19. února 2023

Oslo (3) - sochy ve veřejném prostoru, Ostrov muzeí

Náměstí, městské parky i volná prostranství na sídlištích zkrášlují fontány, (morové) sloupy, obelisky, sochy panovníků, literátů a svatých i abstraktní artefakty, a proto se staly jejich přirozenými dominantami a orientačními body, např. v Praze je určitě nejjednodušší domluvit si schůzku „u koně“. 

Rizikem je ovšem umístit sem sochu dobového politika, režim se změní a socha putuje do skladu (dejvický Koněv), v případě nadměrné velikosti musí být odpálena (Stalin na Letné), v Africe sochu svrženého či „překonaného“ politika pro jistotu roztlučou na prášek, aby z ní vyrazili i jejího ducha. V USA jsou v nebezpečí sochy prezidentů, kteří ve služebnictvu měli nějaké černochy/černošky či naopak je odmítali zaměstnat a stejně tak gaye a lesby, protože jistě měli rasistické smýšlení a byli homofoby, xenofoby a bůhví čím ještě. 

Nejživotnější jsou nepolitické sochy dějinami umění potvrzených mistrů, pokud tedy nemusejí být nahrazeny kopiemi (z povětrnostních příčin např. Michelangelův David ve Florencii a Radegast Albína Poláška v Beskydech, nebo kvůli krádeži originálů soch Adriana de Vries ve Valdštejnské zahradě v Praze švédskými vojsky během třicetileté války).  

V dřívějších článcích jsem již představil dva umělce, Henryho Moorea a Alexandra Caldera,  jejichž (většinou abstraktní) sochy jsou rozesety ve veřejných prostranstvích po celém světě, patří sem i díla Eily Hiltunenové v Helsinkách a Ivana Meštroviće ve Splitu, teď bych ale zůstal u města, které množstvím veřejných výtvarných děl zvlášť vyniká, a tím je norská metropole Oslo. V Oslu mají dokonce celý park s 212 sochami Gustava Vigelanda, ale ani s tím se zde nespokojili a sochy jsou takřka všude.     

Větší soustředění soch žen a dětí je před budovou Radnice (Rådhus/City Hall) při pohledu od moře i na ní. Jejich autorem je norský sochař Emil Lie (1897-1976).



Alespoň dvě ještě v bližším záběru.





V obdobném stylu je zde zastoupen i další norský sochař Per Hurum (1910–1989).





Z druhé (severní) strany radniční budovy je fontána se sochou labuti.



Dále na sever od radnice se rozkládá park Studenterlunden (Student's Grove). Několik soch je před budovou Národního divadla (Nationaltheatret/National Theatre), pod korunou stromu stojí Henrik Ibsen (1828-1906), nejvýznamnější norský spisovatel a dramatik světového významu.



A v trojici soch uprostřed je Ludvig Holberg (1684-1754), norsko-dánský dramatik, prozaik a osvícenský učenec.



Panovníky zastupuje král Švédska a Norska Karl Johan (Charles XIV John of Sweden, Charles III John of Norway, 1763-1844) na náměstí Slottsplassen (Palace Square) před Královským palácem (Royal Palace), autorem památníku je sochař Brynjulf Bergslien (1830-1898).



Kuriózní sochy se nacházejí před budovou Parlamentu a v její blízkosti (první je ve dvou náhledech). Nevím, jak se jmenují, ani kdo je jejich autorem, ale zdá se, že vyjadřují zoufalství, co tam ti politici vymýšlejí.  






Z Osla se lodí přibližně za 15 minut dostaneme na 5 km vzdálený Bygdøy (název znamená „neosídlený ostrov“), kde je několik muzeí, a proto se mu také říká Ostrov muzeí. Ve skutečnosti jde o poloostrov, kam vede zdlouhavější cesta autobusem kolem zálivu. Norsk Folkemuseum je skanzenem norského lidového umění, vyhledávanější jsou ale muzea, která souvisí s námořními objevy. Zmiňuji ho proto, že i zde najdeme sochy. 

Muzeum Fram (Frammuseet/Fram Museum) je zaměřeno na norské polární výpravy a je tu i originál polární lodi Fram, se kterou se Roald Amundsen vypravil na jižní polokouli, aby tam v r. 1911 jako první dosáhl jižního pólu.  




Vlevo od Muzea Fram je Norské námořní muzeum (Norsk Sjofartsmuseum/Norwegian Marine Museum) a u nich se nachází Památník námořníků obchodních lodí přepravujících zboží během 2. světové války






Další muzeum, Muzeum Kon-Tiki (Kon-Tiki Museet/Kon-Tiki Museum), uchovává vor stejného jména, postaveného z balsového dřeva bez hřebíků a šroubů, kterým norský cestovatel, antropolog, zoolog, archeolog a spisovatel Thor Heyerdahl v r. 1947 s pěti muži od břehů Peru doplul přes Tichý oceán až do Polynésie, aby dokázal, že naši předkové mohli i s jednoduchými prostředky osídlovat vzdálené země. 



Heyerdahl se dostal také na Velikonoční ostrov, proslulý obrovskými kamennými sochami moai, o nichž nebylo známo, jak je domorodci mohli vztyčit. A replika sochy z Velikonočního ostrova stojí před Muzeem Kon-Tiki. 



Nevšiml jsem si v něm však žádné zmínky o našem inženýru Pavlu Pavlovi, který dokázal, že to jde i pomocí lan a pák a Heyerdahlovi to na jedné společné výpravě předvedl. 

