31. ledna 2020

Joža Uprka - malíř folklóru

Folklór v jakékoliv podobě jsem vždy ignoroval, na Strážnické slavnosti by mě nikdo nedostal, přerod Hany a Petra Ulrychových od bigbítu k (umělému) folklóru jsem považoval za zradu příznivců rocku, a i když nám doma v Uherském Hradišti visela na stěně reprodukce obrazu Pouť u sv. Antonínka Joži Uprky, o které jsem se tehdy naivně domníval, že jde o originál, k dílu s krojovaným seskupením lidu a jeho autorovi jsem zůstával netečný.

Originál zmíněného obrazu vlastní Moravská galerie v Brně, umělec jej namaloval v r. 1894 v rozměrech 92 x 151,5 cm a navázal tak na menší verzi z r. 1893 s rozměry 42 x 77, která je v majetku Muzea umění v Olomouci. Obě jsou na následujících snímcích.




Až s větším přehledem ve výtvarném umění, kdy jsem se snad trochu naučil vnímat i jiné než fotograficky přesné portréty či výjevy z řecké mytologie a biblických příběhů od starých mistrů, jsem i Uprku vzal na vědomí. A postupem doby naopak jsem velmi rád, když jeho obrazy vidím ve společnosti malířů, o jejichž kvalitách jsem dříve nepochyboval, a s pocitem pozdně probuzeného patriota si cením, že někdo z kraje, odkud pocházím, dosáhl takové proslulosti, že i slavný sochař Auguste Rodin v r. 1902 si ze své výstavy v Praze udělal výlet do Hroznové Lhoty na Uherskohradišťsku, kde Uprka žil, aby na vlastní oči si mohl prohlédnout jeho díla.

A kde jsem Uprkovy obrazy viděl? Přesně to neřeknu, protože dříve jsem jim nevěnoval pozornost, ale poprvé jsem je zaznamenal mobilem na výstavě Světlo v obraze: český impresionismus - Inspirace blízké i vzdálené v Jízdárně Pražského hradu v r. 2017, pak na stále ještě probíhající výstavě Brno - předměstí Vídně v Místodržitelském paláci v Brně a nejvíce na konci minulého roku v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti. O její vznik se zasloužil slovácký miliardář Zdeněk Zemek (vzdělaný člověk mnoha zájmů, JUDr. Ing.), který vedle své pestré podnikatelské činnosti vlastní také prvoligový fotbalový klub 1. FC Slovácko. Jejím základem jsou díla ze sbírek Nadace Moravské Slovácko, ale najdeme zde také zápůjčky nejvýznamnějších Uprkových děl z Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a dalších galerií v krajských městech a také od soukromých majitelů. Co mě na této okresní galerii zaujalo i dost překvapilo, že ke koupi byla o Uprkově díle tlustá kniha v tvrdých deskách a o něco tenčí v měkké vazbě, ale za to v anglickém vydání. Vybral jsem si druhou.

Joža Uprka žil v letech 1861-1940 a přestože podle námětů jeho obrazů bychom nejspíš čekali venkovského samouka, vzdělával se na Akademii výtvarných umění v Praze, poté 3 roky v Mnichově a v 90. letech 19. století nějakou dobu také žil v Paříži, kde měl možnost poznat díla slavných impresionistů, která jej částečně ovlivnila. Sám však měl úspěch i se svou původní tvorbou, výše zmíněný obraz Pouť u sv. Antonínka byl r. 1894 vystaven na pařížském Salonu francouzských umělců, Uprka za něj získal čestné uznání (mention honorable) a tam si ho také Rodin všiml.
Malíř se k tomuto tématu ještě později vrátil a z r. 1925 pochází Poslední velká pouť u sv. Antonínka (sbírka Nadace Moravské Slovácko). Má rozměry 95 x 186 cm.



Za jeden z jeho nejvýznamnějších obrazů se považuje také Jízda králů ve Vlčnově (1897, Moravská galerie v Brně).



Tato tradiční folklorní akce r. 2011 byla zařazena na seznam UNESCO mezi nehmotné položky světového dědictví. V odkazovaném článku je několik historických výkladů jízdy králů a její "scénář" v dnešním pojetí.

Podle dekorativnosti krojů asi nepřekvapí, že malíř je stylově řazen mezi umělce secese, stejně tak je ale považován za představitele plenérového realismu, protože většinu obrazů namaloval mimo ateliér v přírodě, a jak již bylo uvedeno, najdeme u něj i obrazy ve stylu impresionismu.

Kromě slavnostních krojů zachycuje i styl oblékání na Slovácku (široké sukně, šátky, tlusté kožichy), jak je vidět v obrazech Babí léto (1928, Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně), Pohřeb (1903, soukromá sbírka), Gazda v kožuchu (1915) a Květinářka (1929) z Galerie Joži Uprky v Uh. Hradišti.





