14. ledna 2016

Hořící keř aneb Balada o smutnom Jánovi (a normalizaci)

16. leden 1969 do naší historie vstoupil činem Jana Palacha, studenta 2. ročníku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který na protest proti obsazení Československa sovětskými vojsky, zrušení všech náznaků demokracie spojených s Pražským jarem, dosazení loutek poslušných moskevského diktátu a schvalujících okupaci do vedoucích funkcí, a z rozčarování z nastupujícího období apatie většiny společnosti (novými vládci licoměrně nazývaným "normalizací" poměrů) se ve snaze společnost vyburcovat v horní části Václavského náměstí zapálil a na následky těžkých popálenin o tři dny později zemřel.

Za několik dnů má výročí, už čtyřicáté sedmé. Na rozdíl od období 50. let, zobrazeného např. ve filmech Všichni dobří rodáci a Ucho, a přes historický posun v parafrázi i v Kladivu na čarodějnice a Spalovači mrtvol, období normalizace žádnou hlubší stopu v umění nezanechalo. Filmy jako Báječná léta pod psa a Pelíšky se jí sice zabývají, ale ve stylu Švejkova zapojení do 1. světové války a jako komické figurky jsou často vykresleni i normalizátoři a jejich přisluhovači. Proto je asi dobře, když se na nás nezaujatě podívá někdo zvenku.
A to se povedlo v trojdílném televizním filmu Hořící keř, který v r. 2013 pro HBO podle scénáře Štěpána Hulíka (1984) natočila uznávaná polská režisérka Agnieszka Holland (1948), již 3krát nominovaná na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů.

Palachovo upálení je zařazeno hned do úvodní scény po odeznění titulků, jimiž prolínají záběry s tanky v ulicích po srpnu 1968, a více než 3 a půl hodiny je pak věnováno následným událostem.
Protože Palach naznačil, že je členem organizované skupiny a vylosováním se stal pochodní číslo 1, pro policii bylo hlavní zjistit jeho "komplice", a to i přímo od něj (utrpení umírajícího bylo vedlejší), všechny je pochytat, aby nepodnítili další protesty a nevydráždili představitele "bratrské pomoci", aby byl "klid na práci", a navenek pak upálení znevážit jako čin nevyrovnaného, poblouzněného člověka, svedeného nepřátelskými silami. V tom se vyznamenal poslanec Vilém Nový, člen ÚV KSČ, který na stranickém mítinku v České Lípě prohlásil:
"Upálení Jana Palacha bylo akcí extremistických pravicových sil, s nimiž spolupracovalo také vedení Studentského svazu. Společně přesvědčili Jana Palacha, aby svolil k fingovanému upálení za použití tzv. studeného ohně. Tato látka používaná cirkusovými artisty byla však těsně před činem vyměněna za skutečný benzín. Tak došlo k upálení."

Zdrcená matka (výborně zahraná Jaroslavou Pokornou) přes žal pochopila: "Nový udělal z našeho Jendy blázna. On udělal to, co udělal, a my musíme věřit, že to mělo smysl."
Zajde pak za advokátkou Dagmar Burešovou (hraje ji půvabná Slovenka Tatiana Pauhofová), že chce Nového žalovat pro urážku na cti a byla by ráda, kdyby ji u soudu zastupovala. Ve filmu se ji pro zdramatizování Burešová nejdříve snaží odradit, že by to měla zvážit, i manžel Burešové, pracující jako lékař v pražské nemocnici, tomu není nakloněn. (Skutečná Burešová však zastupování přijala hned.)
Když se po pěti týdnech, přesně 25. února 1969, v den 21. výročí převzetí moci komunisty s Gottwaldem v čele, upálil Jan Zajíc, středoškolák ze Šumperku, Burešová zastupování Palachových (Janovy matky Libuše a bratra Jiřího) převezme.

Tím se celá mašinérie zastrašování a psychického nátlaku rozjede naplno. Palachově matce v noci neustále drnčí telefon, když ho zvedne, nikdo se neozývá, před domem v autě hlídkují příslušníci tajné policie. Na pultu stánku, kde paní Palachová prodává, si jeden zákazník zapomněl časopis, běží za ním a přitom z něj vypadnou fotografie popálením znetvořeného synova těla.
Soudkyně, která má žalobu prošetřovat, se pod tlakem nadřízených ani neodvažuje Novému doručit obsílku k soudu a má ji schovanou v šuplíku. Burešová po několika měsících, kdy jednání u soudu bylo pro Nového neúčast po čtvrté odročeno, se toho dovtípí a přijde za soudkyní, že si na ni bude stěžovat. Ta ji oznámení raději předá a Burešová ho Novému osobně donese.
Starší kolega na straně Burešové je přinucen podepsat spolupráci s StB, aby jeho dceru nevyloučili ze školy, když ji přistihli na protisovětské demonstraci při 1. výročí okupace, a jeho nevyhodili z práce.
Auto s tajnými už hlídkuje i před domem Burešové. Na manžela Burešové jedna uvědomělá soudružka podala smyšlenou stížnost, že ji hrubě urazil a odmítl vyšetřit jejího syna, protože prý "děti takových kolaborantských sviní by raději vůbec neléčil."
Předseda soudu ještě promluví do duše soudkyni: "Soudruh ministr si nepřeje zbytečnou publicitu, už toho s tím Palachem bylo dost."
Soudkyně: "Co mám dělat? Proces je veřejný."
Předseda: "Vy už si poradíte. Soudružko, važte si důvěry, kterou jste dostala. Pokud to nezvládnete, tak se můžete s Prahou rozloučit. Na severní Moravě je nedostatek soudců, určitě mi rozumíte."

