20. ledna 2018

Balady a sóloví kytaristé

Podle "definice" z Wikipedie se baladou myslí "lyrický útvar mnohdy s ponurým, strašidelným dějem a většinou nešťastným, někdy až tragickým koncem." Typickým příkladem jsou básně z Erbenovy sbírky Kytice.
V hudbě se však za baladu podvědomě považuje snad každá pomalá píseň v mollové tónině a se smutným textem, stačí, když nás opustí milá (a ani se nemusíme věšet), a nakonec už ani tklivý text není podmínkou. Z fotografie obalu LP desky The Beatles Ballads a seznamu písní na druhé straně je vidět, jak volné vymezení balada může mít.




Zajímavé je ale také to, že mnohé baladické písně jsou proloženy skvostnými kytarovými sóly a ta, kterými v následujícím výběru Jimmy Page, David Gilmour, Randy Rhoads, Mark Knopfler a Steve Morse ozdobili skladby č. 5, 7, 9, 10 a 13, považuji v rockové hudbě za vrchol.
Ze slavných kytaristů zde chybí Jimi Hendrix a Eric Clapton, ne že by v repertoáru neměli žádnou baladu, ale nepatří mezi mé oblíbené. A také přeskočím Beatles, protože jejich skladby jsou většinou notoricky známé, navíc když si některou z uložených odkazů občas chci pustit, zpravidla se objeví zpráva, že "firma … video ve vaší zemi zablokovala z důvodu porušení autorských práv."

1. Rolling Stones - Lady Jane
Lady Jane u nás známe v podání Václava Neckáře. V originální skladbě však nezastupitelné místo má Brian Jones, multiinstrumentalista, který vedle kytary si osvojil i mnoho hudebních nástrojů národů z celého světa, např. indický sitár, japonské koto a mexickou marimbu. Zde hraje na apalačský cimbál (Appalachian dulcimer).
Bohužel propadnutí drogám ho přivedlo k tragickému konci, utopil se ve vlastním bazénu.
O tom, kdo měla být ona lady Jane, je řada dohadů. Vedle skutečných osob, které se líbily některému z hudebníků, podle autora skladby, zpěváka Micka Jaggera, mu byl inspirací skandální román Milenec lady Chatterleyové (Lady Chatterley's Lover) Davida Herberta Lawrence, který byl ve Velké Británii více než 30 let zakázán jako pornografické dílo. Lady Jane je v něm označení pro intimní místo ženy. A pak i slova "My sweet Lady Jane, when I see you again, your servant am I, and will humbly remain" nabývají trochu jiný význam.

2. Rolling Stones - Paint It Black
V Paint It Black je opět výraznou postavou Brian Jones, zde pro změnu hraje na sitár.
Píseň posloužila k mnoha dalším klipům a známé je její použití ve videu se záběry války ve Vietnamu. Temnou atmosféru válečné vřavy dokreslují závěrečná slova písně "I wanna see the sun blotted out from the sky. I wanna see it painted, painted, painted, painted black, yeah."

3. Black Sabbath - She's Gone
Kdybychom po setmění potkali v podchodu Ozzyho Osbourna s jeho dnešní vizáží, asi by se v nás krve nedořezal, ale tento drsný rocker umí také zazpívat lyrickou píseň.
She's Gone byla původně B stranou singlu, tedy jen jakýsi přívažek, aby tam něco bylo, ale u nás zaujala Marii Rottrovou, která ji pak s textem Jaromíra Nohavici nazpívala pod názvem Lásko, voníš deštěm. V jejím repertoáru (na rozdíl od originálu) se stala hitem. Nohavicův text je také mnohem bohatší než smutnění nad odchodem lásky ("My summer love has turned to rain, all the pain. The silent emptiness of one sided love, my life means nothing now you're gone, ooh my baby.").

4. Uriah Heep - July Morning
Skupina Uriah Heep byla na vrcholu v 70. letech, kombinovala hard rock s vícehlasým zpěvem. Jejími nejvýraznějšími tvářemi byli zpěvák David Byron a klávesista a zpěvák Ken Hensley, který složil většinu hitů. Byron však bohužel propadl alkoholu natolik, že jeho živá vystoupení měla velmi kolísavou úroveň a ostatní členové si raději našli nového zpěváka. Byron na svůj styl života doplatil a r. 1985 ve věku pouhých 38 let zemřel. Z alba Look at Yourself, které jsem si kdysi koupil na burze, mám vedle titulní písně velmi rád více než 10-minutovou skladbu July Morning.
Skupinu jsem před několika roky viděl na koncertu v Brně, ze zakládajících členů však v ní působí už jen kytarista Mick Box a Ken Hensley vystupuje sólově.