A k venkovu patří také lidové muzicírování. Příkladem je Houslista (1910, ze sbírky pojišťovny Kooperativy) a Dudák (1908, Moravská galerie v Brně).



Řada námětů souvisí s Uprkovou vírou, vedle znázornění poutí např. Kristus na hoře Olivetské (1889, Římskokatolická farnost ve Strážnici), Dušičky (1897, Národní galerie v Praze), Klečící muž (1933, Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně).




Často zobrazuje prosté lidi při těžké práci, např. Štěrkař (1895, Národní galerie v Praze), Sklizeň dýní (nedatováno, Nadace Moravské Slovácko), Vláčení (1903, Nadace Moravské Slovácko).





Uprkovi se zřejmě velmi dobře dařilo, protože si mohl dovolit přestavět dům významným architektem Dušanem Jurkovičem a údajně i jeho obrazy se prodávaly v cenách odpovídajících venkovským stavením. A také dnes jsou vyhledávanou položkou aukcí a překračují milionové částky.

25 komentářů:

  1. Hezké ráno Miloši,
    neznala jsem - a MOC se mi líbí ty barvy! Hmmh, mít pár zbytečných milionů, pověsila bych si nějaký do svého zámečku.

    OdpovědětVymazat
  2. Pod první odstavec se mohu podepsat, nikdy to nebyl můj šálek kávy, ale už od malička jsem tento styl poslouchala, aniž bych chtěla. Kdo se narodil na Moravě, ví, že všechna narození i úmrtí se slavila, nikdy u toho nechyběla hudba.
    Autora neznám, ale s přibývajícím věkem mi to vše připomíná domov, vesnici, rodinu. Nostalgicky se mi vybaví barevné kroje uprostřed návsi, strýca, jak se rozčiluje, že ho tlačí vysoké boty.

    OdpovědětVymazat
  3. V té době byl ten starý folklór ještě živý a samozřejmě dnes se do jisté míry umělé udrzuhe (považuji to za správné a xazim si těch co to pestihi) ale už to není přirozená a samozřejmá část života v těch regionech... Jinak se přiznám že se zalíbení poslouchám Fleret (I SE Sulakovku)

    OdpovědětVymazat
  4. Uprka maloval obrázky a Británie už není v Unii!

    OdpovědětVymazat
  5. první co mi vytanulo na mysli, je televizní inscenace o životě tohoto malíře z dávných dob socíku, druhá, že nám něco doma viselo, ale co to bylo nevím, jen mi zůstalo v paměti, že babička návštěvám říkala že to je originál Úprka. Ovšem po smrti dědy, se zcela nepochopitelně všechno co domů přivezl či přinesl rozhodla rozprodat, takže zmizelo několik obrazů i zajímavých knih...

    OdpovědětVymazat
  6. Známé mi je to jméno i obrazy, ale tak pohromadě jsem je nikdy neviděla. Díky. Podle kroje se poznalo, jak bohatý je ten kraj, hlavně tedy při různých oslavách, kdy lidé ukazovali  kam patří. Samozřejmě k práci si ty kroje nebrali.

    OdpovědětVymazat
  7. Před folklórem jsem většinou prchal do samoty hor a i tam mě občas k mé nelibosti dostihl .

    OdpovědětVymazat
  8. Malíře znám a cením si jej, jeho díla jsem také obdivoval naživo. Zpočátku jsem taky byl k lidovým námětům odtažitý (pro náš kraj jsou malířští hrdinové Ilja Hartinger, Karel Hoffman, manželé Podešvovi etc.). Ale jak jsem stárnul, našel jsem v lidovém umění (celkově) krásu a pocit nostalgie. Uprka má charakteristický styl pro práci se štětcem a také pro vypracování tváří. Zaujal mě zmíněný pojem "plenérový realismus", není to poprvé, kdy jsem tohle slovní spojení uzřel, a mám potřebu říci, co si myslím již dlouho - jedná se o absolutně vyumělkovaný pojem, plenérový realismus se už jen ze své podstaty rovná impresionismu.Přínosný a pěkně zpracovaný článek, rád jsem na něj narazil a přečetl si jej.

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Ahoj Dorko, záleží na tom, jaký zámeček máš . K rokokovému by se asi hodil Boucher, Fragonard, Watteau, ale k secesnímu nebo ve stylu art deco by Uprka jistě pasoval :).[2]: Já jsem se narodil v UH, ale slováckým folklorem jsem byl naprosto netknutý. Dokonce jsem nad ním (asi snobsky) ohrnoval dost. S věkem se to však obrušuje a myslím, že čím víc toho člověk ví, tím je také k různorodosti tolerantnější.[3]: Díky za výborný odkaz, tam je celá galerie.

