (Henry VII of England) vládl až do své smrti v r. 1509. Za svého života ještě nechal popravit posledního mužského potomka Plantagenetů, syna vévody z Clarence.

Předchozí výklad historie rodů, které v 2. polovině 15. století v Anglii bojovaly o královskou korunu, je značně zjednodušený, chybí zde např. zmínky o ženách z královských rodů, kdo s kým a s jakého rodu se oženil, bitvy jsou uvedeny jen některé, i tak je ale zřejmé, že je hodně spletitá.
Williama Shakespeara (1564-1616) také zaujala a v ní především postava Richarda III. Ve stejnojmenné hře se Shakespeare nedrží historických faktů a Richarda III. zde podává jako padoucha, tělesně zmrzačeného a lidsky zbabělého.
Ve hře Jiří, vévoda z Clarence, byl obviněn z chystaného spiknutí na základě věštby, podle níž měl Eduarda IV zavraždit člověk z královského rodu s iniciálou jména J. (resp. G. - George). Richard mu slibuje, že ho z vězení osvobodí, ale ve skutečnosti najme vrahy, aby ho zabili. Po smrti Eduarda IV. zabije i jeho syny. Ožení se s lady Annou (Anne Neville), vdovou po Eduardovi z Westminsteru (Edward of Westminster, Prince of Wales), synu Jindřicha VI., který byl r. 1471 zabit několik dní před svým otcem, ale i tu Richard III. zabije (podle některých pramenů byla prý otrávena, všeobecně se však soudí, že zemřela na tuberkulózu r. 1485 na konci vlády Richarda III.) a stejně tak naloží s mnoha věrnými druhy královského dvora. Podle Shakespearovy nedoložené fabulace se Richard III. zvedající se povstání snažil utišit plánem oženit se s Alžbětou z Yorku (Elizabeth of York), dcerou z nelegitimního manželství Eduarda IV. a Alžběty (Elizabeth Woodville). Ta se však ve skutečnosti stane manželkou jeho přemožitele Jindřicha Tudora.
Přestože Richard III. v bitvě i podle svědectví jeho nepřátel si počínal statečně a bojoval až do posledního dechu, Shakespeare ho vylíčil jako zbabělce, který se snaží z boje utéct a slibuje zachránci i korunu, když mu dá koně. Volání "Koně! Království za koně!" je vymyšlené.

Hru Richard III. jsme měli možnost vidět v rámci Shakespearovských slavností na brněnském hradě Špilberk. V hlavní roli hrál Jiří Langmajer, nejvýraznější ženské herecké party režisér Martin Huba svěřil Kláře Issové (lady Anna, manželka Richarda III.) a Simoně Postlerové (královna Alžběta, manželka Eduarda IV.).

V roli Richarda III. v 70. a 80. letech exceloval Miloš Kopecký (1922-1996). V televizním dokumentu z cyklu Příběhy slavných, věnovanému jeho životu a složité osobnosti, se vzpomíná, že "3 hodiny neslezl z jeviště".
Představení na Špilberku mělo však jen něco málo přes 2 a půl hodiny i s větší přestávkou uprostřed. Zřejmě v aktuální režijní úpravě bylo poněkud zkráceno, což ovšem komplikuje pochopení děje a motivace jednání jednotlivých postav.
Z uvedených dat plyne, že Kopecký hrál Richarda III. ve zralém věku hodně po padesátce, navíc jako poněkud obstarožní seladon vypadal už ve 40. Richard III. byl však zabit v bitvě v pouhých 33 letech.

V tomto směru je Jiří Langmajer (1966) svou vizáží věčného mladíka mnohem lepší volbou. Skutečný Richard III. trpěl skoliózou, posunem obratlů páteře, které se projevuje špatným držením těla, herec však vedle toho kulhal a známky zchátralosti, které do projevu vkládal, nešly moc dohromady s jeho vypracovanými bicepsy, svědčícími spíš o tom, že dost času tráví ve fitness centru.
Langmajer roli chvílemi přehrával i do komična, což mohlo některé diváky příběhu hemžícího se mrtvolami popudit, na mě to však působilo sympaticky jako příjemné zpestření. Např. když dvě opozdilé ženy se nejméně 10 minut po zahájení druhé půle prodíraly na své místo, Langmajer přestal hrát a s lehkým úsměvem čekal, až se usadí.
Když za ním přišla "delegace" přesvědčovat ho, aby se stal králem, herec s pohledem do zaplněného nádvoří Špilberku zvolal: "Měšťané, proč jste se zde sešli v tak hojném počtu?"
K tomuto návrhu se stavěl zpočátku velmi upejpavě, že si takovou důvěru nezaslouží, když měšťané pochopili, že nepořídí a odcházeli pryč, Langmajer s výraznou gestikulací vyskočil na svého dvořana: "Nenech je odejít!," což by se dalo dobře uplatnit v komedii Charleyova teta.

