30. listopadu 2023

Albrecht Altdorfer - renesance v Podunajské malířské škole

Albrecht Altdorfer (1480-1538) se společně s Hansem Holbeinem mladším (1498-1543) od dalších německých renesančních malířů Albrechta Dürera (1471-1528), Lucase Cranacha staršího (1472-1553) a Matthiase Grünewalda (1470-1528) odlišuje. Holbein maloval především portréty a námětem mnoha Altdorferových děl sice podobně jako u tří zmíněných mistrů jsou biblické příběhy, ty však již netvořil pod vlivem dogmatických schémat, ale zpravidla je zasazoval do romantické přírody, která v jeho pojetí není jen nedůležitým pozadím obrazů a často jim dodává stěžejní výraz a náladu. Až na několik poznávacích cest celý život strávil v Řezně (v Regensburgu) a je považován za nejvýznamnějšího představitele Podunajské malířské školy.  

Kromě malování se věnoval i architektuře a v Řezně také zastával (dnešním označením) funkci hlavního městského architekta. I když není úplně jasné, co sám postavil, přisuzuje se mu kostel a městské hradby v rodném městě. 

U dvou nejstarších zde prezentovaných obrazů – Panna Marie s dítětem a Ukřižování, oba z let 1516-1518 a ze Szépművészeti Múzeum v Budapešti – příroda ještě znázorněna není. 




(V následujících třech obrazech se bohužel odráží modré pozadí z okna.)

Obrazy Ukřižování a Ukládání do hrobu (oba 1518, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) pocházejí z oltáře Opatství sv. Floriana v Horním Rakousku a mají podobnou kompozici v pohledu z tmy, kamenné jeskyni se skupinou postav a krajinou. V dramatickém Ukřižování z Krista vyzařuje planoucí světlo a v druhém obraze, který představoval zrcadlově umístěné křídlo oltáře, je krajina již výraznější než samotná scéna ukládání Krista do hrobu.  





Noční scenérii obrazu Narození Krista (Svatá noc) (1520-1525, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) ozařují tajuplné zdroje světla a Svatou rodinu doprovázejí muzicírující andělé.



V Narození Panny Marie (1520, Alte Pinakothek, Mnichov) prostor se sloupovím vyplňuje velký kruh s anděly. Klenuté apsidy ve tvaru mušle jsou typické pro tehdejší architekturu a Altdorfer zde uplatnil své znalosti z tohoto oboru.  


Na obraze Kristus se loučí se svou matkou (1520, National Gallery, Londýn) se žehnající Kristus snaží uklidnit omdlévající Pannu Marii a truchlící ženy. Po jeho pravici stojí apoštolové sv. Petr a sv. Jan. Suché větve uschlého stromu vlevo symbolizující utrpení Páně.



V dalším Ukřižování (1527), Kunstmuseum, Basilej) jsou dva zdroje světla – jeden v pohřební jeskyni se sarkofágem a druhý nahoře za Kristem. Jeskyně podle některých výkladů je alegorií Platónovy jeskyně, vidíme v ní odraz reálného světa. Dolní část znázorňuje padlého strážného, Kristus zde působí spíše jako triumfující postava po svém vzkříšení. 



Trojici obrazů Narození Páně (1513), Odchod apoštolů do Země zaslíbené (1523) a Kristus na kříži mezi zločinci (1526) jsem v Gemäldegalerie v Berlíně vyfotografoval dohromady, výřezy měly však malé rozlišení, proto jsou složeny do koláže (bez mezery mezi nimi).



Zuzana v lázni a dva starci (1526, Alte Pinakothek, Mnichov) je odkazem na starozákonní příběh o ctnostné a manželu věrné Zuzaně, kterou v lázni šmírovali dva staří chlípníci a když jejich sexuální návrhy odmítla, ze msty ji obvinili z cizoložství. Díky proroku Danielovi byli však usvědčeni ze lži (v jejich líčení, kde mělo dojít k cizoložství, byly rozpory). Dominantní částí obrazu je pohádkový palác židovského krále Joachima. Zuzana na rozdíl od jiných obrazů (např. Tintorettova) není zobrazena nahá, v popředí obrazu ji obklopují služebné, jedna jí češe vlasy a další myje nohy, starci jsou skryti v křoví vlevo. Příběh končí ukamenováním starců v pravé části obrazu, které sledují lidé na terase a v oknech paláce.  



