Florencie (1) - Most zlatníků a Benvenuto Cellini

Při vyslovení jména Florencie, hlavního města Toskánska s přibližně 360 tisíci obyvatel, se nám hned vybaví skvostná renesanční architektura Brunelleschiho, Masacciovy fresky, Michelangelovy sochy a jedna z nejvýznamnějších světových obrazáren Galleria degli Uffizi s obrazy Botticelliho, Leonarda, Tiziana a dalších (nejen italských renesančních) mistrů. O rozkvět města se zasloužil rod Medici, který své bohatství, nabyté obchodováním a bankovnictvím, využil k politickému vlivu, ale také k podpoře kulturního života a umělců. Město je zejména díky němu zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, a to hned 2krát – v r. 1982 se sem dostalo historické centrum Florencie a v r. 2013 celkem 12 vil a 2 zahrady Medicejských (ty ale i z dalších míst Toskánska).

Proslulou památkou Florencie je i zastřešený Most zlatníků (Ponte Vecchio) přes řeku Arno. Jeho historie sahá daleko před renesanci, do období Římské říše, v 11. století byl přestavěn a současnou podobu získal v r. 1345 zásluhou architekta Taddea Gaddiho. 

Most byl vždy centrem obchodu a od 13. století se stal oblíbeným místem zlatníků a klenotníků a odtud má své jméno. Dnes obchůdky zlatníků vyplňují celou 82m délku mostu.     

Nejznámějším florentským zlatníkem byl Benvenuto Cellini (1500-1571), jeho nejslavnější dochované dílo, zlatá slánka (saliera) z r. 1543 s figurkami řecké bohyně země Démétér a boha moře Poseidona, zhotovená pro krále Františka I. Francouzského (François I^er de France), skončila ve sbírkách Kunsthistorisches Museum ve Vídni, odkud ho reprodukuji. 

Ve Florencii Celliniho připomíná jeho busta na dalším mostě přes řeku Arno.

Cellini byl ale také sochařem a na náměstí Piazza della Signoria ve Florencii nedaleko kopie Michelangelova Davida stojí jeho nejznámější socha Perseus s hlavou Medusy, zhotovená mezi r. 1545-1554.

A na konec ještě pohled na řeku Arno s dalším mostem.