Let balonem

Loni jsem od rodiny k narozeninám dostal poukaz k letu balonem, protože je však mám v zimě, která se k letům nehodí, pozapomněl jsem na něj a uvědomil si, že je někde založený až o letošních prázdninách. Byl už nejvyšší čas, protože měl platnost do 31. 12. 2020. Hned jsem objednal nejbližší podvečerní let (28.7.) se startem v Brně a nedočkavě odpočítával dny. V den D všechno vypadalo nadějně, bylo hezky, jenže kolem 13. hodiny přišla SMS se sdělením: „Dnešní let je pro nevyhovující předpověď letového počasí zrušen.“ A skutečně: večer se zatáhlo a začalo silně pršet. Další volný termín byl 12.8. A tentokrát jsem se v podobnou hodinu z SMS už trochu rozvitějším zdůvodněním dozvěděl: „Dnešní let je pro nevyhovující předpověď letového počasí zrušen (vysoké teploty a silný vítr v podvečerních hodinách).“ S rušením letů se ale prodlužovala fronta neuspokojených vzduchoplavců a i když jsem takřka okamžitě řešil přeobjednání, volné místo se našlo až 15.9. A kdo ví, jaké počasí bude za měsíc a jestli let nebude zrušen pro změnu proto, že vůbec nefouká. A mohlo by se také stát, že žádný další vhodný a současně volný termín už nenajdu a poukaz propadne. 

Naštěstí napotřetí to už vyšlo. Na prostranství u golfového hřiště v Brně Jundrově se sešlo několik týmů a náš balon s košem pro 24 účastníků byl největší. Mladý muž v černém tričku je pilot. 

Balonové létání se datuje od 5. 6. 1783, kdy bratři Joseph-Michel a Jacques Étienne Mongolfierovi uskutečnili první let horkovzdušným balonem. V koši balonu však ještě neseděli oni sami, ale zvířecí posádka beran, kachna a kohout. Úspěch letu a přežití všech pasažérů pak vedl k rozmachu létání, s lidmi poprvé v listopadu téhož roku.

K vzletu balon potřebuje médium lehčí než vzduch, u vzducholodí se zpočátku používal vodík, pro jeho vznětlivost a řadu tragických nehod (nejznámější a také ve filmu zaznamenaná je katastrofa německé vzducholodi Zeppelin LZ 129 Hindenburg v r. 1937, která po přeletu Atlantiku vzplanula při přistávacím manévru v Lakehurstu u New Yorku) byl pak nahrazen heliem. 

Horkovzdušné balony, podle objevitelů také nazývané montgolfiéry, speciální plyn nepotřebují, využívají toho, že zahřátý vzduch uvnitř balonu je lehčí než vzduch v jeho okolí. A intenzitou ohřevu a s využitím odlišného směru větru v různých výškách se balon dá řídit. Bratři Mongolfierovi však neměli k dispozici ohřev vzduchu hořícím plynem z propanbutanových láhví, ale spalovali slámu.

Vzducholodi s rozvojem letecké dopravy pozbyly význam (a vidět je můžeme už jen ve filmu a obrazech Kamila Lhotáka), v 70. letech ale došlo k renesanci balonového létání pro zábavu, k vynášení zdaleka viditelných reklamních nápisů i k fotografování z ptačí perspektivy.

Při startu horkovzdušné balony byly tak blízko sebe, že se při nafukování navzájem dotýkaly, „můj“ má modrobílé pruhy. 

Vzlétaly však postupně, podle toho, jak piloti uvolňovali lana, kterými byly připoutány k autům. Jakmile se balon napřímí, je čas k nástupu.

Při velikosti balonu jsem měl obavy, že odletíme i s autem. 

Balon měl 4 hořáky, zažehnuty byly ale jen 2, další byly rezervní. Ovšem stát vedle plynových bomb s nemožností úniku nebylo zrovna příjemné.  

Za pouhou minutu se můžeme rozhlížet nad Brnem. Bílá budova uprostřed je dominantou areálu Fakultní nemocnice v Brně Bohunicích, na dalším snímku se vine řeka Svratka a v pozadí je sídliště v Jundrově.

