30. března 2016

M. Forman, I. Passer, J. Papoušek - Lásky jedné plavovlásky v Divadle Husa na provázku s hudbou 60. let

Miloš Forman jednou v noční Praze potkal bezcílně bloumající dívku s kufrem, zvědavost mu nedala, dal se s ní do řeči a ona mu vypověděla, že hledá jednoho inženýra, se kterým se před týdnem poznala ve Varnsdorfu, když tam byl na služební cestě. Řekl jí, že si s holkami z Prahy nerozumí a ona je úplně jiná a dal jí adresu, aby za ním příští víkend přijela. Okouzlená dívka z města, kde zásluhou textilního průmyslu bylo 10 žen na jednoho muže a pro dívky na internátech bylo velmi obtížné zde najít partnera, uvěřila jeho lichotkám a na hotelu pak "svolila, aby ji potěšil" (© Guy de Maupassant). Jenže v Praze ho nenašla, adresa byla vymyšlená, neměla kam jít, Miloš Forman ji proto vzal k sobě a ráno vyprovodil na první vlak.

Režisér o tom vyprávěl svým kolegům Ivanu Passerovi a Jaroslavu Papouškovi, zda by z toho nešlo udělat film, ti řekli ano a společně napsali scénář Lásky jedné plavovlásky.
Film v r. 1965 měl velký úspěch, byl nominován na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů a i když ho nezískal, Formanovi otevřel dveře do světa.

Příběh "o dívce, která víc věřila, než myslela" zaujal také režiséra brněnského Divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka a v rámci projektu Perverze v Čechách jej v r. 2007 nastudoval jako první hru.
Herci divadla jsou hudebně založení, řada z nich působí v přidruženém souboru, vtipně uváděném jako brněnská kapela Meteor "z Prahy", a inscenaci proložili písničkami 60. let, které svými texty se vztahují k ději.




Pozadí scény vytvořili vojáci s basami piv, retro žiletky Perla a pohled na omšelou budovu výrobního závodu s "typickým" zaměstnancem.




Scénáristé děj situovali do Zruče nad Sázavou, kde poměry byly podobné jako ve Varnsdorfu. Ženy ze závodních organizací se děvčatům snažily pomoct, seč mohly, a zažádaly představitele armády, aby do Zruče umístili vojenskou posádku jako do Varnsdorfu.
Velitel rozvinul mapu: "Podívejte se, kde je Zruč a kde Varnsdorf. Zruč je v centru, kdyby vypukla válka, vojáky potřebujeme u hranic."
Na to odborářka s ženskou logikou pohotově odvětila: "A co když válka nebude?"

Nakonec svitne naděje, vojáci mají přijet a rovnou na taneční zábavu. K velkému zklamání seznámení chtivých zaměstnankyň obuvnických závodů se objeví jen postarší záložníci.



Mezigenerační seznamování je vrcholem trapnosti, ženáči schovávají prstýnky a projevují zájem, který podtrhuje prvních několik písní:
Ob-La-Di, Ob-La-Da od Beatles vlezlým refrénem vyjadřuje snahu pánů děvčata obloudit, Písnička pro kočku Milana Drobného ve slovech "jestli se slečno nepletu, my musíme se znát" už nic neskrývá a když spustí Bum, bum, bum Karla Gotta, při slovech "neváhej, začínám do děla náboje cpát" jde do tuhého.

Smetanu však slízne pianista Milda, který na zábavě hrál k tanci a řečmi pana inženýra sbalí Andulu (= dívku s kufrem).
Andula se zdráhá hned s ním vlézt do postele, podezřívá Mildu, že má v Praze holku, ale když Milda naoko uraženě odchází, nevydrží a volá za ním: "Mildo, neodcházej, věřím ti."
Vše dokreslují písně: Slib mi dej (coververze Yesterday od Beatles, kterou přetextoval a nazpíval Pavel Novák) a Come Together (opět od Beatles).

