Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969) společně s Le Corbusierem, Walterem Gropi(us)em a Frankem Lloydem Wrightem patří k nejvýznamnějším představitelům moderní architektury a byl také posledním ředitelem Bauhausu, školy moderního výtvarného umění, designu a architektury. Po nástupu fašismu a odmítnutí moderního malířství, sochařství a architektury jako „zvrhlého umění“ byl Bauhaus r. 1933 uzavřen a Mies podobně jako mnoho jiných umělců bezvýchodnou situaci nakonec řešil emigrací, v jeho případě do Chicaga, kde pak na Illinois Institute of Technology působil ve funkci vedoucího oddělení architektury, a žil tam až do smrti. Proto také velká část realizací jeho architektonických návrhů se nachází na americkém kontinentu a početně dokonce značně převyšuje Miesova díla v Evropě. A nás může těšit, že v r. 2001 zápisem na seznam UNESCO oceněná Vila Tugendhat je v Brně.
Jednu Miesovu stavbu v Berlíně s třemi velkými skleněnými dveřmi, které se otvíraly z pokoje do zahrady, měla možnost obdivovat Grete Löw-Beer, dcera bohatých židovských průmyslníků. Protože sama „si přála mít prostorný moderní dům jasných a jednoduchých tvarů“, když se rodiče rozhodli natrvalo usadit v Brně (koupili si zde Arnoldovu vilu, kterou nechali zrekonstruovat ve stylu art deco, dnes je proto uváděna i pod názvem Löw-Beerova) a Gretě věnovali výše položený sousední pozemek s krásným výhledem na historickou část města, r. 1928 se rozhodla se svým snoubencem Fritzem Tugendhatem Miese oslovit a požádat o návrh vily. Architekt pak přijel do Brna prohlédnout si stavební místo a se zakázkou souhlasil. I jeho zaujal výhled na město, vlevo jsou vidět věže katedrály sv. Petra a Pavla, uprostřed hrad Špilberk, výšková budova hotelu Continental vpravo tam však ještě nestála, ta byla postavena až v letech 1961-1964, zatímco vila Tugendhat již v letech 1929-1930. Realizace podle Miesova projektu se ujala brněnská firma bratří Artura a Mořice Eislerových.
Miesův styl je charakteristický využitím moderních materiálů, ocelových podpěr a tabulového skla s jednoduchým průchodem otevřeným vnitřním prostorem podle jeho oblíbeného rčení "méně je více".
Skleněné stěny vyniknou z vnějšího pohledu ze zahrady (z míst, kde premiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar relaxovali při domlouvání nad rozdělením Československa k 1. 1. 1993).
Samozřejmě dojem je ale hezčí na jaře, kdy stromy a popínavé rostliny se zazelenají. Na terase stojí truhlíky s květinami.
Protože teď je možné ve vile Tugendhat za poplatek fotografovat, můžu přiblížit i její interiér.
Tugendhatovi měli tři děti, k dceři Hanně z Gretina předchozího manželství přibyli synové Ernst a Herbert. Na horním podlaží byly ložnice rodičů, pokoje dětí a vychovatelky. Později malá slečna měla svůj vlastní.
Zvlášť pěkný byl pokoj paní Grety.
Pokoj Fritze Tugendhata byl částečně pracovní a zdobil ho manželčin portrét.
A konečně náhled do pokojů slečny Hanny a vychovatelky.
K výbavě koupelny patřil i bidet.
Po úzkých schodech sejdeme do prostředního podlaží, které je z celé vily nejproslulejší.
Stěna z onyxu pochází z pohoří Atlas v Maroku. I další materiály byly dovezeny, travertin z Itálie, dřeviny z jihovýchodní Asie.
Nábytek (židle, křesla a lehátko) je také originálním návrhem architekta Miese. Jediným výtvarným dílem je zde socha Torzo kráčející od německého expresionisty Wilhelma Lembrucka z r. 1912.
Onyxová stěna nepřehrazuje celý prostor a kolem ní volně projdeme do hudebního salonu a knihovny.
A na opačné straně podlaží je kulatý stůl pro větší společnost.
Vila byla na svou dobu unikátní i technickým zázemím – vytápění zajišťoval teplovzdušný rozvod, navíc sluneční paprsky procházející přes 1 cm tlustá okna i v zimě dokázaly místnosti během dne dostatečně vyhřát, okna měla elektrické ovládání, byla zde prádelna se sušárnou, fotokomora, výtah na jídlo z kuchyně, fotobuňka monitorovala vstup.
