10. února 2023

Toledo - historické centrum Španělska

Španělsko je proslulé historickými městy s monumentálními středověkými kamennými památkami – pevnostmi, hrady, katedrálami, kláštery, řada z nich se nachází v Andalusii na jihu země, např. Granada, Córdoba, Malaga, Sevilla, totéž ale platí i pro Toledo v centrální části Španělska. 

Město s asi 85 tisíci obyvatel má více než 2000letou historii, během níž se několikrát stalo kořistí různých říší, v 2. století jej dobyli Římané, v 5. Vizigóti, v 8. Maurové, v 11. století si jej podrobil kastilský král Alfons VI. a ustanovil hlavním městem, což vydrželo až do r. 1564, kdy král Filip II. dal přednost Madridu. Dějinné zvraty se podepsaly na jeho architektuře, najdeme zde křesťanské kostely, židovské synagogy i stavby v arabském slohu a od r. 1986 je město zapsáno na seznam UNESCO.    

Při našem pobytu v Madridu v únoru 2016 jsme si ho vybrali k výletu, protože z míst v dostupné vzdálenosti od španělské metropole se zdálo nejzajímavější. Toledo leží jen asi 70 km v jihozápadním směru od Madridu, frekvence vysokorychlostního spojení mezi městy je vysoká a za půl hodiny jsme měli být tam, na vlakové nádraží jsme proto nijak nespěchali. Byli jsme tam kolem 11. hodiny, jenže automat na výdej jízdenek byl mimo provoz a u přepážek byl hrozen lidí. Trvalo to značnou dobu, než jsme se dostali na řadu, a první volné lístky byly až 2 hodiny po našem příchodu. Odbavení před nástupem do vlaku bylo důkladné jak na letišti, protože při bombovém útoku na madridský vlak několik let předtím zahynulo téměř 200 lidí. 



Když jsme konečně do Toleda dorazili, bylo už skoro 2 odpoledne, což v zimním období je dost pozdě. 

Toledo se rozkládá na skalnatých kopcích (bylo to vidět i v El Grecově Pohledu na Toledo v předchozím článku o tomto malíři) a nádraží je pod nimi. U něj stály vyhlídkové autobusy, polepené obrázky místních památek, nechtěli jsme se však na ně dívat jen přes sklo, raději jsme si v informačním středisku koupili průvodce a mapu (v tehdejších typech mobilů jsme ji ještě neměli) a vydali se vzhůru pěšky.      

Kopce oddělují meandry řeky Tajo a řada mostů je kamenných. 



Římský most Alcántara (Puente de Alcántara) je zakončen dvěma odlišnými branami. 





Za stromy na pravé straně od mostu je skryt hrad San Servando, v 8. století původně založený jako benediktinský klášter, od 13. století templářský hrad a dnes využívaný jako hostel. 



Tuto stranu jsme ale blíže nezkoumali, protože nejzajímavější část města se rozkládá na útesu nad opačným břehem řeky.

Nejvýznamnější památkou v Toledu je pětilodní římsko-katolická gotická katedrála Panny Marie (Catedral Primada Santa María de Toledo/Primatial Cathedral of Saint Mary of Toledo), jejíž stavba byla zahájena r. 1226, dokončena byla však až v 16. století a mezitím dokonce byla přeměněna na mešitu. Na délku má 120 m, šířka je 59 m a výška 44,5 m, věž je vysoká 92 m. 



Vzhledem k rozměrům a době výstavby je poznamenána řadou architektonických slohů, a proto si jí také neoficiálně říká „Muzejní katedrála“.   

Nejzdobnější je Brána odpuštění (Puerta del Perdón/Portal of Forgiveness) z 15. století, podle katolické víry těm, kteří jí projdou, budou odpuštěny všechny hříchy. V reliéfu nad dveřmi je výjev Poslední večeře Páně



V následují koláži je Hodinová brána (Puerta del reloj/Portal of the Clock) z odstupu a z blízka, je ze všech bran nejstarší a pochází ze začátku 14. století. Nad hodinami je gotická roseta. 



