29. dubna 2016

Henri Rousseau - naivní celník

Henri Rousseau (1844-1910) byl současníkem impresionistů, těmi byl však zcela nepoznamenán a maloval svým vlastním neškoleným stylem, kterému se později dostalo označení naivní umění. Neznal perspektivu, byl terčem posměchu lidí znalých řemesla, když např. listy na stromech na vzdálenějších místech měly větší velikost než ty v popředí, a přestože nevytáhl paty z rodné Francie, návštěvy botanické zahrady a expozic s vycpanými zvířaty natolik probudily jeho fantazii, že vytvořil mnoho obrazů z exotických krajů s bujnou vegetací a divokými šelmami, okouzlujících harmonií barev.

Rousseau byl podle svědectví současníků prostoduchý i jako člověk, ve škole mu šel jen krasopis a zpěv a několikrát opakoval třídu. V prvním zaměstnání písaře v advokátní kanceláři se dopustil zpronevěry a před vězením se zachránil tím, že jako dobrovolník nastoupil do sedmileté vojenské služby. Dva prapory francouzské armády tehdy odjely do Mexika pomáhat rakouskému arcivévodovi Maxmiliánovi, který se tam stal císařem, a Rousseau pak předstíral, že exotika v jeho obrazech je inspirována účastí v této misi, ve skutečnosti nikam nejel. Spousta smyšlenek a jeho chvástání o vojenské chrabrosti komplikuje historikům umění snahu přiblížit jeho život. Jisté je, že nějakou dobu pracoval jako výběrčí mýta na jednom pařížském mostě a dotáhl to na pochůzkáře druhé třídy Úřadu potravní daně. Na vizitky si pak psal, že je celník a jako Celník Rousseau vystupoval i jako malíř.

Malovat začal až po čtyřicítce a protloukal se všelijak, měl dluhy a kvůli nim byl i odsouzen. Když mu jeden obchodník s obrazy v r. 1908 (dva roky před jeho smrtí) uspořádal první výstavu, nepřišel na ni ani jeden návštěvník. Celník také napsal hru o třech dějstvích a deseti obrazech, kterou ale nikde nechtěli hrát, a složil valčík a sám ho pak předváděl na dětské housličky.

Jeho obrazy se nakonec přece jen začaly prodávat a několik umělců si ho oblíbilo (literáti Alfred Jarry, Guillaume Apollinaire a malíř Robert Delaunay). Jeden obraz si koupil i Picasso a pak (napůl z recese) na Celníkovu počest uspořádal večírek. Celník na oplátku Picassovi vzdal hold výrokem: "My dva jsme nejvýznamnější malíři doby, ty v egyptském stylu a já v moderním." ("You and I are the two most important artists of the age - you in the Egyptian style, and I in the modern one.") Picasso to pak dával ve společnosti k lepšímu jako vtip.

Rousseau za svůj vlastní vynález prohlásil portréty umístěné do krajiny. Vznikaly tak, že nejdříve namaloval krajinu a pak střed přemaloval portrétem. Tuto kompozici má známý Autoportrét z Národní galerie v Praze, v zahraničních pracích je také uváděn pod názvem Myself, Portrait-Landscape. Je však sporné, zda zrovna tím je originální, stačí se podívat na Leonardovy obrazy Mona Lisa a Madona ve skalách, kde překvapuje hloubka náhledu do krajiny, obklopující portrétovanou osobu. Možná ale Leonardo postupoval opačně a k portrétu dodatečně přimaloval krajinu.




Do stejné kategorie portrétů v krajině patří také Portrét pana X (Portrait of Monsieur X (Pierre Loti), 1906, Kunsthaus, Curych) a Básník a jeho múza (The Poet and His Muse (Guillaume Apollinaire and the Artist Marie Laurencin), 1909, Puškinovo muzeum, Moskva). 




U skupinového portrétu Venkovská svatba (1905, Musée de l'Orangerie, Paříž) se předpokládá, že jej umělec namaloval na objednávku podle fotografie.




Obraz Spící cikánka (The Sleeping Gypsy) je vystaven v Museum of Modern Art (ve zkratce MoMA) v New Yorku a Celník ho popsal takto: "Černá tulačka, mandolinistka, se džbánem po boku hluboce spí. Náhodou jde kolem lev, očichá ji, ale nesežere. Svítí Měsíc, velmi poetické."




