Po odchodu z Blue Effectu Radima Hladíka se Oldřich Veselý vrátil do Brna do mateřské skupiny Synkopy 61, které jako autor hudby složil většinu jejích hitů.
Jak už jsem zmiňoval v dřívějších článcích, Synkopy 61 v prvních více než 10 letech existence měly ve svém repertoáru i řadu převzatých písní, zejména od Beach Boys, Hollies a Uriah Heep. V 70. letech Veselého však (stejně jako hudebníky z konkurenční brněnské skupiny Progress 2) silně ovlivnili Pink Floyd. Na vizi vytvořit monotématické dílo, které by doprovázela i efektní filmová projekce, v Blue Effectu pro pokukování Leška Semelky po popu nebyl prostor, Veselý si ji ale přinesl na staronové působiště. Velkou oporou mu byl textař Pavel Vrba. Prvním plodem jejich spolupráce byl projekt Sluneční hodiny z r. 1981. Na rozdíl od "rockových oper" Dialog s vesmírem a Třetí kniha džunglí skupiny Progress 2, které tvořil volný sled písniček, pro Sluneční hodiny jsou charakteristické rozsáhlé kompozice a dlouhé instrumentální předěly.
Skupina v této době přestala v názvu používat číslovku 61, označující rok jejího vzniku, a také doznala řadu personálních změn, např. do ní nastoupil kytarista Emil Kopřiva, který však po dvou letech vytvořil s Romanem Dragounem a Milošem Morávkem z Progressu 2 a Janem Seidlem novou skupinu Futurum.
Na YouTube je album Sluneční hodiny dostupné celé. Uvádí jej "dialog" syntezátorů Oldřicha Veselého a Pavla Pokorného, napodobující vichřici a hromově znějící hluboké tóny, které jsou podepřeny výraznými bicími Jiřího Rybáře. Přes složitost díla se z něj vyloupl hit - rocková balada Černý racek.
Jak už jsem zmiňoval v dřívějších článcích, Synkopy 61 v prvních více než 10 letech existence měly ve svém repertoáru i řadu převzatých písní, zejména od Beach Boys, Hollies a Uriah Heep. V 70. letech Veselého však (stejně jako hudebníky z konkurenční brněnské skupiny Progress 2) silně ovlivnili Pink Floyd. Na vizi vytvořit monotématické dílo, které by doprovázela i efektní filmová projekce, v Blue Effectu pro pokukování Leška Semelky po popu nebyl prostor, Veselý si ji ale přinesl na staronové působiště. Velkou oporou mu byl textař Pavel Vrba. Prvním plodem jejich spolupráce byl projekt Sluneční hodiny z r. 1981. Na rozdíl od "rockových oper" Dialog s vesmírem a Třetí kniha džunglí skupiny Progress 2, které tvořil volný sled písniček, pro Sluneční hodiny jsou charakteristické rozsáhlé kompozice a dlouhé instrumentální předěly.
Skupina v této době přestala v názvu používat číslovku 61, označující rok jejího vzniku, a také doznala řadu personálních změn, např. do ní nastoupil kytarista Emil Kopřiva, který však po dvou letech vytvořil s Romanem Dragounem a Milošem Morávkem z Progressu 2 a Janem Seidlem novou skupinu Futurum.
Na YouTube je album Sluneční hodiny dostupné celé. Uvádí jej "dialog" syntezátorů Oldřicha Veselého a Pavla Pokorného, napodobující vichřici a hromově znějící hluboké tóny, které jsou podepřeny výraznými bicími Jiřího Rybáře. Přes složitost díla se z něj vyloupl hit - rocková balada Černý racek.
Úspěch Slunečních hodin dvojici Veselý-Vrba povzbudil k další spolupráci a r. 1983 vyšlo album Křídlení, které o 3 roky bylo vydáno v exportní anglické verzi vydavatelství ARTIA jako Flying Time.
Stejně jako Sluneční hodiny najdeme na YouTube i Křídlení v úplném záznamu. Není zde sice tak výrazná skladba jako Černý racek na předchozím albu, pro zvuk skupiny byl však velkým přínosem příchod skvělého kytaristy Miloše Makovského. Bohužel z jeho zhruba čtvrthodinových sólových koncertních vstupů se na album dostala jen kratičká, asi minutu trvající ukázka Kytarové extempore. O Miloši Makovském jsem už ale blíže psal v článku Kytarové instrumentálky, proto zůstanu u odkazu.