Tugendhatovi vilu opustili v r. 1938 po připojení Rakouska k nacistickému Německu a přestěhovali se do Sankt Gallenu ve Švýcarsku. Jako židovská rodina se však ani tam necítili bezpečně a r. 1941 odjeli do Caracasu, hlavního města Venezuely. Gestapo vilu zkonfiskovalo, po válce byla 5 roků využívána školou rytmiky a tance, pak zde bylo zřízeno rehabilitační centrum Dětské nemocnice, v 60. letech byla zapsána na seznam našich kulturních památek a stala se vládní vilou. Teprve r. 1994 byla převedena do správy Muzea města Brna, vybavena replikami původního nábytku a zpřístupněna návštěvníkům. Potomci Grety a Fritze Tugendhatových na vilu nevznesli restituční nárok s podmínkou, že zůstane přístupná veřejnosti a město Brno zajistí její restauraci. Hlavní práce proběhly v letech 2010-2012, zahrnuly statické zajištění, izolaci proti vodě, elektroinstalaci, elektrické ovládání oken, vzduchotechniku, i restauraci interiéru, odstranění dodatečně vestavěných příček a obnovu všech povrchů.
Dnes je vila prvořadou památkou a návštěvu je třeba si rezervovat několik měsíců předem.
***
Mies r. 1928 navrhl německý pavilon pro Světovou výstavu v Barceloně, konanou o rok později. Po výstavě byl pavilon rozebrán, ale r. 1986 jako významná funkcionalistická stavba obnoven. Velkými prosklenými stěnami se vile Tugendhat velmi podobá, což je dáno i tím, že byl realizován ve stejném roce. Neposkytuje však takové výhledy, protože sice stojí nedaleko teras s fontánami na vrchu Montjuic, jenže v jeho rovinaté části.
Všichni novodobí významní architekti a architektky (Norman Foster, Renzo Piano, Jean Nouvel, Frank Gehry, Zaha Hadid, …) mají v portfoliu staveb mrakodrapy. Mies jich celou řadu realizoval ve svém novém domově v Chicagu, 157 m vysoký Seagram Building je v New Yorku. Na mých fotografiích ho nedokážu přesně identifikovat, zdejší mrakodrapy totiž většinou vypadají stejně, jako vysoké hranoly. Možná je to jeden z černých mrakodrapů v následující koláži a výhledu z Empire State Buliding.
Na posledním snímku je Neue Nationalgalerie (Nová Národní galerie) v Berlíně. Byla dokončena r. 1968 a Mies se jí v závěru života symbolicky rozloučil s rodnou zemí. Před budovou stojí kovová socha Hlavy a ocas od Alexandera Caldera.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Zajímavý článek. Do Brna se asi hned tak nedostaneme a tak děkuji za úžasné fotografie i velice zajímavou reportáž. Výhled z vily je skutečně úžasný. V Brně jsem sice byla naposledy kolem roku 2000 dvakrát na týdenním školení, ale to jsem se odpoledne dostala jen na prohlídky města a na nic víc nebyl čas... Přeji krásné a pohodové dny ve zdraví.
OdpovědětVymazatJá bych se tam chtěl vypravit ještě v létě, myslím, že do zahrady by měl být vstup i bez objednávání.
VymazatLíbí se mi ta knihovna.
OdpovědětVymazatTeď si uvědomuji, že jsem se zapomněl podívat, jaké knihy tam měli, pokud tedy jsou původní.
VymazatVím, že vila Tugendhat je pojem. Ale nemohu se ubránit posuzovat dům vždy podle toho, zda bych v něm ráda bydlela. V téhle vile rozhodně ne.
OdpovědětVymazat1. Je moc velká. Není v silách jedné ženy udržet ji v pořádku. Byl by nutný profesionální (a to i průběžný) úklid. Odhlédneme-li od nákladů na tuto službu, je přítomnost cizích lidí vždy rušivá.
2. Spousta prosklených ploch ji činí "zranitelnou". Byla by nutná rozsáhlá alespoň elektronická ochrana. Nehledě na tepelný diskomfort. V zimě značné tepelné ztráty, v létě skleníkový efekt. Málo soukromí.
3. Absence záclon činí vilu neútulnou.
4. Nevím do jaké míry je zachováno původní rozmístění a druh nábytku. Ale např. v pokoji paní Grety jsou stolek a židle umístěny tak, že nelze bez jejich odsunutí vstoupit na terasu. Krajně nepraktické.
5. Téměř všechny židle, sedačky a křesla jsou koncipovány tak, že nemají zadní nohy a člověk musí důvěřovat ohýbané kovové konstrukci. Na mě to působí nepřívětivě. Mimochodem - jak se ti, Miloši, coby klavíristovi, zamlouvá ta sedačka u klavíru? :-)
Vzalas to opravdu komplexně :).