Ve filmu intimní sblížení v náznacích ukazují u nás na tu dobu odvážné scény, kdy o klín nahé Anduly (hraje ji Hana Brejchová) se opírá hlava Mildy (Vladimír Pucholt), její intimní místa jsou však skryta. Další známou scénou je, jak nahý Milda smotává spadlou roletu a napínavé je, zda s jejím posuvem vzhůru diváci spatří alespoň jeho přednosti. (Celý film je dostupný na YouTube se španělskými titulky.)

V divadelním představení nic takového není, jak zachycuje video z r. 2008. My jsme ho navštívili letos, za tu dobu se dost zvětšilo břicho představitele Mildy (Robert Mikluš) a protože Andulu hrála jiná herečka - drobná Tereza Marečková, která v modrých šatičkách nad kolena a bílých podkolenkách vypadala na 14-letou školačku (chyběla jen mašle ve vlasech), nesourodost páru nabyla absurdních rozměrů, charakteristických pro Formanovy filmy 60. let, kdy hrdinové nemusí oslňovat sex-appealem (viz soutěžící o titul královny krásy ve filmu Hoří, má panenko), ale jsou přirození a mohou je ztvárnit i neherci (jako třeba Josef Šebánek, řidič náklaďáku, který ve filmu debutoval v roli Mildova otce).




K marnému hledání svůdníka v Praze se výborně hodila píseň Adresát neznámý (Gottova coververze hitu Beatles From Me to You), scénáristé Andule štěstí Mildovu adresu najít dopřáli. Narazí tam však jen na jeho rodiče. Když se Milda v noci vrátí z tahu a zjistí, že v jeho posteli někdo leží a rodiče mu sdělí, že za ním přijelo děvče, nemůže si upamatovat, o koho by mohlo jít.
Když už je ale příležitost, ještě by si rád užil, avšak matka ho přinutí, aby spal na rodičovské posteli.
Z hlasitého dohadování celé rodiny a Mildových výmluv, že ji domů nezval, i přes dveře Andula pochopí situaci, zazní Roň slzy Yvonny Přenosilové (I'm Sorry z repertoáru Brendy Lee) a pohádky je konec.




Bonusem některých představení podle Formanova filmu Lásky jedné plavovlásky je, že po jeho skončení následuje koncert Meteoru "z Prahy". A právě takové jsme si vybrali. Převažovaly písně Beatles, asi tři skladby jsem neznal, z toho jedna byla vzpomínkou na Davida Bowieho. I když jsou v originále většinou zpívané muži, na koncertě tomu bylo naopak, nejvíc jich předvedla Simona Zmrzlá a zapojily se i představitelka hlavní role Tereza Marečková a Nicole Maláčová. Všichni zpívají výborně a kapela zvládá i hardrockové polohy s pěknými kytarovými sóly.



Z mně známých písní zazněly (odkazy uvádím jen výjimečně, protože u skladeb Beatles mají malou životnost a často je nutné vyhledat je znovu):
Imagine (John Lennon)
Ticket to Ride (Beatles, John Lennon)
Oh, Darling (Beatles, Paul McCartney)
Let It Be (Beatles, Paul McCartney)
Free As a Bird (posmrtně vydaná nahrávka Johna Lennona)
Here Comes the Sun (Beatles, George Harrison)
Come Together (Beatles, John Lennon)
Back in the USSR (Beatles, Paul McCartney)
Summertime (z opery Porgy and Bess George Gershwina, Janis Joplin)
My Guitar Gently Weeps (Beatles, George Harrison)
Strawberry Fields Forever (Beatles, John Lennon)
Honky Tonk Woman (Rolling Stones)
Don't Let Me Down (Beatles, John Lennon)
V přídavcích ještě zahráli písně, které nepatří do 60. let:
What's up (nebo také What's Going on) od 4 Non Blondes z r. 1992 a nakonec klasický rock and roll Rock around the Clock Billa Haleyho & His Comets z 50. let.

A na závěr citát ze stránek divadla:
"Inscenace je věnována panu Miloši Formanovi, který když ji viděl (popravdě - dorazil tenkrát s dvacetiminutovým zpožděním, u Třebíče byla zácpa), řekl jen: Jsem fascinovaný! Vůbec se to nepodobá tomu mému filmu a přece je to on. Úplně a zcela ... jak se prosím jmenuje ta dívka, co hrála Andulu?!"

