Čachtické Karpaty jsou severní částí Malých Karpat, oblasti s mírnými kopci, v jejímž podloží se hojně vyskytuje vápenec a v nejnižších polohách blízko vodních toků pískovce a jíl. Z názvu se nám však první vybaví Čachtická paní, sadistická hraběnka Alžběta Báthoryová (1560-1614), která se podle pověstí pro uchování mladistvého vzhledu koupala v krvi mladých dívek.
Zřícenina Čachtického hradu je také jednou z dominant kraje, a ten proto na turistickém výletu nemohl chybět.
Zřícenina Čachtického hradu je také jednou z dominant kraje, a ten proto na turistickém výletu nemohl chybět.
Pro start jsme vybrali vesnici Šípkové (215 m n. m.), podle ukazatele je odtud k hradu 2 hod 45 min cesty. Chvíli se jde kolem pole, pak se přechází do lesa a nakonec mírně stoupá na vrch Velký Plešivec (484 m, asi 1 hod 30 min od Šípkového).
Velký Plešivec je v Čachtických Karpatech druhým nejvyšším vrchem a jak je z názvu patrné, je málo zalesněný, a nabízí tak pěkné výhledy do okolí, především na východní stranu.
Za vodní plochou jsou Čachtice a na vzdáleném horizontu více doprava Piešťany a Jaslovské Bohunice.
V prodloužení trasy směrem na sever na nižším kopci vykoukne silueta Čachtického hradu (350 m). Celou cestu až k hradu dělal průvodce tento pejsek.
Legendy o uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové jsou velmi rozporuplné, počet zabitých dívek podle různých pramenů je 20, 300, 600, ale i 3000. Prý se svými pomocníky dívky mučila rozžhaveným železem, bodala je jehlicemi, řezala nožem, přisuzuje se jí také upírství, zabíjení dívek hroty železné panny (to je zřejmý výmysl, protože tento "vynález" je až z pozdější doby) a dokonce i kanibalismus. Její obhájci popírají oběti, připouští jen týrání a tvrdí, že proces proti ní byl zinscenovaný palatinem (správcem kraje z pověření uherského krále) Jurajem Thurzem s cílem zmocnit se velkého rodinného majetku Báthoryových - hradu, panství v Čachticích a rozsáhlých pozemků 17 obcí. Rozhodnutím soudce byli hraběnčini tři služebníci popraveni (dvě ženy upáleny a jeden mladík sťat), Alžběta zásluhou příbuzenského vztahu k polskému králi Štěpánu Báthorymu (byl jejím strýcem) vyvázla s doživotním "domácím vězením" v zazděné místnosti věže Čachtického hradu, kde po 3 letech zemřela. Údajné koupele v krvi dívek ji prý opravdu šly k duhu, protože se dožila 54 let v době, kdy lidé umírali ve 40.
Pověstí masové vražedkyně získala světovou proslulost, v počtu vražd v kategorii žen se dostala do Guinnessovy knihy rekordů (přiznávají jí tam ale "jen" 650 zabitých její vlastní rukou) a dokonce i na "Drakulově hradu" Bran v rumunské Transylvánii průvodce říká, že Drákula byl proti ní úplný břídil. Je také vděčným námětem pro filmaře, naposled pro Juraje Jakubiska.
Čachtický hrad pochází z 13. století a měl pohnutou historii, dobyl ho Přemysl Otakar II., zmocnil se ho Matúš Čák Trenčianský, kromě Báthoryových měl i jiné majitele a začátkem 18. století ho poničila vojska sedmihradského knížete Františka II. Rákocziho.
Uvnitř areálu hradu je vidět, že z něj mnoho nezbylo, napůl rozpadlé obvodové zdi, nejzachovalejší částí je věž.
Na hradě však probíhají rekonstrukce, jedna místnost je zastřešena, kde je expozice věnovaná Alžbětě, staví se další krovy, a v letním období se snad má využít i pro kulturní akce.