Film graduje projednáváním před soudem. Při prvním obhájce (zvlášť slizký typ) prohlásí, že novináři si všechno vymysleli a jde o štvavou kampaň, "jejímž cílem mělo být skandalizování funkcionářů oddaně sloužících věci socialismu a spojenectví se Sovětským svazem a jejich odstranění z veřejného života."
Novináři, svědci obžaloby, k soudu nedorazí, jeden mezitím emigroval a druhý se zalekl následků, které by mu svědectví mohlo přinést.
V předsálí soudu se Nový (ve skvělém podání dalšího slovenského herce Martina Huby) s hranou účastí obrátí na Palachovu matku: "Celá tato situace je mně lidsky velice nepříjemná. Kdybyste se rozhodla žalovat ty takzvané novináře, kteří bez špetky studu překroutili smysl mých výroků o vašem synovi, můžete počítat s mou plnou pomocí."

Před dalším projednáváním se koncipientovi Burešové podařilo najít pracovníka rozhlasu, který na stranickém shromáždění nahrál zvukový záznam. Vystoupení Nového pak Burešová nechá přehrát jako důkaz. Konsternovaná soudkyně hned poté vyhlásí přestávku. Její nadřízení, kteří vše chtějí smést pod stůl, jí předávají předem připravené soudní rozhodnutí.
Burešová na chodbě osloví Nového: "Proč to děláte? O co vám jde?"
Nový: "O pravdu."
Burešová: "Vy přece víte, že všechno je lež."
Nový: "Paní doktorko, vy tomu absolutně nerozumíte. Já jsem politik a pro politika je pravda to, co je prospěšné pro něj."

Soudkyně vše korunuje přednesením rozsudku:
"Žaloba, podle které je žalovaný povinen se do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobcům omluvit, a to současně osobním dopisem a veřejnou omluvou v tisku, se zamítá.
Odůvodnění: Žalovaný Vilém Nový vyslovil své názory nikoliv jako soukromá osoba, ale jako poslanec v rámci oficiálního předvolebního mítinku Národní fronty. Učinil tak navíc ve chvíli, kdy socialismus v Československu byl v stálém ohrožení. Za této situace měl žalovaný nejen právo, ale z titulu své funkce i přímo povinnost zaujmout stanovisko, které zaujal."
Navíc podle rozsudku žalobci musí uhradit náklady soudního řízení (ve výši odpovídající zhruba čtyřnásobku tehdejšího průměrného měsíčního platu).

Bratr Jana Palacha dostal předvolání z hřbitovní správy, že v Praze "u hrobu Jana Palacha dochází k protistátním provokacím" a měl by si bratra převézt do Všetat, kde Palachovi bydlí. Když s tím nesouhlasí, potajmu rakev nechají spálit v krematoriu a náhrobní desku odstraní.
MUDr. Bureš musel opustit místo v pražské nemocnici, jeho nadřízený mu alespoň zajistil místo obvoďáka v Berouně.

Dovětkem filmu je vzpomínková akce na Palacha o 20 let později, která přerostla v týden trvající demonstrace na Václavském náměstí, a zhroucení režimu v listopadu 1989.
V závěrečných titulcích se ještě píše:
"Tento film je věnován Janu Palachovi, Janu Zajícovi, Evženu Plockovi, Ryszardu Siwiecovi a všem těm, kteří obětovali své životy v boji za pravdu a svobodu."

59-letý Polák Ryszard Siwiec byl první živou pochodní, protestující proti okupaci Československa, upálil se ve Varšavě v září 1968. U nás se o sebevraždu upálením pokusilo celkem 29 osob, z toho 4 ženy, 10 jich zemřelo. Ještě před Janem Zajícem se upálil Josef Hlavatý v Plzni a pokusil se o to Miroslav Malinka v Brně. Podle analýzy informací z policejních spisů a svědectví od příbuzných obětí psychiatr Milan Černý dospěl k závěru, že vedle Jana Palacha a Jana Zajíce už jen Evžen Plocek měl nadosobní motivaci a ostatní byli psychopati, alkoholici, … a řešili své problémy. Plocek se od ostatních, vesměs mladých lidí (mezi nimi byl i 16-letý učeň), lišil, bez několika měsíců měl 40, byl ve vedoucí funkci, měl rodinu a byl členem KSČ, který věřil demokratizačnímu procesu v r. 1968, deziluze ho však přivedla k zoufalému činu, upálil se v Jihlavě v dubnu 1969. Kromě Palacha a Zajíce se všechny další případy podařilo utajit, sdělovací prostředky měly zakázáno o nich informovat.

Film Hořící keř ovládl České lvy za rok 2013, ze 14 nominací získal 11 cen a podle očekávání ji dostala režisérka a scenárista. Myslím, že je škoda, že místo kladného policisty Ivana Trojana nebyl za vedlejší roli nominován Martin Huba. Jeho podání bohorovného aparátníka, který si je jistý, že jemu se nemůže nic stát, bylo dokonalé.

Pavol Hammel, Boris Filan, Prúdy, Zvoňte, zvonky a Balada o smutnom Jánovi
Jedním z nejlepších hudebních alb celé historie československé rockové hudby jsou Zvoňte, zvonky slovenské skupiny Prúdy.
Vyšlo v březnu 1969 a rychle bylo rozebráno, ale k reedici už nedošlo. Několik textů totiž napsal Rudolf Skukálek, který emigroval a přešel do mnichovského Rádia Svobodná Evropa.
Cenzorům vadilo i vyznění některých textů, v titulní písni Zvoňte, zvonky Mariana Vargy na Skukálkův text se zpívá "zvonky, zvoňte, prizvoňte nám krásný sen, nech vládzeme prežiť tento den," což bylo chápáno jako podněcování k revoltě.
Ještě více ale vadila Balada o smutnom Jánovi. Píseň o Jánovi, který vybíral mezi pravdou a lží a pak zemřel, byla jasnou narážkou na Palacha. Ve skutečnosti skladba je starší, Boris Filan napsal text 3 roky před Palachovým činem, Pavol Hammel ho zhudebnil a s Prúdy nazpíval také dřív, ve skladbě hrají i hudebníci, kteří už v době vydání alba v Prúdech nepůsobili. Podle Hammela se tehdy album nenahrávalo najednou, ale písničky se postupně objevovaly v rozhlase a až jich bylo dost, vyšlo album. Těžko odhadovat, zda Palach skladbu znal, a už vůbec ne, zda ho mohla ovlivnit.




