19. ledna 2022

Røros - hornický skanzen, hrad Steinvikholm, Tautra Mariakloster

Věčnou otázkou je, jak naložit s věcmi, stavbami a provozy, jejichž původní funkce dosloužila a byla nahrazena novou a výkonnější nebo úspornější. Staré věci vyhodíme nebo odvezeme do sběru, budovy můžeme zbořit, nerentabilní doly a průmyslové provozy uzavřít, zasypat, rozebrat, anebo také zakonzervovat či dokonce jim najít nové využití. 

V Ostravě tak jeden bývalý důl slouží jako muzeum, spustíme se 5 m pod zem a uvidíme štolu, kde horníci vleže rubali uhlí; v areálu bývalých hutí a železáren v Dolních Vítkovicích v Ostravě se v létě koná hudební festival Colours; zchátralá věznice v centru Uh. Hradiště se možná stane Muzeem totality a pietní připomínkou popravených gestapem (jako u některých koncentračních táborů) i nespravedlivě stíhaných a mučených „nepřátel socialismu“ v 50. letech; rekultivovaná krajina někdejší povrchové těžby a již nevyužívané lomy se mohou stát rekreační zónou (např. jezero Most a Žulový lom v Jeseníkách); průmyslový komplex Zeche Zollverein v německém Essenu s uhelným dolem a koksovnou byl v r. 2001 jako architektonické a technické dílo zapsán na seznam UNESCO; podobný průmyslový skanzen je v Dortmundu; zničený blok jaderné elektrárny v Černobylu je dnes cílem turistických zájezdů.

Některá historická technická díla stále ještě jsou alespoň svátečně využívána, např. staré tramvaje, čmoudící parní lokomotivy nebo dokonce celá Kysucko-oravská lesná železnica.

Příkladem památkově chráněného bývalého hornického města je norský Røros, ležící na železniční trase mezi metropolí Oslo na jihu země a severněji položeným Trondheimem, asi 380 km od Osla a 150 km od Trondheimu.     

Město s přibližně 5 tisíci obyvatel leží v nadmořské výšce 625 m a v chladném podnebí na okolních horách i v létě leží sníh. 



Největší rozmach Rørosu nastal v 17. století po zahájení těžby mědi, ta však byla v r. 1977 ukončena a v současnosti je hlavním odvětvím produkce kvalitní vlny a textilu, včetně textilního designu. 


Pozůstatky těžby, hutí, dopravních a vodohospodářských systémů s nimi spojených jsou pečlivě udržovány a již r. 1980 byl Røros zapsán na seznam UNESCO. 






A zachovalé jsou také dřevěné domky horníků.








A po těžké práci možná přišla vhod chvíle rozjímání.




Nápis „Tiden går“ na podstavci sochy horníka s kahanem a něčím, co připomíná spíš husitskou zbraň, v norštině znamená „Čas letí“. 



V Norsku nemůže chybět nefalšovaný troll.



Do Rørosu jsme se vydali autem z Trondheimu a za zmínku stojí také výlet opačným směrem k přibližně 45 km vzdálenému hradu Steinvikholm. Hrad nechal postavit arcibiskup z Trondheimu na poloostrově přístupném dřevěným mostem. Arcibiskup se při návštěvě papeže ve Vatikánu seznámil s díly Leonarda da Vinci a jeho kresba pevnosti pak údajně byla inspirací stavitelů hradu. Dokončen byl r. 1532 po 7 letech od zahájení prací.



V té době byl největší norskou pevností a účelem byla ochrana proti Dánům.  




Na konec ještě zřícenina cisterciáckého kláštera Tautra Mariakloster z 13. století, který však v 16. století zanikl. 




Cestou zpět do Trondheimu se nabízely následující pohledy.