37 komentářů:

  1. Miloši, coby milovníka divadla mě mrzí, že se představení hraje v Brně.
    Forman, Passer a Papoušek to je klasika, u jejich filmů jsem dospívala a dodnes se na ně ráda podívám.
    I výběr hudby, doprovázející divadelní představení je báječný.

    OdpovědětVymazat
  2. Filmy Lásky jedné plavovlásky i Hoří, má panenko, mám moc ráda. A tohle představení muselo být už podle fotek velice zajímavé. Bohužel i Brno je pro mě trošku z ruky, ale jsme moc ráda, že jsme si mohla alespoň přečíst tvůj další krásný článek a rozšířit si obzory.

    OdpovědětVymazat
  3. Retro žiletka!Kdysi se to nosívalo na krku na řetízku.

    OdpovědětVymazat
  4. Mně se ve filmu moc líbila trojice záložáků - 2 neherci s Vladimírem Menšíkem, kteří se navzájem tak pěkně doplňovali, že mezi nimi nebyl poznat žádný rozdíl ve filmových zkušenostech.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Ze mě se také stává milovník divadla, ne však těch kamenných, ale spíš menších a netradičních. A v tom mně dokonale vyhovuje brněnské Divadlo Husa na provázku. Mají zvláštní smysl pro humor, už jen z jejich divadelních scén je to patrné.Škoda, že neznáme tvorbu Ivana Passera v USA, jeho Intimní osvětlení byl skvělý film a na Formanových filmech jako asistent režie (a zde i spoluscenárista) má velký podíl.Papoušek je dnes znám především jako režisér trilogie o rodině Homolkových, byl však umělecky velmi všestranný, živil se jako sochař a karikaturista a také psal, např. je autorem Černého Petra, který Formana zaujal natolik, že ho pak zfilmoval. Když se podíváme na titulky filmu Lásky jedné plavovlásky, u scénáře jsou napsáni v pořadí Papoušek, Forman, Passer, z toho soudím, že Papouškův vklad do scénáře byl největší.[2]: Já je také miluju, Po úspěchu Lásek měl být producentem filmu Hoří, má panenko Carlo Ponti (vedle produkce známý i jako manžel Sophie Lorenové), ten však nakonec toho vzdal, když zjistil, že v soutěži o královnu krásy žádné krasavice nebudou, ale jen "ženy z lidu" :) Vůbec nepochopil, že v tom je právě to kouzlo.[3]: Jsem rád, že se líbí :)

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Pamatuji si na to, měly menší velikost než ty na holení, ale i tak bych se bál s takovým přívěskem usnout, abych si při nešťastním pohybu neprořízl tepnu na krku.[5]: Včlenit neherce do rolí Forman dovedl dokonale, když si vybral Šebánka (a doporučil mu ho kameraman Ondříček), ten mu prý řekl, že není schopen se naučit ani dva řádky textu. Forman ho uklidnil, že to nevadí, že to je právě ono Forman k tomu říká:
    "Při natáčení Lásek jsem si vyzkoušel, že mísení profesionálních herců s neherci může oběma skupinám prospět, ale jsou k tomu zapotřebí silné herecké osobnosti, které se nezaleknou syrového a přirozeného chování neherců. Splynout s lidmi, kteří prostě jen hrají sami sebe, vyžaduje herce opravdu velkého kalibru, a takový byl Vladimír Menšík. Slabší herec, který není schopný skutečně a naplno existovat v situaci, která se kolem něho vytváří, který trvá pouze na předem promyšleném pojetí situace a není otevřený bezprostřednímu podnětu, se nikdy nemůže sehrát s neherci, jestliže jsou přirození. Když slabší herec předvádí vykalkulovaný výkon, nedostatek bezprostřednosti v jeho chování neherce zarazí a zastraší, protože jakákoli faleš a umělost je vyvádí z míry. Když to ale všechno klape, pak neherci nutí herce do bezprostřední pravdivosti, zatímco herci dávají scéně rytmus a tvar, který neherci necítí. Neherec se stává natolik součástí scény, kterou vytváří, že ji nedokáže vnímat jako rytmický celek s přesnou strukturou a rytmem. Neherci se klidně opakují a plácají věci bez ladu a skladu, a proto je musí herec „táhnout“ kupředu, protože jinak by se scéna, jakkoli pravdivá a půvabná, stala nudnou.Při obsazení Lásek se podařilo perfektně vybalancovat herce s neherci a já na těch pár měsíců ve Zruči nad Sázavou vzpomínám jako na jedny z mých nejšťastnějších dnů u filmu. "

