Až si pro mě přijdou funebráci

Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl (František Lukeš).

Mladému člověku smrt připadá jako něco abstraktního, co se ho přímo netýká, a když už si ji přesto připustí, křesťan za usilovné modlení a poctivé zpovídání z hříchů se může těšit do nebe, buddhista na znovuzrození v novém těle a ateista se alespoň chlácholí, že lékařská věda pokročí natolik, že odchod do nicoty se hned tak nechystá.

Když však máme zaokrouhleně 100 let, občas se vetře myšlenka, jaké to bude, až Charón nás převeze na druhý břeh řeky Styx do podsvětí. Ranní probuzení a zjištění, že ještě žijeme, je vždy příjemným překvapením. Díky za každé nové ráno.

"Život je jen náhoda, jednou jsi dole a jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře. Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později"

Ale jak k moři doplujeme? Budeme se trápit nevyléčitelnou nemocí, bolestí, scházením fyzickým i duševním?

Odsouzení stětím gilotinou se utěšovali, že to jen štípne, jenže ten stres předtím! Asi lepší bude nečekaná a okamžitá smrt, třeba při havárii letadla, pokud ovšem nám sebevražední piloti nedopřejí adrenalinový zážitek blížících se vysokohorských štítů či mrakodrapů.

Nečekal jsem, že podobná možnost se nabídne už teď. V poslední době jsem mnoha neodkladnými úkoly a ponocováním v kombinaci s častým brzkým vstáváním byl velmi unavený a při cestě z Brna do Uh. Hradiště a zpět jsem cítil, jak se mně klíží oči, zastavovat se mně ale nechtělo, že těch pár kilometrů ještě vydržím. Nepovedlo se, na zpáteční cestě v Nesovicích jsem na rovném úseku ztratil vědomí, u domu č. 52 vybočil na svodidla, která tam začínala, auto téměř 40 m po nich poskakovalo a opěrné traverzové sloupky vyvracelo jako kuželky, nakonec s dvěma bočními přemety se skutálelo z meze a dosedlo na kola nedaleko domu.

Mně ani choti na místě spolujezdce se nic nestalo, airbagy nám ochránily hlavy, mám jen pořezanou ruku a choť pár škrábanců.
Výlet "k moři" se tak zatím odkládá, 11. června 2016 jsme se podruhé narodili.

Brno je známé památkami funkcionalistické architektury a k nim se řadí i "chrám smrti" od Arnošta (Ernsta) Wiesnera. A tam nejspíš bude mé poslední dostaveníčko před přeměnou v molekuly prachu.

V některých městech (Pardubice, Zlín, …) je možné se dostat do zázemí krematoria s průvodcem i za života ve Dnech otevřených dveří. Herec Vlastimil Brodský říkal, že sedává na rozpáleném radiátoru, aby si přivykl na žár kremační pece, myslím, že to by mohlo stačit, prohlížet si je v rámci exkurze je morbidní.

Stylová budova, tklivá píseň...