Zalesněný svah přiléhá k Masarykově čtvrti, vlevo je kostel na nám. Míru, světlá budova na vrcholu kopce je Cyrilometodějské gymnázium (kdysi jedna z budov Stavební fakulty VUT v Brně), jehlovitá stavba od něj mírně vpravo v pozadí je AZ Tower, se 111 m stále ještě nejvyšší budova v ČR, a vidět je i hrad Špilberk na menším kopci v levé části vzadu. 

Podle oválné budovy Pavilonu Z se dá poznat areál Brněnského výstaviště.

Dlouhá budova mírně vpravo od středu následujícího snímku je vozovna trolejbusů v Brně Komíně. 

Od centra se však vzdalujeme, protože letíme severozápadním směrem k 22 km vzdálenému Tišnovu. Nejdříve vidíme Žabovřesky a Královo Pole, na horizontu sídliště Vinohrady a Líšeň a vlevo písčité svahy u Cementárny Maloměřice.

Vysoká tmavá budova se žlutými pruhy vlevo je Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně.

A zde je Brněnská přehrada a za ní čtvrť Bystrc.

V popředí následujícího snímku je Hotel Atlantis u Brněnské přehrady, využívaný i jako konferenční centrum. K venkovnímu bazénu a kurtům se ještě dostavuje wellness. 

Brno necháváme za sebou a vznášíme se nad lesy a polemi.

Blížíme se k Tišnovu, jeden ze žlutých balonů přistál na poli, ale s dalšími letíme ještě dál.

Tady evidentně nemají hluboko do kapsy. 

Ze sloupů vysokého napětí je mně úzko, abychom nedopadli jako vzducholoď Hindenburg.

Chvílemi to také vypadalo, že skončíme v korunách stromů. 

Bezděky jsem si vzpomněl na dramatickou scénu z románu Pět neděl v balonu Julese Verna (na str. 159-161), kdy silný vítr hnal jeho hrdiny přímo proti ostrým štítům hor, ti ve snaze neroztříštit se o skalní stěnu vyhazovali všechno, co měli s sebou, a když i tak na výšce ještě trochu chybělo, jeden z nich vyskočil na skalní plošinu, přitom se držel koše, balon se mírně vznesl, přeletěl kritické místo a náš hrdina se nad propastí vyšplhal zpět do koše.    

Před námi je již Tišnov. Rozkládá se mezi dvěma vrchy – Květnicí (470 m n. m., chráněnou přírodní rezervací s nalezišti vzácných minerálů) v pozadí a Klucaninou (415) v popředí, na níž stojí rozhledna. A před prvním z kopců je vidět, jak velký kus pole zabraly solární panely.  

Rozhledna v následujících dvou záběrech nad Tišnovem se z velkého odstupu jeví jako bílý „komínek“ na zalesněném vrchu.

Tišnov má mezi 9 až 10 tisíci obyvatel a rozlohu asi 17 km čtverečních.

V detailu je patrný původně gotický farní kostel sv. Václava, novorenesanční radnice na náměstí Míru a bílý rohový dům vpravo dole je funkcionalistická budova spořitelny z r. 1933, postavená podle návrhu Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta, dnes v ní sídlí Komerční banka.    

Rozsáhlý komplex budov na dalším záběru vpravo patří cisterciáckému opatství Porta coeli (v latině Brána nebes) v Předklášteří, asi 2 km za Tišnovem. 

Jde o jediný ženský cisterciácký klášter v České republice, žijí v něm řeholnice řádu sv. Benedikta. Nejvýznamnější částí kláštera je románsko-gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z 13. století. 

A na okraji Předklášteří je zase něco pro stavaře a silničáře – kamenolom, kde se těží žulorula.  

Společně s druhým balonem od stejné firmy jsme asi po hodině a 15 minutách přistáli nedaleko odtud u obce Štěpánovice.

Místo přistání se nedá úplně přesně odhadnout, ale pilot je ve spojení s firemními řidiči automobilů, kteří při rychlosti letu do 25 km/hod se snadno mohou držet jeho směru a včas sem dojet. 

Před nástupem výletníků do aut, která je odvezou zpět na místo odletu, je třeba balon splasknout, smotat a naložit.   

A také podstoupit křest šampaňským s předáním křestního listu vzduchoplavce. 

Prosím, abyste si povšimnuli, že 15. 9. 2020 jsem byl povýšen do šlechtického stavu balonářů a jsem teď baron ze Štěpánovic.