(Plastika na památku Jana Palacha vedle textu Balady o smutnom Jánovi, převzatého i s akordy ze stránky supermusic.cz, se nachází u auly VUT FSI v Brně. Byla tam odhalena r. 1990.)

Na albu je ale zajímavé také to, že hudbu k 9 skladbám z 12 složil klávesista Marian Varga, kterému pak v Prúdech bylo těsno, s baskytaristou Fedorem Frešem ze skupiny odešel, založil Collegium Musicum a s ním už se věnuje výhradně instrumentální tvorbě. Z pozdější sestavy Prúdů ještě zlanařil výborného kytaristu Františka Grigláka. Frešo zase na čas zběhl do Blue Effectu, kde v 2. polovině 70. let hrál s Radimem Hladíkem, Oldřichem Veselým a Leškem Semelkou.
Z Vargových písní jsou vedle titulní písně na YouTube dostupné ještě Poď so mnou, S rukami vo vreckách a Čierna ruža s krásnou flétnou a klávesovými předěly.
Můžeme jen želet, že Varga u písňové tvorby nezůstal.

P.S. V lednu 1989 jsem byl právě v Palachově týdnu v Praze na programátorském kurzu. Lekce trvaly zhruba do 16 hod a pak jsem chodíval do centra, na Václavské náměstí. A tam jsem si užil slzný plyn, sprchu z vodních děl, překotné útěky Jindřišskou ulicí, ještě než se policii podařilo náměstí zátarasy uzavřít, v Opletalově ulici u nádraží viděl nachystanou těžkou techniku.
Když v horní části náměstí začali vyvolávat "Ať žije Havel!," myslím, že jsem tehdy ani nevěděl, o koho jde. Ale bylo jasné, že režim už mele z posledního, touha vyskočit ze svěrací kazajky, mít možnost volby a životní úroveň Západu sílila každým dnem. A katalogy Neckermann tomu hodně napomohly.
Takto jsme zde žili.

55 komentářů:

  1. No vida, to jsme se mohli v lednu 89 při Palachově týdnu v centru potkat. Chodili jsme do centra každý den, vybaveni lístkem na večerní představení do nějakého kina na Václaváku - v bláhovém domnění, že v případě obzvlášť velkého průšvihu bychom měli jakéstakés alibi . Hořící keř jsem ještě neviděl, chtěl jsem si dát trochu odstup od slavnostních řečí kolem premiéry, ale zdá se, že odstup už je dlouhý až příliš!

    OdpovědětVymazat
  2. Hořící keř by měla shlédnout především mladá generace.

    OdpovědětVymazat
  3. Hořící keř jsem viděla v kině - všechny tři části za sebou. Musím říct, že po skončení jsem byla neuvěřitelně psychicky vyčerpaná. Ale výborný film. Je děsivé, že se to opravdu stalo.

    OdpovědětVymazat
  4. Smutné, ale dobré čítanie. O filme som nejaké informácie zachytila, ale radšej o veciach čítam, akoby som ich mala vidieť. Pri dlhých minutážach nevydržím, nech sú akokoľvek dobré. O piesni počujem prvýkrát, prípadne som ju doteraz plnohodnotne neregistrovala. Skôr si vybavím Marat ve vaně od Kryla.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Asi ano, a proto je mně tvůj blog tak blízký :)
    Tehdy jsem měl docela obavy, aby mě v nějakém záběru neindentifikovali a pak jsem nedostal v práci padáka. Poprvé jsem se tam připletl náhodou, šel jsem náhodou kolem, ale pak už to bylo dobrodružství a v davu se člověk snadno stane hrdinou :).
    Když se něco příliš chválí, také mě to spíš odrazuje, ještě jsem neviděl oscarový trhák Avatar a všechny další efekty nabité velkofilmy v x-dimenzionální projekci a ani po tom netoužím. Hořící keř jsem na několikrát viděl teprve začátkem tohoto roku. Opravdu stojí za to. Češi se pokoušeli pro něj získat Oscarovou nominaci, ale z jakýchsi formálních důvodů (asi, že režisérka je Polka) byl vyřazen, pak jsme tam poslali Menzelův film Donšajni a ten neuspěl.[2]: Já bych jí to také doporučil, není sice úplně jasné, co přesně je historicky věrné a kde se scenárista uměleckými prostředky snaží o dramatickou soudní bitvu jak z amerických filmů, ale rámec určitě sedí. Nový a Burešová jsou skutečné postavy a jejich role odpovídá, jen postava studentského vůdce je prý hodně přikrášlená a jsou mu přisouzeny postoje asi pěti osob. Ten podle mě také působí dost klišovitě a nevěrohodně, ale mladým se možná bude líbit, když ho hraje populární herec Vojtěch Kotek.[3]: V takové dávce to musela být síla, já jsem film viděl po částech, asi na čtyřikrát. Bylo štěstím, že tvůrci se zaměřili hlavně na zákulisní snahu zlomit nešťastnou rodinu Palachových a všechny jejich sympatizanty, a méně na efekt, vzniklo tak psychologické drama, kterým nejlépe vystihli temnou dobu.[4]: Já zase neznám Krylova Marata ve vaně. Díky za informaci, najdu si ho. Vybavím si jen obraz Maratova smrt od Jacques Louis Davida, který francouzskou revoluci zažil.
    Vidím, že jsi zpět, nepochopil jsem, pro jsi blog předtím zrušila, nechci ani vyzvídat, ale je dobře, že ho zase máš.

