10. prosince 2022

Paul Delvaux - erotický surrealismus

O dospívajících chlapcích a mladých mužích se říká, že v každé minutě 40 vteřin myslí na sex a v noci mají vlhké sny, ve středním věku se pak dostavuje tělesná rozkoš i z dobrého jídla a v stáří pak potěší každé nové ráno a zjištění, že ještě dokážeme vstát z postele. 

Belgický malíř Paul Delvaux (1897-1994) však ve svém snovém surrealismu na sex zřejmě myslel v celém téměř stoletém životě, alespoň pokud bychom vyšli ze zaměření jeho děl.

Melancholické scenérie monumentální římské a řecké architektury jeho obrazů dotváří přítomnost nahých žen, které působí strnulým, jako kdyby zhypnotizovaným dojmem. 

K architektuře získal vztah studiem architektury a malby na Královské akademii výtvarných umění v Bruselu a v malbě jej částečně ovlivnila tajuplná metafyzická díla Giorgia de Chirica, expresionismus krajana Jamese Ensora a surrealismus dalšího Belgičana René Magritta.   

De Chiricův vliv je zřejmý v obraze Ženy a kameny (1934, Kunsthalle, Hamburk). Delvaux prohlásil, že „díky němu si uvědomil, jak vytvořit atmosféru tichých ulic se stíny lidí, které není vidět.“ 



Na obraze Žena v zrcadle (nebo také Žena v jeskyni, 1936, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid) zrcadlo je alegorickým symbolem a „zdrojem poznání, který odhaluje naše svědomí“.   



Zrcadlo je i na obraze Rozednění (alternativní název je Ženy-stromy, 1937, Peggy Guggenheim Collection, Benátky), tentokrát ale nahá žena, jejíž poprsí se odráží v zrcadle na skříňce mezi čtveřicí žen, stojí vně scény. Ze spojení žen a stromů se zdá, že umělec vedle antické architektury se inspiroval i mytologickými náměty, ale k tomu se Delvaux nehlásil. 



Pokud se na obrazech vyskytují i muži, ženy ponořené do svého myšlenkového světa si je nevšímají, i když ti jsou zpravidla slavnostně oblečeni, ve smokinzích, s kravatou, někdy i s buřinkou, a platí to i opačně.

Příkladem je obraz Fáze Měsíce (1939, Museum of Modern Art, New York). Jako muže v pozadí před „procesím“ nahých žen malíř zpodobnil sám sebe.



Delvaux byl velkým obdivovatelem románů Julese Verna a technických vynálezů, k předchozí malbě Fáze Měsíce ho inspirovala rytina z Verneovy Cesty do středu Země. Na řadě obrazů se objevují vlaky a nádraží.      

Konečně na Delvauxových obrazech je také často přítomno téma smrti, vyjádřené kostrami lidí. Takovou ukázku na fotografii zatím nemám, ale poslední obraz Krajina s lucernami (1958, Albertina, Vídeň) jej zachycuje také. Výjimečně oblečená žena v černém v přízračné atmosféře osvětlené plynovými lampami pozoruje dvojici mužů nesoucí zahalenou mrtvolu. Kopcovitá krajina, z níž vystupují ruiny starobylých staveb, symbolizuje říši mrtvých. 



Reprezentativní přehled Delvauxových obrazů lze najít na stránce WikiArt.

15 komentářů:

  1. Líbí se mi poslední obraz, je to fantazie sama :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na něm je pozoruhodná hloubka znázorněného prostoru.

      Vymazat
  2. Á, už se "těším" jak se ta dnešní hypersuperkorektnost začne týkat i uměleckých děl v galeriích. To bude teprve fičák! A tenhle malíř jim určitě přijde pod ruku jako první! To bude řevu o diskriminaci žen, a jejich ukazování jako sexuálních loutek které jsou nahé, zatímco muži jsou oblečení. A podobné žvásty dnešních superfeministek. Ještě že si nemohou jeho modelky stěžovat na Me too. Ale jinak se mi asi taky líbí hodně ten poslední obraz i když nejsem žádná průda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkám si, jestli se to už neuplatňuje teď, protože v bruselských muzeích, a tedy v jeho domově, jsem na žádný obraz nenarazil. Přitom tam mají Muzeum René Magritta, jeho uměleckého "kolegy", od něj tak společně s jinými galeriemi mám asi 70 obrazů a někdy z nich vyberu. A stejně tak v Tate Modern v Londýně jsem se těšil na obraz Spící Venuše (The Sleeping Venus) https://www.wikiart.org/en/paul-delvaux/the-sleeping-venus-1944, kde je římská architektura, kostra a nahé ženy, a obraz tam nebyl.

      Vymazat
    2. Pořád si říkám, že je vidět že se máme stále tak dobře, když se může zabývat svět takovými blbostmi. A to i v nejvyšších patrech politiky nebo kultury.

      Vymazat
    3. A jazyk se tím obohatil o spojení "cancel culture" :).

      Doplním, že Delvauxovo muzeum sice také existuje, v Saint Idesbald na pobřeží Lamanšského průlivu, asi 70 km od Calais, to je však zcela mimo hlavní trasy.

      Vymazat
  3. Surrealismus mám rád. A všechny Delvauxovy obrazy jsou skvost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také, ještě někdy přidám Magritta a budu zde mít všechny ikony surrealismu.

      Vymazat
  4. Zajimave pojeti...Z tech erotickych mne nejvic zaujalnten druhy ...a pak treti s temi nevsimavymi muzi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Muže v učených diskusích, nevšímajících se nahých krásek, má Delvaux na mnoha obrazech. Já bych se na debatu v takové situaci asi nedokázal soustředit :).

      Vymazat
  5. Přes facebook tedy nejspíš neprorazí, protože firma mu odmítla věnovat jedno FTE na přelepky :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že Google tak prudérní není, a také že i mně blog za zveřejnění nestydatých obrázků nezablokuje :).

      Vymazat
  6. Poslední obraz je překrásný, takový snový...

    OdpovědětVymazat
  7. I mně se nejvíc líbí poslední obraz.
    Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  8. Hezký průřez dílem Paula Delvauxe. Mně se líbí druhý obraz se zrcadlem a následující.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Édouard Manet - sám sebou ve společnosti impresionistů

V druhé polovině 19. století se v umění začal prosazoval svobodomyslný životní styl umělců, jejichž prostředím se staly pařížské bulváry, ka...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)