Lot a jeho dcery (1537, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) také patří mezi biblické příběhy. V pozadí hoří Sodoma a Lot se svými dvěma dcerami byli jediní, kteří zkázu přežili. Ze strachu o život Lot s dcerami hledá bezpečí v jeskyni. Dcery pochopily, že žádné muže tak nenajdou, otce opily a podařilo se jim s ním otěhotnět. Obě měly syny, kteří se pak stali praotci národů Moabitů a Amonitů.



Nejpůsobivějším Altdorferovým obrazem je Alexandrova bitva (1529, Alte Pinakothek, Mnichov), namalovaný pro bavorského vévodu Viléma IV. a jeho manželku. Znázorňuje Alexandra Velikého (356-323 př. n. l.) ve vítězné bitvě u Issu r. 333 př. n. l. s perským králem Dareiem III. Scénu se stovkami vojáků rámuje panorama podunajské krajiny a dramatičnost jí dodávají i blesky na obloze.    




13 komentářů:

  1. Nemajíc vzdělání v oblasti výtvarného umění, nezbývá mi, než jen tlumočit své dojmy z obrazů :-)
    Malířů z období renesance (a ještě víc z období gotiky) je mi nějak líto. Řemeslo zvládli, ale témata, která mohli ztvárňovat, byla tak pořád nějak cenzurovaná. Mytologie, náboženství, bitvy. Výjimečně portrét nebo kousek přírody. Velmi je přitahovalo kreslit akty nebo aspoň polonahé osoby, ale vždycky pro to musel být nějaký seriózní důvod.

    Poznámka k Alexandrově bitvě: Já tam žádné blesky nevidím. Vlevo je dobře vidět dorůstající srpek měsíce, vpravo zapadající slunce. (Tahle kombinace je normální. Kolem své první čtvrti měsíc vychází už po poledni a můžeme ho vidět celé odpoledne). Za takovéto meteorologické situace je současná bouřka vyloučena.

    Víc, než Alexandrova bitva, mne zaujal obraz "Lot a jeho dcery".
    Přiznám se, že jsem dodnes nevěděla, že se Lot dopustil incestu! Znala jsem jen báji, že se jeho ženě stalo osudným ohlédnutí se při útěku ze Sodomy. Z příběhu jsem poněkud u vytržení. Místy budu citovat z Wikipedie (věty v uvozovkách): “V době blížícího se zničení Sodomy Lota navštívili dva andělé a Lot jim projevil pohostinnost. Muži ze Sodomy však obklopili dům a požadovali, aby návštěvníci byli vyvedeni ven a oni s nimi mohli mít nemravný styk. Lot se snažil své hosty chránit do té míry, že srocenému davu dokonce nabídl své dvě panenské dcery.”
    Už tady je vidět, že Lot neměl ke svým dcerám žádný přirozeně ochranitelský vztah. “Andělé pak Lotovi oznámili, že je Hospodin poslal, aby město zničili. Podle pokynů Lot varoval své zetě, ti však varování nevěnovali pozornost.” Pokud Lot neměl už žádné jiné provdané dcery, je na této informaci jakž takž pozitivní fakt, že Lot své dcery aspoň nepřipravil o nevinnost. Byly už vdané, manželé byli zřejmě poněkud mdlého rozumu a ony se rozhodly pro incest dobrovolně. Půvabný je detail na obrazu, kde sklenku vína třímá v ruce dcera, nikoli otec, a to v situaci, když již vína jaksi není potřeba :-) Druhá z dcer je na obraz velmi upozaděna, ale je zřejmé, že ta je již v požehnaném stavu.
    “Lotovy dcery nechtěly zůstat nezabezpečené a tak svého otce opily a následně s ním měly dva syny. Syn, kterého měl se starší dcerou, se jmenoval Moab a stal se praotcem národa Moabitů. S mladší dcerou měl syna, jenž se jmenoval Ben-Ami, který byl předkem Amonitů”.
    Takže - jak se Lotovy dcery jmenovaly, to se nedochovalo, ale jak se jmenovali jejich synové, kteří byli současně jejich bratry, to víme. Bylo by zajímavé rozvinout úvahy o příbuzenských poměrech v rodině Lota. Např. oba synové Lotových dcer nejen, že mohli Lota oslovovat tatínku i dědečku, ale byli si navzájem bratry i bratranci, ale také strýci i synovci :-)
    Miloši, tím končím a omlouvám se. V žádném případě jsem ti nechtěla tímto komentářem znehodnotit pečlivě sestavený a přínosný článek. Jen dokázat, že jsem článek četla pozorně a že byl pro mne tak inspirativní, až jsem si k některým faktům začala iniciativně vyhledávat další informace :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je spíše článek než komentář, Axino :). Děkuji za něj.