23 komentářů:

  1. Moc pěkné fotografie. Krásně zprostředkovávají dojem z návštěvy Norska. Kdy jste v Norsku byli? Já nikdy :-) A docela toho lituji. Severské země mají své kouzlo. Před více než 8 lety jsem dala na blog tenhle článek:
    https://www.axina.cz/blog/2-1-krasy-prirody/54-norsko.html
    Nedávám sem odkaz proto, abych si zvýšila návštěvnost. Ale to video, které jsem vytvořila z tehdy po internetu kolující prezentace, je myslím hezké. I hudební doprovod :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sáhl jsem hlouběji do šuplíku, je to z r. 2006, kdy jsem tam byl 2 týdny, podruhé ještě v r. 2012 5 dnů. Zatím jsem odtud použil jen Atlantic Road (silniční spojení po ostrůvcích v Atlanticu) a město Alesund. Nejstarší článek byl o Plitvických jezerech z r. 2004, kdy jsem si koupil první digitální fotoaparát. Pro zpestření občas něco staršího vyberu, horší je ale vpravit se do souvislostí. Ze severských zemí mám velký dluh, byl jsem ve všech skandinávských i pobaltských zemích, ale použil zatím jen minimum.

      Tvé video je nádherné, leccos si vybavuji, Chiquitita od skupiny ABBA jako doprovod je také šťastná volba.

      Vymazat
    2. Nepochybuji, že někdy přidáš článek, kde budou norské fjordy nebo architektura severských měst.
      Poznámka: Vím, že to video nemá zdařilý hudební závěr. Teď už bych to uměla lépe. Bohužel ho nemůžu "beztrestně" smazat a nahrát nové. Přišla bych o těch cca 10.000 zhlédnutí ;-)

      Vymazat
    3. Ano, např. Geirangerfjord a vodopád Sedm sester. Jenže mám trochu problém, že tehdy jsem fotografoval málo, protože na kartu se vešlo jen asi 144 fotek, a to na několikadenním výletu znamenalo se hodně omezovat.

      Vymazat
  2. Jsou to zajímavé fotky, ale čiší z nich, byť jsou slunečné ten chlad severu....jeden krásný příklad co udělat z vytěženým a zasypaným dolem je i v Nochten v Horní Lužici. Je nedaleko největší uhelné elektrárny v Německu, Boxberg, ona byla hlavním finančníkem projektu, a dnes se zde rozkládá největší skalka (20 ha) a v ní je na 7000 bludných balvanů, jak vytěžených z hlubin tak nalezených na povrchu. Mám o ní článek na blogu. Je to krásné místo a já si tam letos v květnu dávám repete návštěvu spolu s parkem v Kromlau (jezírko s Ďáblovým mostem už je opravené) a plavbou na khanech po Sprévě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic z toho, co zmiňuješ neznám, díky za doplnění, Ďáblův most je pěkným lákadlem :). Škoda, že jsi nepřidala odkaz na svůj článek.

      V Brně se dříve mluvilo o tom, že by se mohla zachovat budova bývalé textilní továrny Mosilana a přetvořit ji na technickou památku, ale asi to vzalo za své, pozemek bude mít pro developery mnohem větší cenu.

      Vymazat
    2. Stačí si zadat do vyhledavače Kromlau Čertův nebo Ďáblův most a vyjede ti spousty článků a obrázků. To samé Nochten- park bludných kamenů. A možná to někde mezi tím vyjedou i moje články. Jinak k tvému komentu u Eumenidas, mě ty ikonky na možnost úpravy zmizely taky, takže než jsem přišla na to, jak úpravy provádět mi chvilku trvalo. Ten park v Kromlau je německý ekvivalent našich Průhonic. Samé azalky a rododendrony....