Další skladbou na albu, kterou výjimečně nesložil Oldřich Veselý, je lyrická píseň violoncellisty a hráče na akustickou kytaru Vratislava Lukáše Krát kolikrát. V záznamu alba začíná v čase 12:03.
Z melodických písní stojí za zmínku i Modřinná soustava (v záznamu od 22:20), která vyšla také na singlu.
Třetím albem Synkop, které otextoval Pavel Vrba, byla Zrcadla z r. 1986. Oldřich Veselý zde dal prostor se autorsky projevit i svým spoluhráčům, ke kvalitě to ale příliš nepřispělo. Nejvýraznějšími skladbami jsou Veselého Malá dívka s čelenkou s krásnou Makovského kytarou a Průměrný, zvláště první se mně velmi líbí. Celkově však album zůstalo ve stínu předchozích dvou.
Stejně jako Sluneční hodiny najdeme na YouTube i Křídlení v úplném záznamu. Není zde sice tak výrazná skladba jako Černý racek na předchozím albu, pro zvuk skupiny byl však velkým přínosem příchod skvělého kytaristy Miloše Makovského. Bohužel z jeho zhruba čtvrthodinových sólových koncertních vstupů se na album dostala jen kratičká, asi minutu trvající ukázka Kytarové extempore. O Miloši Makovském jsem už ale blíže psal v článku Kytarové instrumentálky, proto zůstanu u odkazu.
Další skladbou na albu, kterou výjimečně nesložil Oldřich Veselý, je lyrická píseň violoncellisty a hráče na akustickou kytaru Vratislava Lukáše Krát kolikrát. V záznamu alba začíná v čase 12:03.
Z melodických písní stojí za zmínku i Modřinná soustava (v záznamu od 22:20), která vyšla také na singlu.
Třetím albem Synkop, které otextoval Pavel Vrba, byla Zrcadla z r. 1986. Oldřich Veselý zde dal prostor se autorsky projevit i svým spoluhráčům, ke kvalitě to ale příliš nepřispělo. Nejvýraznějšími skladbami jsou Veselého Malá dívka s čelenkou s krásnou Makovského kytarou a Průměrný, zvláště první se mně velmi líbí. Celkově však album zůstalo ve stínu předchozích dvou.
Veselý pak ještě vydal sólové album Dlouhá noc, které rovněž otextoval Pavel Vrba, více o něm např. zde. Členové Synkop zde působí už jen jako hosté. Sice jej rovněž vlastním, ale žádná skladba mě příliš neoslovila a k nalezení na webu také nic není.
Éra Synkop se tím uzavřela. Oldřich Veselý se pak našel v skládání scénické hudby pro brněnská divadla, mimo jiné k divadelní hře Malý princ podle slavného díla Antoina de Saint-Exupéryho.
Veselému koncertní vystupování později asi začalo trochu chybět a od r. 2005 obklopen mladšími hudebníky působí ve skupině E-band. A právě písní Malý princ z uvedené divadelní hry představení brněnské rockové legendy (i seriál článků o skupině Synkopy 61) můžeme ukončit.
Éra Synkop se tím uzavřela. Oldřich Veselý se pak našel v skládání scénické hudby pro brněnská divadla, mimo jiné k divadelní hře Malý princ podle slavného díla Antoina de Saint-Exupéryho.
Veselému koncertní vystupování později asi začalo trochu chybět a od r. 2005 obklopen mladšími hudebníky působí ve skupině E-band. A právě písní Malý princ z uvedené divadelní hry představení brněnské rockové legendy (i seriál článků o skupině Synkopy 61) můžeme ukončit.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Velmi, velmi dobře sepsaná recenze. Ještě se k těm písničkám vrátím, teď když už je doma manžel tak tu pořád huláká rádio. Ale až odjede tak si to pustím
OdpovědětVymazatprostě klasika!
OdpovědětVymazatSluneční hodiny (i Křídlení) hodně připomínají tvorbu artrockových Yes, hlavně těmi dlouhými instrumentálními pasážemi. A skladbu Černý racek občas hrávají na Beatu, to pak zesiluji rádio.
OdpovědětVymazatČlánek jako vždy výborně zpracovaný, s mnoha odkazy. Jen se ti tam na začátku vloudil překlep - nejsou to Uriah Heap, ale Uriah Heep.