    OdpovědětVymazat
  6. Film som samozrejme nevidel. Skoda. Palachovu smrt som poznal uz len z novin.
    A o Filanovi som vtedy tiez nic nevedel.
    Proste bol som uz niekde uplne inde. Preto o to väcsia vdaka, ze tymto clankom prinasa nielen hommage na vtedajsich ucastnikov diania, ale aj osvetu. Nielen ja, stary cap, ale urcite mlada generacia, nevedia vela o tom, co sa vtedy stalo.

    OdpovědětVymazat
  7. Správně píše Tlusťoch, film by měli povinně vidět děti ve školách. Vsadím se , že zítra bude v médiích jen okrajová zmínka. Ale co mne zaujalo je ta věta že pro politika je pravda to co se mu hodí do krámu. Jak trefné a pravdivé v dnešní situaci s imigranty. Opět se zatlouká, opět se lže, opět se dostává sankcí lidem kteří si stojí za svým názorem. Dřív se jim dávali nálepky mániček, rozvracečů socialismu dnes to jsou xenofobové a rasisti. O to víc je to zarážející že se to děje v zemích které se donedávna nazývaly demokratickými a byly na to hrdé.

    OdpovědětVymazat
  8. Naprostý souhlas s komentáři nade mnou. Hořící keř není jen skvostem naší poslední dobou spíše kulhající filmografie, ale především je to svědectví a také způsob, jak mladým předat historické informace. Je smutné a tristní, že v časech demokracie neumíme učit historii, naopak ji překrucujeme a předkládáme ji tak, jak se nám to hodí.    Jeden z nejlepších článku, jaký jsem kdy na blogu četl.   

    OdpovědětVymazat
  9. Báječný článek.
    Přiznám se, že Hořící keř jsem ještě neviděla. Bohužel.
    Za to doma opatruju odznak, který byl vyroben krátce po smrti Jana Palacha. Koupila jsem si ho coby středoškolačka při návštěvě Prahy v lednu 1969.
    Písně, o kterých píšeš velice dobře znám. Prúdy s Pavolem Hammelem mě provázely dobou dospívání a i mládí.

    OdpovědětVymazat
  10. To je výživný, znamenitý článek. Budu ho po částech konzumovat, aby mi neuniklo ani sousto. Jinak, byla škoda dvou mladých životů. O filmu jsem mnoho slyšela a četla, ale není na mém  Mustsee listu.
    Díky za bezvadný komentář a připomínku AC/DC Highway to Hell. To je jedna z mých srdcovek.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za článok. Film som ešte nevidela. Čítala som ale o ňom, teda skôr o postave Táni Pauhofovej, ktorá je výrazným mladým slovenským talentom. Rada si ten film pozriem, aj keď teraz už poznám dej. Tú dobu som zažila ako veľmi mladá - 12-15 ročná, ba ešte aj ako stredoškoláčka som zažila poníženie našej rodiny, teda skôr otca. Palachové fotky vidím zreteľne ešte aj dnes, bol to veľmi pekný mladý muž. Mal byť milovaný a nie  uhorieť ... už keď kvôli ničomu inému, tak kvôli nám, ktorí sme v tom zriadení dospievali jeho čin zmysel mal - povedala by som jeho mame. Z tej doby ma najviac fascinuje "tvárnosť" charakteru ľudí. Zrejme aj o tom je ten film. Áno, mala by ho mládež vidieť. Ktovie, či by pochopili. V mojom živote je smutné poznanie, že dnešná doba nie je iná, čo sa týka "tvárnosti" charakterov ľudí.  Raz mi jeden starší kolega povedal, že celé tie roky po nežnej sú smutné tým, že nie my sme prebrali to dobré zo západných krajín, ale oni to zlé od nás.

    OdpovědětVymazat
  12. Film jsem viděla a dojmy v nás dlouho zanechal.

    OdpovědětVymazat
  13. Omlouvám se, že k filmu se nebudu vyjadřovat. Já jen z pozice matky tří synů (a  mohly by to být i dcery, prostě děti)- nesouhlasím s tím, aby se kvůli jakémukoliv režimu či boji proti němu, sami zabíjeli. Něco jiného je, když bojují za svobodu ve válce, velké neštěstí je smrti z nemoci, nehody, ale nebyly by mi platné ani tisíce věnců či svíček, ani nějaké vzpomínání, uctívání památky, pokud bycvh přišla o děti. Možná by se chudák obracel v hrobě, kdyby viděl dnešní poměry v celém světě plném válek a zla a rozmyslel by si obětovat život tak mladý. Dá se snad i jinak bojovat za spravedlnost...

    OdpovědětVymazat
  14. Film jsem ještě neviděl,ale tvůj skvělý popis mě hodně nalákal   

    OdpovědětVymazat
  15. Na Hořící keř byl syn ještě se školou -  zhlédli ho vcelku, tedy tři a půl hodiny. Asi je to dost náročné, hlavně pro tak mladé lidi, kterým vlastně nikdo pořádně neřekl, co se tehdy dělo. Pamatuji si, že syn z toho promítání přišel s rozporuplnými pocity a asi se u některých scén i nudil.
    Osobně se na Hořící keř chystám už dlouho, ještě jsem ho neviděla. Ale určitě si ho nechám na části, abych ho mohla vstřebat. Tobě díky za krásně zpracovaný článek i za hudební dodatek.