Lví brána (Puerta de los Leones/Portal of the Lions) je z přelomu 15. a 16. století. Název má podle lvů na sloupech brány. Nad dveřmi pod obloukem je Panna Marie.



Věž katedrály je gotická, ale zahrnuje i dekorativní prvky maurského slohu s podkovovitými oblouky a drobnými ornamenty.



Interiér katedrály je vyzdoben freskami neapolského malíře Lucy Giordana a v sakristii je obrazová galerie s mnoha díly významných mistrů, např. El Greca (obraz Kristus svlékán z roucha), van Dycka a Goyi, kam jsme se však nedostali. 

Několik náhledů klenby, vitráží, reliéfů a varhan ale můžu ukázat. 



Strohé gotické klenby dotváří barokní výzdoba.



Vyřezávaný gotický oltář zhotovený mezi roky 1497 až 1504 je mimořádně zdobný, částečně je zlacený a dřevěné sochy jsou barevně zvýrazněny polychromií. Za hlavním oltářem se nachází oltář El Transparente od Narcisa Tomé ve španělském barokním stylu churrigueresco (churrigueresque), kterému se také pro přemíru ornamentálních prvků a soch říká ultrabarokní“.


Katedrální klášter má křížovou chodbu s gotickou klenbou a bohatou výzdobou freskami a ornamenty, které v interiéru doplňují obrazy.






Z věže katedrály je vidět pevnost Alcázar. Původní muslimská stavba pochází z 10. století, mnohokrát však byla přestavována, nakonec do renesanční podoby se čtyřmi rohovými věžemi z 30. let 16. století. 



I její určení se mnohokrát změnilo, v 16. století zde sídlil královský dvůr, byla také věznicí, využívala ji vojenská akademie a dnes je vojenským muzeem.



Okolí pevnosti zdobí sochy a sošné reliéfy. Socha Vítězství vlevo je Památníkem obléhání Alcázaru (Siege of Alcázar Monument), události z prvních dnů španělské občanské války v r. 1936, kdy se zde tisícovka nacionalistů bránila přesile 8000 vojáků republikánské armády a nakonec po 70 dnech s pomocí posil generála Franca zvítězila. 



El Greco, který v Toledu strávil posledních 38 let života a vytvořil v něm většinu svých děl, má zde také muzeum (Museo del Greco/El Greco Museum). Vedle mnoha obrazů Krista a dalších světců je nejzajímavější Pohled na Toledo s plánem města. Ani s mapou jsme nebyli schopni muzeum najít, protože se začalo stmívat a nebylo na ni vidět, v křivolakých úzkých uličkách byla orientace velmi obtížná.


Jediný větší prostor tvoří náměstí Zocodover (Plaza de Zocodover), název pochází z arabského označení pro koňský trh, kdysi se tu konaly také popravy, rytířské turnaje a dlouho i ve Španělsku populární býčí zápasy. 



Zbývající čas jsme už trávili náhodným postupem a narazili tak na několik budov, které zmíním jen telegraficky.  

Kostel svatého Marka (Iglesia de San Marcos/Church of San Marcos) ze 17. století je zvenčí v maurském slohu (uvnitř je barokní) a nyní slouží i jako centrum umění, pořádají se zde výstavy a část prostor je vyhrazena pro městský archiv.  



Nenápadný kostel svatého Tomáše (Iglesia de Santo Tomé/Church of Saint Thomas), jehož věž vyčnívá v pravé části následujícího snímku, uchovává malířský skvost, El Grecův obraz Pohřeb hraběte z Orgazy. Bohužel jsme ho vynechali a zjistili to až doma.



