If I saw the art around me that I liked, then I wouldn’t do art (John Baldessari)

Cituji: "Nejde o formu. Dejme tomu, že to není špatný nápad na provokativní uměleckou performanci. Možná kouzlem nechtěného mi toto krátké video připomnělo, že obžerství, nenasytná konzumace a pubertální rozežranost víc než cokoli charakterizuje naši dobu."

Dle mého názoru - v ocitovaném odstavci je jádro pudla: provokativní forma má ve své provokativnosti náboj, jenž připoutá pozornost a donutí lidí přemýšlet - např. na téma 'obžerství, nenasytná konzumace a pubertální rozežranost'. Umělec přiblíží problém formou, která celou věc umocňuje. Odpovědný je za zhruba 50% obsahu své práce, zbývající polovina je na divákovi, co z toho pro sebe vyvodí.

V podstatě žádný objekt není uměleckým objektem, dokud ho nikdo nevidí v kontextu s uměním. Vincent van Gogh vyměnil svůj obraz za jídlo s jistým arleským farmářem. Obraz sloužil u farmáře jako záplata na kurníku, dokud ho neobjevil náhodný sběratel. Sběratel umožnil výstavu Goghova obrazu v galerii a tím ho do vztahu s uměním dal. A tak je to i s objekty jako např. struhadlo, oranžová deka Larissa, nebo třeba 'Fat Chair' (Joseph Beuys). Umělec vezme objekt denního života a přenese ho do jiných souvislostí. V tom okamžiku objekt ztratí svůj původní, užitkový význam a přijme na sebe význam, řekněme komunikativní - míněno jako komunikace mezi umělcem a divákem. Není rozdíl v tom, zda umělec objekt namaluje, vytesá, vymodeluje, atd., nebo ho přenese jako 'readymade' do souvislosti s uměním.

Před renesancí byli malíři a sochaři považováni za řemeslníky. Jediní, kteří byli považováni za umělce, byli architekti. Renesance pozvedla status řemeslníka na status umělce, téměř génia. A konceptuální umělci pak zpochybnili význam provedení umělecké práce a zdůraznili jeho konceptuální podstatu.

V r. 69 konceptualista John Baldessari požádal 12 umělců, které objevil na lidové umělecké výstavě, aby pro něj namalovali obrazy. Každý z umělců vyprodukoval realistickou kopii fotografie, které jim Baldessari rozdal. Na fotografiích je ruka, ukazující na obyčejné předměty a objekty, např. na nepořádek na kuchyňském pultu, lahvičky s pilulkami, či kus srolovaného plechu. Baldessari požádal přítele, aby vyfotografoval objekty, na které ukáže (odkaz k prohlášení malíře Al Helda: "Celé konceptuální umění spočívá v ukazování na věci."). Nakonec profesionální malíři podepsali namalované obrazy takto: Malba od Jane Moore, Pat Nelson a podobně. Baldessarimu se tak podařil husarský kousek: zpochybnit unikátnost a význam řemeslné dovednosti jako prvku určujícího kvalitu umělecké práce. A podařilo se mu perfektně analyzovat malířství v sekvenci separátních prací: konceptualizaci, vizualizaci, provedení a určení autorství. Ta práce je filozofická úvaha o tom, v čem umění 'spočívá'.

Singapur (1), Amsterdam (2) - jak zajistit pořádek

Občas si čtu diskuse na politických serverech, i když politika mě vůbec nebaví a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany ani svazácké organizace a k volbám nechodím. Dá se tam totiž narazit na "pozoruhodné" názory. Např. někteří (ultra)pravicově zaměření diskutéři neustále nadávají na EU, státní regulace, povinnou školní docházku a povinné očkování považují za znásilňování svobodných občanů, obešli by se i bez armády a policie, protože svého zloděje si přece mohou vlastnoručně zastřelit legálně drženou zbraní. Jakékoliv funkce zajišťované státem považují za socialistický přežitek, který nutně musí vést k zaostávání a úpadku.

Nechci se zde pouštět do polemiky s takovými názory, místo toho uvedu pár postřehů ze Singapuru, kde regulací je na naše poměry až dost a přitom město, resp. městský stát, který se r. 1965 definitivně vymanil z britského koloniálního područí a přestal být i součástí Malajsie, kam poslední 2 roky s několika dřívějšími britskými teritorii patřil, a získal nezávislost, přesto nijak socialisticky nezaostává. Právě naopak, dynamicky se rozvíjí, v ekonomice patří mezi jihoasijské tygry a jeho značkou je absolutní čistota.