5. Led Zeppelin - Since I've Been Loving You
Kytarová sóla jsou kořením rockových písní a některé jsou slavné především kvůli nim, příkladem je závěrečné sólo Davida Gilmoura v Comfortably Numb nebo sóla Randyho Rhoadse v písni Mr. Crowley. Skladbu Since I've Been Loving You z alba Led Zeppelin III Jimmy Page kytarovými sóly proložil celou, ale to, které začíná v 3:39, patří v rockové hudbě do naprosté špičky. Za pozornost stojí také expresivní zpěv Roberta Planta.
V živém vystoupení je skladba mnohem delší, ale připadá mně, že zde je všeho až moc, studiová nahrávka se mně líbí víc.

6. Deep Purple - Soldier of Fortune
Píseň Soldier of Fortune vyšla na albu Stormbringer v r. 1974 a spadá do krátkého období 1973-76, kdy s Deep Purple zpíval David Coverdale, který ji také společně s kytaristou Ritchiem Blackmorem složil. I když nevyšla na singlu, všimla si ji řada dalších interpretů, kteří pak nahráli coververze. U nás ji s textem Zdeňka Svěráka pod názvem Šípková Růženka nazpíval Jiří Schelinger.
Původní text však s pohádkou nemá nic společného ("Now I feel I'm growing older and the songs that I have sung, echo in the distance like the sound of a windmill goin' 'round. I guess I'll always be a soldier of fortune.").

7. Pink Floyd - Comfortably Numb
Album The Wall skupiny Pink Floyd je charakteristické dominantním autorským podílem baskytaristy Rogera Waterse, z ostatních členů skupiny jen kytarista David Gilmour přispěl spoluautorstvím u dvou písní. Waters se pak o svých spoluhráčích vyjadřoval velmi neuctivě jako o neschopných a prohlubující se rozpory nakonec vyústily v jeho odchod.
Z alba je však paradoxně nejúspěšnější skladbou Comfortably Numb, u níž Waters napsal text na Gilmourovu melodii. Její ozdobou je skvostné závěrečné kytarové sólo (začíná v 5:05), které vedle sóla Jimmyho Page v Since I've Been Loving You mám v rockové hudbě nejradši.
Na koncertních vystoupeních David Gilmour skladbu volí do finále a sólo ještě notně prodlužuje, velkým zážitkem je záznam z charitativního koncertu Live Aid v r. 2005, kde se Pink Floyd mnoho let po rozpadu znovu sešli v kompletní sestavě. Už se to bohužel opakovat nebude, protože klávesista Richard Wright o 3 roky později zemřel. Gilmourovo slavné sólo zde začíná v 4:33.

8. Pink Floyd - Hey You
Píseň Hey You z alba The Wall je ve stínu Comfortably Numb a Another Brick in the Wall, k čemuž hodně přispělo i to, že nebyla zařazena do stejnojmenného filmu. Dodatečně jsem si ji ale velmi oblíbil a ze všech, které na tomto albu jsou, ji dnes poslouchám nejčastěji.
Působivá hudba a zpěv Rogera Waterse vrcholí poselstvím, které volně řečeno znamená ve vztazích nemít žádné zdi, protože společně vytrváme a rozděleni padneme.
"Don't tell me there's no hope at all, together we stand, divided we fall."

9. Ozzy Osbourne - Mr. Crowley
Začátkem 80. let už Ozzy Osbourne s mateřskou skupinou Black Sabbath nevystupoval, protože ho z ní vyhodili, zpěvák se tím ale nijak netrápil, dal se na sólovou dráhu a obklopil se snad ještě lepšími hudebníky. Skladba Mr. Crowley je věnována svérázné postavě Aleisteru Crowleymu, který se do historie zapsal jako okultista, spisovatel, filozof, jogín, špion, šachista, astrolog, malíř, hedonista, drogový experimentátor, pansexuál, sociální kritik a horolezec.
V doprovodné skupině dominoval kytarista Randy Rhoads, který však r. 1982 ve 26 letech tragicky zahynul při havárii sportovního letadla. Ve videu je poprvé vidět až po téměř 2 minutách, ale pak už skoro pořád, protože sóla, která zde hraje, patří do zlatého fondu kytarového umění.
Rhoadse pak nahradil neméně kvalitní kytarista Zakk Wylde a takto hraje v Mr. Crowleym on.

