15. února 2021

Korfu (v únoru a s koupáním)

Korfu (v řečtině Kerkyra a v angličtině Corfu) patří mezi nejseverněji položené řecké ostrovy v Jónském moři a téměř na polovině území má blíže k břehům Albánie než Řecka. Délka ostrova mezi nejvzdálenějšími místy v severojižním směru je 60 km a největší šířka je 30 km. Žije zde něco málo přes 100 tisíc obyvatel. 

Text o ostrovu, kam se jezdí na letní dovolené za koupáním, vypadá v tuto roční dobu nepatřičně, ale já jsem tam před několika roky byl právě v únoru a koupání jsem také vyzkoušel. Avšak zážitek z plavání ve vodě s 11 °C mě z úmyslu vstoupit do „klubu“ otužilců nadobro vyléčil.    

Korfu má pestrou historii, která se podepsala i na architektuře. Ostrov byl pod nadvládou Římské říše, po jejím rozpadu přešel pod správu Byzantské říše, od konce 14. století do začátku 18. století patřil Benátské republice, v době Napoleonovy slávy jej okupovali Francouzi, po nich Britové a teprve r. 1884 s ostatními ostrovy v Jónském moři připadl Řecku. 

Historická část ostrova byla v r. 2007 zapsána na seznam UNESCO. Její dominantou je Stará pevnost z 10. století, postavená proti nájezdům barbarů. Nedaleko od ní v 16. století byla Benátčany vybudována Nová pevnost.  Obě jsou vidět v následujících dvou záběrech z opačných stran, starší je na vyšším kopci. Údajně je spojuje řada tajných chodeb.





Stará pevnost je od města oddělena hradním příkopem a most bylo možné zvednout.






Hlavní město s přibližně 35 tisíci obyvatel má stejné jméno jako samotný ostrov, tedy Korfu (Kerkyra). Esplanáda (Spianada/Esplanade), velká plocha se stromy (a květinami) ve francouzském stylu a s významnými budovami po obvodu a v blízkém okolí, má atmosféru lázeňských kolonád, kam návštěvníci míří za procházkami a oddechem. Říká se, že je největším náměstím na Balkáně.    





Pasáže Listón s kavárnami a restauracemi byly postaveny během francouzské nadvlády v r. 1807 ve stylu Rue de Rivoli v Paříži.




Benátčané naučili obyvatele Korfu pořádat karnevaly a zrovna na jeden jsem natrefil. 




Maitlandova rotunda byla postavena r. 1821 na počest Thomase Maitlanda, britského generála, který v dobách, kdy Velká Británie byla koloniální mocností, působil jako guvernér na Cejlonu (dnešní Srí Lance), poté na Maltě a současně byl i vrchním komisařem pro Jónské ostrovy. Altán se špičatou střechou je pódiem pro hudebníky při letních koncertech.  




Palác sv. Michaela a sv. Jiří s neoklasicistním průčelím byl postaven v letech 1818-1823 jako sídlo britské správy a po odchodu Britů jej k letním pobytům využívala řecká královská rodina. Jeho část je dnes vyhrazena pro Muzeum asijského umění (především čínského a japonského). 




Před palácem stojí socha britského vrchního komisaře pro Jónské ostrovy Fredericka Adama, následníka Thomase Maitlanda v této funkci, jemuž Korfu vděčí za vybudování dodnes funkčního vodovodního systému. 





A třetí britský vrchní komisař Howard Douglas na Korfu založil Jónskou banku, Jónské gymnázium, nemocnici a vybudoval silnice a na jedné z křižovatek stojí obelisk (The Douglas Column) s jeho pamětní deskou.    





Jónská banka a Muzeum bankovek sídlí v budově ve starorůžové barvě. 





Britský protektorát byl pro ostrov přínosný, Frederick North zde v r. 1824 založil Jónskou akademii, sice pod patronací Velké Británie, i tak ale jde o první univerzitu v novodobých dějinách Řecka. Proto i on zde má sochu, tentokrát v poloze vsedě a s náhledem na Starou pevnost.





V následující koláži vlevo je socha Joannise Kapodistriase (1776-1831), slavného rodáka z Korfu, který zastával vysoké funkce (včetně ministerských) v tzv. Sedmiostrovní republice v letech 1801-1807 a r. 1827 se stal prvním prezidentem nezávislého řeckého státu, v občanské válce 4 roky na to byl však zavražděn. Řecký básník Dionysios Solomos (1798-1857), autor textu řecké hymny (v koláži vpravo), naopak na Korfu zemřel a má zde bustu. A uprostřed je další rodák z Korfu, Georgios Theotokis (1844-1916), v první dekádě 20. století 3krát zvolený premiérem Řecka.  