Z 15. řady mě ještě zaujal herecký projev půvabné Kláry Issové s výrazně rudě nalíčenými rty, Simona Postlerová byla nepřehlédnutelná šílenou parukou s modrými vlasy (asi měly symbolizovat modrou krev :-)).

Fotografovat během představení bylo zakázáno, aby se pan Shakespeare nezlobil, řada snímků je ale k vidění na stránkách Shakespearovských slavností.
Vyfotil jsem jen prázdnou scénu před zahájením hry. Byla velmi jednoduchá. U stěny hradu stálo lešení s několika schodišti na 3 plošiny a před ním byl plot. Pokud někdo odjel anebo byl odvezen na Tower, vyběhl na některou z plošin a tam setrval. Např. synové Eduarda IV., které Richard III. na Toweru uschoval tak dobře, že už je nikdo nespatřil, tam seděli až do konce představení. Někteří herci to kombinovali se šplháním po plotu.





36 komentářů:

  1. Jako kdybych tam s vámi seděla..., moc poutavě a zajímavě napsané Miloši, díky. Hlavního představitele často potkávám u nás v práci, leč jeho svalnaté postavy jsem si nikdy nevšimla, zdá sem i naopak subtilní, nevelký, drobný, ale asi proto, protože mezi lidma nechodí, ale utíká!   

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Nemyslím, že by měl svaly jako kulturista, ale jako plavec nebo atlet v běžeckých disciplínách. Podívej se třeba na tuto fotografii http://www.divadelni-noviny.cz/wp-content/uploads/2012/09/VIK9274_opt.jpeg. Takto bez cvičení asi nikdo vypadat nemůže.
    Kolik měří, netuším, ale při jeho štíhlosti vypadá spíš vyšší, tipoval bych tak 180-184.

    OdpovědětVymazat
  3. Mužům se nemá odporovat, nechám tě při tvém odhadu. Já jsem stála těsně za ním ve frontě, když si u nás v kantýně kupoval obloženou housku,sestřičky z něj byly paf, ale faktem bylo, že žádnou z nás nepřevyšoval, naopak...   
    Ale..., na fotce vypadá vskutku mňamozně máš pravdu!

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Ženám se líbí, ne? Však všude řeší, ke komu se zrovna večer přivinul. Co ale dělal v dětské nemocnici? Že by lovil mezi teenagerkami? Klidně odporuj, věřím, že jsi to odměřila přesně Já jsem to jen hádal podle ostatních herců a hereček, ale ty možná jsou postavou podprůměrné.
    Některým menším filmovým hercům, např. Tomu Cruisovi nebo Georgi Clooneymu prý obsazují do dalších rolí jen menší spoluherce, aby neutrpěla jejich velikost

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Ale jdi ty znalče, ona přeci není jen dětská, je i dospělá! Je vidět, že jsi v té největší nemocnici v ČR nikdy nebyl! Buď rád!
    A propo, když se podíváš do jeho fotek na Googlu na tu poslední, kde je se svou milenkou Gondíkovou focen ve stoje, ona ho převyšuje a to má paní Gondíková normální ženskou výšku!
    A odporovat nebudu, tady na blogu je to marný, je to marný, je to marný...

    OdpovědětVymazat
  6. Kultura na třetí. Paráda, před chvilkou jsem vylezla a slezla z Fudžisan, včera si střihla ve Wormsu Nibelungy a dneska Richard III. Chvála blogovému světu a jeho možnostem!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Těch Richardů a Eduardů je na mě moc. Nicméně to nevadí tomu, abych si nevychutnala hru. Na těchto slavnostech jsem byla myslím jednou, žel, začalo tak lejt, že se hra musela přerušit, pak to zkusili znovu, ale nakonec se nedalo. Ani už nevím, o jakou hru šlo...
    Ale ta dnešní, o které píšeš, mohla být vážně dobrá. Líbí se mi i ty detaily, které zmiňuješ, právě to jsou drobnosti, které oživují přímé vystoupení. Tohle v žádném točeném filmu není ani nebude...
    Každopádně, asi to byl skvělý zážitek.