Singapur svou rozlohou 633 km² (zhruba odpovídá čtverci o hraně 25 km) je dost malý, např. naše "největší vesnice" Brno má 230 km², v Singapuru však žije 5 miliónů obyvatel. Jejich složení je typicky multi-kulti, převažují Číňané (téměř ¾), zbytek tvoří Malajci, Indové, ale potkáme i Araby a Evropany. I když by se podle názvů zdálo, že několik částí města bychom mohli považovat za samostatná osídlení některého z národů (China Town, Little India, Arab Street), kultury se prolínají a na jedné ulici najdeme čínský a indický chrám a také arabskou mešitu. Úředním jazykem je angličtina a také se zde anglicky mluví, což u čínských čtvrtí v jiných městech není pravidlem. Při vysoké hustotě osídlení (a to ještě velkou část rozlohy zabírají parky, za návštěvu rozhodně stojí Chinese Garden, Japanese Garden a ostrov Sentosa) a spleti národů bychom očekávali poněkud orientální poměry, přesto však čistota je nápadná na první pohled.

Přispívá k ní propracovaný systém pokut. Jejich seznam se dá koupit i jako suvenýr, např. na tričku z prvního obrázku. Protože nápisy ve zmenšení asi nebudou čitelné, ve volném překladu je dále uvedu. Výše pokut je v singapurských dolarech, 1 S$ je asi 16,30 Kč.

1. Nepřipásání se (v autě) - 200 S$.

Pro nás nic neobvyklého, horší pro Italy, kteří pásy nesnáší. Kdysi jsem v Itálii na stáncích tržiště viděl trička, na nichž je pás natištěn, řidiči tak mohli vzbudit zdání, že připásáni jsou.

2. Nespláchnutí na záchodě - 100 S$.

Jak se tento prohřešek zjistí? Fotobuňka na příchod a odchod a vyhodnocování stisku splachovacího tlačítka? Kam se tyto informace přenáší a kde je revizor, aby pokuta byla vymahatelná?

3. Dovoz žvýkaček - 1000 S$.

Nic netuše si vezete balíček žvýkaček pro svěží dech, což po 12-hodinovém letu se jistě hodí, a nakonec dopadnete jako pašerák.

4. Převážení durianů ve vlaku a autobusech - 100 S$.

Upřímně řečeno, co je durian, jsem nevěděl, na obrázku je jakási šiška s trny, která trochu připomíná kaštan.

5. Odhození odpadků - 100 S$.

Tento bod je pro čistotu asi stěžejní.

6. Trhání květin (na veřejných záhonech) - 500 S$.

Nic pro zamilované mladíky.

7. Močení ve výtahu - 1000 S$.

Překvapivě nedůsledné. Vůbec se nepočítá s tím, že byste mohli ve výtahu i zvracet nebo dělat ještě něco horšího.

8. Přecházení ulice mimo přechod - 100 S$.

I naši policisté si přilepšují vybíráním těchto pokut.

9. Porušení zákazu kouření - 1000 S$.

Pozoruhodná je výše pokuty, to je přímo diskriminace kuřáků, že?

Předchozí seznam není úplný, např. na nástěnné tabuli v metru bylo vedle 4. a 9. pokuty navíc uvedeno 500 S$ za jezení a pití v metru a 5000 S$ za převážení hořlavých látek. Pokud byste zůstali někde stát s prázdnou nádrží, raději než riskovat jízdu metrem s kanystrem benzínu/nafty a pokutu více než 80 tisíc Kč, si objednejte taxi na letiště a zaleťte si na měsíc na Bali.

Co jsou to duriany, jsem nakonec zjistil v Kuala Lumpur. V Malajsii jsou zřejmě v oblibě, na stáncích je prodávají ve velkém. Jsou o dost větší než kaštany, jeden plod váží více než 1 kg. Ze zvědavosti jsem si jeden koupil, cena 20 MYR/kg, MYR je malajská měnová jednotka ringgit, kurs je asi 6,50 Kč za 1 MYR. Pro srovnání 1 kg malého druhu banánů stojí 3-4 MYR a za 20 MYR lze dostat třeba 2 trička s mrakodrapem Petronas Towers. Duriany jsou velmi tvrdé, prodavač je na požádání velkým sekáčem rozpůlí. Vnitřek má výraznou vůni, skoro jako cibule, v nasládlé žluté pastě jsou tvrdá jádra podobná kaštanům, nevím, co z toho se jí, asi ta pasta, ale je tak nechutná, že jsem durian hodil do prvního odpadkového koše.