Kostel svatého Ildefonsa (Iglesia de San Ildefonso/Church of San Ildefonso) v barokním slohu byl postaven na pozemcích jezuitského řádu na počest toledského arcibiskupa ze 7. století. Stavba byla zahájena v r. 1629 a dokončena až po 100 letech.



Augustiniánský konvent svaté Voršily/Uršuly (Convento de Santa Úrsula) je ze 16. století se zachovalými rysy maurské architektury.



Nakonec ještě několik „světských“ staveb – sídlo univerzity, její Fakulta právnická a sociálních věd (Facultad de Ciencias Juridicas y Sociales), divadlo a restaurace (nad ní je v úvodu zmíněný hrad San Servando).







Na jídle jsme se však stavili na náměstí a mezitím se úplně setmělo. 



A kde je teď most a cesta na nádraží? Jasné bylo jen to, že musíme jít dolů. Správný směr jsme objevili až po několika stresujících zacházkách, čas k odjezdu se krátil a hrozilo, že vlak nestihneme. Potřebovali jsme se dostat na hotel v Madridu pro kufry v rozumnou večerní dobu, abychom se do půlnoci stačili přepravit na letiště. Vzhledem k velmi časnému odletu další den jsme již neměli zajištěné ubytování a noc jsme jako již několikrát předtím v případě levných letenek museli přetrpět na letišti. Podařilo se to, tedy až na to, že choť jako obvykle prohlásila, že to bylo naposled, co se mnou někam jela, protože na to nemá nervy. 

24 komentářů:

  1. Opravdu impozantni architektura, brany i katedraly.....Ovsem, s tou dopravou dost casto to nekde skripe a nevychazi, coz v zahranici neni nic moc...Jinak kdyz si vemu, ze v Toledu se odehrava dej povidky Jama a kyvadlo....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poeovy hororové povídky mám moc rád a Jáma a kyvadlo je nejpůsobivější, i film Rogera Cormana je skvělý s tou mučící scénou, kdy inkvizitor kyvadlo spouští až k hrudi upoutaného vězně. Že se to odehrává v Toledu, už si nepamatuji, ale ten inkvizitor na obrazu El Greca (a mám ho v předchozím článku) opravdu budí děs.

      Vymazat
  2. Nádherná architektura, krásné fotografie... děkuji za inspiraci... ☺ Stres ohledně dopravy - ztráty a zpoždění,... také moc nemusím... ☺ Ale ono to nakonec vždycky nějak dopadne...☺ Krásný víkend přeji, Peťka ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zažili jsme takových situací víc než dost, mě (na rozdíl od manželky) docela baví v nových prostředích se na vlastní kůži se vším potýkat, a to i se všemi omyly a problémy, myslím, že po letech už máme dost zkušeností a dnes s chytrými mobily a internetem v nich je všechno mnohem jednodušší.

      Vymazat
  3. Moc zajímavý výlet, taky bych něco takového brala, jen zatím nemá cestovka nic moc nového a vícedenky podražily takovým způsobem, že se zas staly momentálně pro mne nedostupné. Před tím byly nedostupné časově, teď finančně....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na krátkodobé cesty se cestovka docela hodí, několikrát jsme takto byli ve Švýcarsku a Rakousku, kdy nás autobus zavezl, kam bylo potřeba, a my jsme tu přepravu mohli proklimbat. Protože jsou ale dost nepříjemná neustálá časová omezení s diktátem, kdy a kde se sejdeme, raději jedeme sami (většinou na 5-7 dnů) a odtamtud podnikneme nějaký výlet, někdy i víc. A k tomu se samozřejmě nejdřív rozhlížíme, aby ubytování a doprava byla za rozumnou cenu.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Já jsem totiž takový poloviční šotouš (blíže viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0otou%C5%A1

      Vymazat
    2. Připadá mně podobný Pendolinu.
      Šotouše jsem neznal, ale dovedu je pochopit, největší zážitek jsem měl z Maglevu v Šanghaji, který na krátkém úseku jel rychlostí 430 km/hod.