Na Esplanádě se nachází i řecký ortodoxní (pravoslavný) kostel z 18. století, zasvěcený Panně Marii a sv. Pantaleonovi.  





Na dalším snímku je chrám sv. Spiridona z r. 1590 s nejvyšší zvonicí na Korfu a ortodoxní bazilika sv. Spiliotissy z r. 1577.




Sv. Spiridon (psáno i v podobě Spyridon) je patronem ostrova. I když pocházel z chudé venkovské rodiny a živil se jako pastýř, po příklonu k víře se stal mnichem a nakonec byl zvolen biskupem. Jsou mu přisuzovány zázraky, kdy Korfu ochránil před morem, hladomorem a  před Turky. 

Kostel sv. Jásona a Sosipatra je na Korfu nejstarší. Byl postaven v byzantské éře kolem r. 1000.



Poblíž se nachází archeologické památky.




Díky všudypřítomné zeleni je Korfu označováno smaragdovým ostrovem. I v únoru zde rostou olivy, pomeranče, citrony a rozvíjejí se květy. 






Ikonickým místem Korfu je dvojice ostrůvků u poloostrova Kanoni (název pochází z doby, kdy francouzská vojska sem umístila dělostřeleckou baterii). V popředí je Vlacherna s malým klášterem Panny Marie, druhý se jmenuje Pondikonissi, známější je však jako Myší ostrov, kde mezi cypřiši je skryta kaple. 






A poblíž je také letiště. Pohled je přímo z oken hotelu.





I k vodě bylo blízko, kvůli chladu jsem ale uplaval jen asi 100 m. Přítomnost chobotnic mně také nebyla příjemná, i potopená loďka nevěstila nic dobrého.





K vyhledávaným místům Korfu patří také zámeček Achilleion, asi 10 km jižně od hlavního města, který si zde nechala postavit rakouská císařovna Alžběta (zvaná Sissi), manželka císaře Františka Josefa I. Ostrov si zamilovala a jezdívala sem na jaře a na podzim. Sissi byla v mládí vyhlášenou krasavicí, méně známé je, že jezdila na koni a účastnila se lovů. Císařovnin oblíbený mytologický hrdina Achilles má u zámečku dvě sochy a objevil se i v jeho názvu. U něj jsem ale nebyl, podrobnosti i s fotografiemi interiéru a zahrad se sochami jsou na stránce anglické Wikipedie.

Z architektonického hlediska Achilleion není příliš ceněn, protože neoklasicistní budova směšuje řadu nesourodých stylů, zdaleka však ne v takové míře jako u dříve popsaného paláce Pena v Sintře

A na konec ještě východ Slunce.



41 komentářů:

  1. Na Korfu jsem párkrát byl a některé části jsem poctivě prochodil, i když už dlouhá léta jsem tomuto krásnému ostrovu nevěrný s nedalekou Lefkadou. Dění na ostrově ale průběžně sleduji díky pravidelným reportážím na ostrově usedlé blogerky a spisovatelky Ostrovanky - Pavly Smetanové, dnes už víc facebookovým než blogovým. Mimochodem, Pavla je vyhlášená zimní plavkyně, takže má v únoru určitě pré :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé, že jsi Korfu tak upozadil, ani si nepamatuji, že bys o něm někdy psal. Ta láska k Lefkadě všechno přebila :).

      Všiml jsem si, že ji máš v menu, ale její blog neznám, už jsem se však díval a asi prostuduji víc, teď jsem tam viděl hlavně představování lidí žijících v zahraničí jako ona.

      Z řeckých ostrovů mám zkušenost ještě s Krétou, ale ta mě dost zklamala, a pak s Rhodosem, ten se mně naopak líbil zdaleka nejvíc a přitom jsem ho na blogu ještě nezmínil. Ale určitě na něj také dojde.
      A ještě jsme si udělali výlet na Spinalongu z Kréty a na Symi z Rhodosu.

      Vymazat
    2. Naposledy jsem byl na Korfu v roce 2008, když jsem kousek odtud pobýval nějakou dobu na Paxosu. O Korfu jsem žádné reportáže nepsal, protože mé cesty tam se všechny uskutečnily ještě před založením mého blogu.

      Pavla teď informace o životě na ostrově hodně přesunula na pohotovější facebook. Mimochodem, je to taky jedna z blogerek, se kterými jsem měl příležitost setkat se "po létech blogové známosti" i osobně - při jedné její pražské autogramiádě :-).

