9. září 2013

Oslo (2) - Vigelandův park

Norská kultura a umění jsou ve světě známé zejména díky hudebnímu skladateli Edvardu Griegovi, malíři Edvardu Munchovi a dramatikovi Henriku Ibsenovi. Mezi nejvýznamnější norské umělce však patří i sochař Gustav Vigeland (1869-1943). Pomineme-li, že je autorem návrhu medaile, kterou vedle diplomu a vysoké finanční odměny si odnáší laureáti Nobelovy ceny, jeho díla se váží jen k území Norska, a proto je poněkud ve stínu zmíněné trojice.

Vigeland podobně jako chorvatský sochař Ivan Meštrović patřil mezi žáky Augusta Rodina, vedle práce v jeho dílně v Paříži ho však také ovlivnila renesanční díla, která poznal při pobytu ve Florencii. Se středověkým uměním se seznámil i při restaurátorských pracích na katedrále v Trondheimu, je na první dvojici snímků, o Trondheimu blíže však jindy. Tyto zkušenosti ho inspirovaly k vytváření sousoší s větším počtem postav a často se pak v jeho díle objevuje téma smrti a boje člověka s drakem jako symbolem hříchu i přírodních sil.




První samostatnou větší prací Vigelanda měla být fontána před budovou Parlamentu v Oslu, realizace se však kvůli sporům o místo odkládala. Sochař mezitím svůj návrh ještě rozšířil o další sousoší a v tvůrčím rozletu se rozmáchl natolik, že svou velikostí se již před Parlament vůbec nehodil. Nakonec dostal prostor ve Frognerově parku nedaleko centra Osla, kde mohl nerušeně své velkolepé představy vyjádřit.



Věnoval tomu posledních 20 let svého života a na ploše 32 ha nakonec vytvořil 212 soch z bronzu, železa a žuly, které tvoří více než 600 postav a představují životní pouť od narození až po smrt. Často se proto parku dnes říká Vigelandův park anebo Vigelandova zahrada soch (Vigeland Sculpture Garden).



Fontána je jednou z dominant parku.




Největším dílem je však 17 m vysoký obelisk ze 121 propletených nahých lidských těl, místními nelichotivě označovaný jako jistá část mužského těla.




Vítězné gesto dvou běžců je pro mě sošnou obdobou skladby We Are the Champions a vždy si na něj vzpomenu, když se v životě něco podaří.


24 komentářů:

  1. Zaujaly mne ty sochy v pohybu, netradiční!

    OdpovědětVymazat
  2. Ta paralela mezi queenovskou legendou a tou sochou je víc než podařená! Zajímavé místo, sochy také, ale.....nevím na mě to působí strašně těžce, zvlášť u té fontány mi chybí ta křehkost fontán, je to moc hrubé a přeplácané. Není to můj šálek kávy.

    OdpovědětVymazat
  3. V tom parku jsou davy lidí a nedivím se, tolik soch pohromadě a od jednohbo autora, snad nikde jinde není. Vidím, že raději sochal mužské postavy a nenamáhal se dělat vypracované svalouše, jsou to takové tuctové postavy, přestože často v pohybu, stejně působí nesportovně.    Ta fontána se mi docela líbí, ale jen díky tomu, že mám ráda vodu a park to pěkně oživí.

    OdpovědětVymazat
  4. Paráda! Mne sa páči, že tie figúry sú také "priplácnuté", majú svoju hmotu a váhu. Myslím, že Rodin mohol mať z tohto svojho žiaka radosť. [3]: "Vidím, že raději sochal mužské postavy" Na tom obelisku je dosť aj ženských, ak sa teda nemýlim.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]:[2]: Opravdu ty sochy jsou dost bytelné, podsadité, také dost často jde o zápasnické chvaty, a proto je tam i pohyb.[3]:[4]: Myslím, že ženských soch je tam také dost, jen se to možná nezdá výběrem fotek.
    V obelisku je jich asi nejvíc, z odstupu ten hrozen těl působí jako skupinový sex, ale při bližším pohledu je vidět, že postavy se k sobě tulí ve vší počestnosti .

    OdpovědětVymazat
  6. V Norsku jsem ještě nebyl, díky za zajímavý výlet. I když - jak říkávali vtipálci - OSLO bylo vlastně skoro uprostřed ČeskOSLOvenska .

    OdpovědětVymazat
  7. Pozoruhodné místo. Ale souhlasím s komentářem VendyW, že je to jaksi hrubé a neotesané. Možná právě to je účel. Líbí se mi zachycení pohybu na poslední fotce, opravdu souzní s písní od Queen.