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavá zkušenost, nikdy jsem na divadelním představení podle filmu nebyla. V televizi jsem ale měla možnost shlédnout českou divadelní verzi francouzské komedie Blbec k večeři s Václavem Vydrou. Asi by se daly Passerovi filmy stáhnout z Uložto nebo jiného servru. Nejdřív si na ČSFD zjistit filmografii a pak hledat.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji Miloši za nádherný kulturní zážitek.

    OdpovědětVymazat
  9. Článek jsi opět doprovodil odkazy na báječné písničky a já si s překvapením všimla, jak ty skladby byly dřív, ve valné většině, krátké. Představení díky těm písničkám bylo jistě moc hezké. Fajn byl i ten zpívaný bonus. Jen by mi vadilo, že mužské party, zpívají holky. Mě se všeobecně líbí víc písničky od kluků.

    OdpovědětVymazat
  10. Ježiš, já musím někam za kultůrou a to hned!
    Skvěle popsaný

    OdpovědětVymazat
  11. Tvůj popis děje je Miloši skutečně skvělý, úplně jsem se do toho vžila. Představení určitě zaujalo svou živostí a rozmanitostí. Tohle jsem neznala.

    OdpovědětVymazat
  12. Ten film miluji, když odhlédneš od takového toho hořce vtipného aspektu, má ten film krásně naivně melancholickou náladu, úžasně zobrazuje člověka bezradně uzamčeného do pocitů tehdejší společnosti, která se v podstatě bála projevit jakékoli emoce. Navíc se v tomto filmu zrodila hvězda pana Šebánka, který ohromoval svou lidskostí a svérázným šarmem.   