    OdpovědětVymazat
  10. [4]:[5]: Já mám Fleret mnohem raději bez Jarmily Šulákové. A nejvíc se mně líbí píseň Zafúkané.[6]: Tvoje schopnost vedle sebe položit vzdálené světy už dlouho obdivuji. Máš sklony k dadaismu .[7]: My jsme takto přišli o originál obrazu malíře Vysočiny Jambora, který mimo jiné také byl zastoupen na zmiňované pražské výstavě impresionistů.
    U Uprky je prý ale trochu problém v tom, že jeho obrazy byly také dost často padělány, a to komplikuje spolehlivé určení jeho autorství.

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Fotografií jeho obrazů mám mnohonásobně víc, ale nechtěl jsem článek zahltit, nakonec jsem ho dodělával až po půlnoci.
    Ale i při práci bylo jejich oblečení dost pestré.[9]: V tom jsme si podobní, u tebe je to ale ještě pochopitelnější, když většinu života trávíš v Praze.[10]: Díky za doplnění malířů.
    Myslím ale, že "plenérový realismus" se od impresionismu přece jen trochu liší (nepoužívá tečky a skvrny), jak to chápu, byl by to spíš ekvivalent malířů barbizonské školy, která impresionismu předcházela.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: ad 3) jenom aby to teď někdo nevykoupil, když´s ho tak zpropagoval.

    OdpovědětVymazat
  13. Jožka Uprka,Zdeňka Braunová, Čermák,bratři Mrštíkové, Chitusi,Roden,tak o těchto velikánech jsem četla,seznamovala se s jejich díly i životem v knihách ve svém mládí. Děkuji za připomenutí[2]: zdravím Moravaky, zvláště ty z jihu😁

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za nádhernou přehlídku obrazů Jožky Uprky. V letech 1878 - 1881 studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu a od roku 1881 byl na Akademii výtvarného umění v Praze. Měl také rád hudbu a pěkně hrál na flétnu.V lednu 2020 uplynulo 80. výročí od jeho smrti.

    OdpovědětVymazat
  15. "Štérkař" som kopíroval niekoľkokrát a niečo podobné s motívom tvrdej roboty viselo u nás dlho na stene, až to niekam zmizlo, asi to naši predali...
    Na púti u Antoníčka som bol asi šesťročný a mám neveselé spomienky, asi raz napíšem.
    Ja nerodák zo Slovácka, ale môj fotrík, som dosť tým fascinovaný.

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: Také jsem si říkal, zda to nevypadá jako PR článek pro Galerii Joži Uprky v UH :).[15]: Z těch co jmenuješ, neznám Rodena.
    Čermák? Otázkou je, kterého myslíš. Uprka na AVU studoval u Františka Čermáka, ale rozhodně známější je Jaroslav Čermák, např. obrazem Únos Černohorky.[16]: Však také Muzeum umění v Olomouci se může pochlubit jeho obrazy, ale zrovna ten druhý shora je zapůjčen do UH.[17]: Štěrkaři je také slavný obraz Gustava Courbeta, mám ho v jedné knize v barevné reprodukci, bohužel shořel při bombardování Drážďan.
    Musela to být otročina, zdá se, že větší kameny rozbíjeli kladívkem a dnes se jednoduše pomelou v nějakém mlýnu.

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: iz ta píseň o silnici do Prášil kde paní v zlatem kocare uviděla ceztare..

    OdpovědětVymazat
  18. [18]:[19]: cestáři náš...atd., krásna spomienka!

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za sdílení. Malíře jsem neznala. Líbí se mi, že zobrazuje prostý lid a jeho život, nepřikrášluje. To znamená, že ty obrazy mají duši a to mne na nich přitahuje.

    OdpovědětVymazat
  20. [18]:omlouvám se, patří sochař Rodin, malíř Jaroslav Čermák,hodne jsem o nich četla, samozřejmě Černohorky maloval.

    OdpovědětVymazat
  21. Ty hromadné obrázky jsem si původně spletla s nějakým bitevním polem...

    OdpovědětVymazat
  22. [19]:[20]: Tu neznám, v této hudbě jsem téměř nepoznamenaný.[21]: Já jsem ho znal odmala, ale právě jen proto, že jsme měli doma reprodukci jeho obrazu.[22]: Mě to zmátlo, protože všichni ostatní, které jsi jmenovala, jsou Češi, myslel jsem si, že mám mezery.
    (Jinak v tom mé komentáři [18]: ve spojení "Z těch co jmenuješ" před "co" měla být čárka.  [23]: A je tam hodně červené, byla to krvavá bitva, jako kdyby krajem táhl Napoleon .

    OdpovědětVymazat
  23. Musím se přiznat, že jsem toto jméno zřejmě nikdy ani nezaslechla a pokud ano, stejně bych si myslela, že jde o nějakou legraci, něco jako Jára Cimrman. Obrazy jsou to ale rozhodně zajímavé, namalovat něco tak podrobného a přesného je umění, ať už je na obraze cokoliv. Ale řeknu po pravdě, že i kdyby obrazy byly cenově dostupné i pro mě, ani bych o koupi neuvažovala. Ráda jsem se zase něco přiučila.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)