Metropolitan Museum v New Yorku vlastní obraz Pokrm lva (nebo také Lev požírající pardála) (The Repast of the Lion). Lev v džungli s bohatou květenou jako v povodí Amazonky nebo v asijských deštných pralesech vypadá poněkud nepatřičně, ale inspirace z botanických zahrad byla příliš silná.






Na následujícím obraze Džungle se zapadajícím Sluncem (Jungle with Setting Sun, 1910, Kunstmuseum, Basilej) se kořistí jaguára stal černoch. 




Obraz Překvapený! (Surprised!, 1891) z National Gallery v Londýně bývá také uváděn pod názvem Bouře v pralese. Šelmou chystající se ke skoku lomcuje vichr, a tím se malíř snaží vyjádřit pohyb. 




Na závažnější téma se Celník zaměřil v obrazu Válka (War) z Musée d'Orsay v Paříži.
"Válka žene se kolem, plná hrůzy a všude za sebou zanechává zoufalství, nářek a trosky."
Válku symbolizuje rozevlátá žena s mečem, "sedící" na černém koni, jeho hlava ale připomíná spíš divoké prase.




Na obrazu Sen (The Dream), opět z MoMA, z tropické vegetace vykukují lvi, slon, černoch hraje na píšťalu, na větvích sedí opice a rajky a mezi nimi na divanu dřímá nahá žena. Divan vzbudil veselí, Rousseau ho však vysvětlil velmi jednoduše: spící ženě se zdá, že byla i s ním přenesena do pralesa.





K exotickým obrazům patří i Zaklínačka hadů (1907, Musée d'Orsay, Paříž).




Z mnoha scenérií z tropických krajů vybočuje obraz zasněžené krajiny Zima (Winter, 1907, Puškinovo muzeum, Moskva). 




Poklidnou atmosféru mají obrazy Procházka v lese (The Walk in the Forest, 1886, Kunsthaus, Curych) a Procházka v parku Montsouris (1890, Puškinovo muzeum, Moskva).









Z Puškinova muzea v Moskvě jsou i následující 2 obrazy z posledních let malířova života: Pohled na Alfortvilles (View of Alfortvilles, 1906) a Pohled na most v Sévres a kopce (View of the Bridge at Sevres and the Hills, 1908). Na druhém již zachytil nové technické vymoženosti – dvojplošník, balon a vzducholoď.


V New Yorku mají Celníka rádi a jeho obrazem se může pochlubit i třetí slavná galerie - Solomon R. Guggenheim Museum. Bohužel na rozdíl od sesterské Peggy Guggenheim Collection v Benátkách a výše uvedených muzeí v New Yorku je v podivuhodné spirálovité budově architekta Franka Lloyda Wrighta díla zakázáno fotografovat, proto je reprodukce obrazu Hráči ragby (The Football Players) převzata ze stránky Henri Rousseau - paintings, biography, quotes.

Na obrazu je úsměvné, jak malíř ragbisty zasadil do prostředí podzimního lesa a pokusil se vyjádřit dynamiku zápalu do hry.




P.S. Národní galerie v Praze ve spolupráci s Musée d'Orsay v Paříži připravuje na konec roku do Paláce Kinských výstavu Henri Rousseau. Podrobnější informace jsou zde.
Bude to událost sezóny a jsem zvědavý, jaké obrazy ze zahraničí se podaří zapůjčit.

36 komentářů:

  1. Bez mučení přiznávám, že krom autoportrétu který je notoricky známý, jiná díla neznám a vidím je u tebe poprvé. Jsou hravá a milá.

    OdpovědětVymazat
  2. Bohovsky dobry text o Colnikovi. Super Milos. Poklona.Henri je podla mna zasadne snilek. Asi mal nieco ako "day-dreams" - nakoniec ktory umelec je normalny? A v snoch je clovek slobodny, pokial to nie su prilis realisticke sny, oder?

    OdpovědětVymazat
  3. Ty "Ragbisty" obdivuji. Je v tom (pro mne) takový životní otimismus a pohoda (a zanícení pro hru).

    OdpovědětVymazat
  4. Přestože jsou obrazy jakoby dětské, moc se mi líbí, protože jsou takové hravé a není problém poznat, co že to autor maluje.

    OdpovědětVymazat
  5. Mám to štěstí, že často navštěvuji pražskou Národní galerii a dobře znám originál obrazu Autoportrét od Rousseau. Čím dál víc mě děsí prázdné skleněné kryty, kde dříve visela skvostná, nenahraditelná díla. V rámci restituce se nyní nacházejí někde... prostě pryč. Cizinci jsou tak ošizeni o krásné zážitky. Galerie by tedy měla snížit vstupné.     