K tomuto tématu se nemohu informovaně vyjádřit, ale videa jsem si poslechla a hudba mě zaujala a písničky mají pěkné texty...
OdpovědětVymazat[1]: O Synkopách a Oldřichu Veselém se mně píše dobře, protože jsem byl jejich velkým fanouškem, mám všechny desky a viděl jsem desítky koncertů.[2]: Jsem moc rád, že i ty se svou oblibou v "temném" rocku znáš také "změkčilý" artrock.[3]: Robko, díky moc za upozornění, už jsem to opravil. Heap (česky halda, resp. hromada) se mně do toho pořád plete, protože se v informatice využívá jako efektivní datová struktura. Přitom o Uriah Heep tu mám samostatný článek a Dickensův román David Copperfield, kde se tato záporná postava vyskytuje, jsem kdysi četl.
OdpovědětVymazatNa druhé straně záměrně píšu Progress 2 a ne Progres 2, jak se skupina Progress Organization po donucení vzdát se anglického označení začala psát, protože se mně nelíbí zmršené anglické slovo.Yes moc neznám, ale určitě máš pravdu, přes železnou oponu naši rockeři ve vzduchoprázdnu nežili a dokázali si obstarat desky i nástroje. S deskami to bylo však jednodušší, běžně se prodávaly na burzách. [4]: Veselý měl (a asi stále má) schopnost psát melodické skladby, myslím, že mnoho z jeho hudby přežije. Pavel Vrba byl textař první kategorie, co všechno složil, by vydalo na knihy. Zásoboval i Olympic, už však nežije.
[5]:To je vidět
OdpovědětVymazatVýborný článek, obdivuji tvoje znalosti, Miloši :). Je to skvělá klasika, velmi dobře se to poslouchá a poslouchat bude. A tvoje ohlednutí za ní, je moc příjemné..:).
OdpovědětVymazatTak jsem se dozvěděla něco nového. Ukázky jsem si na webu pustila, můj názor je, že kdyby byl u nich u mého přístroje kvalitnější zvuk, nepřišla bych na to, že už mají svá léta.
OdpovědětVymazatHodnotím a obdivuji tvé encyklopedické znalosti o všem, co jsi kdy publikoval. Já bych zde ráda napsala relevantní komentář k tématu, ale této žánr a komunita muzikantů mne zanechává chladnou a tudíž nevědomou. Tak pozorně čtu i komentáře, že abych se trošku přiučila, ale srdci neporučím. Skupinu Yes docela mohu.☼☼☼
OdpovědětVymazat[6]: Je to i tím, že jsem vždy měl rád skupiny, jejichž výrazným znakem byl vícehlasý zpěv - často se objevoval i u Beatles, např. v Because https://www.youtube.com/watch?v=dWlLPJG9Cvg, ale hlavně u Beach Boys a Mamas and Papas a u nás si ho nejlépe osvojily skupiny Synkopy 61 a Rebels. Jiří Korn z Rebels ho nakonec "na stará kolena" oprášil v 4TET.[7]: Já vlastně poslouchám hlavně klasiky, a proto i vážnou hudbu :)[8]: Desky sice původně vyšly na vinylech, ale později byly remasterovány a vydány na CD, myslím, že z nich jsou i zařazené záznamy na YouTube, proto je technická kvalita solidní, alespoň já tam žádnou velkou újmu neslyším, a to si myslím, že mám dobrý hudební sluch.[9]: Však já vím, že máš ráda hodně drsnou podobu rocku (thrash-, death-, ...), dobře by sis o tom popovídala s Drakem, ten ji také vyznává a na svém blogu http://pavi-oko.blog.cz/ má i hudební rubriku se zážitky z koncertů.
OdpovědětVymazatJá jsem zase rád, když je tam zpívatelná melodie, i z toho nesnáším rap, kde žádná není.
[10]: Odkaz na Draka jsem popletl, předtím uvedený se týká přírody, ten s hudbou je http://temna-strana-svetla-malo.blog.cz/.
OdpovědětVymazatMiloši, klobouk dolů jsi znalec. Kdokoliv sedne k počítači a napíše do vyhledávače jméno Oldřich Veselý, tak se mu určitě nabídne tvůj skvělý článek, ve kterém se dozví vše od A až do Zet. Ještě jsem si neodklikala všechny odkazy, tak jdu na to.
OdpovědětVymazatSluneční hodiny mám rád.