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: ?[7]: Já si zase vzpomínám na pořad Česká soda a Čtvrtníčkovu zprávu, že moderátor počasí Ján Zákopčáník byl zadržen policií po prohlášení, že "nejtepleji je v oslu".[8]: Při tom ohromném množství soch (a ty v parku nejsou jediné, které vytvořil) by ani na detaily neměl čas.

    OdpovědětVymazat
  9. Velmi zajímavé sochy, nejvíce mi dostal Obelisk

    OdpovědětVymazat
  10. Krásná díla.
    Podobný obelisk, i když mnohem menší, jsem nedávno zahlédl ve Westfalenparku v Dortmundu.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky, díky, díky! Vigelandův park jsem navštívil - nevšední zážitek, to se musí nechat. akorát jsem už tehdy neměl film, a tak děkuji za tyhle fotky... (bylo to v roce 2001)

    OdpovědětVymazat
  12. U tebe na blogu si vždycky připadám jako na druhé dovolené

    OdpovědětVymazat
  13. Zajímavé a obdivuhodné dílo. Takové množství soch pohromadě jsem nikdy neviděla. Rozesmálo mě když jsem se dočetla, že ti na sloupu se k sobě tulí ve vší počestnosti. Líbí se mi jak jsou zachycené v pohybu a ta poslední fotka je opravdu ztělesnění radosti z vítězství. Moc pěkné.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za článek.Park jsem navštívila asi před patnácti lety,tak jsem si zavzpomínala.....

    OdpovědětVymazat
  15. [10]: Obelisk je opravdu obdivuhodným dílem, u něj se návštěvníci nejvíc srocují.[11]: Ve Westfalenparku v Dortmundu jsem také byl (v r. 2006), ale fotek mám jen málo a obelisk mezi nimi není, možná tam ještě nebyl.[12]: Takhle jsem byl v Helsinkách a všechno natáčel na kameru a nemám žádnou fotku. Budu muset požádat nějaké studio, aby záznam z kazety převedlo do digitální formy a mohl si ho prohlédnout v počítači a třeba z pozastaveného videa udělat obrázek, i když rozlišení asi nebude moc velké.[13]: Pokud s dovolenou máš spojené jen příjemné zážitky, velmi mě to těší.[14]: V parku je moc pěkně, je tam i vodní plocha, je to ideální prostředí na procházku.[15]: Také vzpomínám, pár roků už od návštěvy uběhlo.

    OdpovědětVymazat
  16. Sochy jsou velmi pozoruhodné. A ten jásavý pohyb dvou běžců je přímo  nakažlivý. Hned mám chuť si jít zaběhat.

    OdpovědětVymazat
  17. Mně se líbí ten obelisk; oceňuji mimo jiné pracnost při tvorbě těch propletených těl. Umělec musel dobře ovládat anatomii. Tvůj článek je jako univerzita života, já se tady vždycky poučím.
    Děkuji za hezké komentáře; od blogera tvého kalibru mě to moc potěšilo.

    OdpovědětVymazat
  18. Jé,tam byl Karel,vzpomínám si na tyto snímky,to jsme ještě nebyli spolu.
    Tedˇ se na ně dívá a připomíná si dávnou dovolenou.

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: Po Beskydské sedmičce ti rychle otrnulo [18]: Obelisk je úžasný, člověk žasne nad důmyslností spletence těl, mně to připadá jako sochařská analogie  Michelangelových fresek v Sixtinské kapli.[19]: Alespoň je důvod, abyste tam zajeli ještě jednou

    OdpovědětVymazat
  20. Sochy se zdají hrubší, ale proč by měly být subtilní. Bral to třeba podle živých lidí. Já spíš žasnu, jak to dělal, když jich tolik udělal? Určitě měl pomocníky, jako mnozí slavní malíři na ty dodělávací práce. Zanechal po sobě památku, to ano.

    OdpovědětVymazat
  21. Velmi zajímavé místo.Tolik soch na jednom místě to se hned tak nevidí.A co se mě líbí nejvíc?Že ty sochy jsou lidské a ne tvořené podle nějakých modelů a modelek   

    OdpovědětVymazat
  22. nádherné místo a úžasné sochy...

    OdpovědětVymazat
  23. Celý svět je pokryt různými ideály krásy a dokonalosti, jak jsem četla, moc se to nelíbí? Jsem již stará zřícená babka, kdyby někdo vysochal něco takového, (MĚ)?Částečně bych se radovala a částečně zhrozila, to je asi ten bod odmítání obyčejného?

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)