Slovenský ráj (1) - Tomášovský výhľad, Prielom Hornádu, Kláštorská roklina

Když někde v horách narazíme na řetězy, skoby a žebříky (např. ve Vysokých Tatrách), zatají se nám dech, protože lezení, kde chyba může mít tragické následky, je přece jen jiná liga než výšlap po lesních cestách nebo chodnících z úhledně poskládaných kamenů.

A kde si takových míst užijeme nepočítaně, je Slovenský ráj. Zalesněná oblast má téměř 200 km čtverečních a v porovnání s jinými horami na Slovensku se rozkládá v nižších polohách (nejvyšší vrch Ondrejisko má jen 1270 m n. m.), přitažlivá je však svými roklinami a vodopády. Částí rokliny Veľký Kyseľ je dokonce ferrata, kam ve střediscích (např. v Čingově) zapůjčují horolezeckou výstroj (fixní lana, karabiny, sedáky a úvazky). Nejdostupnějšími roklinami jsou Suchá Belá a Kláštorská a v takovém pořadí jsme je také prošli, začnu ale tou druhou, šli jsme jí dokonce 2-krát (z různých výchozích míst a opačných konců 11km soutěsky Prielom Hornádu, kdy zhruba v jejím středu se do Kláštorské rokliny odbočí).

Výchozími místy tras ve Slovenském ráji jsou Podlesok (zvláště pro Suchou Belou) a Čingov (pro většinu ostatních míst) a vstup je placený.

Na jednu z túr jsme vyrazili z Čingova (494 m n. m.), byli jsme tam totiž ubytováni v zařízení s hrdým názvem Grand hotel Spiš, který podle fasády a jedné zchátralé budovy už dost pamatuje a dnes zřejmě přežívá hlavně díky příležitostným akcím, jako jsou svatby.

Protože hotel je na odlehlém místě, před vstupem do lesa v místě Čingov-centrum jsme museli ujít asi 1 km.

Odtud po žluté značce mírně stoupáme kamenitou cestou a míjíme stylové chaty, místy i s otevřeným výhledem.

V lese pak procházíme kolem vápencových skalních útvarů Ihla a Kazateľnica.

U nich se však příliš nezdržujeme, protože mnohem zajímavější metou je Tomášovský výhľad (680). Ten skalní plošinou, přecházející přes ostrou hranu na kolmou stěnu i převisy, připomíná Preikestolen v Norsku. Jeho výška je 25 až 32 m a délka přes 200 m, proto je také celý skalní masiv vyhledáván horolezci.

A stejně jako v Norsku láká odvážlivce si na hranu sednout a dívat se dolů.

Přejdeme na zeleně značenou stezku, přes kořeny a kameny klesáme k rozcestí Pod Tomášovským výhľadom (511) a zde znovu změníme směr, tentokrát na modrou trasu podél Prielomu Hornádu.k Letanovskému mlynu (513). Vodní tok lemují skály a nepřístupná místa překonávají můstky.

Část cesty vede po železných roštech, stupňovitě vetknutých do skály, a zábradlí nahradil řetěz.

Slečna v bílých trenýrkách nejdříve byla nervózní, že se o skálu ušpiní, ale vzápětí převážil strach o život a nechtěla se pohnout.

Konečně se dostáváme na pevnou zem a v hospůdce u Letanovského mlýna (513) si můžeme na chvíli oddechnout.

Ne však na dlouho, nejdříve řeku přejdeme po dvou řetězových mostech (Nad Mlynom a Nad Zelenou dolinou) a než vystoupáme k ústí Kláštorské rokliny, užijeme si dalších roštů a nakonec lanovou lávku.

Kláštorská roklina je dlouhá 1,5 km, začíná v 520 m n. m., končí v 744 m a průchod je povolen jen ve směru zdola nahoru.

I když nás v Kláštorské roklině vždy zastihla bouřka, na rozdíl od Suché Belé místo vodopádů jsme zde viděli sotva znatelné pramínky vody.

Strakov vodopád má 13 m na výšku, ale kdyby na něj neupozorňoval štítek vedle žebříku, stěží by si ho někdo všiml.

8,5 m vysoký Dúhový vodopád byl vydatnější jen o málo. Vedle něj stojí dvojice navazujících žebříků.

A tady nás znovu zdržela vystrašená slečna. Před místem, kde se po kluzkých kamenech musí přejít z jednoho na druhý, začala hystericky křičet a až po lehce ironických komentářích svého partnera (věkem asi padesátníka), zda má přivolat vrtulník, se odhodlala na nebezpečné místo vstoupit.

Z Machového (česky Mechového) vodopádu zůstal jen mech.

Vedle žebříků průchod vede i po plošinách jako u Hornádu.

Závěr rokliny je už nenáročný a přivede nás na kvetoucí louku.

Nad roklinou se nachází Kláštorisko (760). Jde o ruiny kartuziánského kláštera ze začátku 14. století. Mniši zde však pobývali jen do poloviny 16. století. Stal se totiž cílem nájezdů loupeživých rytířů, byl vypleněn, sídlila zde vojenská posádka a nakonec byl zbořen. Díky úsilí neziskové organizace Kláštorisko je pomalu obnovován a dnes jím vede jedna prohlídková trasa.

Na louce u Kláštoriska (794) zaujme také symbolický cintorín (= hřbitov), pozůstatky kapličky z r. 1492, zvon "pokory" a vyřezávané sochy.

Poblíž je i chata (784), kde se můžeme občerstvit (a schovat před deštěm).

Z Čingova na Kláštorskou lúku jsme vystoupali 300 m a na okružní cestě je zase musíme sejít.

Lesní cestou se dostáváme ke kaňonu Bieleho potoka (510).

Znovu narazíme na Tomášovský výhľad, tentokrát se ale na něj díváme zespodu.

Míjíme Prielom Hornádu, řeka zde protéká lužním lesem, a netrvá to dlouho a jsme v cíli.

Orientační údaje k trase: 1 km Čingovem, Tomášovský výhľad je vzdálen 55 min chůze, Pod Tomášovským výhľadom 30 min, Letanovský mlyn 45 min, ústí Kláštorské rokliny 1 hod 5 min, Kláštorisko 1 hod, Bíely potok 50 min, Čingov-centrum 40 min. Bez průchodu Čingovem celkem 5 hod 45 min.