    OdpovědětVymazat
  16. [6]: Ty znáš Borise Filana z pořadu Pálenica a jako cestovatele, ale já zase naopak jako textaře, spolu s Kamilem Peterajem patří na Slovensku k absolutně nejlepším a skupiny Prúdy a Elán by bez nich snad ani nemohly existovat.[7]: Ta věta, jak pro politika je pravdou to, co je dobré pro něj, se asi hodí na každou dobu, já jsem politiky tak znechucen a nevěřím absolutně nikomu, že k volbám vůbec nechodím.
    Palach a 28. říjen a 17. listopad se jim hodí jen k tomu, aby někde kladli věnce a zadarmo měli reklamu.
    V jednom textu jsem četl, že zatímco Zajíc se na výročí Vítězného února upálil, Dubček vyznamenával únorové milicionáře [8]: Já jsem taky rád, že film natočila Polka na scénáře mladého muže, který v té době nežil, protože by jinak by mohl vzniknout propagandistický film jen se přehozenými znaménky.
    Vzpomínám si na jeden polský dokument, který ukazoval tryznu za Heydricha, kdy celé Václavské náměstí bylo zaplněno a všichni truchlili, z našeho pojetí historie bychom však mohli získat dojem o jednom velkém odboji :([9]: Film je dostupný na Hellspy, možná i Ulož to, v kině jsem nebyl a nevím, zda bych vydržel více než 3,5 hodiny v kuse ho sledovat. Lepší je to na pokračování.
    Hudbu Prúdů znám také jako pamětník, vůbec mám dojem, že slovenská hudba je nesmírně kvalitní a originální a třeba jejich dnešní pop je určitě na vyšší úrovni než náš.

    OdpovědětVymazat
  17. [10]: Myslím, že po částech je to nejlepší.
    Když jsem viděl tvé hořící jméno, okamžitě se mně vybavilo peklo AC/DC :)[11]: Mám pocit, že dnes už (a možná v kapitalistické společnosti obecně), se každý stará hlavně sám o sobě, a nějaké ideje jsou každému ukradené. Jedna garnitura politiků zklame, tak je vyměníme, ti jsou ale stejní, ne-li horší, a tak to jde pořád dokola a zase začneme jezdit na chatu a na vše rezignujeme.
    Sice se řekne, že ti nahoře to nemají tak jisté, ale množství dnešních podvodů a jejich miliardové rozměry dřívější dobu mnohonásobně překonávají a i když někdo "jde od válu" (a ani to není jisté, protože "justiční mafie" to ohlídává), už si nakradl tolik, že je zabezpečený na několik příštích generací.[12]: Já jsem ho viděl teprve teď, a proto jsem dosud plný dojmů :)

    OdpovědětVymazat
  18. [13]: Ružo, já si myslím to stejné, a nakonec to pak bylo i vidět, že oběti bezprostředně nic nepřinesly. Dokonce i postoj studentských vůdců byl zvláštní, jako kdyby jim šlo hlavně o efekt, když se pokusil o upálení u katafalku na Palachovu památku Miroslav Malinka v Brně a díky duchapřítomnosti okolo stojících lidí utrpěl popáleniny "jen" na 15 % těla a nezemřel, pražští vůdci prohlásili, že to poškodilo význam Palachova činu. Malinka byl "obyčejný" dělník a ne student. Prezident Havel in memoriam vyznamenal Palacha a Zajíce a ne už Plocka, ani nikoho dalšího. Byly oběti "lepší" a "horší".
    Listopad 1989 je na 99,9999 % důsledkem všeobecné nespokojenosti a k pádu totalitních režimů došlo v celém východním bloku a my jsme byli až předposlední před Rumunskem.[14]: Patriku, můžu doporučit.[15]: Pro mladé může být film zajímavý možná hlavně jako drama ze soudní síně, něco na styl právních bitev Perryho Masona z detektivek Erle Stanleyho Gardnera. Snad jim ale Palachův čin nebude tak vzdálený jako upálení Jana Husa v Kostnici :):(
    Přiznám se, že hudební dodatek byl pro mě hlavní motivací k článku, zdá se mně úplně neuvěřitelné, jak Filanův text Palacha předjímá.

    OdpovědětVymazat
  19. [16]: Mě strašně mrzí, že se nepodařilo vložit rovnítko mezi nacismus a komunismus. Na větu "...holt tenkrát byla taková doba... jsem už ve spojení s komunismem vyloženě alergický a smutné je, že poslední dobou ji používá stále více lidí.   

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Nejsem žádný odborník na komunismus, ale měl několik podob. Nacismus bych asi ztotožnil se stalinským komunismem.
    Marxova a Engelsova vize beztřídní společnosti a jejich heslo "Každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb." bylo utopií. Usilovně pracovat z vlastního uvědomění bude málokdo, vždy musí být nějaká motivace a pocit, že z toho něco budu mít. A dostávat podle svých potřeb by se určitě každému líbilo, protože hned by mohl chtít nejlepší auto, vyrazit si kolem světa, ..., ale kde na to vzít.
    Komunismus Leninův bylo něco úplně jiného a komunismus Stalinův byla už krutovláda s miliony mrtvých, u nás to mělo odraz v politických procesech 50. let.
    V normalizační komunismu už nešlo o život, ale ohýbání se před politickou garniturou, která si do ústavy zakotvila vedoucí úlohu KSČ, projevující se tím, že ve vedoucích funkcích byli straníci a ti mimo neměli šanci, i kdyby byli sebelepší, měli jsme dělnické prezidenty, a znám i ze svých pracovních začátků v průmyslovém podniku, že mí vedoucí byli kovaní soudruzi a od ředitele počínaje ani neměli VŠ, legitimace nahrazovala všechno. Někteří se přizpůsobili, chtěli dělat kariéru, bylo ale také spoustu lidí, kteří byli ve straně a neměli z toho nic, jen platili členské příspěvky, KSČ v 15 milionovém Československu, pokud si vzpomínám, měla 1,7 milionu členů.
    Normalizační komunismus, taky nazývaný gulášový, zhynul na úbytě, protože svým demotivujícím přístupem, všichni byli zaměstnaní a měli (skoro) stejné výplaty, vedl k zaostávání a nakonec by ani na ten guláš nebylo.
    Já jsem nikdy v žádné straně ani studentském svazu nebyl, byla mně zcela cizí předstíraná angažovanost za účelem budování světlých zítřků a jsem rád, že jsme se všemi problémy dožili "rovných příležitostí" a existuje pluralita politických stran.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Jasně souhlasím, ale dneska bohužel stále více lidí vidí takové to bolševicko populistické chápání - máš jistou práci, byt a chalupu, tak drž hubu a krok, chovej se slušně a my s lumpy zatočíme. Někdy mám pocit, že tahle jednoduchost a černobílé vidění světa lidem asi chybí, patrně se dost lidsky neposunuli.   