Od hradu je krásně vidět na obec Višňové, která se rozkládá na úpatí hradního vrchu, a samozřejmě to platí i opačně.
V spodní části následující koláže je z ní to nejpodstatnější - fotbalové hřiště, obecní úřad, kostelní věž (podle informační desky malá, ale ukazující do nebe), železniční trať a říčka.
V kopci za obcí jsem přehlédl na jednom rozcestí značenou odbočku a dostal se z lesa ven na hranici pole s řepkou. Sloupy elektrického vedení vzbuzovaly naději, že cesta vede správným směrem. Po hodině mě však iluze přešla a raději jsem se vrátil do lesa. Chtěl jsem jít zpět až na hrad, že z něj budu pokračovat na druhou stranu do Čachtic, kde bylo jedno z míst srazu, ale v lese jsem nakonec objevil předtím nepovšimnuté odbočení a vydal se k původnímu cíli do Hrušového (240 m), vzdáleného 2 hod od hradu.
A zde je konečně cíl - obec Hrušové.
Podle mapy celá trasa ze Šípkového přes Čachtický hrad a Višňové do Hrušového má odhadem 18 km, se zacházkou to bylo kolem 25 km.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Výhledy jsou vskutku úchvatné.
OdpovědětVymazatKrásné výhledy, v tom má TlusŤjoch pravdu.
OdpovědětVymazatMasová vražedkyně, hmmm. Ovšem je to opravdu dokázáno a podloženo? Nebo to byly jen zkazky. V té době nebylo nouze a zvlášť v takových oblastech o tlupy marodérů a různých vojenských zběhů, kteří po vsích kradli, znásilňovali a vraždili. Takže mnoho z těch dívek mohlo padnout za oběť právě jim, ale aby se vysekali z průšvihu rádi to svedli na hraběnku.
Miloši opět nádherná reportáž, doplněná nádhernými fotkami, hezky se s vámi cestuje, byť jen blogově.
OdpovědětVymazatLegendě o hraběnce věřím asi tak, jako blogerkám zde na internetu , jen s tím rozdílem, že o Čachtická paní se zapsala do dějin, což o něčem vypovídá. Její příběh mě uchvátil a francouzsko/německý film nazvaný Čachtická paní, je skutečná perla pro filmové fajnšmekry.
[1]: Kvůli nim je turistika tak kouzelná. Sem jsme měli jet původně o týden dříve, ale protože tehdy se velice zhoršilo počasí a pršelo, odložili jsme to a pak se výlet vydařil.[2]: Myslím také, že je to hodně nafouknuté. Ústním podáním mezi třemi domovnicemi se menší neporozumění mezi manželi může změnit v historku, že muž ženu zaškrtil a zahrabal na zahradě :)
OdpovědětVymazatNěkde ale píší, že se mrtvoly našly i v areálu hradu, bez fotodokumentace ale papír snese všechno.[3]: Film jsem neviděl, ani tu Jakubiskovu verzi, jen román Čachtická paní Joža Nižňanského, a to dost dávno. Nižňanskému vyčítají, že všem fámám uvěřil, Jakubisko se zase staví ve prospěch hraběnky, ale v traileru k filmu, který je dostupný po kliknutí na jeho jméno v textu, je vidět, že scéna koupání v krvi v něm ani tak nechybí. Bez ní by se asi film dobře neprodával
S čachtickou paní je to opravdu hodně sporné, Miloši.
OdpovědětVymazatPředstav si, jak by to asi vypadalo v reálu.
Krev se poměrně rychle sráží a než by jí bylo dost na koupání ... no, to ať si každý domyslí, pokud na to má žaludek.
Četla jsem knížku, ale už hodně dávno, a viděla i film.
Brala bych ze všech pověstí, knížek a filmů zlatou střední.Raději se kochám krajinou, ta je opravdu nádherná a skvěle zachycená.