      Vymazat
  3. Úžasné fotografie z pro mě neznámých míst. Norsko je krásná země. Syn tam byl před dvěma roky a tvrdil, že si připadal jak u "marťanů" a neskrýval veliký obdiv ke všemu, co tam viděl. Zažil tam polární den, a říkal, jak náročná musí být polární noc. Obdivoval dřevostavby, které nechybí ani tady na fotografiích. Líbily se mu fjordy, pobřeží i krajina. Děkuji za hezkou podívanou a přeji příjemné dny ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Polární noc jsem nezažil, také jsem nebyl na severu země. Krásně tam opravdu je, fjordy mají ale i stinnou stránku, protože vyžadují trajekty a ty nejezdí tak často, jednou nám v Hellesyltu vyhlédnutý "spoj" asi o 10 minut ujel a čekali jsme pak 3 hodiny na další.

      Vymazat
  4. Tož byl jsem na slavnostech v kladenském dole Mayrau, kde je i zachována posledni štola a vozíky s posledním vytěženým uhlím...Zaujalo mne tam třeba,, jak dlouho byly v dole používáni kone a jak těžko se si po dlouhém pobytu v temnote zvykali na světlo..No a v zom Norsku je pekny skanzen i v Oslo, ale tohle je jak koukam lepší..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Využití zvířat v takových podmínkách bylo hodně kruté, něco podobného je, jak se zavázanýma očima chodí pořád dokola a čerpají vodu ze studní.

      Na skanzen v Oslu si nevzpomínám, jeden jsem viděl ve Stockholmu, ale ten se týkal drobných domácích řemesel.

      Vymazat
  5. Líbí se mi , když si lidé dokážou vážit i podobných objektů, které nesou podobné důležité informace z minulosti. Tohle se nám zas až tak často nedaří, protože to tu, myslím, dost lidí nevnímá jako hodnotu

    OdpovědětVymazat
  6. Trollové a koboldi k hornickému městu patří.
    Jsem rád, že ve světě stále ještě existují místa, kde se památky chrání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na koboldy jsem si musel pomoct Googlem. První odkazy vedly ke značce vysavače, což se mně moc nezdálo :), ale ten další https://cs.wikipedia.org/wiki/Kobold už vše vyjasnil.

      Vymazat
  7. Jezero Most se mi moc líbí a v Lomu Žulová jsem se koupal - je tam průzračná voda. Zatopený břidlicový lom je také v Nových Heřmínovech, kde cvičí profesionální potápěči. Jezdíval jsem tam se strejdou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jezero Most znám jen z internetu, ale v lomu o obce Žulová jsem se kdysi také koupal a pamatuji si, že tam byli i horolezci, kteří šplhali po stěně lomu.
      Díky za informaci k břidlicovému lomu v Nových Heřmínovech, o něm slyším poprvé.

      Vymazat
  8. Krásné, i když seversky studené místo. Přesto pěkné městečko, krásné památky, i okolí. Lábá se mi, že zachovali jak těžební místo, tak zříceniny starého kláštera. Ty zachovalé hornické domky - jsou obývané? (třeba něco jako Kameňák v Brně)
    (Komentuju po odhlášení. Na blogu mi komentáře šly, když jsem chtěla psát sem, tak to zase zamrzlo. Žeby blogspotové přetížení? těžko říct. )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že obývané jsou, podobně jako Baťovy dělnické domky z 1. republiky.

      Nějakou dobu při přístupu na stránku blogspotu antivirové programy identifikovaly přítomnost viru - trojského koně, mohlo to být i tím. Ale už to zmizelo, tak snad Google problém vyřešil.

      Vymazat
  9. Krásné fotky a k tomu zajímavé čtení,ale trvalé žití by to pro mě asi nebylo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se tam také moc nelíbilo, v Norsku je chladno a navíc tam hodně prší.

      Vymazat
  10. Røros je věčný - a trollové s ním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už si pod označením "internetový troll" představuji i konkrétní podobu :).

      Vymazat

Aktuální článek

Javorníky (1) - Veľký Javorník, Malý Javorník, skiareál Kohútka, kostel ve Velkých Karlovicích

Pohoří Javorníky se rozkládá na hranicích Moravy a Slovenska a na turistických stezkách podle hraničníků označených písmeny C (Česko) a S (S...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)