San Francisco (3), New York (8) - čínské čtvrti

Americký prezident Donald Trump si v programu America First vytkl jako jeden z cílů zabrzdit rozlet Číny, protože to by tak hrálo, aby třeba IT firma Huawei byla úspěšnější než Apple a v Evropě navíc budovala 5G sítě, do Německa vedl další plynovod z Ruska, když mnohem dražší břidlicový plyn lze dovážet z USA, a jen tak někdo se pokoušel něco do USA exportovat, aniž by si pořádně připlatil na clech. Liberalizace obchodu ano, ale jen odsud potud.    

Myslím, že v případě Číny jsou veškeré snahy marné, někdejší rozvojová země se neuvěřitelným vědeckotechnickým rozvojem změnila ve světovou velmoc a je jen otázkou času, kdy USA ve většině parametrů předstihne. Kritici sice tvrdí, že vše je dáno kopírováním technologií a nedodržováním autorských práv, jenže Číňané jsou velmi učenliví, pracovití a houževnatí, jejich univerzity, vědecké instituce a technologické firmy už hrají první ligu, doba, kdy New York oslňoval svět 300m mrakodrapy, je dávno pryč, v Číně jsou stejně běžné a v Šanghaji i mnohem vyšší a architektonicky nápaditější, k tomu můžeme přidat rychlovlaky, gigantické mosty a přehrady, letiště na umělém ostrovu v moři, lety do kosmu, jaderné zbraně, …

Zde se ale zaměřím na jinou stránku čínské povahy, zdánlivou skromnost a trpělivost, která Číňanům umožňuje nenápadně expandovat a usazovat se v důležitých městech, až zde nakonec vyrostly celé čínské čtvrti. Že je najdeme v Singapuru a v malajské metropoli Kuala Lumpur, nepřekvapí, je to „blízko“, ale jsou i v San Franciscu a New Yorku, městech, která jsou výkladní skříní USA, a první evropskou vlaštovkou je Čínská čtvrť v Londýně.  

Čínská čtvrť (Chinatown) v San Franciscu má mnohem delší historii, než by se mohlo zdát ze stejnojmenného filmu, který Roman Polanski (v Los Angeles a okolí) natočil v r. 1974. První Číňané sem přišli již v polovině 19. století a dnes je jich asi 80 tisíc.

Aby bylo hned jasné, že vstupujeme na svébytné území, je nutné projít slavnostní branou (Ceremonial Gateway) s čínskými nápisy a typickými stříškami s dvěma draky na horní z nich. 

Prvky tradiční čínské architektury je „vyšperkován“ i jinak obyčejný rohový obchodní dům Sing Chong Building.

Nápisy v angličtině ale také nechybí, chodí sem totiž spousta turistů a těm je třeba vyjít vstříc.

Chvílemi si připadáme jako na lampionovém průvodu.

A trochu překvapivě se zde nachází i první římsko-katolická katedrála v Kalifornii - Old Saint Mary's Cathedral, postavená v r. 1854 v novogotickém slohu. Později už však nepostačovala svou velikostí, stala se farním kostelem a statut katedrály převzal nový kostel v San Franciscu.  

Do čtvrti zajíždí i staré tramvaje. 

A jehlovitý, 260 m vysoký mrakodrap Transamerica Pyramid je hned „za rohem“.

V New Yorku se čínská čtvrť nachází na Manhattanu, poblíž nájezdu na  Brooklynský most.

Z textu na kamenné bráně (v překladu: „Na památku Američanů čínského původu, kteří přišli o život při obraně svobody a demokracie“) je zřejmé, že i v New Yorku jsou usídleni delší dobu. Stejně jako v San Franciscu jsou zde přibližně od poloviny 19. století a v New Yorku jejich komunita má již 150 tisíc členů a na západní polokouli je nejpočetnější. 

S Číňany bývalo také úzce spojeno pěstování a distribuce opia, a proto ve vlastním zájmu udržet se v hostitelské zemi sami museli proti šíření drog bojovat. Lin Ze Xu (1785-1850) byl jedním z těch, kdo se o to zasloužil, a připomíná ho socha v nadživotní velikosti.

Pro čínské čtvrti jsou charakteristické restaurace s exotickými pokrmy, obchůdky se vším možným – zejména oblečením, ovocem, kořením a mořskými plody.  

A k fitness centru v čínském provedení patří i bojová umění.

Uvnitř buddhistického chrámu jsme nebyli, a tak jsme přišli o pohled na sochu Buddhy, těch jsme si však užili víc než dost v Bangkoku. 

Budova na konci ulice v následujícím snímku je radnice (City Hall) a v záběru v mírně posunutém uhlu vidíme štíhlý mrakodrap 8 Spruce Street od Franka Gehryho, v detailu uvedený v článku o Brooklynském mostu.  

O Američanech je známo, že se neučí cizí jazyky, protože přece všichni musejí znát anglicky, ale zdá se, že Číňané jsou v tomto ohledu podobní, s angličtinou tam takřka nepochodíme. Přesvědčil jsem se o tom několikrát, např. na letišti v Šanghaji při hledání stanice rychlovlaku Maglev, v metru v Pekingu a dokonce i před Čínskou čtvrtí v San Franciscu, když jsme nemohli najít vstup a zeptali se na ulici jedné Číňanky, kudy se tam jde, odpovědí bylo jen pokrčení ramen (byli jsme od něj vzdáleni jen asi 100 m). Stejně jako se v Africe rozšiřuje poušť, tak se zvětšují i území obývaná Číňany. Přitom k tomu nepotřebují dobyvačné války či nelegální migraci a teroristické útoky, stačí jim mravenčí práce, finanční kapitál a při jejich trpělivosti možná do konce století se naši potomci, aby obstáli, budou muset učit čínsky.