      Vymazat
    3. Já si říkám, že pro blog můžu použít cokoliv, odkud mám fotografie z digitálního fotoaparátu, tedy od r. 2004, zrovna z toho roku jsem vytěžil článek o Plitvických jezerech, vodopády a jezírka jsou tam určitě stejné. Je jen vždy složitější se vpravit do souvislostí.

      Zajímavé je, že i naše dříve oblíbená blogerka Robka je (myslím, že to vzpomínala Bev) také aktivní na Facebooku a blogu se už nevěnuje. Já tam nejsem, protože o Facebooku mám představu, že jde hlavně o chat a ten mě nijak neláká.

      Vymazat
  2. Nádherné pamětihodnosti ostrova. Byla jsem na Lefkadě a v Dubrovniku, ale většinu času jsme trávili i moře. Výjimkou byla plavba po moři na jiný ostrov a návštěva již dávno zaniklé vesnice v horách. Moře by na mne bylo také studené. 😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lefkadu neznám, ale Dubrovník ano a je to opravdová perla Jadranu. A dá se odtud vydat i do Bosny a Hercegoviny, což jsme také využili při výletu do Mostaru.

      Vymazat
  3. Milý Miloši,
    jsi velký odvážlivec! Ani nohu bych do tak studené vody nevložila! Než riskovat proměnu ve střechýl, to raději nic! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tom hotelu bylo několik Rusů a ti do vody chodili opakovaně, zřejmě měli trénink ze Sibiře :).
      Já nesnáším ani saunu a když už jen tu teplou část, ochlazovat se do studené vody nechodím.

      Vymazat
  4. Taky bych nemohla být v klubu otužilců, kolem mě je jakási nová móda, kolegyně lezou nahé do sněhu a válí se v něm, zatím odolávám a nedělá mi to problém :D.

    Díky za virtuální výlet, moc se mi líbí Kostel sv. Jásona a Sosipatra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mám dojem, že je to teď nějaká móda, anebo některé celebrity (hlavně tedy ženy) nemohou vydržet do léta a potřebují stálý přísun nových fotek v plavkách pro Instagram.
      Na ten kostel jsem narazil úplnou náhodou a potěšil.

      Vymazat
  5. Miloši, děkuji za báječnou exkurzi na ostrov Korfu. Teď už chápu svou kamarádku, která se sem pravidelně vrací.
    Nevím, zda bych v únoru vlezla do moře, čím jsem starší, tím víc mám ráda teplo.
    Památky na ostrově jsou krásné, nejvíc se mi líbí byzantský kostel sv. Jásona a Sosipatra. 👍 V mnou milované Itálii jsem se setkala s několika podobnými kostely.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když koupací dovolené moc nevyhledávám, stačí mně naše koupaliště a aquaparky, ale docela ji chápu :).
      Kostely tohoto typu jsem asi nejvíc viděl v Bulharsku, konkrétně v Nesebaru.

      Vymazat
  6. Korfu je taková moje srdeční záležitost, ne že bych tam byla osobně, jen jsem v dětství zbožňovala knihu O mé rodině a jiné zvířeně, kde autor Gerald Durell popisuje své dětství prožité právě na Korfu. Díky za pěkný výlet. Obzvlášť ta zeleň, kvetoucí rostliny, olivy a citrony vedle stromů s holými větvemi mě fascinují. Takový způsob zimy se mi zdá velmi přívětivý. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na něj jsem v textech o Korfu vždy narazil, ale nemám čtenářskou zkušenost s jeho díly, proto jsem ho raději vynechal. Ty však máš tak blízký vztah ke kočkách a pejskům, že bys ho měla na prvním místě.
      Ten kontrast byl zarážející, překvapilo mě, že citrusy, které mám spojené jen s hodně teplými krajinami, tady mohou růst i v chladnějším období.

      Vymazat
  7. Tenkrát, zdá se, komisaři svoji funkci vykonávali zodpovědně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že mnohé africké země, které v bojích za nezávislost se zbavili kolonizátorů, by se měly dnes mnohem lépe, kdyby si je tam v rovnoprávnějším postavení nechali. Protože svoboda spojená se zaostalostí a chudobou není moc šťastná kombinace.
      Na Korfu je vidět, že své "okupanty" dovedli docenit, když na jejich počet stavěli sochy.

      Vymazat
  8. Korfu ve dvacátém století proslavil spisovatel a zoolog Gerald Durell, který krásně a hlavně velmi humorně napsal své vzpomínky na dětství, které prožíval právě na tomto ostrově.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po Bev jsi už druhá, která Geralda Durella zmiňuje, budu si muset od něj něco koupit a doplnit trochu vzdělání a také se pobavit, na válečné memoáry bych teď neměl nervy.