    OdpovědětVymazat
  8. Zdravím vás,musím uznat, že pan Autor má vskutku až zajímavý přehled o historii.S pozdravem, Lukáš.

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: Motol znám jen jako obrovskou budovu, kolem které jsem jel snad jednou v životě někdy před 15 lety. Lékaře vůbec nevyhledávám, až se mnou někdy budou zabývat, tak to bude jen ohledání mrtvoly.[6]: Zdolání Fudžisanu Petrovi závidím, to je neuvěřitelný výkon, skoro mám chuť zrušit turistickou rubriku.
    Worms neznám - to je blog?[7]: Z počasí jsem měl také velké obavy, představení se konalo 29.7. a kolem tohoto data bylo několik silných bouří s následnými problémy v dopravě, včetně Brna, ale naštěstí ten den bylo pěkně.
    Sice tam divákům nabízejí ke koupi pláštěnky a deky a také k půjčení podložku na sezení, ale pochybuji, že by se v silném dešti mohlo hrát, plachta nad pódiem byla příliš vysoko, asi by na něj a herce pršelo i tak a pravděpodobně by nebylo skoro nic slyšet.[8]: Protože mě zaujalo, že Shakespeare panovníku, který vládl pouze 2 roky, věnoval celou hru, snažil jsem si o něm a souvisejících událostech co nejvíc přečíst, abych pak vlastními slovy mohl pár opěrných bodů vypíchnout.
    Dějiny mě zajímají hlavně ve vztahu k umění, zde k divadelní hře, většinou k obrazům a sochám, samozřejmě samotné dějiny umění, jinak ani ne.

    OdpovědětVymazat
  10. Občas mám slepou závist, když někdo vyrazí za kulturou a já ne, sedím si ve svém křoví, obrůstám mechem, kapradím a pustnu.

    OdpovědětVymazat
  11. Kolegyně byly na představení taky a díky Langmajerovi a jeho bicepsům odcházely s mokrýma kalhotkama!:)

    OdpovědětVymazat
  12. Shakespeara mám ráda, sice nebyl žádný svatoušek, četla jsem o něm, že byl taky lichvářem, ale to nic nemění na tom, že uměl krásně zachytit dramatičnost a nejenom, své doby. Ve Weimaru stojí dokonce jeho pomník, ale je tam i Goethe a další. Koukám, a čtu Miloší, že jste si to taky krásně užili a Langamaier svou roli zvládl určitě levou rukou.

    OdpovědětVymazat
  13. [10]: Tato návštěva byla dost náhodná. Asi před měsícem mě na chodníku přepadli mladý hoch a dívka, jestli nechci jít na Shakespearovské slavnosti. Za 600 Kč nabízeli knížečku se 6 kupóny, že pak lze mít 6 vstupenek do divadla "zdarma". Zdarma to samozřejmě není, ale za těch 600/6=100 Kč, druhá vstupenka je za plnou cenu. Snadno mě přesvědčili, právě Richarda III. jsem chtěl vidět. Peníze jsem neměl, ale dalo se platit kartou, měli s sebou přenosnou krabičku jako mají v obchodě u pokladny. Moc se mně to nezdálo, ještě když jsem šel kupovat lístky, jsem měl trochu obavy, zda jsem nenaletěl, ale opravdu je vše jak má být.
    Teď ještě najít dalších 5 představení, Další shakespearovskou hru jsme už nevybrali, protože buď se nám to nehodilo termínem, anebo byla na programu komedie a u tohoto autora mě komické hry vůbec nesedí.
    Ale už teď se to skoro vyplatilo, protože jedna vstupenka za plnou cenu stála 480 Kč.

