Jedenácté výročí s blogem a ohlédnutí za rokem 2022

4. listopadu uplynulo 11 let od založení blogu, ale stejně jako v minulých letech připomínku výročí včlením do ohlédnutí za celým kalendářním rokem. 

Celospolečensky nám moc radosti nepřinesl, inflace se blíží 20 %, v mnoha podobách se nás dotýká rusko-ukrajinská válka (ceny energií, migrace, …) a perspektiva přinejmenším pro příští měsíce neslibuje zlepšení. 

Na blog ale nic z toho nemělo vliv, opět přibylo 36 článků s třemi za měsíc, i když někdy kvůli pracovnímu zatížení bylo obtížné tuto „normu“ splnit, např. v říjnu se objevily až v posledním týdnu, a tak jsem si alespoň jednou vyzkoušel to, co Čerf zvládá celé roky a TlusŤjoch se tomu blíží, nemluvě o tom, že některé blogerky (Otavínka, Jára D., VendyW, …) umějí články přidávat (téměř) denně.    

11 let s blogem je dlouhá doba, proto ještě několik slov k jeho historii. V první tabulce jsou počty článků v rubrikách, kde M = Miloš a Z = Zuzana (spoluautorka z let 2012-2013), tentokrát ale přidám ještě další s počty článků v jednotlivých letech.

Zpočátku jsem využíval fotografie z výletů a přibývaly tak hlavně články z cestování a turistiky, navíc ještě o mých oblíbených rockových skupinách, literární rubrika byla ale nedotčená a do výtvarné jsem se neodvažoval příliš přispívat z respektu k Zuzaně, která se tímto oborem zabývá profesionálně, kdežto pro mě je jen laickým zájmem. Když jsem však na blog zůstal sám, osmělil jsem se a dnes články o výtvarných umělcích převažují. Možná časem se rubrika společně s architekturou stane „kapesními“ dějinami umění. Nejobtížnější je přispívat do literární rubriky, nevím, jak stručně přiblížit dílo o stovkách stránek. Východiskem se staly divadelní hry, k nimž lze přidat i fotografie z představení, a povídky.    

Vděčným zdrojem příspěvků jsou zážitky z cest. V létě jsme navštívili přírodní div Adršpašské skály, popsaný v samostatném článku. Ubytováni jsme byli v Broumově, městě s významným klášterem s kopií části Ďáblovy kroniky, kterou Švédové uloupili během třicetileté války. 

Další zdejší zajímavostí je dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie. 

Kromě Adršpachu jsme si z Broumova zajeli ještě do Náchoda a polského města Kłodzko.

Na nám. T. G. Masaryka příchozí v žoviálním posedu vítá nejznámější náchodský rodák, spisovatel Josef Škvorecký (1924-2012).  

Na tomto náměstí se nacházejí také kostel sv. Vavřince, Nová radnice a kašna. 

Za Starou radnicí se na kopci vypíná náchodský zámek.  

Jeho historie sahá do r. 1250, kdy zde byl vybudován hrad, v letech 1554-1614 byl však přestavěn na renesanční zámek.

V koláži jsou náhledy do interiéru. 

V Jízdárně náchodského zámku byla zřízena Galerie výtvarného umění. Vedle českých malířů 19. a 20. století je pozoruhodná druhou největší sbírkou ruského malířství u nás. Bohužel letos byly výstavní prostory vyhrazeny nic neříkajícím malířům z Ukrajiny. Výjimkou byl obraz Křížové procesí v dubovém lese – Zjevená ikona ruského realistického malíře Ilji Repina, zapůjčený sem z Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Kłodzko (česky Kladsko) je polské okresní město s asi 26 tisíci obyvatel, kterému se pro množství středověkých památek říká Malá Praha. 

Nejvýznamnější historickou stavbou je barokní pevnost na Hradním vrchu z r. 1627.

Z pevnosti je pěkný výhled na město a vzdálené vrchy.

Druhá domácí dovolená směřovala do Beskyd. K nim máme nostalgický vztah, protože ty byly naší první posvatební cestou. Tentokrát nám nepřálo počasí, téměř pořád pršelo a déšť nás přivítal už v Novém Jičíně, kde jsme se cestou stavili na oběd.

Ale i tak jsme podnikli túru na Smrk, druhý nejvyšší vrch Beskyd.     

V Rožnově byla naším hlavním cílem Jurkovičova rozhledna, s dalšími stavbami zmíněná v článku věnovanému tomuto architektu. 

V městě je však zajímavých míst mnohem více, a to nejen známé Valašské muzeum v přírodě, ale i malebné náměstí, výstavní budovy a park se sochami.  

Počasí se vyjasnilo až v den odjezdu. Využili jsme to k návštěvě hradu Helfštýn. Hrad byl založen na počátku 14. století a patří k nejrozsáhlejším hradním komplexům v Evropě. 

Na nádvoří hradu se konají poutě a trhy, rytířské turnaje a od r. 1982 tradiční setkání uměleckých kovářů Hefaiston. A právě na něj jsme měli štěstí. 

Ze zahraničních cest bylo vrcholem 6 dnů v Paříži, protože jsme tam byli už počtvrté, mohli jsme navštívit i dříve opomenutá místa, např. Boulogneský les, a podívat se, jak postupuje rekonstrukce požárem poničené katedrály Notre Dame. 

Paříž je však na několik samostatných článků. Jen těch uměleckých galerií, navštívil jsem jich 6 a odnesl si spoustu fotografií a mohl tak některé dřívější články o malířích doplnit či nekvalitní fotografie nahradit lepšími a získat mnoho dalších do budoucích profilů malířů. Zde se omezím jen na pyramidu u Louvru.

Když jsem se probíral letošními články, docela mě překvapilo, kolik jich má vztah k Brnu: Ester Krumbachová (brněnská rodačka), Vila Tugendhat, Jurkovičova vila, výstava Pravěké šperky a Věstonická venuše, výstava s poklady Tutanchamonovy hrobky, Mejdan na písku Zdeňka Kaloče a Hádecká planinka, Pravidla bincárny od KKRD Boys v Divadle Husa na provázku, koncert Stinga ve Slavkově u Brna. 

A mohly tu být ještě další dva „brněnské“ články: Olympic – 60 let na hudební scéně (koncert v Brně 5.12. byl ale pro nemoc některého z členů skupiny zrušen a přesunut na 14.1., jenže tou dobou budeme v Budapešti); druhým bylo představení Vykouření v Divadle Husa na provázku (na téma pobouření katolické církve po pohostinském uvedení her Prokletí a Naše násilí a vaše násilí bosenskochorvatského režiséra Olivera Frljiče, kde např. Ježíš znásilňoval muslimku), když jsem si však nahrával vstupenky do mobilu, zjistil jsem, že představení bylo o týden dříve. Olympic už asi neuvidíme, koncerty v městech, kam jsme byli připraveni se vydat (Zlín, Hradec Králové, …), jsou vyprodány, divadelní představení se na programu snad ještě objeví.

Bude to tím, že jsem brněnským patriotem, vše, co si cením, je s ním spojeno. A k Paříži mám také velmi kladný vztah. Oboje pěkně spojil nápis Brno is new Paris na tričku mé kolegyně. 

A v Brně se daří i mé rodině, mladší syn letos úspěšně dokončil doktorské studium a s tituly Mgr. Ing. Ph.D. jejich počet u nás zaokrouhlil na 10. 

Snad i v příštím roce se najde důvod k radosti. A to přeji všem spřízněným duším.