      Vymazat
  9. Napočítala jsem u tohoto článku 46 fotografií! Komplexní přiblížení Korfu. Někdy si ale říkám, zda tvé četné cesty za krásami světa mají také "lidský rozměr". Je jistě úžasné na vlastní oči vidět různé přírodní a architektonické památky. Ale máš z cest také civilní zážitky? Napadají tě myšlenky: Tak tady bych dokázal žít. Jak se asi cítili obránci pevnosti před útokem na ni? Jaké by to bylo chodit každý den podél moře? Na tenhle západ slunce hned tak nezapomenu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na konci komentáře měl být otazník :-)

      Vymazat
    2. Máš pravdu, ale zase se přiznám, že osobnější zážitky a pocity záměrně nezařazuji. Některé jsou až moc osobní :). Volím raději pocitově neutrální polohu, aby text byl k přečtení třeba i za 3 roky a nebyla v něm ta pěna dní. Proto také nepíšu texty o politice, ty mají životnost jepičí.

      Ani mě moc nebaví, když někdo proloží cestopis fotografiemi rodiny a vzpomíná, jak mu kde chutnalo jaké jídlo, a to navíc také vyfotografuje (i s rodinnými příslušníky) :).

      Vymazat
    3. Ale všimnul sis, že ty mnou navrhované myšlenky nejsou tak primitivní jako např. "Jak vypadalo v tamní restauraci jídlo", viď? Jde mi o prožitek, vlastně o smysl těch cest. Cílem by nemělo být (a v tvém případě určitě není) jen zdokumentovat objekty.

      Vymazat
    4. Ale právě obrat "Na tenhle západ slunce hned tak nezapomenu", i když ho třeba takto mám zapsaný v paměti a s někým, s kým jsem ho mohl sdílet, si na něj někdy vzpomeneme, jak nám přitom bylo hezky, do textu (ani v širší souvislosti) nenapíšu, protože se mně zdá nepřenositelný a základní představu by měla dát fotografie.

      Ještě mnohem dál jde švagr, který absolutně odmítá se dívat na fotografie z cest, kde on sám nebyl. Veškeré zájezdy zorganizovala jeho manželka a asi se o tom mezi sebou baví, ale kdo jiný někde byl, ho vůbec nezajímá, protože k tomu nemá vztah.
      Já se naopak zajímám dost a stále nějaké texty z webu stahuju a kupuju průvodce, ale především zahraniční, i průvodce o Praze mám v angličtině :).

      Vymazat
    5. To musí být radost mít takového švagra. Ani pochlubit se mu nemůžete :-)

      Vymazat
    6. Ani by to nešlo, protože od r. 2004, kdy jsem koupil první digitální fotoaparát, jsem ani jednu fotku si nenechal vyvolat a s notebookem na návštěvu nechodíme.
      S chotí cestují poměrně dost, ale protože se nedomluví, všechno řeší přes cestovky, anebo jednoho cizince, který dlouhodobě žije v ČR a už umí česky, ten pak připraví dovolenou "na klíč". Ještě se připojí pár dalších lidí a s tím cizincem pak jede celá skupina. Takto byli třeba na Filipínách a v Indiii.
      Já naopak na všechny vzdálené cesty (USA, Čína, Singapur+Malajsie, Thajsko) jsem koupil letenky a objednal hotely ve vlastní režii, protože mě baví poznávání na vlastní pěst a ne být jen veden jako třída v mateřské školce, i když to někdy znamenalo přespat na letišti, když nebyl vhodný návazný let a jiné byly drahé. Výjimkou bylo jen Mexiko a Tenerife, kam jsme jeli s cestovkou, protože měly výhodné ceny, v obou případech ale šlo o německé cestovky.

      Se švagrem máme společné téma hlavně vnoučata :).

      Vymazat
  10. Aha, Bevíčkové koment jsem přehlédla, byť byl hned nad mým. Ovšem pozor, nedoporučuji číst Durella v hromadných dopravních prostředcích a ve vaně. Hrozí totiž že budeš vypadat jak blázen protože budeš furt vybuchovat hurónským smíchem, nebo že se utopíš. Ze stejného důvodu. To se týče knížek o rodině. A co se týče těch které popisují jeho cesty za faunou celého světa, tak ty za nimi moc nezaostávají. I když některé zvířecí příběhy jsou i dost smutné... Já mám od něj asi deset knih a hodně ráda se k nim vracím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doporučení, zkusím se podívat na webu, co napsal a které jsou nejznámější.

