17. června 2016

Až si pro mě přijdou funebráci

Celý život jsem se učil, a přece jsem propadl (František Lukeš).

Mladému člověku smrt připadá jako něco abstraktního, co se ho přímo netýká, a když už si ji přesto připustí, křesťan za usilovné modlení a poctivé zpovídání z hříchů se může těšit do nebe, buddhista na znovuzrození v novém těle a ateista se alespoň chlácholí, že lékařská věda pokročí natolik, že odchod do nicoty se hned tak nechystá.

Když však máme zaokrouhleně 100 let, občas se vetře myšlenka, jaké to bude, až Charón nás převeze na druhý břeh řeky Styx do podsvětí. Ranní probuzení a zjištění, že ještě žijeme, je vždy příjemným překvapením. Díky za každé nové ráno.


"Život je jen náhoda, jednou jsi dole a jednou nahoře, život plyne jak voda a smrt je jako moře. Každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později"

Ale jak k moři doplujeme? Budeme se trápit nevyléčitelnou nemocí, bolestí, scházením fyzickým i duševním?

Odsouzení stětím gilotinou se utěšovali, že to jen štípne, jenže ten stres předtím! Asi lepší bude nečekaná a okamžitá smrt, třeba při havárii letadla, pokud ovšem nám sebevražední piloti nedopřejí adrenalinový zážitek blížících se vysokohorských štítů či mrakodrapů.

Nečekal jsem, že podobná možnost se nabídne už teď. V poslední době jsem mnoha neodkladnými úkoly a ponocováním v kombinaci s častým brzkým vstáváním byl velmi unavený a při cestě z Brna do Uh. Hradiště a zpět jsem cítil, jak se mně klíží oči, zastavovat se mně ale nechtělo, že těch pár kilometrů ještě vydržím. Nepovedlo se, na zpáteční cestě v Nesovicích jsem na rovném úseku ztratil vědomí, u domu č. 52 vybočil na svodidla, která tam začínala, auto téměř 40 m po nich poskakovalo a opěrné traverzové sloupky vyvracelo jako kuželky, nakonec s dvěma bočními přemety se skutálelo z meze a dosedlo na kola nedaleko domu.




Mně ani choti na místě spolujezdce se nic nestalo, airbagy nám ochránily hlavy, mám jen pořezanou ruku a choť pár škrábanců.
Výlet "k moři" se tak zatím odkládá, 11. června 2016 jsme se podruhé narodili.

Brno je známé památkami funkcionalistické architektury a k nim se řadí i "chrám smrti" od Arnošta (Ernsta) Wiesnera. A tam nejspíš bude mé poslední dostaveníčko před přeměnou v molekuly prachu.




V některých městech (Pardubice, Zlín, …) je možné se dostat do zázemí krematoria s průvodcem i za života ve Dnech otevřených dveří. Herec Vlastimil Brodský říkal, že sedává na rozpáleném radiátoru, aby si přivykl na žár kremační pece, myslím, že to by mohlo stačit, prohlížet si je v rámci exkurze je morbidní.

Stylová budova, tklivá píseň...

46 komentářů:

  1. Tý brďo ..... nó, tak tos měl tedy s pekla žáru štěstí! Když jsi to tak pěkně proložil písničkama k tématu tak taky něco ode mne
    https://youtu.be/MM9IS7_vS-w

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to jsi unikl smrti jen o vlásek! Opravdu, jako by ses podruhé narodil! Představ si, že by se to stalo na jiném úseku silnice. To už by jsi fakt byl na druhém břehu. Je to pro Tebe takové pošťouchnutí, probuzení. No hlavně, že jsi mezi námi. Zrovna jsem o tom měla v týdnu článek, o té jedné vteřině. Tak se drž!

    OdpovědětVymazat
  3. Airbagy a Štěstěna budiž pochváleny.
    Jsem rád, že jste vyvázli bez zjevné úhony.