      Vymazat
  5. Miloši, nádherné fotky a k nim informace jako v profesionálním průvodci. 👍👍
    Děkuji za krásnou prohlídku Toleda, zažívám pocit, jako kdybych tam byla s vámi.
    Tvé ženě rozumím. Nemám ráda stres a jsem vždy raději všude o půlhodiny dříve, než o minutu později. 😃 Zatímco můj muž zůstává v klidu, na mně jsou mrákoty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ženy jsou pečlivější, znám to, když jdeme do divadla, já ještě klikám na notebooku a manželka mě neustále pobízí, abych se už připravoval. Ale fakt je, že když něco nejde úplně podle plánu (a ne naší vinou), jsem mnohem rozčilenější než ona :).

      Vymazat
  6. Nádherné fotografie z míst, kam se podívám jen díky Tvému blogu. Vše je moc hezky popsané. Syn byl dvakrát na měsíc pracovně v Galícii ve Vigu. To je zase trochu jiná architektura. ráda jsem se podívala na trochu jiná místa. Ty katedrály a vstupy jsou impozantní. Děkuji za zajímavou podívanou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vigo znám jsem podle názvu, myslím, že tam mají úspěšný fotbalový klub. Musela to být prima zkušenost, já jsem ve Španělsku byl souvisle nejdéle 14 dnů, a to v Barceloně. Akorát fotografií moc nemám, protože do tehdejšího kompaktu se jich vešlo málo.

      Vymazat
  7. Podobných úzkých uliček se u nás taky pár najde, naposledy jsem jednou šla v Českém Krumlově :).
    Krásná místa, díky za další báječný virtuální výlet! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhorší na těchto ulicích je, že vzhledem k minimálnímu značení jen na koncích a ani to není jisté, bez mapy v mobilu se tam snadno ztratíme. V Toledu asi před mnoha staletími podcenili, že by tam také někdy byla potřebná doprava.

      Vymazat
  8. Opět moc zajímavý článek, v klidu se vracím a ještě jednou pročítám.
    Docela nechápu, za jak krátkou chvíli jste toho tolik stihli a závěrečný adrenalin nezávidím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trochu se tomu také divím, protože v restauraci jsme strávili skoro hodinu. Na konci jsme měli velký problém najít cestu dolů, ve tmě jsme několikrát někam šli a ukázalo, že nikde žádná svažující se ulice ani schody dolů nejsou a obcházíme město po stejné vrstevnici. Také jsme kamsi sjeli eskavátorem, ale dole nebyly otevřené dveře, možná to byla nějaká státní instituce a zaměstnanci už měli po práci.
      Po těchto zkušenostech už bez mapy v mobilu nevytáhnu paty.

      Vymazat
  9. Krásné místo, na které by to určitě chtělo víc času. Dopravní stresy ovšem - pokud všechno nakonec dobře dopadne - jsou vděčnými vzpomínkami, což mohu potvrdit svými zážitky z Japonska :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím, že takové zážitky výlet "okoření" a jen tak se na ně nezapomene :).

      Vymazat
  10. Jako vždy nádherné fotky a doslov k nim. 😀

    OdpovědětVymazat
  11. Vždy když vidím tak krásnou architekturu v cizině, je mi smutno, že u nás v minulosti byly hrady bořeny, aby se nestaly ležením loupežníků a nebo cizích vojsk...

    OdpovědětVymazat
  12. Milý Miloši,
    a kde ty nervy tvá choť má, když je nemá? Že by v kýbli?? ;-) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doma je má pohromadě, ale v cizích krajích, kde jsem amatérským "průvodcem", ji někdy opouštějí, ale mohl bych jí poradit, aby si s sebou vzala kyblík :).

      Vymazat
    2. Kyblík každopádně vem! Jsi přeci muž činu, ne?? :-)

      Vymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)