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Přesně tak, je dost lidí, kteří se mají hůř než za socialismu, zvonili klíči a představovali si ráj na Zemi a teď jsou rozčarováni (pěkně to vyjádřil Nohavica v písni Pane prezidente), zvlášť když ti budovatelé kapitalismu jsou často jen převlečení do nového kabátu.
    Mnozí takoví by byli i rádi za okleštěnou svobodu, jen kdyby se jim vrátily předchozí jistoty.

    OdpovědětVymazat
  23. Katalogy Neckermann? Zajímavý detail.
    Když jsem slyšela poprvé o doktorce Burešové, tak jsem si říkala, že musela být hodně statečná, když šla do tohoto případu.

    OdpovědětVymazat
  24. [22]: Asi ta nějak. Líto je mi docela důchodců, kteří celý život dřeli a dnes mají sotva na nájem, ale jinak si myslím, že každý štěstí svého strůjcem.

    OdpovědětVymazat
  25. [19]: Akime- komunismus v podstatě nikdy nebyl. V podstatě je to utopie, ke které by nikdy nedošlo. To, že by měl mít každý povinnost pracovat, ať už jakýmkoliv způsobem vč. podnikání a pod. by mělo být podstatou lidského života. Pak už je otázkou v jakém měřítku dostane za svou prácik zaplaceno. Všechno je v lidech a všude to bylo trochu jinak. Hodně bezpartijních mělo funkce i lepší život než obyčejní členové KSČ a většinou to bylo díky tomu, že vedoucím "sdělovali" co se kde děje, případně byli  skutečnými odborníky ve svém oboru, že je ti vedoucí potřebovali. Členství ve straně neznamenalo křivý charakter, ale někdy i potřebu občas zasáhnout na místě, kde by bylo lidem ublíženo. Takový ochranný štít vůči s prominutím  " bezcharakterním" prospěchářům.Ono se to "po ořevratu" ukázalo, kdo se dostal znovu ke korytu a kdo byl spíš osočován, šikanován  nevědomými za své názory.

    OdpovědětVymazat
  26. [24]:Naopak, důchodci, pokud bydlí a mají důchod na nájem mají, pokud peníze nestrkají potomkům nebo dokud jsou dva. Velký byt a jeden příjem, to už je jiná věc, myslím, že je třeba, aby především mladí měli jistotu práce, možnost uplatnění, příjem a pak i to ostatní k založení rodiny. Není to málo, nemyslete. Ani koníčky nemůžete mít, pokud nemáte zázemí a svoboda pohybu je nahouby, když na něj nejsou prostředky.

    OdpovědětVymazat
  27. [23]: Burešová obhajovala i disidenty, myslím, že i Havla. Po Listopadu byla ministryní spravedlnosti a společně s Havlem z humanistických pohnutek připravila rozsáhlou amnestii. A tak se na svobodu dostali i těžcí kriminálníci. Podle nějaké statistiky do 1 roku asi 3/4 propuštěných spáchalo další trestný činy a byli zpátky ve vězení.
    Jak se už mnohokrát ukázalo, někteří lidi se hodí jen do specifických podmínek a v jiné situaci jsou nepoužitelní. Třeba disidenti ve svobodných podmínkách úplně propadli, pragmatici Klausova typu je úplně převálcovali. A mnozí pak se "slzou oku" vzpomínali na dobrodružný život, tajné schůzky, samizdat, práci v kotelně, kdy byli zajímaví.
    Je to vlastně podobné jako s válečnými veterány, kteří se v mírovém životě často neumí uchytit.[24]: Pokud se odchod do důchodu bude pořád zvyšovat, možná se ho málokdo dožije a stát bude mít po problému s důchodovým účtem :)[25]: Opravdu se na to nedá dívat černobíle, do KSČ vstoupila řada spisovatelů a básníků (např. Nezval) v době hospodářské krize, spoustu dalších zase po skončení války z euforie z osvobození.
    Křiváci jsou všude napříč stranami i mimo ně.[27]: Jeden důchod je tak na bydlení a skromný život. A časem to může být ještě horší, kdo si na důchod nenašetří, nejspíš bude závislý na příbuzných.
    Poslední věta, Ružo, je velmi výstižná. Např. život bezdomovce je vrcholem svobody, ničím není svázaný, ale k čemu mu to je?

    OdpovědětVymazat
  28. [25]: Jasně komunismus je utopie, která v podstatě ani fungovat nemůže. Z historie známe jen socialismus. Chyba byla už v základním faktu, že jsme se k socialismu uchýlili, kdyby tomu nebylo, naše hospodářství a stát všeobecně se mohl ubírat jiným směrem. Také bychom si neprošli bolševickou výchovou, které se dodnes nedokážeme zbavit, jak už jsem naznačoval výše. Co mě vyloženě vytáčí je všeobecné černobílé vidění světa, buď ses levičák, nebo pravičák, člověk už se pomalu bojí vyjádřit jakýsi názor, jen aby nebyl nařčen s extrémismu atd.   

    OdpovědětVymazat
  29. [27]: Ono je to těžký, když není problém dát za garsonku, případně 1+1 nájem 7000,-- a důchod je v lepším případě 10000,--, žije-li důchodce sám, tam se bez pomoci potomků neobejde. Jasně, řekne se, přestěhovat do menšího, levnějšího, ale stejně, důchodce by si měl ke stáru ještě něco užít, trošku cestovat třeba a nejen civět na bednu a čekat na smrt. A to si dnes z důchodců může dovolit málo kdo.