10. Dire Straits - Tunnel of Love
Mark Knopfler ze skupiny Dire Straits se od legendárních kytaristů, jako jsou Jimi Hendrix, Eric Clapton, Jimmy Page nebo David Gilmour, odlišuje tím, že hrává bez trsátka a jeho ornamentální styl se spoustou kudrlinek je v rocku velmi nezvyklý.
Vždy si při tom vzpomenu na výrok císaře k Mozartově hudbě: "Příliš mnoho not."
Živá nahrávka skladby Tunnel of Love z Wembley Areny v Londýně v r. 1985 má více než 16 minut, začíná dlouhou předehrou a vrcholí šestiminutovým kytarovým sólem.

11. Lionel Richie - Hello
Kdysi jsem s jednou slečnou byl v Divadle bratří Mrštíků na hře Rok na vsi, jejíž autory má divadlo v názvu. Představení nás vůbec nebavilo, já myslel víc na slečnu a ji evidentně vyhrocené citové paraboly a hyperboly z venkovského života také moc nebraly. O přestávce jsme se rychle domluvili, že už stačilo a půjdeme jinam. A skončili jsme nedaleko odtud ve vinárně Muzejka (ani nevím, jestli ještě existuje). Tam hrála barová skupina a s postupujícím večerem k náladě dávkovala jednu diskotékovou perlu za druhou a nejpůsobivější byl "ploužák" Hello Lionela Richieho.

12. Scorpions - Send Me an Angel
Od německých Scorpions je asi nejpopulárnější Still Loving You a White Dove, coververze skladby Gyöngyhajú lány maďarské skupiny Omega, u nás známé v podání Aleše Brichty jako Dívka s perlami ve vlasech.
Nejradši mám ale Send Me an Angel. Kromě pro Scorpions charakteristického vybrnkávání kytary a pěkné melodie se mně také velmi líbí klip od přírodního divu Monument Valley v americkém státě Utah. Zpěv Klause Meineho (pohyb úst) a hra všech členů skupiny tak souzní se zvukovou nahrávkou, až bych věřil tomu, že byla přímo zde nahrána.

13. Deep Purple - Sometimes I Feel Like Screaming
Existuje mnoho skladeb věnovaných sexu, často však sklouzávají k explicitnímu popisu sexuálních aktů, milostnému vzdychání nebo vulgaritám, nejhezčí jsou ty, které se vyjadřují poeticky v náznacích, slovy nesdělitelných krásných chvil s milovanou osobou.
Takovou skladbou je i Sometimes I Feel Like Screaming z alba Purpendicular od Deep Purple.
"Yet again I'm missing you, king size bed in a hotel someplace, I hear your name, I see your face."
Album bylo vydáno v r. 1996 a poprvé se na něm představil kytarista Steve Morse, který plnohodnotně nahradil Ritchieho Blackmora.
Deep Purple letos 2. července vystoupí v Brně, pro mě je to hudební událost roku. Z hudebníků ve videu už bohužel neuvidím jednoho z nejlepších klávesistů rockové historie Jona Lorda, který v r. 2012 podlehl těžké nemoci. Ale další členové klasické sestavy - zpěvák Ian Gillan, baskytarista Roger Glover, bubeník Ian Paice - chybět nebudou. A se Stevem Morsem je doplňuje ještě klávesista Don Airey, který do skupiny také výborně zapadl.

14. R.E.M. - Everybody Hurts
Na R.E.M. vždy obdivuji, že jejich živá vystoupení jsou ještě lepší než studiové nahrávky, většinou to bývá naopak. Skupina bohužel v r. 2011 po 31 letech hraní (snad z důvodu vyhoření) ukončila činnost a naděje vidět pohybové kreace zpěváka Michaela Stipa a jak na mandolínu v Losing My Religion hraje Peter Buck se rozplynula.
Večerní atmosféra na hudebním festivalu Glastonbury je působivá a i když každý občas smutní, Michael Stipe nás povzbuzuje tomu nepodléhat ("When you think you've had too much of this life, well hang on. Don't throw your hand, if you feel like you're alone, no, no, no, you are not alone.").

15. The Rasmus - No Fear
Finská skupina The Rasmus (zpočátku jen Rasmus) je předním reprezentantem skandinávského rocku, který pronikl do hudební sféry, ovládané téměř výhradně americkými a britskými soubory.
Skladba No Fear z alba Hide from the Sun z r. 2005 je současně i baladou v původním smyslu tragického příběhu.
"Girl, you lived your life like a sleeping swan, your time has come to go deeper.
Girl, your final journey's just begun, your destiny chose the reaper."
A působivý je i klip.
"Destination darkness."

