Sandomierz a Krzyżtopór - malebné město a tajemný hrad

Při putování Pieninami mě zaujalo, že hrad Pieniny v 13. století nechala postavit Kinga Polská, manželka krakovského a sandoměřského knížete Boleslava V. Stydlivého. Sandoměř (Sandomierz) jsem totiž předtím krátce navštívil, leží v jihovýchodním Polsku ve Svatokřížském vojvodství (Województwo Świętokrzyskie) a při cestě do Lublinu k běloruským hranicím byla vhodným místem k oddechové zastávce.

Městu je také věnována podrobná stránka na anglické Wikipedii. Píše se zde, že "Sandoměř je jedním z nejstarších a historicky nejvýznamnějších měst Polska", její historie sahá do 12. století a podle kronikáře z tehdejší doby "Sandoměř se řadila společně s Krakovem (Kraków) a Vratislaví (Wrocław) mezi hlavní města Polska". Z dnešního pohledu to zní značně nadneseně, Krakov a Vratislav se považují za nejkrásnější polská města, obě jsou na seznamu UNESCO a jsou také nesrovnatelně větší, Krakov má 3/4 milionu obyvatel a Sandoměř pouhých 25 tisíc, hodí se však na ni příměr "malá, ale hezká".

Přitom ještě v 15. století patřila k největším městům Polska, úpadek přišel s obsazením města Švédy v 17. století, další pohromou byl velký požár, nějakou dobu po rozdělení Polska patřila Rakousku, podepsaly se na ní i napoleonské války, v 19. století ji zabralo Rusko a vše dovršila 1. světová válka. Po jejím skončení ale Sandoměř znovu připadla Polsku. Protože výstavba průmyslových podniků se jí vyhnula a historické budovy se podařilo obnovit, Sandoměř opět vykvetla do krásy.

Jednou z nejstarších památek je gotická Opatowská vstupní brána do města ze 14. století. Vpravo od ní stojí kostel sv. Ducha ze stejného období.

Z této doby pochází i gotická katedrála, která je označována jako "matka všech kostelů" v sandoměřské diecézi. Na jejím místě dříve stál románský kostel z 12. století, ale ten byl zcela zničen.

Stary Rynek, hlavní sandoměřské náměstí, je dost nezvyklý svým sklonem, malebnost fasád domů připomíná naši Telč.

Umístěním cihlové budovy radnice doprostřed náměstí se však víc podobá Poličce nebo Levoči. Hlavní část budovy byla rovněž postavena ve 14. století, ale mnohokrát byla přestavena a rozšířena a nakonec po celém obvodu římsy zakončena ozdobnou zídkou (atikou) v renesančním slohu.
Bílá věž byla přistavena v 17. století.
Před budovou stojí sloup se sochou Panny Marie, Ježíšovy matky.

Bílá budova vpravo od radnice je dům Olešnických, v němž se nachází vchod do podzemních chodeb pod náměstím, zpřístupněných pro turistické prohlídky. Původně byly postaveny bez jakýchkoliv podpěr a po propadech musely být zabezpečeny.

Ve městě je celá řada dalších sakrálních staveb. Nejstarší je kostel sv. Jakuba ze 13. století s pozdně románským portálem.

Vpravo od červeného kostela sv. Michala stojí bílá budova církevní školy (koleje) pro vzdělávání kandidátů kněžství v papežském semináři.

Ještě mnohem větší bílá budova na dalším snímku je jezuitská kolej (Collegium Gostomianum), která je jednou z nejstarších středních škol v Polsku, první část byla postavena r. 1602.

Na dalším dvojsnímku je klasicistní Biskupský palác z 19. století a v zelené budově sídlí Teologický ústav.

Kostel sv. Marie Magdaleny (někdy také považované za Ježíšovu manželku) dnes slouží jako sídlo Městského úřadu.
Věž se zvonicí je postavena v barokním slohu.

V Sandoměři je i zámek. Byl postaven také ve 14. století, ale z té doby se dochovalo jen západní křídlo, které se v 19. století využívalo jako vězení. Po rozsáhlé obnově v 2. polovině 20. století byl přeměněn na Regionální muzeum (Muzeum Okręgowego).

Na panoramatickém snímku vidíme katedrálu, církevní školu, zvonici a jezuitskou kolej, červená cihlová budova uprostřed s trojúhelníkovým štítem je gotický Długoszův dům z r. 1476, postavený diplomatem a historikem Janem Długoszem, autorem souhrnného díla dějin Polska. Dnes v domě sídlí Diecézní muzeum.

Asi hodinu jízdy před Sandoměří se nachází malá vesnice Ujazd a v ní stojí zřícenina monumentálního hradu Krzyżtopór ze 17. století. Název hradu symbolizuje křižácké výpravy (krzyż = kříž a topór = sekera). Nechal ho postavit podivínský sandoměřský hrabě Krzysztof Ossoliński. Po dokončení r. 1644 byl největším palácem v Evropě, překonal jej až zámek Versailles. Komplex zabírá 1,3 ha a délka obvodových stěn je 700 metrů.

Zálibou hraběte byla astronomie, a proto hrad navrhl podle kalendáře, měl 366 oken (jako dní v přestupném roce, v nepřestupném bylo jedno okno trvale zavřeno), 52 pokojů (počet týdnů roku) a 12 tanečních sálů (počet měsíců v roce). Strop jednoho sálu tvořilo akvárium s exotickými rybami a koňské stáje měly mramorová koryta a stěny s křišťálovými zrcadly. Hrabě se také věnoval astrologii a černé magii a pokoušel se zhotovit stroj času.

Stejně jako v případě Sandoměře za švédské invaze byl hrad částečně zničen a během války s Ruskem se z něj stala ruina. Plány polského ministerstva vnitra udělat z něj zotavovnu pro důstojníky vzaly za své po vyhlášení stanného práva v r. 1981 a později pro finanční náročnost byla rekonstrukce hradu odsunuta na neurčito. Upomínkou na starou slávu hradu je už jen baterie historických děl. Stal se však oblíbenou kulisou rytířských turnajů.

S hradem je spojena řada pověstí, podle jedné z nich vojáci Rudé armády, kteří zde r. 1944 hledali poklad, beze stopy zmizeli, možná na stroji času byli rychlostí světla přeneseni do hlubin vesmíru. Stejně dopadli i tajní agenti NKVD, kteří se "dezertéry" vydali hledat.