    OdpovědětVymazat
  30. [28]:Fakt je, že pokud někdo celý život dělá, pak má důchod a jsou dva, dá se našetřit. Existovalo odjakživa několik způsobů šetření  a kažfý člověk by si nějakou rezervu měl ponechat- tím také myslím, že by měl myslet na zadní kolečka, s potomky se domluvit, aby nevyčerpali všechny prostředky rodičů, protože by pak muiseli zase přispět a nemuselo by se jim to líbit. Považuji za velké štěstí, když jsou  všichni zabezpečení, mají práci a po rodičích nic nepožadují ( snad pohlídat leda vnoučata a pod. pomoc).

    OdpovědětVymazat
  31. [30]:Akime, oni by si to i mohli dovolit, znám jich dost, kteří rajzují po světě a nejsou to žádní boháči. Spíš upřednostňují cestování před jinými útratami, ale je v tom i omezení ze zdravotního hlediska a taky změna priorit, zájmů, klidnější činnosti po hektickém životě.

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Možná máš trošku pravdu. Ti, co seděli před bednou za mlada, budou to dělat i v důchodu a naopak, lidé plní elánu si umí užít i stáří.   

    OdpovědětVymazat
  33. Jan Palach mi byl připomenut v pátek v trochu jiném světle. Šokující svou "agresivností".V centru Ostravy naproti východu z Billy, umístěné v obchodním domě Laso, bylo na zdi "graffiti". Nahoře byl již trochu poničený, ale stále čitelný nápis "Viděli jste nás chcípat a nepomohli." Pod tímto náspisem byly tři portréty. Jan Palach, Jan Hus a Josef Toufar s daty úmrtí.

    OdpovědětVymazat
  34. Film jsem viděla, děkuji za připomenutí.

    OdpovědětVymazat
  35. Film jsem neviděla a určitě mě zajímá a kouknu na něho. Nemělo by se nikdy zapomenout na nic z toho, co se dělo do roku 1989...

    OdpovědětVymazat
  36. Popsal jsi ten film moc pěkně, takže jsem si připomněla, že jsem ho pořád ještě nezkoukla, tak to snad konečně doženu.
    Vidíš to, ty jsi byl v lednu 89 na Václaváku, já jsem si užívala první dny na tomhle světě

    OdpovědětVymazat
  37. Film neznám, jenom jsem o něm něco málo četla.
    Souhlasím s TlusŤjochem, že by film měla zhlédnout především mladá generace, a souhlasím i s Ružou z Moravy, která se na Palachovu oběť dívá z pozice mámy.Tvůj článek je napsaný opravdu skvěle, Miloši, jestli budu mít možnost, na film se podívám.
    Kromě článku jsem četla i komentáře, jsou velice zajímavé.
    Obdivuji lidi, kteří jsou v obraze.

    OdpovědětVymazat
  38. Miloši, podal jsi to celé fantasticky. Velký obdiv. Film neznám, ale určitě se podívám, jak budu mít možnost. A plastika na památku Jana Palacha mnou doslova otřásla.
    Výborný článek.

    OdpovědětVymazat
  39. [29]: To mě také štve, stačí mít výhrady k uprchlíkem a hned jsem xenofobové.[30]: Jako v tom vtipu, kdy novopečený důchodce si lebedí: "Teď už nebudu muset nic dělat, dostanu důchod a budu si užívat. No jo, ale co budu dělat příští týden?"[31]: Osamělý důchodce v bytě je předpoklad velmi skromného (až skoro nuzného) života. A pro dnešní mladé to bude asi ještě horší, pokud si dopředu nenašetří.[32]: Loni jsme absolvovali několik krátkých autobusových (a tím i levnějších) zájezdů a bylo vidět, že nejpočetnější skupinou jsou mladí, kterým nepohodlí nevadí, a pak starší, kteří asi nemají nazbyt a hodně toho chtějí vidět. Doufám, že to si vždy budeme moci dovolit.[33]: Znám i takové, kteří hodně po sedmdesátce jsou jako utržení z řetězu, chtějí si ještě užít, než pro ně přijde zubatá :)[34]: Ještě si tak poničit vlastní kabát

    OdpovědětVymazat
  40. [35]:[36]: Doufám, že film se svou kvalitou bude připomínat, protože z historického hlediska se vzdaluje a dnešní mládeži už říká asi tolik jako upálení Jana Husa.[37]: Jsi revoluční dítě :)[38]: Já souhlasím s vámi oběma. Jen doba a dnešní problémy už vše překrývají, snad ale poselství filmu přetrvá.[39]: Bohužel se mně nepodařilo zjistit, kdo je autorem plastiky, na podstavci je uvedeno jen "Na památku Jana Palacha". Přesně vystihuje příměr "hořící keř".

    OdpovědětVymazat
  41. [40]: Přesně tak, jen pouhá obava s teroristických útoku už je dnes chápána jako projev xenofobie a netolerance.   

    OdpovědětVymazat
  42. [40]: Mně se tahle připomínka strašně líbí, protože útočí na vlastnosti, které má každý člověk v sobě - zbabělost a lhostejnost.

    OdpovědětVymazat
  43. [41]: Miloši: Praha má po dvou desítkách let Palachův pomník, vytvořil ho americký sochař českého původu Hejduk (1929-2000) je to ono?

    OdpovědětVymazat
  44. Mimo  obsah: Doufám, že jsi dnes oslavil náležitě své jmeniny, tak buď hlavně zdráv, abys mohl cestovat a psát.

    OdpovědětVymazat
  45. Takto je psáno ve wiki:
    Před dvěma desítkami let věnoval Praze americký sochař českého původu John Hejduk sochu na památku Jana Palacha.

    OdpovědětVymazat
  46. [45]: Růžo, díky moc za přání.