Prostě další krásná reportáž.
hmm, to vypadá báječně, tak bych si to s radostí prošmejdil...
OdpovědětVymazatJako černá orchidej vždy k ránu uvadáš noci plné temných tanců píseň nepoznáš nahé tělo vzýváš rudou koupelí temné tóny varhan věže hradu hlídají...
OdpovědětVymazatV Čachticích jsem kdysi dávno byl, ale pamatuji se na to jen mlhavě. Každopádně, šlo-li o Alžbětinu diskreditaci, podařilo se to jejím nepřátelům dokonale, z Bátoryčky je téměř mýtická sadistická postava.
OdpovědětVymazatJe to krásný kus krajiny. Film o Alžbětě Báthory jsem neviděla a nějak mě to neláká. A koupání v krvi? Pokud by to měla být pouze krev, kolik by jí bylo třeba? A navíc ten zápach, krev se rozkládá celkem rychle a sráží se, to by se musela míchat jako na zabijačce.
OdpovědětVymazatLegendy jsou od toho, aby zůstaly legendami. Věřím však, že ta doba byla krvavá a krutá i bez hraběnky.
Výhled je dokonalý, fotky parádní a hrad je úžasný, ten by se synátorovi líbil, je tam víc zdí, než jedna
OdpovědětVymazatOvšem ty fotky s tou krví
Miloši, děkuji za pěknou dlouhou prohlídku. A děkuji, žes mi ušetřil kroky. Nikdy jsem tam nebyla a asi ani nepůjdu. Myslela jsem si, že ten hrad je větší. knížky o čachtické paní jsem samozřejmě četla, někdy kolem puberty. Opravdu se dožila skvělého věku na tu dobu. Je prima, že se na hradě opravuje a to přiláká další návštěvníky.
OdpovědětVymazatvypadá to krásně!
OdpovědětVymazatPověst praví, že dal této proslulé krasavici dva dny před svatbou snoubenec kopačky a ona se mu mstila na ostatních, namnoze půvábných dívkách, aby je nemohl pojmout za ženy.
OdpovědětVymazatJá jsem četla knihu a musím říci, že ve světle té knihy jsem se na další film nedívala.
OdpovědětVymazatPříběh hraběnky BÁTHORYOVÉ popsal Jožo Nižnánsky v románu Čachtická paní se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí i lidových vyprávění. Děj je nabitý nejen zajímavými historickými a dobovými fakty, ale je především napínavým až detektivním čtením. Vyvrcholením děje je nekonečná až chorobná touha čachtické paní být za každou cenu krásnou. Byla zamilovaná do palladina a chtěla být krásná i ve 40 letech, kdy se s ním setkala. Jemu se však zdála už stará, v té době.
Díky za výlet krajem, kterým jsme projížděli každý rok k rodičům muže, ale nikdy jsme si ho neprošli.
[5]: To by asi musela být krev od hemofiliků, anebo ředěná Heparinem (nebo jak se ten přípravek jmenuje).
OdpovědětVymazatJsme na tom podobně, knihu jsem četl dávno, ale na rozdíl od tebe jsem neviděl film.[6]: Pěkně je tam, bohužel jsem ale nebyl v obci Čachtice, kde jsou sochy na památku obětí, které nechaly postavit děti Alžběty Báthoryové, aby očistily jméno rodu.[7]: Rudá koupel je smyslná a vzbudí vášně jako v býčí aréně.[8]: Myslím, že alespoň něco málo bude mít reálný základ, ale v průběhu staletí čísla ústním podáním narůstala přímo exponenciálně a líčení technik mučení stejně tak :)[9]: No, právě, na jednu koupel by bylo třeba zcela odkrvit snad 10 dívek, o její srážlivosti nemluvě.
Doba byla krutá, i popravy byly drastické, pomocníkům Alžběty byly ještě před ní kleštěmi odštípány prsty.