Při představě, že by si člověk mohl někde sednout na tuto nevábnou hmotu, se ani nedivím sankcím v Singapuru. V Kuala Lumpur jsem také viděl seznam zákazů, který se poněkud odlišoval od zákazů v Singapuru, např. na hlavním vlakovém nádraží (KL Sentral) měli uveden ještě zákaz žebrání a provozování hudby, podstatným rozdílem ale bylo to, že zákazy nebyly doplněny sazbami pokut. A na nižší míře pořádku to bylo jasně vidět.

Protože nedávno skončilo mistrovství Evropy ve fotbale a já jsem v době konání toho předchozího byl v Amsterdamu, můžu uvést jedno opatření, které také přispívá k pořádku. Holanďané fotbal milují, jejich fotbalisté také patří k nejlepším (letos to však nepotvrdili), a tak všude na náměstích měli velkoplošné obrazovky a davy fanoušků raději než doma s rodinou sledovaly fotbal ve spontánní atmosféře s ostatními fandy. Všichni popíjeli pivo a skandovali při každém náznaku šance. Co však davy fotbalových fandů dovedou, známe i od nás a samozřejmě to vědí i radní v Amsterdamu. Už hodinu před zahájením zápasu (hráli tehdy ve čtvrtfinále s Ruskem a po prodloužení prohráli 1:3) přijížděla na náměstí nákladní auta a autojeřáby sundávaly jakési bloky, jejichž určení mně nebylo jasné. Účel se ozřejmil poměrně záhy a je vidět na poslední fotce.

Mohli bychom ale holandské kolegy zkritizovat za genderovou nevyváženost. Nepřichystali nic pro ženy. Možná však Holanďanky fotbal vůbec nezajímá.

Rakovina štítné žlázy, radioaktivní záření a účinky letního času

Pod vlivem japonských událostí Američané nakupují jodid draselný (potassium iodide), tj. tablety, které chrání lidí před rakovinou štítné žlázy, způsobenou radioaktivním zářením.
Zuzana

Některé objednávky jsou od individuálních zákazníků, jiné jdou firmám, které dodávají tyto léky zaměstnancům v Japonsku. Došlo dokonce i na tabletky v prošlé záruční lhůtě, například firma Anbex daruje Japonsku dva milióny takových tablet, které už prošly, ale stále jsou efektivní. V Japonsku dodávají jodid draselný do evakuačních center poblíž elektráren, odkud jde záření. Potassium iodide, taky známý pod chemickým symbolem KI, se používá k saturaci štítné žlázy a chrání tak žlázu před radioaktivními účinky.

Podle tvrzení některých odborníků Američané, žijící na území US, tyto léky nepotřebují - tedy určitě ne z toho důvodu, proč kupují a užívají tyto léky právě teď - neboť Američané nejsou vystaveni nebezpečným dávkám radiace z japonských elektráren a je velmi malá pravděpodobnost, že k tomu kdy dojde. Ale situace v Japonsku by mohla znovu rozhořet požadavky vůči vládě US, aby dodávala jodid draselný lidem, kteří žijí poblíž US atomových elektráren.

Dodavatelé třech verzí jodidu draselného, tedy těch verzí, které jsou schváleny Food and Drug Administration a jsou volně k dostání v drogerii (nejsou na předpis) - si stěžují, že jsou stěží schopni uspokojit poptávku po léku. Firma Anbex je kompletně vyprodána, (pokud jde o zmíněný lék). Anbex prodává tablety na své webové stránce a říká, že firma je schopna vyrobit milión tablet za den a že budou mít dost velkou zásobu na začátku dubna. Některé firmy přestaly brát objednávky, jiné slibují dodat přiměřené množství. Poptávka je velká zejména na západním pobřeží US. Americký profesor medicíny na University of California (Los Angeles) a zároveň prezident of the American Thyroid Association, řekl, že i jiné formy iodinu mohou chránit štítnou žlázu, pokud se berou adekvátní dávky. Předepsaná dávka jodidu draselného pro dospělého člověka je 130 mg denně, zatímco Američané dostávají z jídla pouze tisícinu doporučované dávky. Tablety ale mohou způsobovat alergické reakce a taky v některých případech hyperthyroidism (abnormálně aktivní štítnou žlázu). Zdroje jódu v jídle: mořská zelenina, ryby, mléko, vejce, jogurt, jahody a sýr mozzarella.