      Vymazat
    2. Asi ta O mé rodině a jiné zvířeně. Pak jsou Ptáci, zvířata a moji příbuzní, Zahrada bohů. Ty jsou právě o životě na Korfu. Ještě k nim můžu přidat Vdáváme matku a jiné povídky. Dalších asi osm knih je právě z jeho činnosti pro jeho ZOO na ostrově Jersey. Jak pro ní zachraňoval anebo odchytával různé ohrožené druhy. Dokonce byla natočená i dokumentární série o přírodě a jeho práci.

      Vymazat
    3. Také: Růženka je z příbuzenstva
      https://docplayer.cz/19037142-Gerald-durrell-ruzenka-je-z-pribuzenstva.html

      Vymazat
    4. Ano, ale on napsal těch knih zhruba deset nebo dvanáct, takže jsem je sem všechny nepsala, protože zábavné jsou všechny stejně. Ale přímo ke Korfu, tedy k danému tématu se hlavně vztahují ty čtyři jmenované.

      Vymazat
    5. Díky Vám oběma za informace a odkazy, takové komentáře miluju, když přinesou velké a zajímavé rozšíření.

      Už včera jsem zapátral na webu a také ve Wikipedii je pěkně přiblížen i s charakteristikou děl https://cs.wikipedia.org/wiki/Gerald_Durrell.
      Podařilo se mně také stáhnout text první knihy z Korfu O mé rodině a jiné zvířeně, byl v přesně stejném formátu jako v odkazu Axiny k Růžence, ale abych nebyl vázán na web, celý jsem ho z .html stránky vybral a uložil ve Wordu. Byla v něm řada překlepů, skoro mně to připadá, jako kdyby se někdo v přepisování cvičil v psaní na stroji, ale text je celý, a to je hlavní.
      Rád si knihy ale také koupím, až bude příležitost zajít do knihkupectví. Ke čtečce jsem ještě cestu nenašel, i když ji také mám. Víc se mně líbí papírové knihy.

      Vymazat
  11. Tak já jsem na Korfu přistávala jako pilot a třikrát jsem letadlo rozlámala na půl. :)
    Když jsem byla na trenažéru osobního letadla, losovali jsme s přáteli z klobouku, kdo bude, kde přistávat. Já si vytáhla Korfu, kde jsem fyzicky nikdy nebyla. Takže děkuji, nyní už vím, kde jsem pilotovala.
    Na tomto ostrově jsem nebyla, z řeckých to byl nádherný Thassos a ještě hezčí Rhodos.
    Co se týče studeného moře, inu, fandím každému, kdo to dokáže. Barák mi staví dva borci, kteří již od listopadu každý den staví a odpoledne jdou plavat do řeky. Když nestihnou řeku, každý večer vlezou do kádě a nebo si nyní plavou na sněhu. A rádi mi to dokumentují. Nedělají to, že je to módní, ale proto, že je to baví a už několik let neměli ani kapičku rýmy u nosu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se nedivím, podmínky na přistání jsou složité, jsou tam jen 2 pruhy a kdo ví, zda by dvě letadla mohla v nich být ve stejnou chvíli, aniž by se srazila křídly.

      S mými zkušenostmi mám Rhodos také na prvním místě, ten by mohl naplnit 3 články, zatím jsem se nezmohl ani na jeden. Thassos neznám.

      Vymazat
  12. Na Korfu ve vilce zbohatlého obchodníka s olivami skromně dožít tento dívkami zaneřáděný život!

    OdpovědětVymazat
  13. Tedy, jedenáctistupňová voda a plavání, to bych asi nezvládla :D Fotky jsou moc hezké, nejvíce se mi líbí ta potopená loďka, a chobotnice :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ovšem já znám Korfu hlavně z knížek Gerald Darrela, který tam jezdil v dětství s rodiči na letní být a seznamovat se se zdejší suchozrmsjou I mořskou zvirenou...

    OdpovědětVymazat
  15. Co se týče řeckých ostrovů, byl jsem na Rhodosu a Košů, ale ty jsou jizneji..

    OdpovědětVymazat
  16. Odpovědi
    1. Ahoj Venco, to je překvapení, tys mně z té mladé generace blogerů nejvíc chyběl, doufám, že zase napíšeš něco objevného a inspirativního o moderním umění, filmu a literatuře.

      Vymazat
  17. Nádherný ostrov s pestrou minulostí. Je moc dobře, že se zde zachovávají památky na všechna období historie, ať byla jakákoli a tak můžeš návštěvník obdivovat různorodost architektury. Moc se mi tam líbí. Nikdy jsem tam nebyla a proto děkuji za tento krásný výlet. Něco si holt člověk odpustit musí a tak si ráda s tebou projedu cizí země.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)