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkně jsi to popsal. Vzpomněl jsem si na "antikoláž" Jiřího Koláře Čekání na Rousseaua, které má podobu slavného obrazu, jen je bez ústřední postavy malíře . Mimochodem, moc se mi líbí Spící cikánka, tenhle obraz jsem neznal.

    OdpovědětVymazat
  7. Velice zajímavě popsán smutný život Celníka.
    Líbí se mi Spící cikánka a taky ti ragbisté, trochu mi jeden z nich připomíná Vlastu Buriana .

    OdpovědětVymazat
  8. Líbí se mi ty vyvalené oči těch tygrů, jen si tak říkám, zda je valí z té slečny na pohovce, anebo z toho hrajícího černocha!

    OdpovědětVymazat
  9. [2]: Jiný než bohovský text zde nikdy nebyl uveřejněn, však je také oblíben nejen u správce blogu (promiň Miloši to není ironie-to je holý fakt!)

    OdpovědětVymazat
  10. Zajímavé obrazy, plné fantazie, a přesto plné reality. Nazvala bych to malování v symbolech.

    OdpovědětVymazat
  11. Naivní umění není tím pravým šálkem kávy a já si nad článkem a obrazy uvědomila, že jsem v podstatě "kulturní barbar". Znám opravdu jen ten jeho autoportrét.
    Jeho život byl asi hodně ovlivněn jeho fantaziemi, které si vysnil a ve kterých v podstatě žil. Prostý, ale asi št'astný člověk.
    Děkuji za přiblížení Celníka Rousseaua a za rozšíření mých vědomostí.

    OdpovědětVymazat
  12. Autoportrét znám, vzoomínám, že jsem některý obraz viděla, ale jen jako ukázku- reprodukci v knize o malířích. Jsem ráda, že je dílo Celníka tak pěkně popsáno. Naivní umění má něco do sebe. Myslím, že každý zpsob  malby si své obdivovatele najde. Mám ráda impresionismus, je takový víc snový, něžný i když dost realisticky malované postavy i okolí..

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: Autoportrét je perlou NG, také putuje po celém světě, na žádné výstavě nesmí chybět.
    Když ještě Kramářova sbírka byla ve Šternberském paláci u Hradu, obraz byl opřen na rozevřeném stojanu, dnes je zavěšený ve Veletržním paláci na zdi a navíc zasklený a nedá se dobře vyfotografovat kvůli odleskům světel na skle.[2]: Jiný tak svérázný umělec snad ani nebyl. Živil se i tak, že hrál na ulici na saxofon. Měl sedm dětí, ale jen dvě se dožila dospělosti, neuměl se postarat ani o sebe, nakonec zemřel na gangrénu nohy ze zranění, které si sám způsobil.[3]: Obraz ragbistů miluju, u originálu jsem okouněl snad půl hodiny, ale vyfotografovat jsem se ho neodvážil, v USA by mě mohli napařit pořádnou pokutu a vyhostit a třeba se tam ještě někdy dostanu.
    Ti dva ragbisti v modrém myjí ladné pohyby jako baletky [4]: Dětské, přesně tak, naivní umění se také označuje jako insitní, tedy laické, neškolené, vrozené, opírající se o nefalšované city.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: ... by mně mohli napařit ...[5]: Je smutné, že restituenti nenechají obraz v trvalé zápůjčce v galerii, uvidí ho mnohem víc lidí, mají ho dobře zabezpečený a získali by tak i reklamu. Vím, že takto Lobkovicové získali Canalettův Pohled na Londýn, jestli tam ještě zůstala Dürerova Růžencová slavnost a Rembrandtův obraz učence, o které usilují církve, už nevím.[6]: Souhlasím :)[7]: Znázornil tu první fázi, ještě než umělec do obrazu začlenil portrét :)[8]: On snad neštěstí úplně přitahoval.
    Údajně ti modří ragbisté vychází z jeho vlastní podoby z mladších let.

