Bukovanský mlýn a Cesta českých panovníků

Nedaleko Kyjova se nachází obec Bukovany a v jejím katastru uprostřed polí zajímavé výletní místo Bukovanský mlýn. V r. 2016 jsme tam byli na svatbě jedné neteře a před několika týdny si sami zajeli podívat se, co nového přibylo. 

Manželský pár podnikatelů Josefa a Zdenky Kouřilových okolí totiž neustále zvelebuje a rozšiřuje o volnočasová zařízení. V r. 2004 zde byla postavena replika holandského větrného mlýna a uvnitř něj je malé muzeum vybavení venkovských chalup. Ochoz v horní části mlýna slouží i jako rozhledna a některé z následujících fotografií jsou z něj.  

Původní selská stavení dnes nabízí ubytovací služby. 

Je zde také výborná restaurace, kam je nutné si návštěvu pro rodinnou společnost rezervovat nejméně 3 týdny předem. 

Umělohmotnou nádrž nahradil do země zabudovaný zděný bazén. 

Můžeme si zahrát minigolf, děti se bosy proběhnout po „trati“ různorodých povrchů.  

I zvířectvo je k vidění a na vzdáleném horizontu na Babím lomu (podle blízké obce Strážovice místními přezdívaném Strážovská hora), nejvyšším kopci Kyjovské pahorkatiny s nadmořskou výškou 417 m, se vypíná vysílač Českých radiokomunikací.

V r. 2017 byla v sousedství mlýna vysazena Alej vzpomínek (především) z lip a javorů od 161 rodin z Bukovan a blízkého okolí, které jí chtějí vyjádřit úctu svým předkům.     

Smyslem textu však není dělat reklamu místu, které to již ani nepotřebuje, ale přiblížit unikátní sochařskou galerii pod otevřeným nebem. Majitelé mají zřejmě zálibu v historii a oslovili akademického sochaře Václava Poliána, aby alej zkrášlil sochami postav z úsvitu našich dějin. V září 2018 zde byly instalovány první 4 pískovcové sochy a současně umístěno dalších 74 podstavců pro plánovaný počet 78 soch Cesty českých panovníků od praotce Čecha po Karla I,, které by umělec měl dokončit do r. 2030. 

Nepočítal jsem, kolik jich je již hotových, ale je patrné, že Václav Polián ve svém díle značně pokročil. Návštěvníky k návratu teď láká i zvědavost, co je nového, zvlášť když na zatím neosazených podstavcích jsou již vyryta jména budoucích soch. 

A na některé z hotových se můžeme podívat v detailnějších záběrech.

Vysoké Tatry (12) - Veľká Svišťovka

Do Vysokých Tater na turistický výlet už asi nepojedu, jednak bych se nechtěl potkat s medvědem, kondice teď také není nejlepší, navíc všude tam, kam se dalo volně jít, jsem byl. Bohužel ne ke všem místům mám fotografie, např. ještě z 80. let mně chybí z výstupu na Vysokou (2547 m n. m.) s horským vůdcem a ze sáhodlouhé túry ze Starého Smokovce k Téryho chatě a přes Sedielko (2376) do Tatranské Javoriny na polských hranicích. Jednu dvoutisícovku ale můžu přidat, a to tu nejmenší – Veľkou Svišťovku (2037). Byl jsem tam několikrát, proto vyberu fotografie z různých výletů. 

Tradiční trasa vede z Tatranské Lomnice (850) nebo Tatranských Matliarů delším, ale pozvolným stoupáním k Zelenému plesu (1551), pak strmě k Veľké Svišťovce a zdlouhavou cestou kolem masivu Huncovského štítu (2353) a Kežmarského štítu (2558) ke Skalnatému plesu (1751) a odtud dolů do Tatranské Lomnice buď pěšky, anebo lanovkou.  

Na prvním snímku z Tatranské Lomnice jsou zleva Lomnický štít (2633), Kežmarský štít a vpravo v pozadí za 4* Grandhotelem Praha je Veľká Svišťovka. Trasa ale nevede na vrchol, k němu je třeba ze sedla odbočit. 

Z Tatranské Lomnice jsme prošli do Tatranských Matliarů podél silnice pěšky. V druhé obci jsou Vojenské klimatické kúpele a pamětní deska uvádí, že se zde léčil i spisovatel Franz Kafka. Oblíbené také byly zdejší odborářské hotely Hutník a Metalurg, dnes je SOREA provozuje pod názvy Hutník I a Hutník II.  

Cesta k Zelenému plesu vede lesem podél potoka. Značena je jako tříhodinová, ale dá se zvládnout za 2 hodiny. 

Potok se rozšíří až před Zeleným plesem.

Zelené pleso podle pověstí za svou barvu vděčí ztraceným smaragdům na jeho dně.

Chata pri Zelenom plese se dříve jmenovala Brnčalova a ani dnes ji nikdo neřekne jinak než Brnčálka. Nad ní se tyčí Jastrabia veža (2137). Původní název chaty byl podle horolezce Alberta Brnčala, který zde r. 1950 zahynul právě při výstupu na Jastrabiu vežu.  

Zelené pleso je v údolí a z něj vede několik tras vzhůru všemi směry, na Jahňací štít (2230 m n. m., vzdálený 2 hod 30 min), Kopské sedlo (1750, 1:00), Veľkou Svišťovku (1:30), Skalnaté pleso je vzdáleno 2 hod 45 min.

Od Jahňacího štitu a Kopského sedla jsou následující dva náhledy, kde strmé stoupání ve stěně na Veľkou Svišťovku zmírňují serpentiny, patrné jako klikatá stezka. 

Část trasy je zabezpečena řetězy. 

Počasí se tady velmi rychle mění a z vyšší polohy už pleso téměř nevidíme.

A během chvíle se celá scenérie ztratí v mracích.

Směrem k vrcholu Veľké Svišťovky je to o něco lepší.

Jednou nás tam uprostřed léta zastihla sněhová vánice. Vrcholové foto se syny je z r. 2006 (měli tehdy 14 a 16 let), kdy se počasí naopak vydařilo. V pozadí jsou Belianské Tatry.

Následující úsek cesty ke Skalnatému plesu kolem masivu Huncovského štítu je nezáživný a zdá se nekonečný. Až tam je zase něco k vidění.

Horská chata Encián dříve byla hotelem, ubytování je dnes omezeno jen na 14 lůžek na patrových postelích, hlavní funkci plní restaurace pro utrmácené turisty. Budovu navrhl architekt Dušan Jurkovič. 

Poblíž chaty se nachází observatoř Slovenské akademie věd. 

Hlavní dominantou okolí je ale Lomnický štít.

Cestu pěšky ze Skalnatého plesa dolů do Tatranské Lomnice jsme absolvovali jen jednou, je velmi nepříjemná, místy prudce se svažující kamenitý terén je náročnější než celý výstup na Veľkou Svišťovku. Vždy jsme pak už dávali přednost lanovce.

Kromě Lomnického štítu je z Tatranské Lomnice pěkný náhled i na Slavkovský štít (2452).