Gent - historické centrum Východních Flander

Gent (v angličtině Ghent) s přibližně 265 tisíci obyvatel je hlavním a největším městem vlámské provincie Východní Flandry v Belgii. Z Bruselu je snadno dostupný vlakem, je od něj vzdálen jen 55 km. 

Jeho historie osídlení sahá daleko před náš letopočet, od jeho začátku až po 5. století byl pod nadvládou Římanů a poté se situace ještě mnohokrát změnila, ovlivnili ji Vikingové, panovníci a vyšší šlechta Francie, Anglie, Španělska, Holandska, Flander a také náboženské konflikty a napoleonské války, dnešní stav je výsledkem belgické revoluce v r. 1830.

Gent měl zvlášť významné postavení v 13. století, kdy byl po Paříži 2. největším městem Evropy na sever od Alp a větší i než dnes 13milionová Moskva. 

Katedrála svatého Bavona (Sint-Baafskathedraal/Saint Bavo Cathedral), nahradila původní kapli z r. 943, věnovanou sv. Janu Křtiteli. Sv. Bavo je patronem Gentu, žil v letech 589–654, po smrti manželky rozdal majetek chudým a stal se poustevníkem, podle legendy se po doteku jeho mrtvého těla uzdravila žena posedlá ďáblem.    

Gotická stavba byla postupně rozšiřována a doplňována, vitráže jsou z r. 1550. 

Vlevo následující koláže je hrobka monsignora Joannese-Baptisty de Smet (Praalgraf van Monseigneur Joannes-Baptist de Smet).

Katedrála sv. Bavona je prvořadým magnetem Gentu zásluhou velkého 12dílného deskového oltáře (plochu má 25 m čtverečních) od Jana van Eycka (1390-1441), na němž se zpočátku podílel i jeho bratr Hubert van Eyck, o němž se ví jen to, že zemřel r. 1426. Oltář, dokončený Janem r. 1432, se v proslulosti může směle měřit s Michelangelovými freskami v Sixtinské kapli ve Vatikánu. V katedrále je umístěn v kapli s placeným vstupem, kde není povoleno fotografovat, ale ve volně dostupných prostorech jsou k vidění věrné kopie. 

Klanění Božímu beránkovi (De Aanbidding van het Lam Gods/The Adoration of the Lamb of God) ve středu spodní části v beránkovi, obklopenému anděly, symbolizuje utrpení Krista. V popředí vlevo jsou proroci a patriarchové a vpravo apoštolové a mučedníci. Beránek otáčí hlavu k pramenu Života a na obzoru se vypínají stavby Nebeského města. 

V horní části uprostřed je Panna Marie, Bůh otec a Jan Křtitel, úplně vlevo je Adam a vpravo Eva. 

Náboženské výjevy jsou i na zadním křídle oltáře.

Kostel sv. Mikuláše (St.-Niklaaskerk/Saint Nicholas Church), rovněž v gotickém slohu, je z poloviny 11. století.

Město měl chránit kamenný hrad Gravensteen, který flanderský hrabě Filip Alsaský (Filips van de Elzas/Philip of Alsace) r. 1180 nechal postavit místo původní dřevěné pevnosti.

Zvonice Belfort se 44 zvony byla postavena na přelomu 13. a 14. století.

Další gotickou stavbou je Velký masný krám (Groot Vleeshuis/Great Butcher's Hall) z let 1408-1417. 

Neogotická budova pošty (Postgebouw/Post Office) propojuje gotiku s renesancí. 

Justiční palác (Justitiepaleis/Palace of Justice), postavený v letech 1836-1846 v neoklasicistním stylu, je dílem místního architekta Louise Roelandta. Před ním stojí socha Hippolyta Metdepenningena, právníka a politika (1799–1881).

Starobyle působí také Veřejné divadlo (Publiekstheater/Public Theatre), jehož název vyplynul z (neúspěšné) snahy sloučit všechny divadelní domy v Gentu pod jednu střechu. 

V historickém centru se nacházejí i novější budovy, které vedle historických nepůsobí nijak rušivě, příkladem je tržnice (Market Hall) z přelomu 20. a 21. století, již navrhli architekt Paul Robbrecht a architektky Hilde Daem a Marie-José van Hee. 

Gent leží na soutoku řek Šelda a Leie, která se vine celým centrem, a proto také nabízí projížďky výletními loděmi. 

Nábřeží Graslei a Koomlei lemují obchůdky a zahradní restaurace.

Několik náhledů do ulic (kromě posledního z centra města).

V městě najdeme ale i budovy v novodobém stylu s velkými prosklenými stěnami, jako jsou Veletržní koncertní sál (Handelsbeurs Concertzaal/Concert Hall/Concerts de Musique), Obchodní komora (Kamer van Koophandel) od architekta Woutera Vense a Úřad místní správy v Gentu (City of Ghent Administrative Offices).

Zvlášť extravagantní je Veřejná knihovna De Krook (Stadsbibliotheeek De Krook/Ghent’s Public Library) architektonických studií RCR Arquitectes a Coussée & Goris Architecten, dokončená r. 2017.  

Samozřejmě nemohou chybět ani sochy. Skupinové sousoší je památníkem Jana van Eycka.

V koláži skupinu soch Pramen pozůstalých (Bron der Geknielden/Spring of the Bereaved) vytvořil gentský sochař Georges Minne a Kolemjdoucí (De Passanten) vpravo dole, kteří s barevnými pokrývkami hlavy vypadají jako venkované na návštěvě velkého města, jsou dílem Michaëla Borremanse.

Lidové tvořivosti se meze rovněž nekladou.

Před nádražím stojí fontána Setkání (Fontein Ontmoeting) a zbývá již jen vstoupit do nádražní budovy a vrátit se do Bruselu, odkud jsme do Gentu přijeli.