    OdpovědětVymazat
  15. [9]: Asi spíš z té slečny, ta bude mít měkčí maso.[10]: Jak poznamenal Vencisák u jednoho článku na Srdci blogu, oblíbenci titulní stránky jsou ti, kteří píší o vztazích, teď např. frčí, jak to mají se svým ex, taky dost oblíbené téma je  (ne)tolerance kouření.
    Na úplném vrcholu jsou pak blogeři, kteří jsou poctěni rozhovorem [11]: Mně s tou exotikou připadá jako Karel May, který v životě neviděl žádného Indiána a přesto o nich psal dobrodružné knihy :)[12]: Aleno, na výstavě v Praze bude příležitost se seznámit (snad) s mnoha dalšími obrazy, opravdu se na ni těším.
    V životě moc štěstí neměl, ale to je asi úděl velkých umělců.[13]: Já mám také nejradši impresionisty a vedle nich ještě surrealisty. Naivní umělci se mně také líbí, vedle Celníka také Ivan Generalič a Charles Bombois, který se živil jako profesionální zápasník a pouťové siláky pak i maloval.
    Vlastně i František Ringo Čech by se mohl řadit do směru naivní umění.

    OdpovědětVymazat
  16. [16]: Ani bych neřekla Miloši, být poctěn rozhovorem a záhy vyloučen z AK - to je úplný vrchol? Koho vrchol?

    OdpovědětVymazat
  17. Líbí se mi, jak se snažil zaplnit každičký kousek obrazu, teda až na ten obraz s cikánkou, tam to trošku odflákl nebem a majestátně se tvářící Lunou, nebo to je Slunce?   

    OdpovědětVymazat
  18. Uvažovala jsem, co mi ty obrazy v džungli připomínají, nejdříve jsem myslela, že nástěnnou fresku v jedné jihlavské lékárně, ale pak jsem si uvědomila, že to s lékárnou mám spojené pouze jako místo, kde jsem vyzvedávala léky na alergii. V reklamě na ně taky vyčuhovala hlava tygra z džungle a bylo to spíš dětsky malované.

    OdpovědětVymazat
  19. [15]:/5 Obraz Rembrandta Učenec ve studovně dobře znám, je ve Šternberském paláci, kam se vrátil po delší době, kdy byl restaurován. Rovněž Dürerova Růžencová slavnost je ve Šternberském paláci, také ji důvěrně znám. Ovšem, hrozím se budoucího osudu těchto klenotů.

    OdpovědětVymazat
  20. Jeho obrázky znám, učili jsme se o něm ve škole. Jsou to zajímavé obrazy, protože jsou netypické. Líbí se mi, jak jsou barevné, barokní jsou pro mne moc tmavé.

    OdpovědětVymazat
  21. Usměju se, když si vzpomenu, jak Arrabal tvrdil, jaký byl Picasso blbec. Jestlipak všichni ti géniové vůbec prošli testy z malé násobilky.

    OdpovědětVymazat
  22. [17]: Vyřazení tvého blogu, Čerfa, TlusŤjocha a Maglaiz a nárazové přijetí 50-60 nových vůbec nechápu. Z těch nových málokterý zaujme a vyřazené patřily nebo absolutně nejlepší. Protože žádného vysvětlení přes mnoho dotazů se nedostalo, zřejmě to zůstane záhadou jako to, kde je ukryt Štěchovický poklad.[18]: Opravdu jeho obrazy jsou přeplněny tolika věcmi, že stále se dá na nich něco objevovat. Např. na autoportrétu za stožárem s vlajkami je patrná Eiffelovka.
    Z jeho vlastního vyjádření "There is a moonlight effect, very poetic." to má být Měsíc.[19]: Freska v lékárně? Taková lékárna musí mít jasnou konkurenční výhodu proti ostatním. Být v Jihlavě, hned tam zajdu.
    Vzpomínám si jinou pěknou lékárnu, ve Vidnavě u polských hranic, má vybavení asi 100 let staré a všechny skřínky, šuplíky, baňky a keramické hrnečky dýchají starosvětskou atmosférou a velmi ochotného lékárníka, který z radostí nad každým zákazníkem v tom chudém kraji se dá do řeči i o historii lékárny, že si tam připadáme jako v muzeu.[20]: Beo, ty snad v galerii pracuješ, ne? Ale nechci vyzvídat, je mně však hned jasné, proč máš takový vztah ke grafice a krásnu vůbec.[21]: Takové učitele mít je radost. Nevzpomínám si, že by nám někdo v hodinách kreslení o malířích něco řekl.[22]: Zase měli představivost, malá násobilka ji nepotřebuje. Asi dost často je to tak, že geniální schopnosti v jednom směru doprovází absolutní neznalost a neschopnost v jiných směrech, géniové jsou příliš zaujati tím, co je naplňuje a o ostatní se nezajímají.