    OdpovědětVymazat
  13. [8]:Na Wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Passer je přehled Passerových filmů, ale k stažení nic, zkouším alespoň video Zlatá šedesátá, kde o něm asi také něco bude.
    V repertoáru mají nově i Amadea, který zřejmě také bude podle Formanova filmu, protože však Forman ho natočil podle literární předlohy, je inspirace dvojí.
    Zatím jsme na něj nešli, protože Mozartovu hudbu moc neprožívám, film znám, moc se mně ani nelíbí nepodložená verze, že Salieri Mozarta připravil o život.[9]: Nejlepší je přímo z hlediště - divadelní hra a koncert k tomu je zážitek dvojnásobný.[10]: Muži také zpívali, např. Donutilův syn Martin, je v předposlední koláži dole třetí zleva, herečky asi tolik zpívaly proto, že některé písničky mají velký hlasový rozsah.[11]: Je štěstí, že žijeme v Brně, Brno je kulturní epicentrum [12]: Nápad texty písniček a hudbou dotvářet divadelní představení je asi značkou divadla, v menší míře to bylo také u Čechovova Višňového sadu, o kterém jsem v této rubrice psal před časem.[13]: Krásně poeticky jsi dobu vystihl.
    Šebánek byl opravdu skvělý (ne)herec, poloha strejdy, který má rád pivo, fotbal a řídí se selským rozumem, mu dokonale seděla. Prý také se Smoljakem a Svěrákem spoluzaložil Cimrmanovo divadlo, ale autorsky se tam neprojevil.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Trošku tě poupravím, ten spoluzakladatel Cimrmanova divadla byl sice Šebánek, ale Šebánek Jiří, nikoliv tento, Josef, který byl vskutku pravým "ne"hereckým bohem.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Tak Amadeus byl snad i divadení představení už v době kdy ho Forman točil, ale to si nejsem jistá, vím ale že se na divadle už hraje déle. Myslím, že tam není v tom filmu přímo řečené že Saliery Mozarta zabil, je všeobecně známo že zemřel na celkové vyčerpání organismu které zapříčinil jeho životní styl a snad i na tuberkulózu.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Akime, díky za vysvětlení, i když mně moc do hlavy nešlo, že by k takovému humoru měl blízko, ale povrchním spojením podle příjmení jsem žil v bludu (anebo jsem to dokonce někde takto četl).[16]: Dost rozšířenou verzí bylo, že Salieri mohl Mozarta otrávit, a můžou za to Češi a po nich Puškin Na stránce Salieriho na WIkipedii o tom píší:
    "První zpráva, že Mozart mohl být otráven, přišla kupodivu ihned po jeho smrti a přišla z Prahy. Pražský dopisovatel berlínského listu Musikalisches Wochenblatt napsal: "Po návratu z Prahy (do Vídně) se cítil nemocen a jeho stav se neustále zhoršoval. Předpokládá se, že trpěl vodnatelností. Zemřel ve Vídni koncem minulého týdne. Protože jeho tělo po smrti oteklo, dá se i předpokládat, že byl otráven."Další svědectví pochází rovněž z Prahy. Jeden z prvních Mozartových životopisců byl František Xaver Němeček, v jehož domě pobýval několik let Mozartův syn Karel. Němeček uvádí, že několik dní před smrtí se Mozart svěřil své ženě s podezřením, že ho někdo otrávil. Z dalšího kontextu však vyplývá, že ani Němeček, ani Konstance nebrali toto prohlášení vážně.Nicméně myšlenka byla na světě a chopili se jí prapředci bulvárních novinářů a početný dav jejich čtenářů. Je-li oběť, musí být i vrah a za vraha byl vybrán Salieri. Je třeba upozornit na to, že se vše odehrávalo v období nastupujícího romantismu a obraz sporu dvou géniů násobený jejich zcela rozdílnými povahovými rysy a životními principy: na jedné straně nekonformní mladý buřič žijící bohémským způsobem a na druhé straně upjatý a pedantický představitel oficiálního umění, byl zcela v souladu s romantickými představami o umění a umělcích.Možná, že i tento obraz by časem vybledl a upadl v zapomenutí, ale stalo se, že příběhu se chopila ruka dalšího génia. Alexander Sergejevič Puškin napsal hru Mozart a Salieri, ve které je Salieri zcela nepokrytě označen za vraha a důvodem je ona tak často citovaná vzpoura "génia průměrnosti"."

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Jinak Cimrmanovský humor je kapitola sama pro sebe. Jejich hry znám, no nemůžu říct, že zpaměti, ale když nějakou vidím, těším se na oblíbená místa, či hlášky (univerzální ptakopysk Jindra a mnoho dalších), tato představení jsou učiněným lékem na veškeré bolístky duše, je-li mi ouvej, či snad do breku, sáhnu po vybraném DVD, začnu hezky přednáškou a pak nechám pokračovat i danou hru a hned je mi o hodně lépe. Ta fabulace hnaná ad absurdum, při které vlastně spolupracují i diváci tím, že předstírají, že všemu věří je ve Světě nenapodobitelná a jedním slovem famózní.       