      Z renesančních umělců mám nejradši Benátčany, ti (na rozdíl od Leonarda, Raffaela, ...) se biblickým tématům téměř nevěnovali a místo nich dávali přednost řecké mytologii, která je mnohem "zábavnější". Zatím jsem uvedl jen Giorgioneho, určitě časem přidám Tiziana, Tintoretta a Veroneseho.

      O blescích jsem si přečetl v jednom zdroji, fakt ale je, že klikatá čára na obloze vidět není.

      Já naopak jsem Lota měl s incestem spojeného vždy, původně jsem si ale myslel, že aktivita vzešla od něj a dcery zneužíval.

      Vymazat
  2. Děkuji za popis obrazů. Tak jsi mně laikovi umožnil trochu obrazy pochopit. Příběh Lota je zajímavý a bitva je tak detailní, že mě až fascinuje.Tolik postav a koní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zjistit význam obrazů je často hodně složité a je třeba hledat v zahraničních zdrojích. U Alexandrovy bitvy je zajímavé, že obraz přes množství postav není nadměrně velký a má rozměry "jen" 158 × 120 cm.

      Vymazat
  3. Narazila jsem náhodou na tento bohatý a informacemi nabitý blog, děkuji! Obdivuhodné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, doufám, že se budeme "vídat" i v budoucnu :).

      Vymazat
  4. Mne fascinuje to "Ukřižování", má to hloubku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Které Ukřižování? V článku jsou 3.

      Vymazat
    2. Mně se nejvíce líbí poslední tři obrazy a z těch věnovaných ukřižování pak naturalistické ukřižování Krista společně se zločinci po obou stranách. Bohužel je jen v koláži, protože fotka byla nekvalitní, tehdy jsem fotil průměrným kompaktem, který se do interiéru vůbec nehodil, dnes mám kvalitní mobil, a to je úplně něco jiného. Ale do Berlína se snad ještě dostanu a pak fotografie vyměním (podobně jako u mnoha dřívějších článků, např. u obrazů Leonarda z Paříže, Londýna a Mnichova).

      Vymazat
    3. Já oceňuji, jak malíř zachytil podobnost rysů mezi příbuznými. Na prvním obraze dítě svoji matku nezapře - oči, ústa, brada. Na předposledním obraze - nos, ústa, uši. Lot má navíc velmi uvěřitelný výraz: Směs pozornosti, otcovské hrdosti i touhy.

      Vymazat
  5. Ta priroda je vyvedena na obrazech skitecne skvostne...I ty prvni dva obrazy bez prirodniho pozadi jsou pekne...Dnes by nam tecj starcu bylo skoro lito, ponekud kruty trest za smirovani..

    OdpovědětVymazat
  6. Ukamenování za falešné obvinění? Hmmm, jak říkával Werich v jedné z legendárních předscén: To by bylo bytů volnejch! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé. Děkuji za připomínku Altdorfer mi vypadl úplně z hlavy.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Luzern a hora Titlis

Luzern (v češtině uváděný ve fonetické podobě Lucer n německého názvu) leží v centrální části Švýcarka a žije v něm přibližně 80 tisíc obyv...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)