31. října 2024

Kazimir Malevič - suprematismus a kubofuturismus

Kazimir Malevič (1879-1935) je v dějinách umění uváděn většinou jako ruský malíř, narodil se však v ukrajinské metropoli Kyjev a oba jeho rodiče pocházeli z Polska. Celé dětství prožil na Ukrajině a až v r. 1896 se rodina přestěhovala do Ruska. 

V počátečním období byl ovlivněn impresionisty, velmi brzy je ale opustil a zapojil se do skupiny ruských primitivistů, kteří vyznávali bezpředmětné abstraktní umění vyjadřované geometrickými formami. 

Obraz Žena s kbelíky. Dynamické uspořádání (1912-1913, Museum of Modern Art, New York) tam ještě nepatří, prozrazuje inspiraci Picassovým kubismem. Pokud se na Malevičových obrazech z tohoto období objevily postavy, měly podobu odlidštěných objektů, jako kdyby strojů či robotů, což bylo v souladu s názorem italských futuristů: „Nemalovat maso, ale stroj.“



Malevič se však s tímto kubofuturismem nespokojil a hledal vlastní výraz. Výsledkem byl suprematismus, který charakterizoval jako „nepředmětný svět neboli osvobozené nic.“

Další dva obrazy mají suprematismus i v názvu: Dynamický suprematismus (1915-1916, Tate Modern, Londýn) a Suprematistická kompozice (1915, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen).





Obraz Bez názvu (1916, Peggy Guggenheim Collection, Benátky) je rovněž sestaven z geometrických forem.



Vrcholu v „osvobozeném nic“ dosáhl v obraze Černý čtverec na bílém pozadí (1915), vystaveném v druhé budově Treťjakovské galerie v jiné části Moskvy, specializované na moderní umění. Na rozdíl od sekce obrazů klasických stylů jsem zde nebyl a nemůžu jej tak reprodukovat, ale snadno si jen můžeme představit, stačí dodat, že hrana černého čtverce měří 79,5 cm. Navíc je např. i se stručným popisem na Wikipedii. Názory na tento obraz se velmi různí, od „Je to nejdůležitější obraz 20. století“ až po naprosté znevážení.  

Blízko Černému čtverci na bílém pozadí je Černý kříž na bílém pozadí (1915, Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou), Paříž).



Po revoluci v r. 1917 Malevič vyučoval na výtvarných školách a zastával i funkce ve státním aparátu, byl správcem uměleckých sbírek v Kremlu a později působil v uměleckých institucích v Petrohradu a v Moskvě. 

Angažoval se i v teoretické rovině a ve svém filosování dospěl k závěru: „Po Starém zákonu se objevil Nový zákon. Po Novém zákonu přišel zákon Komunistický – a po něm bude definitivně následovat zákon Suprematický.“ Jinými slovy: suprematismus je vyšší formou komunismu. Samozřejmě s takovým názorem v Sovětském svazu dlouho nemohl vydržet, byl obviněn z podvracení státu, ze státních služeb propuštěn a krátkou dobu i vězněn. Stalin zakázal vystavovat abstraktní díla, jediným uznávaným novým směrem se stal socialistický realismus. Malevič nesměl opustit Sovětský svaz a ztratil tak kontakt na zahraniční umělecké směry a spřízněné umělce, např. v Německu žijícího abstraktního malíře Vasilije Kandinského a další členy sdružení Der blaue Reiter.  

V pozdějším období se stylově vrátil k obrazům z prvního období s neživotně působícími postavami, z kterých navíc vynecháním tváří čiší pesimismus a možná i zděšení z tehdejších poměrů, hladomoru na Ukrajině a stalinských represí.

Příkladem jsou obrazy Bílý kůň a Pocit nebezpečí, oba z let 1930-1931 a ze sbírek Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou) v Paříži, a Člověk v suprematistické krajině (1930-1931, Albertina, Vídeň).







12 komentářů:

  1. Druhá a čtvrtá fotografie mi připomíná kompozice mých dětí, když si hrály s podobně tvarovanými dřevěnými placatými tvary, a stavěly z nich obrázky :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mám ten pocit, že děti by byly schopny podobné artefakty bez problému zvládnout :).

      Vymazat
  2. Tento druh umění nějak nemusím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem dříve modernu také úplně vynechával, ale nakonec jsem se s ní smířil, zvlášť když významné galerie ji vystavují.

      Vymazat
  3. Dívala jsem se ve vyšším rozlišení na (zde uvedený) "Černý kříž na bílém pozadí". Jsem si prakticky jista, že jde o jednolitou černou plochu, jen se ve skle obrazu odráží skupiny obrazů na protější zdi a silueta fotografujícího.
    Pak jsem se dívala ve vyšším rozlišení na "Černý čtverec na bílém pozadí" (uvedený na Wikipedii). Vypadá to, že čtverec nemá jednolitou černou barvu, ale je strukturovaný bílou barvou. Co ale vnitřek čtverce představuje, nedokáži odhadnout.
    K ostatním zde uvedeným obrazům Kazimira Maleviče: Vadí mi záměrná ignorace reality u zobrazení postav. Jak u obrazu "Bílý kůň", tak u obrazu "Člověk v suprematistické krajině" stojí postavy horní polovinou těla "zády", ale dolní polovinou "zepředu". Chápu, že v umění je fantazie naprosto běžná, ale tady mi to připadá jako zbytečné pozérství malíře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ten kříž ještě v grafickém editoru vyplním souvislou černou barvou, aby se v něm nic neodráželo :). Článek jsem vložil narychlo na úplný konec měsíce , abych splnil svou "normu".
      Máš postřeh, vůbec jsem si to neuvědomil a přitom poslední obraz mně připadne nejpropracovanější. Ale možná v tom oboustranném provedení byl záměr autora.

      Vymazat
  4. Ten poslední mi přijde velmi zajímavý, krásné přechody modré barvy, postava mi připomíná ruského mužika (rubáška) střihnutého londýnským policemanem (kalhoty do puků). Díval jsem se na obraz dlouho a kochal se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkné přirovnání :). A přitom bych si myslel, že Malevič v Londýně nikdy nebyl.

      Vymazat
  5. Pro mě to představuje - na rozdíl právě od Kandinského - jen epizodu bez zásadního věcného dopadu. Ale samozřejmě, nejsem výtvarný teoretik. A jsem tomu rád :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se Kandinskij také líbí mnohem víc. Ale mám mnoho milejších i než on, především impresionisty a surrealisty.

      Vymazat
  6. Zda se mi to kromě prvního obrazu takové.minimalisticke...Libi se mi poslední tři obrazy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mám pocit, že poslední tři obrazy alespoň něco vyjadřují či symbolizují.

      Vymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)