7. září 2021

Budapešť (5) - lázně Rudas a Margaretin ostrov

V dřívějším článku Budapešť (1) - metropole na horkých pramenech jsem zmiňoval bohatství termálních pramenů v maďarské metropoli, které turistům nabízejí celoroční koupání v teplé vodě, aniž by museli cestovat do exotických krajin. Ze zhruba 30 lázní jsem se dotkl dvou, lázní v hotelu Gellért s hlavním bazénem v hale se sloupovím jak v starořeckém chrámu, a novobarokních Széchenyiho lázní. Ty druhé jsme navštívili i teď, zajímaly nás však i takové, kde jsme předtím nebyli. 

O tureckých lázních jsem slýchával, že v nich návštěvníci musí být nazí, vylezou-li z vody, zabalí se do prostěradel a v nich se pohybují, než vlezou do dalšího bazénu. Na nudistické pláži jsem nikdy nebyl, co jsem slyšel, silně tam převažují muži, pro mě nic zajímavého, ale v městských lázních by mohla být skladba návštěvníků odlišná, při troše štěstí by třeba mohl přijet autobus se studentkami zdravotní školy.  

V Budapešti jsme našli dvoje turecké lázně. Na dveřích poněkud omšelých lázní Király byla vývěska, že od března 2020 jsou kvůli covidu uzavřeny, a i když v červenci 2021 v Budapešti už žádná omezení ani povinnost nosit respirátory neplatila, chyběla informace, kdy se otevřou, vypadalo to, jako kdyby zkrachovaly.       



Lázně Rudas se nacházejí na pobřeží Dunaje, mezi Alžbětiným mostem (Erzsébet híd) a mostem Svobody (Szabadság híd), popsaném v článku o Eiffelovi a Feketeházym. Na to, jak malá budova lázní je, návštěvníky překvapí vysoká cena za vstup, v přepočtu asi 600 Kč za osobu, což bylo o dost víc než v rozsáhlém termálním komplexu na Margaretině ostrově i historických Széchenyiho lázních. Zvláštností také je, že některé dny v týdnu jsou vyhrazeny jen pro muže, jeden den zase jen pro ženy a o víkendu jsou otevřeny všem existujícím pohlavím. Ten jsme si vybrali, o nahotě nebyla řeč, všichni měli plavky a v plaveckém bazénu dokonce bylo povinností mít koupací čepici. S tím zřejmě málokdo počítal, protože bazén byl téměř prázdný. 



Všechny ostatní bazény jsou mnohem menší, za to s teplou vodou na prohřátí kostí a masáží proudem vody z trysek nad hladinou i vířením pod vodou. 






Nejteplejší bazének má 42 °C a jsou zde i sauny.  



Nejzajímavější částí lázní Rudas je ale střecha s větší vířivkou, lehátky a občerstvením. 



Odtud jsou pěkné výhledy na Dunaj, oba mosty a v pozadí za bílým Alžbětiným mostem je patrná budova Parlamentu.




Na dalším snímku je pohled na lázně shora (budova vlevo k nim nepatří), když jsme sestupovali k Dunaji od sochy Svobody na vrchu Gellért. Obruče vířivky jsou nezřetelně vidět zcela vpravo. 


Margaretin ostrov (Margit-sziget/Margaret Island, v češtině také Markétin ostrov) na Dunaji, přístupný z Margaretina mostu (Margit híd) na opačnou stranu, než leží Parlament, má na délku 2,5 km a v nejširším místě 500 m. Je tak mnohem větší než Střelecký ostrov na Vltavě v Praze (s rozměry 480 m a 85 m) a dostat se na něj dá i autobusem, který navíc celým ostrovem projíždí a zastavuje např. u fontány a termálního koupaliště.  




Památník sjednocení na dalším snímku vpravo byl odhalen r. 1973 při stoletém výročí založení Budapešti spojením do té doby samostatných měst Pešť a Budín, ležících na opačných březích Dunaje.



Hudební fontána společně s vodárenskou věží (tu bohužel na fotografii nemám, i s popisem je např. zde) je zapsána na seznam UNESCO. Jak vyjadřuje její název, proměňující se gejzíry vody podkresluje hudba a večer ještě barevná světla (podobně jako u katedrály v Košicích a u nás v Mariánských Lázních).      




Na ostrově nás však nejvíce zajímal bazénový komplex s termální vodou. 





Na své si přijdou všichni, i kondiční plavci a rodiny s malými dětmi.