Vymazat1. Náklady na úklid je určitě netížily, šlo o velmi zámožnou rodinu, přítomnost personálu opravdu nemohla být příjemná, pokud si to ovšem nezorganizovali tak, aby se potkávali co nejméně. I královské rodiny na úklid měli své lidi.
2. Bezpečnost byla problematická, ale to i tím, že z ulice je horní patro na úrovni chodníku, jako kdyby šlo o přízemí. Není však dokumentováno, že by se tam někdy někdo vloupal. K tepelným ztrátám se paní domu nechala slyšet, že je všichni varovali, že v zimě se tam nebude dát žít, ale prý tam bylo příjemně v kterékoliv roční době. Nedokážu posoudit.
3. Asi je to věc vkusu.
4. Také nevím, možná ten stolek stál jinak, aby se jím nemuselo (příliš) manipulovat.
5. Já mám doma i v práci křeslo na kolečkách a ta mně vyhovují víc, než by to bylo u Miesových křesel. Za klavíristu bych se mohl považovat jen s velkou nadsázkou, piano mám teď na letní chalupě a v létě na něm zase trochu cvičím, takže už není jen zbytečným kusem nábytku, mám u něj kulatou, otočnou dřevěnou stoličku bez opěradla, v míře pohodlí to bude podobné.
Vila Tugendhat je moje zamilované místo, byl jsem tam několikrát ještě v době, kdy nebyla památkou Unesco a dalo se tam zajít jen tak při cestě kolem. Pamatuju si, že horní obytné patro vypadalo dost jinak, mnohem obyčejněji. Ale hlavní prostor je pro mě naprosto fascinující a tam bych bydlel fakt moc rád a taky bych někdy rád na vlastní oči viděl onyxovou stěnu rozzářenou paprsky dopadajícího slunce, což byl efekt, se kterým ani architekt sám vůbec nepočítal :-). Odhlížím od toho, že ten prostor vytopit nebylo nic jednoduchého, což ostatně byla častá slabina krásných funkcionalistických budov. A taky pomíjím, že bych nejspíš prohodil jedním z těch krásných oken milého Miese, kdyby mi přišel přenášet židle přesně do míst, které jim jako architekt určil :-).
OdpovědětVymazatI teď jsou v horním patře zastoupeny obyčejné "kusy" z dětských pokojů, ale ty jsem vynechal.
VymazatMiesovo prosazování přesného umístění židlí mně připomíná film Faunovo velmi pozdní odpoledne, jak Leoš Suchařípa se ptá kolegyně: "Kde je moje tužka, ta, co ležela rovnoběžně s tou žlutou?" :).
Tvoje informace o slunečními paprsky rozzářené onyxové stěně je velmi zajímavá, takže asi rezervuju ještě jednu návštěvu na léto a hodinu, kdy budou dopadat tím správným směrem, snad nebude zrovna zataženo.
VymazatOnyxová stěna - prvek, který pozvedne každý interiér!
Vymazathttps://www.edb.cz/clanek-8711-onyxova-stena-luxusni-prvek-ktery-jiz-nemusite-obdivovat-jen-ve-vile-tugendhat
Axino, díky za výborný odkaz, hned objednávám :).
VymazatAkorát by mě zajímala cena, o vile Tugendhat se v jednom textu píše, že stála 8 milionů korun v době, kdy běžný dům byl za 250 tisíc. A onyxová stěna z jednoho kusu určitě patřila k nejdražším materiálovým položkám.
Mne na téhle vile nepřestává udivovat její nadčasovost, modernost a technická řešení kterými přeskočila rovnou do 21. století. Vždyť některá řešení i dnes jsou velkým luxusem a málokterý stavebník dnešních opravdu architektonických skvostů (bohužel jeden takový připadá na sto zhůvěřilostí) se jimi může chlubit. Já bych takové bydlení brala okamžitě. Mám ráda volný prostor a tohle je prostě nádhera. Jen mne překvapila strohost dětských pokojů i ložnic rodičů. A v neposlední řadě musím obdivovat nábytek, vždyť to je taky něco tak ultramoderního, o co se snaží mnozí návrháři i dnes. Moc se mi líbil film Skleněný pokoj, příběh vzniku vily.
OdpovědětVymazatZajímavé bylo, že architekt se zabýval i návrhem nábytku, to určitě není běžné.
VymazatA díky za informaci o filmu Skleněný pokoj, je to už tvá několikátá k vztahujícím se filmům. Neznám ho.