    OdpovědětVymazat
  4. Říkala jsem si, co tě to napadlo s článkem na takové neveselé téma a ono to má svůj důvod. Náhlá smrt je jistě lepší, než bolestné umírání, ale tvůj čas jistě ještě není naplněn! Možná to bylo takové pošťouchnutí k zamyšlení. Jsem ráda, že vše skončilo jen bebínkem na autíčku...

    OdpovědětVymazat
  5. Miloši! Choti!Ve vlaku nebo v autobusu by ses v podobné situaci alespoň dospal!:) Opatrujte se!

    OdpovědětVymazat
  6. Krematorium v Brně znám. Za poslední rok jsem tam byla dost často.
    Měli jste štěstí, mimochodem, proč neřídila choť, když jsi to nezvládal?

    OdpovědětVymazat
  7. Miluju tu písničku se čmeláčky. Vždycky jsem si ji ráda hrála. Prokop je skvělej.
    Ta nehoda je strašidelná. Díkybohu, že to dopadlo takhle. Vždycky je lepší zastavit.

    OdpovědětVymazat
  8. Na rovném useku nelze ztratit vědomí. Přiznej se. Chtěl jsi se stát vdovcem. Příště se to povede.

    OdpovědětVymazat
  9. Ono je úplně jedno Miloši jestli sedíš za volantem, či v autobuse. Můj dobrý známý měl před dovolenou, také byl přepracovaný, unavený a těšil se, že ráno vyjede autem a bude odpočívat u moře. Hm..., při páteční cestě domů autobusem z práce docestoval. Sklonil hlavu a ...end.
    Infarkt! Minulý týden měl pohřeb, 42 let na muže není moc...

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: "Nevím, kde se motel nonstop tenkrát vzal, je štěstí, že mě zastavil, vždyť já už málem spal" - výborně jsi píseň vybrala, to jsem měl také udělat. Takhle jsme nám mohli zahrát jinou Spáleného píseň Až mě andělé (povolají k sobě).[2]: Teď už konečně všechno dočtu, jsem zvědavý na tvůj článek. Je to už podruhé, co jsem mohl přijít o život vlastní nerozvážností, poprvé to bylo při koupání v moři ve velkých vlnách, z toho jsem se už poučil a tato lekce snad také pomůže.
    Velkým štěstím bylo, že nás svodidla neodhodila do protisměru, na té rovince je omezená rychlost 70 km/hod, ale tím se nikdo neřídí.[3]: Kdysi jsem četl, jak je vystřelení airbagů nebezpečné, ale žádný extrémní náraz, který by nám měl urazit hlavu nebo zlomit vaz, jsme nepocítili.[4]: Autíčko jsme měli 6 let a zpočátku bylo s tehdy ještě nevyzkoušeným a novým typem turbo motoru hodně problémů, po poslední opravě konečně fungovalo bezchybně, byli jsme s ním i v Itálii na horách, ale všechna čest - z hlediska bezpečnosti ukázalo kvality. Budiž mu země lehká :)[5]: :) Díky

    OdpovědětVymazat
  11. [6]:Mohli jsme si číst, ještě než přijela policie a odtahovka, trvalo to dost dlouho, ale já jsem neprozřetelně z tašky vyndal tlustou knihu, že ji nebude potřeba
    Díky.[7]: Budova krematoria je skvostná, ale ty návštěvy jsou smutné, snad jsi tam nebyla kvůli úmrtím v rodině.
    S autem to máme tak, že manželka s ním jezdí do práce, to mě totiž nebaví, raději si v MHD čtu, a když někam jedeme spolu, řídím já, jen na větších vzdálenostech se střídáme, i když právě do zmiňované Itálie jsem dojel sám, protože ona něco do rána dodělávala do rána a bylo by hazardem, aby řídila. Střídali jsme se až na zpáteční cestě.
    Myslím, že tentokrát se na tom podepsala ješitnost pánů tvorstva - nepřiznat slabost. Nevím, jestli ještě někdy dostanu důvěru :)[8]: Prokopa mám také rád, dokonce jsem měl v plánu připravit článek jen z pohřebních písní (podobně jako předtím písně, které měly v názvu Měsíc) a tato společně s The Rasmus by tam nemohla chybět.
    Máš pravdu, příště na to budu myslet.[9]: Co bych si ale počnul bez nejjasnějšího sluníčka mého života? Ještěže drahá blog nečte :)[10]: 42 let je pro muže asi vrchol, všechno už dosáhl a je v nejlepších letech. Moc smutné, že si je už neužije.