OdpovědětVymazatSynkopy jsem kdysi poslouchávala, v poslední době slyším často píseň "Černý racek", tu hrají pravidelně na rádiu Beat.
OdpovědětVymazatDruhou moc neznám, ale je úchvatná.
My dovedeme udělat skvělou muziku, takže rčení "co Čech, to muzikant" naprosto sedí.
Horší už je to se zpěváky a texty, to mi někdy vstávají vlasy hrůzou.
Oldřicha Veselého mám ale ráda, jeho hlas se mi líbí.Líbí se mi i tvůj článek, Miloši. Jako vždycky píšeš velice zasvěceně a zajímavě.
U tebe se člověk ani trochu nenudí, naopak, dozví se spoustu skvělých užitečných věcí.
Znalost rockové historie je pro mého přítele základ, bez kterého není možné prožít plnohodnotný život.
Běda mi, když nepoznám nějakou skupinu!
Zdravím, přeji krásné dny a jdu ještě na odkazy.
Výborný článek, s podrobným výkladem. Cením si práce kolem shánění podkladů, navíc, tuto hudbu jsi zřejmě skutečně poslouchala a měl ji v oblibě (máš ji v oblibě), to se pozná.
OdpovědětVymazatSynkopy znám víceméně spíš podle názvu a spojuji si je s kvalitou. Asi víc na mě zapůsobili Progres2, nebo měli víc štěstí, že jsem na ně kápla.
Posledchla jsem si dnešní písničkovou nabídku a kupodivu, u první skladby mi připadalo, jako by se tam motaly motivy z písniček Šípková Růženka (ten začátek) a Už couvám od Citronu.
[12]:Každý den kolem 20 článků někdo najde přes Seznam nebo Google a u těch prvních jsem dost překvapený, že na hledaná klíčová slova se článek objeví většinou na první stránce výpisu. U Oldřicha Veselého to však neočekávám, těch článků o něm je za víc než 40 let jeho působení stovky a myslím, že mu byla věnována i nějaká kniha.[13]: Já také, i ty skutečné, jen z nich nikdy nepoznám, kolik je hodin :)[14]: "Znalost rockové historie je pro mého přítele základ, bez kterého není možné prožít plnohodnotný život.
OdpovědětVymazatBěda mi, když nepoznám nějakou skupinu!"
Ale obstálas, ne? :) Mohla bys ho zase zkoušet z našich památek. [15]: Progres 2 měli víc příznivců v nahrávacích studiích, proto LP desky jim vycházely jak na běžícím pásu. Já jsem ale vždy víc fandil Synkopám a na koncerty Progres jsem vůbec nechodil. Až když jsem objevil Futurum, mou novou nejoblíbenější skupinu, a zjistil jsem, že Roman Dragoun v Progresu působil, zpětně jsem si sehnal všechny jejich desky a později všechno od Synkop a Progresu koupil i na vinylu. Progres jsem na koncertech zachytil až u projektu Mozek a sledoval je pak až do konce (a tuto éru bych chtěl také někdy popsat) a dnes chodím a příležitostné koncerty při různých výročích.
Už couvám mám také moc rád, dokonce jsem na té skladbě postavil článek o skupině Citron. Nemyslím, že je však příliš podobná Černému rackovi, brnkal jsem si obě melodie na kytaře a je tam dost velký rozdíl. Podoba je hlavně v tom, že jde o pomalé písně, kde je řada dlouhých tónů, ale kdybys viděla noty, hned ten dojem ztratíš. Stejně tak u Šípkové Růženky od Schelingera (Soldier of Fortune od Deep Purple).
[16]: No, někdy zaboduju.
OdpovědětVymazatJe vidět, že jsi skutečný hudební znalec.
OdpovědětVymazat[5]: já jsem hudebně hodně otevřený,
OdpovědětVymazatna patřičném místě mám rád i dechovky, i klasickou hudbu i naše dudáky:)
[17]: Už jsi nacvičená [18]: V tomto případě jsem pamětník, v hudbě jsem zaměřen dost jednostranně, široký přehled mají jen Robka, Venca a asi i Weiler.[19]: To opravdu jsi, dechovku nevydržím poslouchat ani půl minuty. Dudáky a folklór vůbec také nemiluju, a to včetně amerického country & western.
OdpovědětVymazat[20]: Spíš zblblá.
OdpovědětVymazat