Toledo - historické centrum Španělska

Španělsko je proslulé historickými městy s monumentálními středověkými kamennými památkami – pevnostmi, hrady, katedrálami, kláštery, řada z nich se nachází v Andalusii na jihu země, např. Granada, Córdoba, Malaga, Sevilla, totéž ale platí i pro Toledo v centrální části Španělska. 

Město s asi 85 tisíci obyvatel má více než 2000letou historii, během níž se několikrát stalo kořistí různých říší, v 2. století jej dobyli Římané, v 5. Vizigóti, v 8. Maurové, v 11. století si jej podrobil kastilský král Alfons VI. a ustanovil hlavním městem, což vydrželo až do r. 1564, kdy král Filip II. dal přednost Madridu. Dějinné zvraty se podepsaly na jeho architektuře, najdeme zde křesťanské kostely, židovské synagogy i stavby v arabském slohu a od r. 1986 je město zapsáno na seznam UNESCO.    

Při našem pobytu v Madridu v únoru 2016 jsme si ho vybrali k výletu, protože z míst v dostupné vzdálenosti od španělské metropole se zdálo nejzajímavější. Toledo leží jen asi 70 km v jihozápadním směru od Madridu, frekvence vysokorychlostního spojení mezi městy je vysoká a za půl hodiny jsme měli být tam, na vlakové nádraží jsme proto nijak nespěchali. Byli jsme tam kolem 11. hodiny, jenže automat na výdej jízdenek byl mimo provoz a u přepážek byl hrozen lidí. Trvalo to značnou dobu, než jsme se dostali na řadu, a první volné lístky byly až 2 hodiny po našem příchodu. Odbavení před nástupem do vlaku bylo důkladné jak na letišti, protože při bombovém útoku na madridský vlak několik let předtím zahynulo téměř 200 lidí. 

Když jsme konečně do Toleda dorazili, bylo už skoro 2 odpoledne, což v zimním období je dost pozdě. 

Toledo se rozkládá na skalnatých kopcích (bylo to vidět i v El Grecově Pohledu na Toledo v předchozím článku o tomto malíři) a nádraží je pod nimi. U něj stály vyhlídkové autobusy, polepené obrázky místních památek, nechtěli jsme se však na ně dívat jen přes sklo, raději jsme si v informačním středisku koupili průvodce a mapu (v tehdejších typech mobilů jsme ji ještě neměli) a vydali se vzhůru pěšky.      

Kopce oddělují meandry řeky Tajo a řada mostů je kamenných. 

Římský most Alcántara (Puente de Alcántara) je zakončen dvěma odlišnými branami. 

Za stromy na pravé straně od mostu je skryt hrad San Servando, v 8. století původně založený jako benediktinský klášter, od 13. století templářský hrad a dnes využívaný jako hostel. 

Tuto stranu jsme ale blíže nezkoumali, protože nejzajímavější část města se rozkládá na útesu nad opačným břehem řeky.

Nejvýznamnější památkou v Toledu je pětilodní římsko-katolická gotická katedrála Panny Marie (Catedral Primada Santa María de Toledo/Primatial Cathedral of Saint Mary of Toledo), jejíž stavba byla zahájena r. 1226, dokončena byla však až v 16. století a mezitím dokonce byla přeměněna na mešitu. Na délku má 120 m, šířka je 59 m a výška 44,5 m, věž je vysoká 92 m. 

Vzhledem k rozměrům a době výstavby je poznamenána řadou architektonických slohů, a proto si jí také neoficiálně říká „Muzejní katedrála“.   

Nejzdobnější je Brána odpuštění (Puerta del Perdón/Portal of Forgiveness) z 15. století, podle katolické víry těm, kteří jí projdou, budou odpuštěny všechny hříchy. V reliéfu nad dveřmi je výjev Poslední večeře Páně. 

V následují koláži je Hodinová brána (Puerta del reloj/Portal of the Clock) z odstupu a z blízka, je ze všech bran nejstarší a pochází ze začátku 14. století. Nad hodinami je gotická roseta. 

Lví brána (Puerta de los Leones/Portal of the Lions) je z přelomu 15. a 16. století. Název má podle lvů na sloupech brány. Nad dveřmi pod obloukem je Panna Marie.

Věž katedrály je gotická, ale zahrnuje i dekorativní prvky maurského slohu s podkovovitými oblouky a drobnými ornamenty.

Interiér katedrály je vyzdoben freskami neapolského malíře Lucy Giordana a v sakristii je obrazová galerie s mnoha díly významných mistrů, např. El Greca (obraz Kristus svlékán z roucha), van Dycka a Goyi, kam jsme se však nedostali. 