22 komentářů:

  1. Tentokrát musím říct, že ses se všemi skupinami a písněmi strefil do mého vkusu. Nemám námitek proti žádné. Spíš mi tu chybí právě ještě ten Eric Clapton....
    Lady Jane byla též Lady Jane Hamilton, velká láska admirála Horatia Nelsona ... říkalo se o nich Kráska a Zvíře.

    OdpovědětVymazat
  2. Na kytaru jsem kdysi uměla 3 akordy. Teď už asi tento (velice široký) umělecký rozsah odvály písky času do kytarových propadlišť...

    OdpovědětVymazat
  3. Miloši, Miloši, Miloši !
    Ty jsi dneska zahrál na moji rockovou strunu, jsou to všechno skladby mého mládí, nejvíc mne ovlivnil Ozzy a Deep Purple, to je můj top. V dobách prudce totalitních se na čajích hráli tyto fláky, samozřejmě na přehrávkách se hrálo, co bylo třeba slyšet, aby skupina mohla hrát. Ale na zábavách se kolem půlnoci drtily všechny tyto klasické skladby a domnívám se, že právě díky nim vzniklo mnoho krásných mladých lidí, počatých pod okny na mezi.
    Vzhledem k faktu, že můj muž byl kytarista, doma se pravidelně na Fender Stratocastru ladilo nějaké to solíčko a když si mne můj muž chtěl naklonit, šel do Šípkové Růženky.
    Pana Ozzyho bych se vůbec nebála, dneska už je to nesmírně klidný, mírumilovný pán, ale stále to ještě na podiu dá.
    Miloši, ty kluku ušatá...díky moc

    OdpovědětVymazat
  4. Až na 11 a 14 mám všechno doma.
    Jdu si něco z toho pustit.
    Díky za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
  5. Určitě bych si vybrala
    a kdysi jsem na kytaru hrála taky, ale jen tak lehce

    OdpovědětVymazat
  6. Bohatý výběr zajímavých skladeb- díky.

    OdpovědětVymazat
  7. Vidím, že kategorie "rockové balady" je dostatečně široká, abych si v ní našla skladby, které se mi libí (Deep Purple: Soldier of Fortune, Lionel Ritchie: Hello) i při kterých trpím (Led Zeppelin: Since I've Been Loving You). Lady Jane (jak v originále od Rolling Stones, tak v podání V. Neckáře) pohladila po duši

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: ale ale, kytarista - podobnost čistě náhodná...?
    Jinak výčet úžasný, mně blízký..Moje dcera hraje v kapele na basovku - jak já jí závidím!!

    OdpovědětVymazat
  9. Klasický baladický repertoár, díky za tuhle kolekci. Byť mě postupem času doprovázely skoro všechny uvedené kousky, dnes si pro sebe vybírám REM.

    OdpovědětVymazat
  10. Pripomenul jsem si, jak jsme kdysi na škole dokola poslouchali desku Go balads od Scorpions....

    OdpovědětVymazat
  11. [1]:Od Claptona by se sem tematicky nejlépe hodila skladba Tears in Heaven, kterou složil poté, co se zabil jeho syn, když vypadl z okna mrakodrapu, ale moc se mně belíbí - stejně jako třeba Candle in the Wind od Eltona Johna, napsaná na památku princezny Diany - připadá mně to trochu jako kalkul na city.[2]: "Tříakordoví zázraci" se říkalo rock'and'rollovým hudebníkům z 50. let, ale pokrok se nezastavil :).[3]: Simono, delší dobu pozoruju, že máme velmi podobný hudební vkus. A kytarista v rodině to vysvětluje :)
    Já mám také elektrickou kytaru, ale obyčejnou, Fender Stratocaster je Rolls Royce mezi nástroji.
    Těch dětí se asi zplodilo dost i se samotnými hudebníky hned po koncertu [4]: Pavle, ze 14 se stalo 15, po komentáři Jan Turoně jsem přidal ještě Scorpions. Omlouvám se za posun.[5]: Já celkem dost, ale už dlouho kytara leží na skříni.

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Původně jsem chtěl zařadit i balady českých a slovenských hudebníků, ale to by se text neúnosně natáhl, na ně snad dojde někdy jindy.[7]: Přiznám se, že na zpěv Roberta Planta ve skladbě 5 jsem si také dlouho nemohl zvyknout, ale díky Pageově sólu jsem si nakonec skladbu oblíbil celou.
    Od Led Zeppelin by se ti asi více líbilo Stairway to Heaven https://www.youtube.com/watch?v=Zjr5H0YThWU, ale mně skladba připadá příliš unylá.[8]: Hru na basovou kytaru velmi obdivuji, jak vůbec vymyslet kontrapunkt, aby to ladilo k melodii? Na to musí být hudební talent.[9]: Mrzí mě, že jsem se na pražský koncert R.E.M. nevypravil, teď už je pozdě.[10]: Jane, díky moc za zmínku Scorpions. Hned jsem je do článku přidal. Jak jsem na ně mohl zapomenout?