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Moc nerozumím těm mokrým kalhotkám. U komedie si dovedu představit učurávání smíchy, ale tady? Že by mokrý orgasmus? [12]: Že má Shakespeare pomník a v Německu ještě k tomu, je opravdu zajímavé. Mám pocit, že o jeho skutečné podobě se moc neví a i toho známého portrétu s vysokým čelem se pochybuje, zda mu patří.
    Ale zřejmě ho tam přidali, aby se Goethe tam necítil tak opuštěný
    Užili jsme si to moc pěkně, stejně jako ty s manželem ve Wormsu a já se v tvém článku navíc dozvěděl něco o městě, o kterém jsem, jak je patrné z mé reakce [9]: na komentář [6]: VendyW, dosud nic neslyšel.

    OdpovědětVymazat
  15. [13]:Docela mě pobaví, jak rychle nastal cenový posun v hlavě, mě to již zůstane asi až dokonce že, "za našich mladých let, deset deka salámu, to bylo salámu„ ? Tak si tady smolím na kalkulačce, že chceme jít do divadla celá rodina, jak je to u nás zvykem a důchod nestačí.......Je nás jako Prajzů. Mám na blogrolu prima program, Kultura v Praze.

    OdpovědětVymazat
  16. Zase excelentní recenze. Jsi vynikající. Jsi také hrdina, že jsi koupil ty vstupenky celkem pofidérním způsobem. Naštěstí vše bylo O.K. Ale překvapuje mě, že takového Shakespearovského znalce nezaujaly jeho brilantní komedie. Tak zase příště.

    OdpovědětVymazat
  17. [13]: ... MNĚ nesedí ...[15]: Já si pamatuji z prvního zaměstnání, že vydávali podnikový noviny, které stály 10 haléřů, vycházely jednou týdně a celoroční předplatné bylo za 5 Kč
    Dnes jsou hodně drahé i lístky do kina.[16]: Beo, nevychvaluj mě tak, žádným velkým znalcem Shakespeara nejsem, máme doma jen knihu jeho tragédií, komedie ne a z nich jsem viděl jen Veselé paničky windsorské a filmové zpracování Zkrocení zlé ženy, ale hry se spoustou mrtvol na mě dělají větší dojem.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]:Ten program, nebo kultura v Praze? Tak to já bych si z toho kvanta vybrala? Do Prahy je ale daleko, do kapsy hluboko?

    OdpovědětVymazat
  19. U nás jsou také Shakespearovské slavnosti - na Slezskoostravském hradě. Ale neplánuju tam jít, ne že by mě to nebavilo, ale přece jen dám raději svůj skrovný obsah peněženky jinam. Takže se vlastně hodí, že si tu můžu alespoň počíst.
    Když píšeš o Richardu III, že mu bylo 33 v době jeho smrti - on možná v té době už vypadal hůř, než seladon Kopecký po padesátce. V té době se lidé běžně dožívali věku kolem čtyřicítky, takže už to byl vlastně kmet.

    OdpovědětVymazat
  20. [18]: Pro mě je za kulturou do Prahy také dost daleko, tak musím čekat, až se pražští umělci přijedou podívat na venkovany do Brna [19]: Na Slezskoostravském hradu jsem v rámci nějaké akce byl kolem r. 2005, ale daleko víc než samotný hrad mně utkvěla návštěva hornického muzea a jedné hospody blízko něj, kde podávali zvláštní míchaný nápoj vlajka.
    Já myslím, že nízký věkový průměr dožití byl dán hlavně válkami, morem, špatnými hygienickými podmínkami. Pokud člověk žil v "lepších" podmínkách, klidně se mohl dožít vysokého věku jako dnes, např. malíř Tizian se dožil kolem 90 let (nebo dokonce skoro 100 let - datum narození není věrohodně doloženo) a ještě v 80 namaloval obraz Apollon trestá Marsya, který mají v Zámecké obrazárně v Kroměříži.
    Richard III. podle portrétu byl docela pohledný a mladistvě vyhlížející muž, žádná troska nebo vyžilý seladon.

    OdpovědětVymazat
  21. [9]: ano dějiny nám všem pomáhají nejen k poučení sebe sama, ale i k celkové moudrosti věků :)

    OdpovědětVymazat
  22. Richard III. v podání Miloše Kopeckého, to byla paráda. A úděsně náročná role vzhledem k jeho zdravotním problémům. Langmajerovu verzi jsem ještě neviděl, budu s tím muset něco udělat .

    OdpovědětVymazat
  23. Zrovna tuhle jeho hru nemám nějak rád. Moc krve.

