31. března 2024

Durrës - albánské přímořské letovisko

Albánie je v našich očích podceňovaná jako zaostalá země s jedním z nejtužších totalitních režimů, to však už dávno neplatí. Nemůžu říct, že ji znám, při jednom z dvou týdenních pobytů v Černé Hoře jsme si tam zajeli na jediný den a hlavním cílem bylo hlavní město Tirana, které jsem už trochu přiblížil v dřívějším článku Tirana - rozvíjející se metropole Albánie včetně samotné země, ale co je zde z četných  poutačů významných světových firem nápadné, že zahraniční investice sem zřejmě proudí ve výrazné míře, mnohem více než právě v Černé Hoře, která žije hlavně z přírodních krás a turistického ruchu, bohužel však omezeného téměř jen na letní sezónu. Jak se nevyplácí Albánce podceňovat, se přesvědčili i naši fotbalisté, když v rámci poslední kvalifikace na evropský šampionát zde místo předpokládaného snadného vítězství prohráli 3:0. A albánská muslimská menšina v Srbsku si dokonce dokázala vydobýt samostatný stát Kosovo, který kupodivu byl většinou států uznán, i když třeba Katalánci si o tom mohou nechat jen zdát a Rusům se nepřizná ani nárok na Krym, který byl ruský a k Ukrajině byl připojen jen právně pochybným „darem“ někdejšího generálního tajemníka Nikity Chruščova.

Ale nechme politiku a podívejme se do města Durrës (v češtině označovaného podle bulharského názvu Drač), s přibližně 115 tisíci obyvatel v Albánii po Tiraně druhého největšího, kde jsme se cestou do Tirany zastavili. V letech 1914-1920 bylo albánským hlavním městem a jeho výhodou proti vnitrozemní Tiraně je, že leží na břehu Jaderského moře a jako významný námořní přístav přispívá k jeho kosmopolitnímu charakteru. 

Durrës má dlouhou historii, založen byl Řeky v 7. století před naším letopočtem, podrobili si ho Římané, byl i součástí bulharské a byzantské říše, vládli mu Italové, konkrétně z Neapole a Benátek, v počátku 20. století patřil pod Osmanskou říši a během 1. světové války jej načas ovládlo i Rakousko-Uhersko a po ní fašistická Itálie, součástí Albánie se definitivně stal až po 2. sv. válce. Časté změny vládců se samozřejmě projevily i na architektuře města.  

Antické válečníky připomínají sochy na pobřeží.





Socha partyzána se odkazuje již k 20. století.



Torzo historických zdí a římského amfiteátru ukazuje následující snímek. Amfiteátr měl elipsovitý půdorys s poloosami 132 a 113 m.



Dochovala se (či byla rekonstruována) i historická městská brána.



Oválná věž z 15. století je připomínkou nadvlády Benátčanů (Venetian Tower). Místo střílen se našlo nové využití, slunečníky prozrazují, že na jejím vrchu se nachází vyhlídková restaurace.  



Velká mešita (Great Mosque of Durrës) je poněkud překvapivě novodobou stavbou, pochází z 30. let 20. století.






A ještě novější je pravoslavný Kostel sv. Pavla a sv. Astia (orthodox Church of Saint Paul and Saint Astius) z 90. let. Astius byl biskupem Durrësu v období císaře Trajana (98-117). 






Budova místní vysoké školy (Albanian College of Durrës) kombinuje moderní prosklenou fasádu s antickým sloupovím. Roucho sochy se také pojí s antikou.





Hlavním objektem kulturního vyžití je Divadlo Alexandra Moisiu (Aleksandër Moisiu Theatre). Moisiu (1879-1935) byl rakouský herec albánského původu, ve vestibulu divadla ho připomíná socha. 






K historickým památkám patří barokní budova Národní komerční banky (National Commercial Bank).





Radnice (Town Hall of Durrës), původně postavená v benátském slohu, se mu po přestavbě velmi vzdálila.





Nakonec ještě pohled na přístav, do ulic, kde je vidět různorodost staveb v těsném sousedství, a současnou výstavbu, která je estetičtější než většina našich panelových sídlišť.







15 komentářů:

  1. Nádherné fotografie z míst, kam se osobně nepodívám. Díky za krásnou reportáž a přeji hezký sváteční den.

    OdpovědětVymazat
  2. Ráda s tebou cestuji po zahraničí. Moc se mi líbí pravoslavné kostely I moderní stavby, ale ta historická banka mě dostala. To je skvostná nadčasová budova. Historie, která si s moderní dobou může podat ruce. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravoslavné kostely se mně také velmi líbí a jeden článek o nich, konkrétně z lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary-Mariánské Lázně-Františkovy Lázně, už na blogu mám.

      Vymazat
  3. O Albánii se poslední dobou mezi cestovateli často mluví, jednou ji určitě máme v plánu navštívit.

    OdpovědětVymazat
  4. Už jsem mnohokrát plul kolem albánského pobřeží, ale nikdy jsem tam nezavítal. Trochu mě znepokojili ti "kastráti" na posledním snímku, tam bych se asi bál vstoupit :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Já samozřejmě vím, že těžiště článku je v informacích o albánském městě Drač, ale dost mě zaujala poznámka, že Krym byl vždy ruský. Schválně jsem se byla podívat, co říká o Krymu Wikipedie.
    https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Krym
    Je to složité. Nadvládu nad územím měla v průběhu staletí řada národů. Nabyla jsem ale dojmu, Rusové ho opakovaně anektovali, zatímco Ukrajinci ho (od nich :-)) aspoň dostali darem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Krym patřil i Turkům, slovo "vždy" jsem z textu vypustil.

      Vymazat
  6. Miloši, krásné fotky 👍👍👍. Albánii už pár let doporučuje několik cestovních kanceláří. A vidím, že návštěva by určitě stála za to.

    OdpovědětVymazat
  7. Zátiší s partyzánem je vskutku báječné.
    Skvěle se ti podařila kompozice snímku.

    OdpovědětVymazat
  8. Máme hodně předsudků vůči Albánii. Drač je historicky krásné město a Albánie se přílivu zahraničního kapitálu nebrání.

    OdpovědětVymazat
  9. Je to tak( s předsudky), o Albánii jsou velmi zajímavé člànky, lidè jsou z ní nadšeni, přesto mě vnitřně neláká. I navzdory těmto krásným snímkům.

    OdpovědětVymazat
  10. Albánii a Makedonii jsem měla v plánu, a pokud se zdraví zlepší, kdo ví? Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  11. Pěkné moderní stavby..Albánie, tam to žije

    OdpovědětVymazat
  12. Souhrnně k ostatním komentářům: Albánie se sice stává stále více turisticky přitažlivá, ale upřímně řečeno dovolenou bych si tam asi nezvolil. Odrazuje mě jejich převážně muslimská víra, Kosovo si jako samostatný stát vybojovala v podstatě teroristická organizace UCK, která zabité Srby využívala k prodeji orgánů a i samotná Albánie mimo hlavní centra zřejmě není příliš bezpečná, není to tak dávno, kdy mladý pár Čechů v horách přepadl jeden muž a zavraždil je.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Édouard Manet - sám sebou ve společnosti impresionistů

V druhé polovině 19. století se v umění začal prosazoval svobodomyslný životní styl umělců, jejichž prostředím se staly pařížské bulváry, ka...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)