Nyní se opět otevřel požadavek legislativy z r. 2002 na dodávky tablet lidem, kteří žijí v okruhu asi 25 km atomových elektráren. Representative Edward J. Markey (Massachusetts), jenž je autorem legislativy z r. 2002, řekl, že krize v Japonsku ukázala, že tablety musí být lidem, žijícím kolem atomových elektráren, dodávány. Prohlásil: "Neměli bychom čekat na katastrofální nehodu nebo na teroristický útok na nukleární reaktor v této zemi."

Letní čas

V Evropě se čas změnil 25. března, zatímco v severní Americe už jsou hodiny nastaveny na letní čas od 11. března. Odborníci říkají, že ztráta jedné hodiny spánku může ovlivnit vaše zdraví víc, než byste předpokládali - a nabízí rady, jak se přes změnu přesunout hladce. Podle Live Science (webová stránka zdraví, vědy a tak podobně) - během prvního dne změněného času dochází k většímu množství dopravních nehod, úrazů na pracovišti, infarktů a sebevražd. V rozhovoru s Live Science se ředitel National Sleep Foundation (US) nechal slyšet, že zatím se neví zcela přesně, proč ke zmíněným nehodám atp. v den posunu času dochází, protože se zatím nedělaly v tomto směru žádné studie. Fakt ale prý je, že ke zvýšenému počtu nehod v den změny času dochází. Přeladění trvá jen několik dní a WebMD nabízí tipy, jak přejít na nový čas v relativní pohodě:

1. Připravte sebe i svoji rodinu na změnu dopředu a zvykejte si po troškách.
2. Vystavujte se víc slunci.
3. Protože budete chodit spát o hodinu dřív, snažte se před spaním nepoužívat příliš moc umělého světla, používejte spíš tlumené světlo.
4. Cvičte o něco dřív, doporučuje se mezi 4-5 hod. odpoledne, protože cvičení později večer vás natolik probere, že se vám nebude chtít spát.
5. Pokud se rozhodnete brát melatonin, berte doporučenou dávku 2.5 mg čtyři až pět hodin před spaním.
6. Nedoporučuje se ani zdřímnutí přes den, zkuste zůstat vzhůru celý den, aby se vám večer skutečně chtělo spát. Když měníte hodiny, zároveň zkontrolujte kouřový detektor a baterie detektoru na kysličník uhelnatý (carbon monoxide).

:)

New York (3) - Den nezávislosti

Už jsem tady zmiňoval naši loňskou cestu autobusem z New Yorku k Niagarským vodopádům, k ní ještě zbývá dodat, že to bylo 4. července, tedy přesně před rokem. Tento den jsme si vybrali v předstihu zcela náhodně a až později jsme zjistili, že jsme se strefili do dne, který má pro USA mimořádný význam. 4. července 1776 byla zveřejněna Deklarace nezávislosti (Declaration of Independence) a tímto aktem se země jednostranně prohlásila za nezávislou na Velké Británii a 4. červenec se od té doby slaví jako Den nezávislosti (Independence Day).

V předchozích kolonizačních bojích Španělska, Francie, Anglie (a v menší míře i Holandska a Švédska) o ovládnutí Severní Ameriky právě Britové byli nejúspěšnější a získali území 13 budoucích států USA, zejména z východního pobřeží, a to včetně New Yorku. I když samozřejmě samotná Deklarace nezávislosti nadvládu Britů ještě neodstranila a až po sedmi letech války r. 1783 Britové konečně nový stát uznali, Američané oslavují Den nezávislosti jako svůj nejvýznamnější svátek. Koná se spousta kulturních a sportovních akcí, přehlídek, karnevalů, řeční politici, … a večer je završen velkolepými ohňostroji.