    OdpovědětVymazat
  12. Že ty ses věnoval víc choti, než řízení, přiznej se!       Teď vážně, hlavně, že vám se nic nestalo.   

    OdpovědětVymazat
  13. [11]: Jo, jo .... tu jsem ti taky chtela poslat, ale to by bylo predcasne. Nastesti ...

    OdpovědětVymazat
  14. Joj, to je článek. Asi kolem vás bylo několik strážných andělů. Taky kolem mne se dějí samé smutné věci.Odcházejí kamarádky jedna za druhou.
    V srpnu se má v Písku konat výstava jednoho dne obrazů Fr.R.Dragouna (otce Romana)12.8. Musím vymyslet, jak se tam přepravit, protože zřejmě cesta autobusem by mne zcela odrovnala.

    OdpovědětVymazat
  15. [12]: (9) Škoda že tvá paní tvůj blog nečte, protože po takovém veřejném krásném vyznání od tebe, by nejen auto řídila každý den, ale ještě by tě s ním vozila i do práce! Tím si buď jist!
    Nejjasnější sluníčko se musí dmout pýchou, že má takového muže!

    OdpovědětVymazat
  16. Zjevně zaměstnáváš rovnou četu strážných andělů, když se o vás v nouzi takhle postarali. Nezbývá než říct zaplaťpánbůh a začít slavit druhé narozeniny. Držím palce, ať už žádné další v kalendáři nepřibudou.

    OdpovědětVymazat
  17. Upřímně, teď mám sto chutí ti jednu střihnout!!!
    Dál to komentovat nebudu.

    OdpovědětVymazat
  18. Miloši, to jsem rád, že se vám oboum nic vážného nestalo! Jinak sis vybral skvělé krematorium. :)

    OdpovědětVymazat
  19. [13]: Tím by se dalo vysvětlit, o mužích je známé, že nemohou dělat dvě věci najednou [14]: Stejně je zajímavé, že Spálený má takových písní víc, možná také utekl hrobníkovi z lopaty a zanechalo to na něm hluboký a inspirativní dojem.[15]: Možná, že teď už mě vozit bude, protože se bude bát mě pustit za volant :)
    Pocit, že by se měla dmout pýchou za můj obdiv k ní, se mně zatím nepodařilo u ní vyvolat, zřejmě to bere jako samozřejmost :)
    Teď ji obdivuji ještě víc, že nepodlehla žádné hysterii, dokonce jsem pak řídil do Brna vypůjčené auto, které nám na 3 dny nabídli v rámci asistenční služby. Další dny se jí to ale trochu rozleželo a řídila už hlavně ona :)

    OdpovědětVymazat
  20. [16]: Hanko, já jsem si kdysi koupil na Romanově koncertu výpravnou knihu F. R. Dragoun (autoři Roman Kubička, Václav Kinský), kde je spousta reprodukcí jeho obrazů. Asi by se dala někde i půjčit. Samozřejmě ale vidět obrazy na vlastní oči je působivější.
    Myslím, že do Písku by bylo vhodnější jet vlakem přes Prahu, z Olomouce do Prahy jezdí např. komfortní Leo Express a myslím, že se dají na něj v předstihu koupit i levnější jízdenky. Z Prahy dál určitě bude mnoho vhodných návazných spojů.[17]: Štěstí jsem si vybral i s úroky. Snad už ho nebudu pokoušet, protože trpělivost svatých má asi také nějaké meze :)[18]: Pochválen jsem sice nebyl, ale jinak pohoda :)[19]:Je to opravdu nádherná budova, lepší kulisu pro životní finále si snad ani nelze představit.
    Líbí se mi i pardubické krematorium ve stylu art deco, které si zahrálo ve filmu Spalovač mrtvol, zajímavé na něm je také to, že je dílem architekta Pavla Janáka, který ve výběrovém řízení na stavbu krematoria v Brně až ve finále prohrál s Wiesnerem.

