Albrecht Altdorfer - renesance v Podunajské malířské škole

Albrecht Altdorfer (1480-1538) se společně s Hansem Holbeinem mladším (1498-1543) od dalších německých renesančních malířů Albrechta Dürera (1471-1528), Lucase Cranacha staršího (1472-1553) a Matthiase Grünewalda (1470-1528) odlišuje. Holbein maloval především portréty a námětem mnoha Altdorferových děl sice podobně jako u tří zmíněných mistrů jsou biblické příběhy, ty však již netvořil pod vlivem dogmatických schémat, ale zpravidla je zasazoval do romantické přírody, která v jeho pojetí není jen nedůležitým pozadím obrazů a často jim dodává stěžejní výraz a náladu. Až na několik poznávacích cest celý život strávil v Řezně (v Regensburgu) a je považován za nejvýznamnějšího představitele Podunajské malířské školy.  

Kromě malování se věnoval i architektuře a v Řezně také zastával (dnešním označením) funkci hlavního městského architekta. I když není úplně jasné, co sám postavil, přisuzuje se mu kostel a městské hradby v rodném městě. 

U dvou nejstarších zde prezentovaných obrazů – Panna Marie s dítětem a Ukřižování, oba z let 1516-1518 a ze Szépművészeti Múzeum v Budapešti – příroda ještě znázorněna není. 

(V následujících třech obrazech se bohužel odráží modré pozadí z okna.)

Obrazy Ukřižování a Ukládání do hrobu (oba 1518, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) pocházejí z oltáře Opatství sv. Floriana v Horním Rakousku a mají podobnou kompozici v pohledu z tmy, kamenné jeskyni se skupinou postav a krajinou. V dramatickém Ukřižování z Krista vyzařuje planoucí světlo a v druhém obraze, který představoval zrcadlově umístěné křídlo oltáře, je krajina již výraznější než samotná scéna ukládání Krista do hrobu.  

Noční scenérii obrazu Narození Krista (Svatá noc) (1520-1525, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) ozařují tajuplné zdroje světla a Svatou rodinu doprovázejí muzicírující andělé.

V Narození Panny Marie (1520, Alte Pinakothek, Mnichov) prostor se sloupovím vyplňuje velký kruh s anděly. Klenuté apsidy ve tvaru mušle jsou typické pro tehdejší architekturu a Altdorfer zde uplatnil své znalosti z tohoto oboru.  

Na obraze Kristus se loučí se svou matkou (1520, National Gallery, Londýn) se žehnající Kristus snaží uklidnit omdlévající Pannu Marii a truchlící ženy. Po jeho pravici stojí apoštolové sv. Petr a sv. Jan. Suché větve uschlého stromu vlevo symbolizující utrpení Páně.

V dalším Ukřižování (1527), Kunstmuseum, Basilej) jsou dva zdroje světla – jeden v pohřební jeskyni se sarkofágem a druhý nahoře za Kristem. Jeskyně podle některých výkladů je alegorií Platónovy jeskyně, vidíme v ní odraz reálného světa. Dolní část znázorňuje padlého strážného, Kristus zde působí spíše jako triumfující postava po svém vzkříšení. 

Trojici obrazů Narození Páně (1513), Odchod apoštolů do Země zaslíbené (1523) a Kristus na kříži mezi zločinci (1526) jsem v Gemäldegalerie v Berlíně vyfotografoval dohromady, výřezy měly však malé rozlišení, proto jsou složeny do koláže (bez mezery mezi nimi).

Zuzana v lázni a dva starci (1526, Alte Pinakothek, Mnichov) je odkazem na starozákonní příběh o ctnostné a manželu věrné Zuzaně, kterou v lázni šmírovali dva staří chlípníci a když jejich sexuální návrhy odmítla, ze msty ji obvinili z cizoložství. Díky proroku Danielovi byli však usvědčeni ze lži (v jejich líčení, kde mělo dojít k cizoložství, byly rozpory). Dominantní částí obrazu je pohádkový palác židovského krále Joachima. Zuzana na rozdíl od jiných obrazů (např. Tintorettova) není zobrazena nahá, v popředí obrazu ji obklopují služebné, jedna jí češe vlasy a další myje nohy, starci jsou skryti v křoví vlevo. Příběh končí ukamenováním starců v pravé části obrazu, které sledují lidé na terase a v oknech paláce.  

Lot a jeho dcery (1537, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) také patří mezi biblické příběhy. V pozadí hoří Sodoma a Lot se svými dvěma dcerami byli jediní, kteří zkázu přežili. Ze strachu o život Lot s dcerami hledá bezpečí v jeskyni. Dcery pochopily, že žádné muže tak nenajdou, otce opily a podařilo se jim s ním otěhotnět. Obě měly syny, kteří se pak stali praotci národů Moabitů a Amonitů.

Nejpůsobivějším Altdorferovým obrazem je Alexandrova bitva (1529, Alte Pinakothek, Mnichov), namalovaný pro bavorského vévodu Viléma IV. a jeho manželku. Znázorňuje Alexandra Velikého (356-323 př. n. l.) ve vítězné bitvě u Issu r. 333 př. n. l. s perským králem Dareiem III. Scénu se stovkami vojáků rámuje panorama podunajské krajiny a dramatičnost jí dodávají i blesky na obloze.