    OdpovědětVymazat
  18. Když už je řeč o Amadeovi: Měl jsem příležitost poklábosit spolu s kamarády s Vladimírem Svitáčkem zvaným "Svíťa". Vyprávěl nám, jak se ten film točil a jak on "pracoval" na své roličce papeže. Bylo to nezapomenutelné.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak toto je článek hodný encyklopedie. Skláním se před tvými vědomostmi a uměním udělat z jednoho přestavení takový přehled a všechny okolnosti  zohlednit. Jasně, že znám ten film, to je už klasika.
    Ta dívka, co bloudila noční Prahou s kufrem, není ojedinělá. V Norimberku jsem se s takovou chudinkou setkala na nádraží. Četla jsem si české noviny, tak mě česky (jak jinak) oslovila. Čekala tam od rána na nějakého kluka, Němce, který ji na zábavě v Praze jakoby pozval, a že bude na nádraží. Už bylo pozdě a ona stále s kufříkem seděla, aby ho neminula. Dala jsem jí nějaké jídlo a doporučila, aby se nejbližším vlakem vrátila domů. Plakala, že mu tak věřila. Neznala ani jeho jméno. Láska je mocná. Amor vincit.
    U tebe jsem se zase velmi poučila a děkuji ti. ♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  20. Výborný článok, viac slov netreba!Len na margo: "Lasky jednej plavovlásky" bol môj "kultfilm" dlhú dobu, než som zmenil prostredie a prakticky na české filmy už len hmlisto a melancholicky spomínal. O to viac ma teší stretnutie po rokoch opäť s touto fantastickou epochou!

    OdpovědětVymazat
  21. Děj filmu se mi dávno vykouřil z hlavy, Miloši, takže děkuji za připomenutí.
    Divadelní představení s hudbou 60. let musel být super zážitek.
    Škoda, že něco takového není k vidění v Třebíči, do Brna by se mi asi jet nechtělo.
    Bohu díky za kulturní lidi, jako jsi ty, takhle mám zážitek aspoň zprostředkovaně.
    Článek je skvělý a většinu z uvedených písní znám. P.S. Zarazila mě zácpa u Třebíče!

    OdpovědětVymazat
  22. Zatím navštěvuji zdejší divadlo, kde jsou uváděna představení místních ochotníků a většinou to jsou hodně zdařilá představení. Naposled to bylo na hře Habaďůra a Divadelní soubor J.K.Tyl Meziměstí se vrátil z vítězného tažení z divadelní přehlídky v Miletíně, kde získal několik individuálních ocenění a zároveň i cenu za celkové provedení hry.

    OdpovědětVymazat
  23. Viděla jsem všechny ty filmy Miloše Formanna, ve své době byly hojně navštěvované, takové zvláštní. Zřejmě právě tím, že tam hráli neherci. Mozart mi připadal v podání toho herce trochu jako magor svým chováním. Vím, měl to v roli, ale podle toho, co jsem vše o něm četla to bylo divně zpracováno. Dějově myslím.

    OdpovědětVymazat
  24. Mně by zajímalo, kdo byla ta dívka, která má prakticky film na svědomí, jestli žije, jestli se vdala. A tak .

    OdpovědětVymazat
  25. film miluji!
    divadlo bylo jistě též skvělé!

    OdpovědětVymazat
  26. [18]: Máme podobný vkus, Cimrmany mám také moc rád, několik představení jsem viděl živě a zajímavé je, že vždy to bylo s Ladislavem Smoljakem, teď když nežije, bych mohl vidět i druhého protagonistu, pokud tedy se podaří sehnat lístky.
    Úvodní přednášky se mně dost často líbily víc než celá hra. DVD ale nemám, rád bych si je koupil, jen jsem zatím nepátral, kdo je vydal.[19]: Svitáčka jsem kdysi viděl v klubovém představení, které sestavil z historek a vzpomínek, podobně jako to dělá Donutil, asi nejvíc mluvil o svém kamarádovi Miroslavu Horníčkovi.
    Rolí papeže se proslavil, jen škoda, že nedostal Oscara za vedlejší roli :)[20]: Chudák děvče, musela to být pro ni chladná sprcha.
    Závidím ti ale Norimberk, jedna pražská cestovka jej neustále nabízí v levných  zájezdech, vyráží se ráno a vrací v noci, pro nás z Brna by to ale znamenalo dvě probdělé noci v Praze s čekáním na ranní dopravu, a to už jsme jednou zažili a není o co stát.[21]: Nevím, čím to je, ale v 60. letech se u nás točily neobyčejné kvalitní filmy (Forman, Passer, Menzel, Chytilová, ale i Herz, Jireš, Vávra, Kachlík), všichni se překonávali, tehdy jako kdyby přišlo umělecké tsunami.[22]: Ó, děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  27. [23]: Hanko, z Třebíče je do Brna tak 60 km a ty se za fotografiemi najezdíš daleko víc.
    Možná se M. Forman jen vymlouval a zaskočil se podívat do Třebíče na židovskou čtvrť, a proto přijel pozdě :)[24]: Nedávno jsme byli také na amatérském představení - v Brně v divadle Polárka a přítelkyně syna říkala, že jeden herec je povoláním tlumočník, i další herci mají hraní jen jako koníček, ale baví je to a divákům se také líbí a bývá tam plno.[25]: Já jsem z Formanova Amadea měl také smíšené pocity, všichni ho vyzdvihují do nebes, Mozartovu hudbu jsem ale nikdy moc nevyhledával, jednoznačně dávám přednost Beethovenovi a romantikům 19. století, herec v hlavní roli mně však Mozarta až skoro zprotivil. Formanův Přelet přes kukaččí hnízdo, Hair a filmy, které natočil ještě u nás, se mně líbí víc.[26]: Jen ta rudá na černém se špatně čte a pak musím text vybrat, aby byl zřetelnější.[27]: To by mě také zajímalo a ještě, jestli se ve filmu poznala (Forman ho natočil velmi brzy po jejich setkání) a jestli pak někomu prozradila, že je o ní.[28]: Divadlo bylo, jak se vznešeně říká, kongeniální. I když jsem film dobře znal, vůbec jsme se nenudili.