Na okraji areálu bylo něco pro odvážnější – tři tobogány a skluzavka. 



Fialový se širokou rourou byl určen pro jízdu na nafukovacím člunu, mohl jsem proto vyzkoušet jen zbývající tři atrakce. Začal jsem žlutou skluzavkou, shora se zdála téměř jako kolmá stěna, výhodou ale je, že jsme za vteřinu dole a není, nad čím přemýšlet. Druhou volbou byl modrý tobogán. Ten má sice mírný sklon, ale je dlouhý, sjezd se tak stále zrychluje, změny směru a působení odstředivé síly byly dost nepříjemné.

Zbýval ještě oranžový z nejvyššího podlaží. Zatímco na plošinu s nástupem na modrý tobogán přicházelo poměrně hodně zájemců, o „patro“ výše ke skluzavce mnohem méně, nahoře kromě plavčíka nebyl nikdo. 



Když jsem tam vylezl, strachem jsem ztuhl. Stál jsem tam snad 10 minut a přemítal, že bude lepší sejít po schodech. Za tu dobu se ale přece jen dva odvážlivci objevili, což mě zviklalo, a nakonec jsem sjel také. Už by mě tam nikdo nedostal.  

Později jsem zjistil, že mám odřený pravý loket a teče mně z něj krev. Možná jsem zavadil o bok nakloněné roviny, u níž oranžový tobogán vyúsťuje.



24 komentářů:

  1. Při Budapešťském půlmaratónu jsem měl příležitost proběhnout si Margaretin ostrov pěkně po délce a musím říct, že to v tehdejším nesnesitelném vedru byla asi nejpříjemnější část celé trasy :-). Máš mou úctu: Vodní tobogany by nebyly pro mě ani při mnohem příznivějším sklonu a rovněž se obávám, že hybnost, které bych pohybem v toboganu při své hmotnosti mohl nabýt, by mohla představovat větší nebezpečí pro konstrukci zařízení než pro mne samotného :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Praxi ve sjíždění tobogánů a skluzavek (díky Axino :) mám z Velkého Mederu. Koncem 90. let jsme tam několikrát byli a synové ještě v dětském věku si vynutili, abychom je vyzkoušeli. Skluzavka tam byla asi ještě s větším sklonem než tato, hrozně jsem se jí bál, ale nakonec jsem sjížděl i hlavou dolů (po břichu i po zádech).

      Vymazat
  2. Pár desítek metrů od domu máme aquapark. Jeho tobogán je nepřehlédnutelný, často ho používám jako orientační bod, když popisuji návštěvě, jak se k nám dostane.
    Žádným tobogánem jsem nikdy nejela. Ale zatímco Čerf se obává velké hybnosti, ve mně vzbuzuje nedůvěru především průměr tubusu. Jak známo, materiálem se všude šetří, určitě nebude příliš předimenzovaný. Vešel by se do něj vůbec člověk poněkud více při těle? Co kdyby se někde uvnitř tubusu zašprajcoval?
    Možná řešení:
    1. Zvětšit proud vody. Ale co když je osoba v tak nevhodné pozici, že jí začne hrozit zalknutí vodou? Utopen v tubusu je nedůstojná smrt.
    2. Vyslat za "špuntem" štíhlého plavčíka. Špatné řešení. Budou tam zašprajcované hned dvě osoby. Rozvinutí problému: Kontroluje vůbec někdo, že v tubusu se vždy nachází nanejvýš jedna osoba? Co když se tlouštík zašprajcuje někde uprostřed, zatímco do tubusu už vlezlo několik dalších osob, třeba dětí? Radši nedomýšlet.
    3. Rozebrat tubus ve vhodném místě z vnějšku. To se mi jeví jako efektivní řešení, ale nevím, jak snadno a hlavně jak rychle je proveditelné.
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Průměr tubusu je dostatečný, modrý tobogán ani nemá "strop", roura sahá jen trochu výše nad průměr, je to něco jako okapová roura ve větším, sjíždějí tam i rodiče s dětmi na klíně a často v poloze vsedě.

      V Bučovicích je také modrý tobogán a tam plavčík dává pokyn, kdy je možné se spustit dolů, a sice podle toho, jak předcházející "jezdec" je daleko. V Budapešti to bylo ošetřeno vyspěleji: na vstupu byla světla jak na křižovatce a plavčík jen kontroloval, zda dodržujeme "silniční" pravidla a začínáme na zelenou.

      Vymazat
    2. I v Kralupech na toboganu na koupalisti jsou svetla..

