Peking (2) - Zakázané město a náměstí Nebeského klidu

Slovy Donalda Trumpa "čínský virus" ("Chinese virus") kromě Antarktidy ochromil všechny světadíly, karanténní opatření a nejrůznější omezení nám život změnila na domácí vězení a když občas mimo home office vyjdeme do lesa, potkáváme jen strašidelná stvoření, vypadající, že se chystají přepadnout banku nebo benzínovou pumpu.

A v této souvislosti není od věci se do Číny podívat a kam jinam než do Zakázaného města?

Zakázané město (C'-ťin-čcheng/Forbidden City) je rozsáhlý komplex v centru Pekingu, obdélníkového půdorysu se stranami 961 m v severojižním směru a 753 m od východu na západ, v němž se nachází asi 800 budov. Od r. 1987 je na seznamu UNESCO.

Komplex sloužil od 15. století císařům z dynastie Ming, jeho výstavba začala r. 1406 a při nasazení milionu dělníků za 14 let byla dokončena. Název souvisí s tím, že kromě císaře a jeho dvora nikdo do areálu neměl přístup. Ten je po téměř celém obvodu obehnán zdmi a vodním příkopem. Zpřístupněn veřejnosti byl až ve 20. století.

Vstup je Branou Nebeského klidu (Tchien-an-men/Tiananmen Gate) ze stejnojmenného náměstí a nad vchodem visí velký portrét Mao Ce-tunga, přestože jeho "Kulturní revoluce" byla tragickým údobím se stovkami tisíc obětí a plánovaný "Velký skok" v ekonomice skončil jejím rozvratem. Dnešní ekonomická politika Číny je ryzím kapitalismem, země se díky nevídanému vědeckotechnickému pokroku stala supervelmocí, ale Mao přes neblahé působení je stále připomínán a na náměstí má dokonce mauzoleum. Zřejmě to bude tím, že r. 1949 z tribuny před branou vyhlásil Čínskou lidovou republiku, a je tedy zakladatelem státu.

Průchodů branami je v areálu celá řada, každá má svůj název, za Branou Nebeského klidu je Poledníková brána (Wu-men/Meridian Gate). Neformálně je také označována jako "Five-Phoenix Tower" ("Věž pěti Fénixů"), má pět vstupních vrat a prostřední z nich se nazývají "Imperial Road" ("Císařská cesta").

Za Poledníkovou branou následuje Brána Nejvyšší harmonie (Tchaj-che-men/Gate of Supreme Harmony), kterou se vstupuje do Síně Nejvyšší harmonie (Tchaj-che-tien/Hall of Supreme Harmony), je na následujícím snímku vlevo.

V Síni Nejvyšší harmonie se konaly korunovace císaře, oslavovaly jeho narozeniny a příchod nového roku.

Jako u každé významné památky to znamená prodírat se davy turistů.

Paláce zdobí dekorativní malby a na hřebenech střech drobné sochy.

V interiérech se nacházejí vzácné sbírky porcelánu a nejrůznějších bronzových, zlacených či zlatých předmětů, bohužel však kvalita fotografií artefaktů ve skleněných vitrínách je mizerná a raději je vynechám.

Vzhledem k tomu, že paláce byly do značné míry stavěny ze dřeva a ohrožovaly je požáry, v areálu je řada cisteren s vodou.

Druhým nebezpečím byly vzpoury proti císařům, kteří vládu obvykle přenášeli na eunuchy a místo panování se věnovali konkubínám a duševní námahu projevovali jen při psaní básní. Lev, střežící vchod, jim asi příliš nepomohl.

A tak řada staveb byla zničena a dnešní paláce většinou pocházejí z 18. století, kdy už vládla dynastie Čching.

V přemíře paláců je těžké se vyznat a po nějaké době a obcházení z různých stran už vše splývá.

Nezaměnitelná je ale věž v severozápadním rohu areálu a síně v Císařské zahradě (Jü-chua-jüan/Imperial Garden).

Zatímco Zakázané město je již volně dostupné, ne tak úplně to platí o náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men/Tiananmen Square). Při nepokojích na jaře 1989 byla demonstrace studentů potlačena i s nasazením tanků a přišly při tom stovky (podle některých údajů až 10 tisíc) lidí o život. Od té doby je neustále pod dohledem kamer, policie a armády. Stejně jako Zakázané město má obdélníkový tvar a ani rozměry se příliš neliší, jeho délka je 880 m a šířka 500 m. Kolem něj vede široká silnice a v ranních hodinách nebylo možné se na náměstí dostat ani podchodem, protože východy hlídali ozbrojení strážci. A kdyby se někdo pokusil silnici přeběhnout, narazí na zátarasy, bezdomovci se zde evidentně nevyspí. Rozložitá budova v pozadí je Velká síň lidu (The Great Hall of the People).

V odpoledních hodinách však už bylo možné se na náměstí dostat. 90. výročí založení Komunistické strany Číny připomíná monumentální symbol srpu a kladiva a dá se čekat, že příští rok při 100letém výročí bude ještě větší.

V pozadí následujícího záběru je Mauzoleum Mao Ce-tunga (Mausoleum of Mao Zedong). Velké stojany s lustry jsou ve spodní části osazeny několika kamerami mířícími do všech světových stran.

Před mauzoleem stojí Památník lidových hrdinů (Monument to the People's Heroes).

Národní muzeum Činy (National Museum of China) zdobí další komunistický symbol - pěticípá hvězda.

A nakonec ještě záběr, který spojuje oboje z názvu článku - náměstí a bránu do Zakázaného města.

P.S. Další informace o Pekingu a okolí přinášejí články Peking (1) - Chrám nebes a Velká čínská zeď a hrobky dynastie Ming. Časem ještě přibude Letní palác (Summer Palace).