    OdpovědětVymazat
  21. od jisté doby mě tohle téma drtí...

    OdpovědětVymazat
  22. [20]: A tak mužská nenechavost mohla ohrozit muže i jeho ženu na životě.       

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: Mě také, docela obdivuji celebrity trpící vážnými chorobami, že dokáží ustát pronásledování bulvárních novinářů a vyptávání, jak se cítí. S grácií to zvládal Bořek Šípek.[23]: Akime, to bylo jen teoretické vysvětlení. V mém stavu by mě neprobrala ani nahá Miss World :)

    OdpovědětVymazat
  24. Od tého chvíle můžeš slavit narozeniny 2x do roka.

    OdpovědětVymazat
  25. Tak to jste měli ohromné štěstí . Lepší zastavit, když člověk pomalu usíná, mikrospánek je svině.

    OdpovědětVymazat
  26. [20]: Jen si dovolím podotknout, že pardubický cukrkandl je rondokubistický, ale v zásadě to je jen slovíčkaření, pač to lze brát jako odnož dekorativismu. Byť nahlížet pohledem art deca stejně na Janákovo krematorium a Empire State Building je asi nepatřičné.

    OdpovědětVymazat
  27. To jste se s chotí podruhé narodili! Spánek za volantem je prý stejně nebezpečný jako alkohol. Příště budeš určitě opatrnější. Ono stačí opravdu málo...

    OdpovědětVymazat
  28. Nejsem věřící, Miloši, ale díky Bohu, že to dopadlo dobře.
    Musel to být hrozný zážitek.
    Ono se mi to lehko radí, ale příště raději zastav a aspoň se protáhni na vzduchu.
    Ufff, běhá mi z toho mráz po zádech!!!

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: Zajímavé je, že přibližně ve stejném místě, v domě na druhé straně silnice, se narodila tchyně. Teď už si ho můžeme připomínat společně :)[26]: Na to si teď určitě budu dívat pozor, zprávy o nehodách už ani nevnímáme, že nám se to nemůže stát, ale teď už si to nemyslím, ta dnešní havárie slovenského autobusu v Srbsku, který sjel ze silnice, asi bude mít podobnou příčinu. Bohužel ale takto můžeme zabít nejen sebe, ale i protijedoucí.[27]: Venco, díky za detailní informaci a upřesnění, art deco mám ze stránky pardubického krematoria https://cs.wikipedia.org/wiki/Pardubick%C3%A9_krematorium.
    Jinak ještě výraznějším reprezentantem  tohoto stylu než Empire State Building mně připadá Chrysler Building.
    Protože pojmenování art deco pochází až ze 60. let 20. století, těmto stavbám je přisouzeno až ex post.[28]: Myslím, že lepší školení a lekci jsem nemohl dostat. Určitě si teď rozmyslím jet někam nevyspaný.[29]: Zážitek to byl hodně zvláštní, trval pár vteřin a nejvíc mě překvapilo, že jsme z něj ani neměli žádný šok, hysterický stav, později jsem ještě do auta vlezl, abychom si vzali tašky s doklady, a pak už jsme jen čekali, kdy přijedou policisté, ti mně udělali dechovou zkoušku, sepsali zprávu o nehodě, dali mně 1000 Kč pokuty, kupodivu ale nestrhli žádné body ani nezabavili řidičák, jen technický průkaz k autu, pak ještě zavolali hasiče, protože měli podezření, že by z auta mohlo něco vytékat (to se nepotvrdilo), řešili jsme asistenční službu pojišťovny, protože máme havarijní pojištění, nabídli nám půjčení auta na 3 dny, a čekali na odtah.
    Kdybychom se zranili, pak by byl zážitek mnohem hlubší. Takhle to bylo jako když dítě spadne z koloběžky a odře si kolena. :)

    OdpovědětVymazat
  30. Nevím co dodat,vše zde bylo řečeno:  jsem ráda, že to dopadlo tak, jak dopadlo a jsi živý ty i manželka. Ty odchody lidí- různé -nejsou prostě dobré.