      Vymazat
  3. Poznámka: To žluté není tobogán, ale skluzavka. A to, co nazýváš běžovou barvou, je oranžová. Promiň ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za informace, už jsem to podle tebe opravil :).
      U "béžové" barvy jsem váhal, jestli je to světle hnědá, nebo jaká. Dřív jsem neměl jasno u růžové a oranžové a pletl jsem si je, teď už se snažím používat mnemotechnickou pomůcku - oranžová je barva pomeranče (orange). Ale u tobogánu mě to zase nenapadlo, pomeranč jsem v něm neviděl :).

      Vymazat
    2. Až teď jsem si všimla, že jsem zkomolila slovo "béžová"... Sorry.
      Béžová je barva kávy, do které se dalo hodně mléka.
      Nebo dámské prádlo - jeho nejběžnější barvy jsou bílá, černá a "tělová". Ta tělová, to je vlastně béžová. Existuje řada odstínů béžové. Může být teplá i studená.

      Vymazat
    3. Příklad s kávou s mlékem je pěknou pomůckou, to bych si mohl pamatovat, když piju 3 denně, díky :).

      Vymazat
  4. Škoda, že mladé slečny v plavkách jsou zaznamenány pouze zdáli!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zblízka jsem si nedovolil, abych nebyl další obětí MeToo :).

      Vymazat
  5. V termálech jsem byla v Bad Schandau, po výletu na adventní Königstein to bylo parádní zakončení dne. I když dvě a půl hodiny byly už docela dlouhé. Přelejzala jsem tam z jednoho bazénu do druhého, nebo proplavávala zevnitř ven. I tam byl saunový svět, ale tam jsem nešla. ne že bych neměla ráda sauny, nicméně když už si dávat saunu tak bez plavek, jenže v Německu nemají sauny rozdělené, mají společné, a já zas nejsem takovej exhibicionista abych lezla mezi cizí lidi bez plavek. Tobogán tam tedy neměli, ale já si ho vyzkoušela tady na koupáku v Litomyšli. A nadchnul mě....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sauny rád nemám, v parní se dusím a sezení na dřevěných lavicích taky nevyhledávám. Ale co vůbec nedokážu pochopit, že někdo z pekelného horka střídavě leze do studené vody. Takové tepelné šoky by mě asi zabily :).

      Vymazat
    2. Hele, ono to sice na první pohled vypadá vražedně, ale věř mi, že to je žůžo. A to já studenou vodu bytostně nesnáším. Ale u té sauny to je paráda. Parní taky moc nevyhledávám, to je fakt. A pokud jseš po dlouhém tahu, tak sauna tě krásně dostane z kocoviny. Ovšem chce to pak hned zalézt do peří. A po probuzení jseš jak rybička a bez problémů. Mám vyzkoušeno na vlastní kůži

      Vymazat
  6. Jedny z těch lázní jsem kdysi o zajedu navstivil, tusim ty Gellert..Kazdopadne je zajimave, ze hlavni mesto statu je zároveň město lázeňské..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do Gellertu jsme kdysi šli také jako první. To je mezi lázněmi něco podobného jako Eiffelovka v Paříži.

      Vymazat
  7. No, taky bych si rád prohřál kosti....

    OdpovědětVymazat
  8. Moje milostivá se jmenuje Margareta a už mne dlouho přemlouvá, ať ten ostrov navštívíme...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To seš tedy kavalír, to mělo být prvním místem, kam jsi milostivou měl pozvat :).

      Vymazat
  9. Miloši, místo obdivování tamních lázní tě lákal příjezd autobusu se studentkami zdravotní školy. Bazénů jsi viděl hodně, a každý má jiné podmínky pro vstup a koupání. Nejvíce sis asi užil na tom tobogánu a ruku máš odřenou od toho jak jsi brzdil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty mladé zdravotnice by vedle nahřívání přinesly i estetický zážitek :).
      Myslím, že jsem vůbec nebrzdil, protože uvnitř tobogánu jsem nekontrolovaně vlál jako hadr na holi.

      Vymazat
  10. Skvělá reportáž, dám ji přečíst i matce, bude ráda. Myslím, že kdysi jedny z lázní navštívila za totáče, neboť otec jako člen vědeckotechnické společnosti, vyjížděl do zahraničí na exkurze a matka, pokud to šlo, jezdila s ním

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budapešť se mně celkově velmi líbí, nabízí vše, nač si člověk vzpomene. A řekl bych, že v lecčem i víc než Vídeň.

      Vymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)