    OdpovědětVymazat
  13. [11]:Tu jsem měla na mysli. A proč vznikla mi je nějak fuk, hlavně že mne osloví hudba. Ono těhle citovek vzniklo spousty....

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělá práce, tuhle hudbu já vážně můžu. Díky ti!

    OdpovědětVymazat
  15. k téhle klasice není co dodat,
    sice poslouchám jiné věci, ale tohle znám
    jak prošoupané boty
    snad jen Rasmus mi nikdy nepřirostli k srdci,
    snad že mi jejich muzika přišla vždy tak nějak falešná...

    OdpovědětVymazat
  16. Ja len dodám perličku, že stounovské Paint it black naspieval aj Karel Gott (v nemčine, s názvom Rot und schwarz). Za vypočutie to celkom stojí.
    https://youtu.be/bwJp_Xh8lP0

    OdpovědětVymazat
  17. Panečku Miloši, to je nadílka skladeb. Je to vůbec možné, že by se můj hudební pořádek tolik ztotožňoval s Tvým? K dnešním jmeninám gratuluji a přeji pořád dobrou náladu a vše nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  18. [11]: Miloši, reaguji až nyní, zdravotní stav nedovolil dříve.
    Můj manžel byl skutečný snílek plný iluzí a snů, skutečně duše mimo prostor.
    Takže si asi ani nedovedeš představit, když mi jednoho odpoledne roku 1990 přinesl fungl nový Fender domů, ještě se dvěmi krabičkami, tehdá ta sranda stála 26tisíc. Prostě šel a ve Spořitelně si vzal půjčku   
    Já byla na mateřské, nebylo co do kastrolu, ale měli jsme doma v obýváku  kytarový zázrak. I to je život s hudebníky

    OdpovědětVymazat
  19. [13]: Ano, ale Tears in Heaven mně připadá dost mdlá, podruhé si ji neposlechnu.[14]: Jsem rád, že sis vybrala :).[15]: Mně se od The Rasmus nejvíc líbí skladby u doby kolem r. 2005, např. First Day of My Life, Shot, Sail Away, Guilty, In the Shadows, Funeral Song a do článku zařazené No Fear. Další už pak tolik ne.[16]: Gott své podání hodně posunul, zní to jak častuška .[17]: Hanko, ještě dodatečně díky moc za přání, jsem rád, že máme tolik společného.[18]: Vzít si půjčku na kytaru a nehledět na aktuální finanční možnosti rodiny byla velká sobeckost. Ale snad ti to vynahradil hudebními zážitky.

    OdpovědětVymazat
  20. Dodatečně mě napadlo ještě několik dalších balad, ale tím by se článek neúnosně prodloužil.
    Alespoň jednu vložím do komentáře
    Metallica - Nothing Else Matters https://www.youtube.com/watch?v=tAGnKpE4NCI

    OdpovědětVymazat
  21. Super souhrn, skvělá inspirace pro dnešní večer. Skoro všechny kousky můžu, pár skladeb neznám, tak si je ráda pustím a doplním vzdělání. Lásko, voníš deštěm mi otevřela cestu k Sabbathům (bude to 10 let), i když Ozzyho jsem znala už jako malá. Často si pouštím sóla Steva Morse, nemůžu se toho nabažit! I když jsem ročník 94, kdy za mé doby frčely už jiné kousky, jiná hudba, tak jsem vždycky byla v tomhle odlišná (pro některé divná), jelikož jsem poslouchala hudbu let minulých. Od dětství se mnou šli, vedle české hudby, Beatles a Queen. A ke zbytku jsem si cestu našla taky a stále nacházím..
    Nothing Else Matters, další nádherná záležitost!
    Tak bych to viděla na druhý článek?

    OdpovědětVymazat
  22. [21]:Mončo, pamatuji si, že jsi napsala bezvadný článek o koncertu Bonnie Tyler s velkou znalostí jejího repertoáru, která tvým vrstevníkům asi moc neříká.Řadu balad budou mít i mladší skupiny, jako např. Radiohead, Red Hot Chili Peppers, Linkin Park, ..., ale mě neoslovují, protože jím chybí výrazný kytarista.
    Mohla bys napsat svůj článek, rád bych si rozšířil obzor.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)