    OdpovědětVymazat
  31. No pekne... som rád, že to dopadlo takt a nie horšie.Ja som si podobnú udalosť absolvoval pred 17 rokmi, zaspal som za volantom, v aute okrem mňa štvorročná dcéra. V tiahlej pravotočivej zákrute som pokračoval rovno, prešiel cez protismer (oproti idúci autobus našťastie včas zareagoval a pribrzdil), skončili sme zarytí do svahu v priekope pri ceste. Asi som bol trochu v šoku, lebo spočiatku som žiadnu bolesť necítil, neskôr už hej, v nemocnici potom zistili, že mám nalomené dva krčné stavce (airbag sa neaktivoval, zrejme rýchlosť nebola dostatočná, takže mi hlava pri náraze pokračovala vpred). Dcére sa nestalo vôbec nič, mala len modriny od pásov.

    OdpovědětVymazat
  32. Jsem moc ráda, že jste to přežili jen s drobnými úrazy, že se vám nestalo nic vážnějšího. Tvůj popis působí docela strašidelně. Museli jste se hrozně leknout a máš pravdu, podruhé jste se narodili.Teď jsem ale náhodou pohlédla o kousek výš, kde píšeš: ...je to jako když dítě spadne z koloběžky... a chtě nechtě s musím usmívat. Humor ti teda zůstal, i když v tomto případě je maličko černý.
    A Chrám smrti je opravdu působivá stavba, ale nijak zvlášť netoužím, seznámit se s ní blíže.

    OdpovědětVymazat
  33. Aj ja som rada, že to dopadlo tak, ako dopadlo a behal mi pri čítaní mráz po chrbte. Človek nikdy nevie, je to hrozne nevyspytateľné.

    OdpovědětVymazat
  34. Hlavně, že všechno dobře dopadlo, ale bylo to o fous. Někdy stačí fakt jen malá chvilka a jseš na druhém břehu, andělé byli tam,kde být měli, a to je dobře

    OdpovědětVymazat
  35. [30]: Řekla bych, že to trošku zlehčuješ, Miloši, ale měli jste opravdu úžasné štěstí.
    Příště ho raději nepokoušej!

    OdpovědětVymazat
  36. Říkala jsem si, proč takové nečekané zamyšlení (velmi dobré) a ono to má pozadí. Miloši, podruhé jste se narodili, oba dva, a ověřil sis, jak maličko stačí, aby se změnilo úplně všechno (nemyslím to moralisticky, prostě je to fakt. Vteřina stačí, aby se zhměnil celý život.) Ještěže se vám nic horšího nestalo!
    Jinak pěkné zamyšlení, pěkné porovnání. S tou exkurzí do krematoria - tu si střihla moje bývalá kolegyně v práci (bývalá ve smyslu, že už v té práci nejsem, nikoliv že by byla pryč). Byla dost zvídavá a i tahle věc ji zajímala, takže se dostala do krematoria a místní šéf ji ochotně provedl. Lákala mě sice taky, ale nemusím znát všechno.
    V tomto Chrámu smrti jsem byla naposled asi před pěti lety, když jsem se loučila se svou dlouholetou kamarádkou (44). Působivá stavba, ale opravdu není zrovna žádaná k prohlídce či návštěvnosti.
    11.června si zařaďte do normálních narozeninových oslav, i pro příště. Protože jste opravdu měli neuvěřitelné štěstí, při vší smůle.   