    OdpovědětVymazat
  28. [30]: To je sice fakt, Miloši, jenže k fotografování nepotřebuji společenský oděv.   
    S M. Formanem můžeš mít pravdu.

    OdpovědětVymazat
  29. [29]: Jééé, tak to ti závidím, také bych je rád viděl naživo, asi před 2 lety hostovali v nedalekých Karlových Varech, ale než jsem to dozvěděl, bylo pochopitelně představení již vyprodané. Alespoň máš živou vzpomínku na pana Smoljaka, toho bych si cenil, ačkoliv herectví pana Svěráka mi přijde takové živější. Ale nejraději z celého souboru mám asi pana Weigela.         

    OdpovědětVymazat
  30. Skvělý článek, Miloši - jako vždy je to moc příjemné vyprávění, které se pěkně čte :). Spousta zajímavých informací,  je to už dlouho, co jsem viděla film, takže jsem si ráda početla - díky! :)

    OdpovědětVymazat
  31. Film mě zrovna nenadchl (neříkám tím, že je špatný, jen mi nesednul), ale tvoje recenze je skvělá. Perfektní doložení historie i průběhu... maně si vzpomínám, že Pucholt zrovna nebyl odvázanej, protože při odvážných scénách došlo k něčemu, co nemohl ovlivnit. Tohle jsem slyšela při nějakých hereckých vzpomínkách, už nevím v jakém pořadu.

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Hanko, do takového divadla, jako je to z článku, společenský oděv není třeba, svetr a rifle je zde běžné oblečení.[32]: Jde to :)[33]: Docent Weigel je skvělý, pamatuji si ho, jak z výjevů v plamenu rozpoznal, že důl pana uhlobarona se bude jmenovat Petr Bezruč [34]: Mě překvapilo, že film je tak populární, že se dostal i na YouTube, zřejmě pro černobílé provedení nemá velké paměťové nároky.[35]: Taky jsem kdysi viděl vzpomínkový pořad o filmu, kde Hana Brejchová říkala, že tam byly i scény, kdy Pucholt na ní leží a přitom se prý snažil do ní proniknout. Když mu to ale neumožnila, vztekle vyskočil, že se na to může vykašlat

    OdpovědětVymazat
  33. [36]: No jo, to máš vlastně pravdu, Miloši, jenže já mám návštěvu divadla spojenou s dlouhou večerní róbou.   
    Není divadlo jako divadlo, že?

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Gent - historické centrum Východních Flander

Gent (v angličtině Ghent) s přibližně 265 tisíci obyvatel je hlavním a největším městem vlámské provincie Východní Flandry v Belgii. Z Brus...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)