Skleněný pokoj je zfilmovaný román Simona Mawera.
VymazatTo jsrm cetl, že vila byla velmi negativně hodnocena jako ze "nemecky podnikatelbsi stavibobrnenx, dum, který bude odolavat inplynum"
OdpovědětVymazatHodně negativně se o vile vyjádřil teoretik umění Karel Teige. Podle něj šlo o "modernistický snobismus a procovství milionové bytové kultury, obnovené vydání splendidního barokního paláce, sídlo novodobé finanční šlechty."
VymazatTuhle vilu jsem ještě nenavštívila, ale v Brně jsem navštívila jinou funkcionalistickou vilu a to vilu Stiasni. Rodina majitele vily a textilní továrny Šťastného však šťastný osud neměla. I u této vily architekt stavby navrhoval i nábytek, který by odpovídal funkcionalistickému stylu, ale pan továrník si trval na svém a trochu toho snobství ve vile prosadil. Ale vila je vybavena hodně "moderními" technologiemi. Líbilo se mi to tam.
OdpovědětVymazatVilu Stiassni znám zvenku, chtěli jsme ji navštívit po vánočních svátcích, stejně tak Jurkovičovu, ale obě byly zavřeny, Stiassni je přístupná velmi málo, mám někde fotografii návštěvních hodin, ale asi to necháme na jaro či léto, kdy se dá také pokochat zahradou.
VymazatJinak tato vila je od architekta Ernsta Wiesnera, jehož dílem je také Palác Morava a brněnské krematorium, doufám, že do ní se dostaneme dříve :).
Je to velmi zajímavá vila, bydlet bych v ní asi nemohla. Připadala bych si jako v hotelu a ne doma. Mám ráda spíš menší místnosti - tedy ne moc, moderní zařízení ano, ale prostě udržovatelné bez "služebnictva" či úklidové firmy. Prostě milé soukromí. Díky za procházku tímto architektonickým skvostem.
OdpovědětVymazatTo patro s knihovnou, klavírem a vyhlídkou bych jako "pracovnu" docela bral :).
VymazatDoufám, že se do ní už konečně podívám, je to jedna ze staveb na mém seznamu. Fotky jsou nádherné.
OdpovědětVymazatJen si nezapomeň návštěvu dopředu rezervovat, bez toho se tam nedá dostat.
VymazatVila Tugendhat je jednou z významných památek města Brna. Zajímavé je, že přestože byla postavena v letech 1929 - 30 použila tak mnoho skla.
OdpovědětVymazatV té době se už v USA stavěly mrakodrapy a ty často mají větší část stěn skleněných. Asi tehdy sklo přicházelo do "módy".
VymazatO vile Tugenhat jsem poprvé četla v nějaké scifi povídce a představovala si ji jako úchvatnou stavbu. Proto mě její vzhled dost zklamal, když jsem ji viděla poprvé na nějaké fotce (osobně jsem ji neviděla). Připadala mi děsně studená, neosobní, a vhodná spíš pro nějaké pracovní schůzky, než pro osobní či rodinný život. - Na chuť jsem jí přišla až později, když vznikla ten pořad o moderních stavbách - Šumná města se to tuším jmenovalo. Nebo Šumné domy? - mně se moderní architektura opravdu moc nelíbí, ale od té doby mám na ni trochu jiný náhled. A u Tugenhat mě mile překvapilo právě vnitřní zařízení a na svou dobu dost moderní vychytávky.
OdpovědětVymazatJeště chci dodat - asi nejvíc mě nadchla knihovna. Něco takového je můj sen, jen bych ten sen opatřila skleněnými dvířky, aspoň místy. :-)
VymazatVelmi nenápadně vila vypadá z ulice, protože je vidět jen její část a většina je z druhé strany ve svahu.
VymazatJmenovalo se to Šumná města, pořad uváděl architekt a herec David Vávra, viděl jsem jen asi 2 díly - o Plečnikovi a jeho stavbách ve slovinské metropoli Ljubljana a pak o stavbách Kotěry a Gočára v Hradci Králové. Paradoxem je, že v Ljubljani jsem byl a v Hradci zatím ještě nikdy.
Nadčasovost je myslím slovo, které nejlépe vystihuje styl vily Tugendhat. Moc ráda čtu články o bydlení, o architektuře (jak už jsem psala, to je především tvoje zásluha a tvých zajímavých příspěvků :)) a vybavení a styl těch nejmodernějších současných bytů, které bývají předkládány jako ty stoprocentně in a trendy se neliší od interiérů vily z roku 1929. Úžasné. Díky za krásnou, poučnou prohlídku. :)
OdpovědětVymazat