[10]: Hrad je krásně vidět ze spodu i z okolních kopců, na turistiku si těžko lze představit příhodnější kombinaci.[11]: I negativní historická postava či události se dnes dají komerčně využívat, podobně třeba Hitlerovo Orlí hnízdo, koncentrační tábory, zdevastované prostředí jaderné elektrárny v Černobylu, ...
OdpovědětVymazatZde se to snoubí s pěknou přírodou.[12]: A opravdu i je.[13]: Stuprume, díky za informaci, takový motiv je pro psychopatickou osobu dobře představitelný.[14]: Lituji, že knihu doma nemám, rád bych si ji pořídil a připomenul. Jen vím, že kritici ji hodnotí jako velmi neobjektivní a podléhající zveličeným pověstem.
Omlouvám se všem čtenářům za neaktivitu v komentování zde i jinde, snad už brzy se vše vrátí do normálu.
OdpovědětVymazat[15]: Ano, rudá je barva života a taky erotiky, to znamená, že erotika dává životu smysl.
OdpovědětVymazat[18]: A taky Rudá armáda, rudé vlajky, KSČ(M) - zosobnění vášně Jak Pavel Kohout do textu jedné optimistické písně napsal:
OdpovědětVymazat"Zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí."
[19]: Bože můj, to bolševické svinstvo se netahej.
OdpovědětVymazat[20]: Jak se dá zdiskreditovat nevinná barva, vidět u nás červené auto je docela vzácnost.
OdpovědětVymazat[21]: To se nemyslím, třeba náš řída má červený fáro.
OdpovědětVymazat[22]: Červenou barvu si prý pořizují agresivní jedinci
OdpovědětVymazat[23]: No já ji moc nemusím, no.
OdpovědětVymazatJá mám všechno červené, i slušivé trenýrky. Strhuje to pozornost psychologa, líp se koketuje se zlobivými holkami a chlapi se tě v baru bojí, když máš rudou pláštěnku a venku je čtyřicet ve stínu.
OdpovědětVymazatWin - win - win na všech frontách, trust me!
I když to asi nebude o Alžbětě pravda úplně všechno, musela to být krutá žena. Zajímavé je, že ji jako aristokratku odsoudili, což bylo tehdy absurdní! Takže něco tam být muselo.
OdpovědětVymazatMoc ráda poslouchám o Alžbětě. Ano, jistě, krutá to žena, ale to nemění nic na skutečnosti, že zároveň i fascinující a plná záhad; a to já moc ráda.
OdpovědětVymazatTu expozici bych rozhodně chtěla vidět. Dle fotografií soudím, že budu mít trochu problém nezačít tam ječet strachy, ale to nevadí, bude to stát za to.
Kouzelné místo.
Na Čachtický hrad chci už léta, ale je trochu z ruky :/ Tvůj popis je však zajímavý a dal mi nového brouka do hlavy, že už bych konečně mohla vyrazit...Co se Alžběty a jejího rekordu týče je to sporné. Sice žila v době, kdy "lékaři" měli poněkud svérázné metody a pití lidské krve bylo ještě poměrně slabý odvar. Pokud se v ní "jen" koupala, pak by to na tu dobu zase tak hrozné nebylo. Na druhou stranu, politika je politika a úmrtnost panovníků byla i za menší záminky...
OdpovědětVymazatHrad je to krásný a malebný i dnes, kdy z něj moc nezbývá. Kdysi jsem četla knihu o Čachtické paní a viděla jsem i film Juraje Jakubiska, který mě ale nějak neuvízl v paměti. Vím, že to bylo velkolepě udělané, to všechno ano, ale trochu jinak než jsem čekala. Ale to vůbec nevadí, Alžběta Báthoryová je zajímavá postava opředená legendami a tajemstvím. Moc by mě zajímalo, jak to všechno opravdu bylo.
OdpovědětVymazat