Drahanská vrchovina (1) - Babí lom (skály, rozhledna a odlelkování)

V Brně máme štěstí, že bydlíme u lesa a můžeme chodit na několikakilometrové vycházky do přírody, aniž bychom museli někam cestovat, příliš však neznáme širší okolí, a proto jsme rádi přivítali nápad jít s rodinou mladšího syna na výlet k Babímu lomu, který se nachází asi 13 km na sever od centra města mezi Kuřimí a Adamovem. 

Jde o jeden z vyhledávaných vrchů Drahanské vrchoviny (v užším vymezení Adamovské vrchoviny a v širším Brněnské vrchoviny), kam je tradicí chodit na Nový rok. Místo si oblíbil také Petr Bezruč, vždy 1.11. zde zapaloval svíčky na památku zesnulých přátel.

Babí lom je skalnatý hřeben se dvěma vrcholy (severní má výšku 562 m n. m. a jižní 521 m n. m.), pojmenovaný podle ježibab, které letěly nad krajinou s balvany v náručí, protože však byly příliš těžké, neudržely je a spadlé kameny vytvořily místy až 20 m vysoký a stovky metrů dlouhý skalní masiv. 

Z možných výchozích míst jsme vybrali obec Lelekovice (312 m. n. m.), zaparkovali u fotbalového hřiště a u hospody zahnuli směrem ke kopci, na němž je vidět rozhledna Babí lom, postavená v r. 1958 na nižším vrcholu. 

Podle kronik koncem 19. století na obou vrcholech stály dřevěné vyhlídky a nedaleko nich i chata, kde bylo možné se občerstvit, vše však vzalo za své během druhé světové války. 

Úvodní část cesty je po rovině, stoupání začíná až od rozcestí s dřevěným altánem, který nabízí posezení a možnost vybalit svačinu s dvojitým chlebem a řízkem či paštikou. 

Za altánem je první pozoruhodnost trasy – Lelkovadlo. V dřívějších dobách ptáčníci lovili ptáky tak, že lepidlem pomazali dřevěnou desku, rozsypali na ní návnadu, ptáci se pak přilepili a stačilo je posbírat. Jenže u lelka (ptáka velikosti kosa) chytání na lep se ukázalo zcela neúčinné, protože lelek je aktivní až v noci a loví létající hmyz. Chytání lelků je tedy zbytečná ztráta času a přeneseně jej chápeme jako zahálčivost.

A v Lelkovadle (trojici trámů spojených v horní části deskou, na níž se lelci chytají i bez lepidla) se můžeme odlelkovat (zbavit se lenosti) podle přesně popsaného postupu. V koláži vpravo dole je pohled na desku ze spodní strany.

Jak se v návodu píše, postup je třeba alespoň jednou ročně opakovat (asi bych potřeboval i častěji).   

Odlelkováni plni nového elánu pokračujeme mírným stoupáním k rozcestí Babí lom. 

Odtud je na vyšší vrchol již jen 100 m a na nižší s rozhlednou 500 m. Protože se však k vyššímu leze po skalách a nechtěli jsme riskovat zranění vnuček (v červnu měly 4 roky), šel jsem tam sám, že ostatní brzy doženu. 

Ještě několik skal a jsme na nejvyšším místě (562 m. n. m.).

Vyhlídkám však brání stromy.

Je proto čas se vrátit k rozcestí. Jenže výstup opačným směrem k nižšímu vrcholu s rozhlednou překvapivě není o nic jednodušší. Chvílemi jsem myslel, že jdu špatně, zbytečně lezu po skalách a měla by podél nich vést pohodlnější cesta k rozhledně. 

Červená značka však tudy vedla, a to i přes průrvy s kořeny. Ve výhledu se konečně objevila rozhledna.

Rozhledna je vysoká 15 m, na vyhlídkovou plošinu ve 12 m vede 46 schodů a vystoupaly na ni i naše vnučky. Otevřena je celoročně, vstup je zdarma.

Výhledům odtud již stromy nepřekáží a jak už se na podobných místech stává tradicí, údajně při zvlášť dobrých podmínkách jsou vidět Alpy. 

A co z rozhledny v nejbližším okolí opravdu uvidíme? Samozřejmě skály v závěrečné části trasy a vyšší vrchol uprostřed snímku, jehož skalní bloky jsou však ukryty mezi stromy.

Také 3 km vzdálený Vranov, který je dalším možným výchozím místem.

A zde je Kuřim a vpravo průmyslová zóna.

Poslední pohled je v jižním směru, v popředí jsou Lelekovice a na horizontu vzadu Brno.

Celý okruh i s odbočkou k nejvyšší skále má pouhých 5,5 km a převýšení je 250 m. Na mapě v úvodní části z Lelekovic vede po cyklostezce a poté po červené přes nižší vrchol se vracíme pozvolně klesající cestou lesem do výchozího místa.