    OdpovědětVymazat
  47. [42]:Ještěže se kvůli tomu dnes nedávají výpovědi v práci, i když kdo ví, zda někde se nenajdou "organizační důvody".[43]: Košile bližší kabátu - to bude platit vždy.[44]: To jsem také četl, ale já jsem myslel tu hlavu, která je v Brně na chodbě školy. K té jsem nikde nic nenašel.[45]: Vůbec ne, mám neodkladné úkoly, že dnes asi nepůjdu spát :)[46]: Zkusím si ji vyhledat, zajímala by mě její podoba.

    OdpovědětVymazat
  48. Ještě jsem našla toto:
    Plastika posmrtné masky Jana Palacha je umístěna v budově divadla Husa na provázku [Jan Palach viz Všetaty. Pomník „Pocta Janu Palachovi“]. Její autorkou je sochařka Pavla Kačírková. Plastika byla dočasně adjustována 15. ledna 2014 během otevření uličky Václava Havla v Brně při příležitosti 45. výročí upálení Jana Palacha.
    Z plsti vyřezanou masku podle tvaru hlavy Jana Palacha, následně ponořenou do hliníku a zapálenou vytvořila autorka původně pro Sokol Brno I.

    OdpovědětVymazat
  49. V Brně jsou dvě umělecká díla, která studenta Jana Palacha připomínají. Dřevěná plastika od Josefa Randy visí v budově Filozofické fakulty v ulici Arne Nováka. „Dílo zobrazuje hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů," uvedla historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.Bronzový odlitek Palachovy hlavy lidé uvidí ve vstupní hale rektorátu Vysokého učení technického v Brně.V Brně jsou dvě umělecká díla, která studenta Jana Palacha připomínají. Dřevěná plastika od Josefa Randy visí v budově Filozofické fakulty v ulici Arne Nováka. „Dílo zobrazuje hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů," uvedla historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.Bronzový odlitek Palachovy hlavy lidé uvidí ve vstupní hale rektorátu Vysokého učení technického v Brně.V Brně jsou dvě umělecká díla, která studenta Jana Palacha připomínají. Dřevěná plastika od Josefa Randy visí v budově Filozofické fakulty v ulici Arne Nováka. „Dílo zobrazuje hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů," uvedla historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.Bronzový odlitek Palachovy hlavy lidé uvidí ve vstupní hale rektorátu Vysokého učení technického v Brně.V Brně jsou dvě umělecká díla, která studenta Jana Palacha připomínají. Dřevěná plastika od Josefa Randy visí v budově Filozofické fakulty v ulici Arne Nováka. „Dílo zobrazuje hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů," uvedla historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.Bronzový odlitek Palachovy hlavy lidé uvidí ve vstupní hale rektorátu Vysokého učení technického v Brně.V Brně jsou dvě umělecká díla, která studenta Jana Palacha připomínají. Dřevěná plastika od Josefa Randy visí v budově Filozofické fakulty v ulici Arne Nováka. „Dílo zobrazuje hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů," uvedla historička Miroslava Menšíková v Internetové encyklopedii dějin Brna.Bronzový odlitek Palachovy hlavy lidé uvidí ve vstupní hale rektorátu Vysokého učení technického v Brně.Tam studoval nejmladší syn a dosud studuje vnučka, takže by to mohla dosvědčit.

    OdpovědětVymazat
  50. [49]:[50]: Růžo, díky za objevné informace, v Divadle Husa na provázku jsme byli nedávno a vůbec jsem si plastiku nevšiml. Snad příště.Jenže já nemůžu zjistit, kdo je autorem toho bronzového odlitku Palachovy hlavy, co mám na fotce. Je z chodby ve 2. podlaží Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, ale je možné, že ještě další je ve vstupní hale rektorátu VUT, anebo na FSI byl z rektorátu přemístěn.

    OdpovědětVymazat
  51. [47]: Blázínku, dneska jen stačí říct to kouzelně magické slůvko "přebytečnost" a než stačíš mrknout, již stepuješ na ÚP.       

    OdpovědětVymazat
  52. Zajímavý článek, ale nic o té době nevím a zavání to politikou a tu já si odmítám pustit na plné pecky do života... kdysi jsem četla, že politika je hra jen pro bohaté a ty dole jsou jen figurky na šachovnici, které nic nemohou změnit a pokud ano, tak jen když se to některým nahoře hodí do jejich hry...

    OdpovědětVymazat
  53. U vás čtu ráda dokonce i komentáře, ne jen články.
    Je to asi tři roky jsem publikovala o projektu Věrný Zůstanu i příprava na film, byla jedním z cílů projektu. Máte-li zájem o odkaz, je tady.
    http://www.vernyzustanu.cz/

    OdpovědětVymazat
  54. Hořící keř - viděla jsem asi půlku prvního dílu, pak jsem to vzdala. Na dramata podobného formátu už nemám nervy, poslední dobou. Ale co se týče natočení, atmosféru to mělo.
    Palach - nedávno jsem viděla na fejsu dost smutné poznámky mladé generace, že to byla smrt nanic, že to nemusel ani dělat, že to bylo pozérství a nebo že si tím řešil soukromé problémy a média z toho udělaly megaudálost. No, s odstupem několika desetiletí a pro lidi, kteří už vyrůstali v relativní svobodě, to může být opravdu nepochopitelné. Stejně jako je pro ně nepochopitelné, že se část obyvatelstva bojí možných následků migrační vlny, včetně průvodních jevů, jako je vymývání mozečků malým dětem ve školách, vyhrožování všem co mají odlišný názor a už praktikovaným mazáním některých příspěvků na facebooku.
    Takže, Jan Palach je opravdu živou výstrahou, ale v dnešní době výstrahou uhasínající. Bohužel, fakt, že dějiny se opakují, je asi silnější, než historické výstrahy.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)