Mrzelo nás, že se před cestou nemůžeme naplno oddat atmosféře oslav, protože však náš autobus odjížděl až ve 22:40, měli jsme ještě příležitost se jít podívat na večerní ohňostroje. Podle mapy jsme odhadli, že od našeho výchozího místa, autobusového nádraží Bus Terminal, se dá pěšky dojít na západní břeh ostrova Manhattan, kde se měly ohňostroje konat, a zase se na něj včas vrátit. Jenže tak jednoduché to nebylo. Sice jsme tam byli už před osmou hodinou, ale jak jsme se blížili ke břehu, postup byl čím dál obtížnější, protože davy houstly, a asi 100 m od něj byla ulice tak ucpaná, že už se nedalo postoupit ani o krok vpřed a vlastně ani zpět, protože zezadu se na nás tlačili další zvědavci. Ohňostroje jsme tak viděli jen mezi domy. Po skončení podívané nastala všeobecná tlačenice a protože tentokrát již všichni neměli stejný směr cesty, dav se přeléval podle toho, z které strany byl nápor silnější. Nakonec jsme se k nádraží prodrali a ve spleti podzemních stanovišť rozlehlého nádraží jsme to naše v časové tísni a ve stresu našli 10-15 minut před odjezdem a po odbavení s úlevou klesli do sedadel a mohli vyrazit k vodopádům.

Shakespearova erotika?

Proč byl Giulio Romano, mistr erotiky, jediným renesančním umělcem, jehož Shakespeare jmenuje ve svých pracích?
Zuzana

Město Mantua v severní Itálii je jedním ze šperků italské renesance a na rozdíl od Florencie nebo Benátek není tak otráveno turistickým ruchem. Můžete bloudit prakticky sami jeho 'Ducal Palace' a představovat si ztracený svět 'the Gonzaga dynasty', která vládla ve městě. Pornografie je pravděpodobně poslední věc, již by kterýkoliv návštěvník dával dohromady s tímto civilizovaným místem. A přece - jeden z městských dvorních umělců byl nejprovokativnějším erotickým umělcem celé renesance. Jeho obrazy cestovaly po celé Evropě a byly horlivě a zaníceně studovány v Shakespearově Británii. Přežily do dnešních dnů pouze jako otrhané, roztřepené fragmenty v několika málo edicích, které unikly oku a ruce neúprosného cenzora.

Giulio Romano byl v r. 1520 Raphaelovým žákem. Muskulární, dynamický styl, který se naučil, když pracoval na mistrových freskách v Římě, dovedl až k neslušné, nemístné dráždivosti. Nakreslil série šestnácti explicitních scén, které vešly ve známost jako I Modi neboli pozice, protože představovaly vizuální encyklopedii heterosexuálního styku. Inspiraci našel v antickém římském umění.

Než odešel z Říma, aby se stal malířem a architektem the Gonzaga dukes in Mantua, Romano dal svoje nákresy tiskaři Marcantonio Raimondimu, aby udělal tisky. Raimondi byl taky - v srdci římské majestátnosti - spojován s Raphaelem jako jeho spolupracovník. Erotické tisky ho však dostaly do velkých problémů. Zatímco Romanovi to lehce prošlo, ubohý grafik byl uvržen do vězení. Mezi zastánci svobody, kteří dělali kampaň za jeho propuštění, byl taky spisovatel Pietro Aretino, jenž projevil podporu i ve své literatuře a v sériích sonetů, které pak doprovázely edici nemravných obrázků. Tato verze se stala evropským bestsellerem. Objevila se i v jedné z her Bena Jonsona. Romano je jediným renesančním umělcem, kterého Shakespeare zmiňuje v The Winter's Tale jako výjimečného italského mistra.

Jak je možné, že Shakespeare znal tohoto umělce a neznal další? Angličtí dvořané v té době znali řadu italských mistrů, mimo jiné i proto, že jejich jména byla uvedena v Book of the Courtier od Raphaelova přítele Baldassare Castiglione. V literárním Londýně byly však skutečnou kulturní valutou neslušné printy založené na Romanových kresbách. Moderní Jonson je dobře znal. Byl to on, kdo ukázal Shakespearovi své oblíbené nemravné obrázky na jejich schůzkách v Mermaid Tavern?

Zde je jedna z teorií: I Modi byla Shakespearova erotika. Jestliže se chcete podívat a přesvědčit, nějaké z posledních fragmentů této originální edice jsou v British Museum. Zajděte tam a s významným pošťouchnutím a mrknutím se zeptejte na místnost tisků a kreseb. Probuzení vášně prý zaručeno.

Odkazy: Giulio Romano, Mantua, Palazzo del Te