Medvědí soutěska a hora Hochlantsch ve Štýrsku

Medvědí soutěska (Bärenschützklamm) leží asi 40 km od Grazu, hlavního města spolkové země Štýrsko (více o něm v článcích Graz (1) - historická část a Graz (2) - moderní architektura na řece Mur), a patří mezi nejkrásnější přírodní divy Rakouska. Tato skalnatá rokle byla dříve dostupná jen horolezcům, ale před zhruba 100 lety se začalo s jejím zpřístupňováním pro rekreační turisty a dnes se v soutěsce nachází 49 dřevěných žebříků a 115 lávek a můstků, připevněných ke skalním stěnám. Od r. 1978 je na seznamu chráněných přírodních památek. Délka soutěsky je sice jen asi 1300 m, ale převýšení mezi jejími konci má přibližně 450 m.

Výchozím místem výletu byla malebná vesnice Mixnitz, autobus nás zavezl k jejímu vlakovému nádraží, kde nadmořská výška je 447 m. Vzpřímený medvěd u jednoho domu nás trochu postrašil, v soutěsce však žádní nežijí. Její pojmenování má dvojí vyklad - podle jednoho v ní byly nalezeny části koster medvědů, další vysvětlení to však popírá a název prý vznikl jen zkomolením slova v dřívějším označení.

Po opuštění vesnice stoupáme podél toku říčky Mixnitz a už zde se objevují první náznaky vodopádů, až se konečně dostaneme k vstupní bráně do soutěsky (752 m). Zde se platí vstupné, letos 3,50 EUR.

Při stoupání po žebřících a lávkách se tají dech, protože jsou většinou ukotveny ve skalách pouze jednostranně a při velké zátěži davy turistů se vkrádají myšlenky, zda ji unesou.

Jeden muž si vzal na výlet psa, ale tomu se přes velké domlouvání a přesvědčování na tenké dřevěné příčky lávek nechtělo a muži nezbylo, než si přibalit další zavazadlo. V jeskyni možná kdysi medvědi přece jen žili.

Nesčetné vodopády a tůně jsou nejpůsobivější za mírného deště nebo mlhy, kdy lom světla přes kapky vody vytváří duhové spektrum. Na to jsme štěstí neměli, ale i přes horký letní den a suché léto tam bylo krásně.

Po východu ze soutěsky se asi po čtvrt hodině dostaneme na horskou pastvinu se stylovou hospodou U Dobrého pastýře (Almgasthaus Zum guten Hirten, 1209 m).

Odtud se dá do cílového místa - (zimního lyžařského) střediska Teichalm (1170 m) - pokračovat dvěma způsoby: buď přímo, po loukách a pastvinách, anebo přes vrchol vápencové hory Hochlantsch (1720 m). Zvolili jsme náročnější variantu se stoupáním na Hochlantsch.

Cesta je kamenitá a místy pro její strmost je nutné si pomáhat i rukama. Po výstupu z lesa se můžeme kochat výhledy na masivy okolních vrchů anebo rozjímat nad propastí.

Když se poprvé objeví vrcholový kříž, zdá se, že už zbývá jen pár metrů, ale záhy zjistíme, že naši skálu a tu s křížem odděluje propast, naštěstí obchůzka není dlouhá.

Na kříži je připevněna plechová schránka se sešitem, kam jsme se jako pokořitelé vrcholu také připsali.
Jezero na obzoru se jmenuje Teichalmsee a právě k němu budeme sestupovat.

Kousek pod vrcholem jsme narazili na čtveřici krav, jak ty se tam dostaly, je mně záhadou. Minuli jsme také stádo koní a ještě v soutěsce kozorožce a viděli spoustu lučních květin.

V Teichalmu jsme náš výlet zakončili v hospodě u velké porce zmrzliny s výhledem na jezero.

Na břehu Teichalmsee stojí místní atrakce, 8 m vysoká dřevěná socha na způsob trojského koně, zde však jde o "trojskou krávu". Jezero láká k projížďce (dá se vypůjčit šlapadlo) a ke koupání, ale plavky jsme si na turistiku nebrali a už ani nebyl čas.

Přes nižší polohu vrcholu hory Hochlantsch bylo z Mixnitzu třeba překonat převýšení 1273 m. Zatím jen na Slavkovský štít, Kriváň a Jahňací štít ve Vysokých Tatrách jsem zažil větší (poslední dva přiblížím někdy jindy). Celá trasa měřila přibližně 11,5 km a zabrala nám i s přestávkami asi 6 hod.