    OdpovědětVymazat
  37. [32]: Doufám, že ten úraz zůstal bez následků!Poškozená krční páteř, to zní taky hodně nebezpečně. A cérenka že je živá a zdravá, to je taky zázrak.

    OdpovědětVymazat
  38. [24]: jo to je fakt...na to musí být hodně silná povaha

    OdpovědětVymazat
  39. [31]: S odstupem čím dál víc si uvědomuji, jak málo k takovému odchodu stačí.[32]: Lojzo, také ses s dcerkou podruhé narodil, čelní náraz do svahu je asi podobný nárazu do stromu, štěstí, že to nebylo ve větší rychlosti, a také, že řidič autobusu včas zareagoval, proti takovému stroji by nepomohlo ani 10 airbagů.[33]: V brněnském krematoriu jsem několikrát byl na obřadech, poprvé když zemřela babička, přes jeho krásu z představy, k jakému účelu slouží, mrazí.[34]: Nejhorší na nehodách je, když se člověk těžce zraní a má následky, které ho vyřadí z práce, ze společnosti, a zbytek života jen vegetuje. Smrt je asi lepší variantou.

    OdpovědětVymazat
  40. [35]: Kdybych byl věřící, myslel bych, že Bůh mě má celkem rád :)[36]: Myslím, že tímto poznáním jsem už dospěl :)[37]: Prohlížení kremační pece mně připadne strašně neuctivé k zemřelým, třeba zvědavost paní ve videu z Dne otevřených dveří ve zlínském krematoriu https://www.youtube.com/watch?v=-MY3VZk0ZWY (od 0:31) je nechutná.
    Když zemřel tchán, my s manželkou jsme se před rozloučením (na rozdíl od mnoha dalších příbuzných) na jeho tělo v rakvi nešli podívat, chceme si ho pamatovat jinak.[38]:/32 Doufám také, s následky a bolestí v krčních obratlech by se asi vůbec nevyspal.[39]: Já bych to asi nedokázal, radši bych se na veřejnosti neukazoval, abych těm bezohledným supům nedal potravu.

    OdpovědětVymazat
  41. [38]: Zostal (bez následkov).
    [40]: "také ses s dcerkou podruhé narodil" Áno, tiež to tak vnímam. A každý rok to výročie aj (aspoň symbolicky) oslavujem

    OdpovědětVymazat
  42. To je mi líto, Miloši, že vás tohle potkalo :/ Najezdili jste spoustu kilometrů v zahraničí a nakonec tě únava přemůže pár kilometrů od domova...
    Doufám, že už máš volněji a odpočíváš víc... :*

    OdpovědětVymazat
  43. Teda .... Miloši, to se museli ti andělé strážní hodně snažit, aby to vše dopadlo tak, že jste z toho vyvázli jen se škrábanci a s pořezanou rukou.Občas při svých cestách na jih vídám nehody, které končí fatálně... ani letošní cesta nebyla vyjímkou.

    OdpovědětVymazat
  44. [41]: To video jsem neviděla a nejsem si jista, jestli si je pustím - ale kdoví, možná jo, ne kvůli Dnu otevřených dveří, ale vždycky mě překvapí, čeho jsou lidi schopní. I když - jen napůl, protože v tomhle světě už by mě nic překvapit nemělo.
    V rakvi jsem viděla i mého tátu a před pěti lety i mámu. Nevím jestli je to dobře, pro mě, ale v prvním případě to byl zvyk, v druhém případě jsem musela potvrdit, že je to opravdu moje máma, šla se mnou ještě švagrová, abych na to nebyla sama. Některým věcím v životě se nevyhneš... A některým ano.
    Přesto, nebo spíš proto, buďme rádi, že jsme na tom světě, ať má jakékoliv vady, má totiž i spoustu krás.

    OdpovědětVymazat
  45. No, tak tohle se mi nečetlo dobře :-I. Uff.. to člověku zatrne, to byla hodně horká chvíle.. :-I. Měli jste velký štěstí..

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)