    OdpovědětVymazat
  24. Ku kolegovi Riskovi sa tak hned nedostanem...(putavo napisane!)

    OdpovědětVymazat
  25. Tak to musel být skvělý zážitek, a opět jsi ho krásně popsal, Miloši! Snad budu mít taky někdy na kulturu čas, už jsem hodně dlouho na ničem nebyla. O to víc děkuji za tvůj článek a fotky!   

    OdpovědětVymazat
  26. je jasné, že tohle představení stálo zato...

    OdpovědětVymazat
  27. Možná stálo za to, ale scéna se mi, přiznám se moc nelíbí.

    OdpovědětVymazat
  28. [21]:Hezky jsi to vyjádřil (nebo to je nějaký citát?). Jenže schopnost se z historie poučit není velká a často se lidstvo pohybuje v kruzích.[22]:Ty jsi ho v té hře viděl? Tak to ti závidím. Kopecký si tu roli také velmi cenil a ve zmíněném televizním dokumentu říká už odhadem v posledním desetiletí života, že by si ji ještě rád jednou zahrál.
    Zde také zmiňují, že Kopeckého trápila maniodeprese, kdy někdy i víc než měsíc nebyl schopen žádné činnosti, ale když tyto stavy pominuly, naopak byl plný energie a optimismu. V hraní se opíral o výbornou paměť, proto zvládal i textově náročné role.
    Četl jsem, že Richarda III. někdy před 10 lety hráli na pražském výstavišti i Donutil a Zedníček. Ty (a hlavně druhého) si upřímně řečeno v této roli vůbec nedovedu představit.[23]: Lidský život tehdy nic neznamenal a bohužel v některých částech světa to platí i dnes.

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: [26]: Opravdu se mně to líbilo, dřív jsem chodil spíš do kina, dnes už téměř vůbec a místo toho nacházím čím dal větší zalíbení v divadle.[27]: Zřejmě i zde se projevil dnes tak populární minimalismus.
    Já ale také nejsem jeho příznivcem. Spuštění opony, kdy se v rychlosti přestavují kulisy, je vždy spojené s napjatým očekáváním, v jakém novém světě se ocitneme. Na to se každý těší. A tady se karty odhalily hned.

    OdpovědětVymazat
  30. [30]: Často mám pocit, že já už chodím jenom občas fotit a nic jiného v každodenním fofru nestíhám... . Naštěstí jsou tu blogy, jako je ten tvůj a já díky tomu zůstávám v obraze.. .

    OdpovědětVymazat
  31. Veškeré moje kulturní vyžití se omezuje na četbu a na internet. Občas navštívím nějakou tu vernisáž, když má přítel výstavu, jinak jsem kulturní barbar.
    Kino, divadlo a koncerty, dokonce i televizní pořady, jdou mimo mě.
    Čím jsem starší, tím jsem línější se hodit do gala a někam vyrazit, takhle je to mnohem jednodušší.
    Díky tvým poutavým reportážím snad úplně nezakrním, Miloši!   
    Obdivuji, jak skvělý dokážeš napsat článek.

    OdpovědětVymazat
  32. Připravil ses na hru dobře. Já ne a v kombinaci asi s předposlední řadou to nebyl předpoklad velkého uměleckého zážitku. Stalo se před dvěma lety. Pamatuju si ze hry jen to, že na R III. často křičeli "ty ztopořený kanče."
    Letos to bylo na Zkrocení....lepší, ale stejně to pro mě nebylo ono, protože nevynikly texty.....Film se mi líbil víc.

    OdpovědětVymazat
  33. Jako vždy po přečtení žasnu nad tvými znalostmi, nad šíří tvých zájmů, pro mě jsi něco jako živoucí encyklopedie. A pak si víc než jindy uvědomím, jak málo vím a co hůř, i když si něco přečtu, dlouho mi to v hlavě nevydrží, jen takové útržky, ale neva, mám se kam obrátit.
    Myslím, že pojetí hry bylo velmi zajímavé, soudě podle odstavených herců šplhajících po plotu a Langmajerových projevů, mám ráda, když se hra oživí něčím novým, i mně by to bylo sympatické.
    Velmi krásný článek.

    OdpovědětVymazat
  34. Představení jsem neviděla, jen film. Ale umím si dost dobře představit M. Kopeckého v této roli, byla na něj jako ušitá.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)