Několik náhledů klenby, vitráží, reliéfů a varhan ale můžu ukázat. 

Strohé gotické klenby dotváří barokní výzdoba.

Vyřezávaný gotický oltář zhotovený mezi roky 1497 až 1504 je mimořádně zdobný, částečně je zlacený a dřevěné sochy jsou barevně zvýrazněny polychromií. Za hlavním oltářem se nachází oltář El Transparente od Narcisa Tomé ve španělském barokním stylu churrigueresco (churrigueresque), kterému se také pro přemíru ornamentálních prvků a soch říká „ultrabarokní“.

Katedrální klášter má křížovou chodbu s gotickou klenbou a bohatou výzdobou freskami a ornamenty, které v interiéru doplňují obrazy.

Z věže katedrály je vidět pevnost Alcázar. Původní muslimská stavba pochází z 10. století, mnohokrát však byla přestavována, nakonec do renesanční podoby se čtyřmi rohovými věžemi z 30. let 16. století. 

I její určení se mnohokrát změnilo, v 16. století zde sídlil královský dvůr, byla také věznicí, využívala ji vojenská akademie a dnes je vojenským muzeem.

Okolí pevnosti zdobí sochy a sošné reliéfy. Socha Vítězství vlevo je Památníkem obléhání Alcázaru (Siege of Alcázar Monument), události z prvních dnů španělské občanské války v r. 1936, kdy se zde tisícovka nacionalistů bránila přesile 8000 vojáků republikánské armády a nakonec po 70 dnech s pomocí posil generála Franca zvítězila. 

El Greco, který v Toledu strávil posledních 38 let života a vytvořil v něm většinu svých děl, má zde také muzeum (Museo del Greco/El Greco Museum). Vedle mnoha obrazů Krista a dalších světců je nejzajímavější Pohled na Toledo s plánem města. Ani s mapou jsme nebyli schopni muzeum najít, protože se začalo stmívat a nebylo na ni vidět, v křivolakých úzkých uličkách byla orientace velmi obtížná.

Jediný větší prostor tvoří náměstí Zocodover (Plaza de Zocodover), název pochází z arabského označení pro koňský trh, kdysi se tu konaly také popravy, rytířské turnaje a dlouho i ve Španělsku populární býčí zápasy. 

Zbývající čas jsme už trávili náhodným postupem a narazili tak na několik budov, které zmíním jen telegraficky.  

Kostel svatého Marka (Iglesia de San Marcos/Church of San Marcos) ze 17. století je zvenčí v maurském slohu (uvnitř je barokní) a nyní slouží i jako centrum umění, pořádají se zde výstavy a část prostor je vyhrazena pro městský archiv.  

Nenápadný kostel svatého Tomáše (Iglesia de Santo Tomé/Church of Saint Thomas), jehož věž vyčnívá v pravé části následujícího snímku, uchovává malířský skvost, El Grecův obraz Pohřeb hraběte z Orgazy. Bohužel jsme ho vynechali a zjistili to až doma.

Kostel svatého Ildefonsa (Iglesia de San Ildefonso/Church of San Ildefonso) v barokním slohu byl postaven na pozemcích jezuitského řádu na počest toledského arcibiskupa ze 7. století. Stavba byla zahájena v r. 1629 a dokončena až po 100 letech.

Augustiniánský konvent svaté Voršily/Uršuly (Convento de Santa Úrsula) je ze 16. století se zachovalými rysy maurské architektury.

Nakonec ještě několik „světských“ staveb – sídlo univerzity, její Fakulta právnická a sociálních věd (Facultad de Ciencias Juridicas y Sociales), divadlo a restaurace (nad ní je v úvodu zmíněný hrad San Servando).

Na jídle jsme se však stavili na náměstí a mezitím se úplně setmělo. 

A kde je teď most a cesta na nádraží? Jasné bylo jen to, že musíme jít dolů. Správný směr jsme objevili až po několika stresujících zacházkách, čas k odjezdu se krátil a hrozilo, že vlak nestihneme. Potřebovali jsme se dostat na hotel v Madridu pro kufry v rozumnou večerní dobu, abychom se do půlnoci stačili přepravit na letiště. Vzhledem k velmi časnému odletu další den jsme již neměli zajištěné ubytování a noc jsme jako již několikrát předtím v případě levných letenek museli přetrpět na letišti. Podařilo se to, tedy až na to, že choť jako obvykle prohlásila, že to bylo naposled, co se mnou někam jela, protože na to nemá nervy.