Durrës - albánské přímořské letovisko

Albánie je v našich očích podceňovaná jako zaostalá země s jedním z nejtužších totalitních režimů, to však už dávno neplatí. Nemůžu říct, že ji znám, při jednom z dvou týdenních pobytů v Černé Hoře jsme si tam zajeli na jediný den a hlavním cílem bylo hlavní město Tirana, které jsem už trochu přiblížil v dřívějším článku Tirana - rozvíjející se metropole Albánie včetně samotné země, ale co je zde z četných  poutačů významných světových firem nápadné, že zahraniční investice sem zřejmě proudí ve výrazné míře, mnohem více než právě v Černé Hoře, která žije hlavně z přírodních krás a turistického ruchu, bohužel však omezeného téměř jen na letní sezónu. Jak se nevyplácí Albánce podceňovat, se přesvědčili i naši fotbalisté, když v rámci poslední kvalifikace na evropský šampionát zde místo předpokládaného snadného vítězství prohráli 3:0. A albánská muslimská menšina v Srbsku si dokonce dokázala vydobýt samostatný stát Kosovo, který kupodivu byl většinou států uznán, i když třeba Katalánci si o tom mohou nechat jen zdát a Rusům se nepřizná ani nárok na Krym, který byl ruský a k Ukrajině byl připojen jen právně pochybným „darem“ někdejšího generálního tajemníka Nikity Chruščova.

Ale nechme politiku a podívejme se do města Durrës (v češtině označovaného podle bulharského názvu Drač), s přibližně 115 tisíci obyvatel v Albánii po Tiraně druhého největšího, kde jsme se cestou do Tirany zastavili. V letech 1914-1920 bylo albánským hlavním městem a jeho výhodou proti vnitrozemní Tiraně je, že leží na břehu Jaderského moře a jako významný námořní přístav přispívá k jeho kosmopolitnímu charakteru. 

Durrës má dlouhou historii, založen byl Řeky v 7. století před naším letopočtem, podrobili si ho Římané, byl i součástí bulharské a byzantské říše, vládli mu Italové, konkrétně z Neapole a Benátek, v počátku 20. století patřil pod Osmanskou říši a během 1. světové války jej načas ovládlo i Rakousko-Uhersko a po ní fašistická Itálie, součástí Albánie se definitivně stal až po 2. sv. válce. Časté změny vládců se samozřejmě projevily i na architektuře města.  

Antické válečníky připomínají sochy na pobřeží.

Socha partyzána se odkazuje již k 20. století.

Torzo historických zdí a římského amfiteátru ukazuje následující snímek. Amfiteátr měl elipsovitý půdorys s poloosami 132 a 113 m.

Dochovala se (či byla rekonstruována) i historická městská brána.

Oválná věž z 15. století je připomínkou nadvlády Benátčanů (Venetian Tower). Místo střílen se našlo nové využití, slunečníky prozrazují, že na jejím vrchu se nachází vyhlídková restaurace.  

Velká mešita (Great Mosque of Durrës) je poněkud překvapivě novodobou stavbou, pochází z 30. let 20. století.

A ještě novější je pravoslavný Kostel sv. Pavla a sv. Astia (orthodox Church of Saint Paul and Saint Astius) z 90. let. Astius byl biskupem Durrësu v období císaře Trajana (98-117). 

Budova místní vysoké školy (Albanian College of Durrës) kombinuje moderní prosklenou fasádu s antickým sloupovím. Roucho sochy se také pojí s antikou.

Hlavním objektem kulturního vyžití je Divadlo Alexandra Moisiu (Aleksandër Moisiu Theatre). Moisiu (1879-1935) byl rakouský herec albánského původu, ve vestibulu divadla ho připomíná socha. 

K historickým památkám patří barokní budova Národní komerční banky (National Commercial Bank).

Radnice (Town Hall of Durrës), původně postavená v benátském slohu, se mu po přestavbě velmi vzdálila.

Nakonec ještě pohled na přístav, do ulic, kde je vidět různorodost staveb v těsném sousedství, a současnou výstavbu, která je estetičtější než většina našich panelových sídlišť.