    OdpovědětVymazat
  23. [23]:/20 Tvůj komentář beru jako poklonu a moc ti děkuji. Ale opak je pravdou, jsem diametrálně vzdálena galerijnímu počínání. To si jen kompenzuji tvrdost.

    OdpovědětVymazat
  24. No, nevím nevím jestli bych si obraz od tohoto malíře pověsila do obýváku, ale článek to byl moc poučný a zajímavý. Líbil se mi výklad k jednotlivým obrazům, které jsem neznala. Povědomý mi byl jen obraz první, asi ten nejznámější.   

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Freska je vidět na fotce v článku. http://jihlava.idnes.cz/dnes-je-v-dome-na-jihlavskem-namesti-lekarna-zil-tu-vsak-i-puskar-a-zidovsky-uprchlik-g3k-/jihlava-zpravy.aspx?c=A131220_2014236_jihlava-zpravy_mkk Není nijak stará, ale celkem se mi líbí. Ovšem za konkurenční výhodu této lékárny považuji ochotu a schopnosti jejích lékárnic. Oproti některým jihlavským lékárnám je to nesrovnatelné.
    Jestli se někdy dostanu do těchto končin, určitě si do té lékárny půjdu něco koupit. Takové věci mám hodně ráda.

    OdpovědětVymazat
  26. [24]: Tak to máme dost společné, rigorózní povolání si kompenzuji zájmem o umění, kterému je vlastní rozlet a fantazie :)[25]: Mně by si nějaký doma na zdi líbil, těžko ale vybrat, možná ragbisty, líbí se jejich ladné pohyby.[26]: Velmi pěkná freska, překvapilo mě, že je z r. 1974, vypadá jako nová. Asi také nebylo jednoduché dílo zadat a zdůvodnit vzniklé náklady. Je dobře, že se dostala na seznam kulturních památek.

    OdpovědětVymazat
  27. Rousseau má svůj styl a je velmi osobitý,  v jeho dílech se mi líbí barevnost a zobrazení přírodních motivů, ale postavy nic moc, možná je to jeho záměr a jiné vidění lidského těla...

    OdpovědětVymazat
  28. už od malička jsem miloval jeho pralesy, Zaklínačka hadů mě uhranula někdy v šesti letech! úžasné

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Je to tím neškoleným stylem, mně se ale speciálně jeho ragbisti velice líbí, třeba ten, co toho s míčem chce zastavit držením za tričko.[29]: Zaklínačku hadů jsem měl možnost také vidět v originále v d'Orsay, ale řada snímků z galerií měla tak bídnou kvalitu, že jsem je hned smazal, anebo se je nedovážil v článcích použít, samozřejmě jsem navíc zkoušel fotografovat jen něco.
    Bohužel na výstavách se zpravidla nesmí fotografovat vůbec, proto od pražské výstavy rozšíření galerie nečekám.

    OdpovědětVymazat
  30. Mně se líbí, jeho obrazy jsou půvabně poetické a odlehčeně hravé. Děkuji za přiblížení tohoto malíře, je vidět, že sis s tím dal práci. Líbil se mi popisek obrazu se spící černoškou a lvem.     

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Mně se jeho vyjádření k obrazu také moc líbilo a pobavilo - "náhodou jde kolem lev"
    Lev nikam náhodou nechodí, asi 20 hodin denně spí a když se probudí, hledá, koho by mohl sežrat.

    OdpovědětVymazat
  32. Ach, tu výstavu bych moc ráda navštívila. Obraz Spící cikánka znám, ale nevěděla jsem, že se tak jmenuje, a dokonce ani kdo ho namaloval. Všechny obrazy se mi moc líbí. Jeho podání džungle mě naprosto okouzlilo.
    Hodně mi to připomíná obrazy jednoho našeho malíře, bohužel si nevzpomínám na jméno.
    Děkuji za poučení i krásnou podívanou.

    OdpovědětVymazat
  33. Znám jich málo, ale líbí se mi..:). Jsou to krásné obrazy :).

    OdpovědětVymazat
  34. Jsou to zvláštní obrazy, Miloši, jejich reprodukce bych si asi do obýváku nepověsila, ale líbí se mi.

    OdpovědětVymazat
  35. Nedávno jsem navštívila galerii u betlémské kaple v Praze a bylo to opravdu povznášející-https://www.galerieubetlemskekaple.cz/o-galerii/

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)