Kazimir Malevič - suprematismus a kubofuturismus

Kazimir Malevič (1879-1935) je v dějinách umění uváděn většinou jako ruský malíř, narodil se však v ukrajinské metropoli Kyjev a oba jeho rodiče pocházeli z Polska. Celé dětství prožil na Ukrajině a až v r. 1896 se rodina přestěhovala do Ruska. 

V počátečním období byl ovlivněn impresionisty, velmi brzy je ale opustil a zapojil se do skupiny ruských primitivistů, kteří vyznávali bezpředmětné abstraktní umění vyjadřované geometrickými formami. 

Obraz Žena s kbelíky. Dynamické uspořádání (1912-1913, Museum of Modern Art, New York) tam ještě nepatří, prozrazuje inspiraci Picassovým kubismem. Pokud se na Malevičových obrazech z tohoto období objevily postavy, měly podobu odlidštěných objektů, jako kdyby strojů či robotů, což bylo v souladu s názorem italských futuristů: „Nemalovat maso, ale stroj.“

Malevič se však s tímto kubofuturismem nespokojil a hledal vlastní výraz. Výsledkem byl suprematismus, který charakterizoval jako „nepředmětný svět neboli osvobozené nic.“

Další dva obrazy mají suprematismus i v názvu: Dynamický suprematismus (1915-1916, Tate Modern, Londýn) a Suprematistická kompozice (1915, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen).

Obraz Bez názvu (1916, Peggy Guggenheim Collection, Benátky) je rovněž sestaven z geometrických forem.

Vrcholu v „osvobozeném nic“ dosáhl v obraze Černý čtverec na bílém pozadí (1915), vystaveném v druhé budově Treťjakovské galerie v jiné části Moskvy, specializované na moderní umění. Na rozdíl od sekce obrazů klasických stylů jsem zde nebyl a nemůžu jej tak reprodukovat, ale snadno si jen můžeme představit, stačí dodat, že hrana černého čtverce měří 79,5 cm. Navíc je např. i se stručným popisem na Wikipedii. Názory na tento obraz se velmi různí, od „Je to nejdůležitější obraz 20. století“ až po naprosté znevážení.  

Blízko Černému čtverci na bílém pozadí je Černý kříž na bílém pozadí (1915, Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou), Paříž).

Po revoluci v r. 1917 Malevič vyučoval na výtvarných školách a zastával i funkce ve státním aparátu, byl správcem uměleckých sbírek v Kremlu a později působil v uměleckých institucích v Petrohradu a v Moskvě. 

Angažoval se i v teoretické rovině a ve svém filosování dospěl k závěru: „Po Starém zákonu se objevil Nový zákon. Po Novém zákonu přišel zákon Komunistický – a po něm bude definitivně následovat zákon Suprematický.“ Jinými slovy: suprematismus je vyšší formou komunismu. Samozřejmě s takovým názorem v Sovětském svazu dlouho nemohl vydržet, byl obviněn z podvracení státu, ze státních služeb propuštěn a krátkou dobu i vězněn. Stalin zakázal vystavovat abstraktní díla, jediným uznávaným novým směrem se stal socialistický realismus. Malevič nesměl opustit Sovětský svaz a ztratil tak kontakt na zahraniční umělecké směry a spřízněné umělce, např. v Německu žijícího abstraktního malíře Vasilije Kandinského a další členy sdružení Der blaue Reiter.  

V pozdějším období se stylově vrátil k obrazům z prvního období s neživotně působícími postavami, z kterých navíc vynecháním tváří čiší pesimismus a možná i zděšení z tehdejších poměrů, hladomoru na Ukrajině a stalinských represí.

Příkladem jsou obrazy Bílý kůň a Pocit nebezpečí, oba z let 1930-1931 a ze sbírek Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou) v Paříži, a Člověk v suprematistické krajině (1930-1931, Albertina, Vídeň).