27 komentářů:

  1. Sousoší Kon-tiky mne potěšilo. Jako kluk jsem knížku o této plavbě plavbě přečetl na jeden zatáhl. A pak i knížku o voru RA (jeho jméno se dostalo i do křížovek).
    Před naším parlamentem by měla stát socha šaška počmáraného...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obě tyhle knihy jsem milovala a četla mnohokrát. Jen doufám, že jsou mezi knihami po rodičích které jsem vylifrovala při vyklízení bytu na chatě....

      Vymazat
    2. Z křížovek si název voru také pamatuji, ale knihy jsem bohužel nečetl, šašek by se tam dobře vyjímal :).
      Tyto starší tisky se asi v elektronické formě najít nedají.

      Vymazat
  2. Čekám kdy se začnou feministky a další "istky" bouřit proti nahým sochám žen....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do světa umění se ještě nepouštějí a přitom tolik podnětů tam je, třeba zmapovat, kdy jaký malíř/sochař/fotograf obtěžoval či voyerstvím ponižoval své modelky :).

      Vymazat
  3. Zajimave, kdysi jsme byli v pihori Rondane a na zpatecni cestesi vyhradili den na navstevu Osla, tsk jsrm.si to pripomnel..Take se projeli poOslofjordu, dost netypickem, je to vlastne jen zaliv...Zaujali mne take budovatelske motivy...na rozdil od komunistu tam vlsfli socialiste, takze obrazy a vyzdoba treba radnice jsou do jiste miry podobne, ale mene "pilopaticke"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta radnice opravdu jako kdyby vypadla z katalogu socialistického realismu, na fotce mám i nástěnnou malbu a ta připomíná díla Karla Svolinského, nakonec jsem ji nepoužil, protože zde jde o sochy a navíc byla částečně překryta kuželem světla.

      Vymazat
  4. Kdysi jazykoví hrátkaři dávali k lepšímu, že město uprostřed Československa je Oslo :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám si na jedny slovní slovní hrátky z České sody, kde Čtvrtníček přinesl zprávu o zadržení moderátora počasí Zákopčaníka, který uvedl, že nejtepleji je v O/oslu.

      Vymazat
  5. Je to už v současné době moderní, odstraňovat všechny sochy těch, kteří byly dříve oslavováni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bojovat se sochami je obzvlášť "hrdinský" čin a někomu to pomůže se pěkně zviditelnit a k tomu pak získat dobře placenou funkci, např. Kolář z Dejvic je dnes poslancem.

      Vymazat
  6. Moc krásné fotografie. Líbí se mi sochy i sousoší. Děkuji za nádherný náhled do tohoto krásného města i na pobřeží. Překvapila mě budova s rovnou střechou, kterou bych na severu neočekávala. Ráda se na fotografie z těchto míst vždy podívám a přečtu si i popisy za které moc děkuji. Přeji Krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že je to hodně netypická budova a do chladnějšího počasí i nepraktická, když přijde sněhová kalamita. Ta muzea jsou v tomto ohledu v bezpečí.

      Vymazat
  7. Miloši, moc děkuji za krásnou exkurzi. Pokochala jsem se tou nádherou a početla si spoustu zajímavých informací.👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem velmi rád, že sis takový dojem odnesla :).

      Vymazat
  8. Opět velmi zajímavé. Určitě lepší než mnohé "naše" rádoby moderní sochy. Díky za krásné fotky i popisy.♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se mně líbí, že sochy jsou většinou "klasické" a ty u Parlamentu zase vtipné.

      Vymazat
  9. Sochy zoufalství z politiků - to se dost povedlo :-)

    Mi se líbí ta "schodištní" fontána (u sochy s labutí). Docela fajn, evokuje mi to jezy na řece.

    Jinak opět moc zajímavé počtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že ty sochy u Parlamentu byly prvotní motivaci k článku. "Schodišťová" fontána je pěkný příměr :).

      Vymazat
  10. Sochy před parlamentem nemají chybu :D.
    Díky za další báječný virtuální výlet :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Původně jsem tyto sochy chtěl vložit do letní sbírky kuriozit, ale nakonec se mně zdálo lepší je představit z jednoho místa v kontrastu k těm klasickým.

      Vymazat
  11. Tak tyhle sochy s sousoší se mi moc líbí. Ale sochy před budovou parlamentu se mi nelíbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se líbí obojí, ty druhé jsou úsměvné v kontextu k Parlamentu.

      Vymazat
  12. Děkuji za připomenutí Vigelanda, úplně jsem na něj zapomněla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trochu lituji, že jsem Vigelandových soch vyfotografoval tak málo, z 212 snad jen 10, mohl ten článek jemu věnovaný být mnohem obsažnější.

      Vymazat
  13. Moc pěkné záběry. Norsko je krásná země s bohatou tradicí a architekturou. Jen norskému myšlení bych chtěla přijít na kloub. Nějak norským filmům plně nerozumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. TV nesleduji, tak jen povšechně vím, že severské filmy jsou pro nás těžko stravitelné svou temnou atmosférou. Asi na to bude mít vliv dost nepříjemné počasí, které tam panuje, např. v Bergenu proprší 300 dnů v roce. Příroda je ale nádherná a řada architektonických děl je také pozoruhodná, jen z těch měst, kde jsem byl (Oslo, Trondheim, Molde, Alesund, Kristiansund, Roros), se mně zdá, že nemá specifický jednotný styl.

      Vymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)