30. srpna 2016

Ladislav Smoček - Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho na nádvoří Staré radnice v Brně

V létě mají divadla prázdniny stejně jako školy, aby však umění chtiví diváci nestrádali, chytré hlavy vymyslely Shakespearovské slavnosti. Letos jsme je ale vynechali, převažovaly komedie a jejich humor je spíš k pláči, např. v Zkrocení zlé ženy, které jsme viděli loni, je strašně "vtipné" to, že jedna z žen neposlouchá na slovo manžela a projevuje vlastní rozum (v dnešním vyjádření je emancipovaná), tragédie zastupovalo trápení pubertálních milenců (z toho jsme už dávno vyrostli) a příběh žárlivého černocha (ke škrcení jsme ještě nedorostli), Richarda III. jsme navštívili předloni, další známé hry Hamlet, Král Lear, Macbeth na programu chyběly, a proto jsme byli moc rádi, že Bolek Polívka přišel s konkurenční nabídkou her spřátelených divadelních souborů z Prahy a Bratislavy, které místo prken Divadla Bolka Polívky situoval na nádvoří Staré radnice v Brně. Štěstím bylo, že do našich volných dnů se strefil s hrou Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, v níž už čtvrtstoletí baví v Činoherním klubu v Praze, a že jsme získali lístky.



Hru napsal Ladislav Smoček v r. 1965 a v prvním nastudování jako režisér hlavní roli svěřil tehdy mladému a z filmů populárnímu Vladimíru Pucholtovi. Moc si ho nedovedu představit, protože doktor Zvonek Burke má být postarší podivín, vědec-amatér (podle vlastních slov něco jako Goethe), lidumil a panic, který více než 20 let bydlí v jednom pokoji v podnájmu a je zvyklý na svůj zaběhnutý jednotvárný styl života. Na stěnách má pověšeny podobizny Alexandera Dumase staršího a Ladislava Čelakovského a v jeho rozmáchlých gestech a patetickém vyjadřování je také patrný vliv romantismu a knižního jazyka obrozenců.



Když jeho host, mladší kolega Tichý (podobný exot, hraje ho Pavel Liška), nadaný filatelista, se má k odchodu, Burke pronese: "Všichni jednou půjdeme na cestu dalekou, předalekou, ať už nemocí nebo zločinu."
Své bydlení popisuje takto: "Klidný, tichý, neposkvrněný časem, stojí tu nehnutě tento dům na povrchu Země."

Burke ve svém lidumilství pojme nápad učinit šťastnou nevzhlednou dceru Svatavu (v podání Šárky Vaculíkové) jeho bytné a kolegu Tichého ji dohodit jako ženicha, protože Svatava "nepije, nekouří, nekrade a ačkoliv jí bylo víc než 40, dosud není vdaná. Zdalipak to není zajímavý přírodní úkaz?"
Tichý se tomu také diví.
Burke: Já konstatuji, že jsme se probrali k jádru věci.
Tichý: Cožpak se nenajde nikdo, kdo je osamocený?
Burke: Trčí uschlý strom a pastýř v dáli troubí na šalmaj.
Tichý: … Dělejme něco.Jsme slepí, nevidíme bolest kolem nás, jenom se domníváme, že vidíme.
Burke: Je třeba vidět, vidět semknuté zástupy, jak pochodují pod tlakem mravní síly k oltáři obětnímu.

Je nasnadě vzkřiknout, že tady ta dívka bude s vámi šťastná.
Tichý: Ale, mistře.
Burke: Kolego, vykupiteli!




Bytná (vousatý Radim Fiala, analogie Jiří Pechy v Babičce Boženy Němcové) vede řeč s Burkem, kde se mu snaží naznačit, že jeho podnájem brzy skončí, ten však nechápe, lékaři mu přece říkali, že je zcela zdráv a bude tu ještě mnoho let. Uklidňuje ho, že nejde o něj, ale dceru. Svatava si udělala známost. Nápadníkem je 50-letý vdovec z Chodska. Ale manželé potřebují byt, "alespoň jeden svůj pokoj, kde by se mohli vydovádět,a já jsem si hned říkala, že pan Burke, ten dobrák, co má Svatavu tak rád a přeje jí a vodí sem na ni se dívat kamarády, ten to jistě pochopí, ten ví, co je oběť. Děkujeme mockrát. Kamarádi jsou už, zaplať pánbůh, zbyteční, už neplaťte činži, zeťák říkal, že vám všechny ty vaše krámy zadarmo odveze, kam budete chtít."




Burke: Ještě okny dopadaly paprsky slunce do komnaty, když jedovatý sen přicválal do hradu na černém koni.

Chladně jste vytáhli dýku a rezavou ji vrazili starci sem, do tohoto chřadnoucího srdce. Dějiny, víte, komu jste ji tam vrazily? Víte komu? Jestli víte, tak řešte! Zajeďte hlouběji, vrahové svatého Václava.

V okamžiku, kdy se Burkemu hroutí jeho jistoty, lidumilství ho hned opustilo a snaží se zchladit nadšení Svatavy a od sňatku ji odradit.

Svatava: Já mu věřím.
Burke: Kde si nejsme jisti, nastupuje víra. Člověk by pro víru udával, vraždil.
Svatava: Po hlavě bych pro něj do kanálu skočila.
Burke: Jenže muži jsou nestálí, chtějí stále novou krásu, touží stále po nových vílách, neboť žlázy jsou všemocné a podivné, nepostižitelné je uspořádání lidského nitra, holčičko, a slepá láska dívky na to vždycky doplatí, neboť co je to člověk? Je to nebohý domýšlivý tvor, podléhající legendám a mýtům a dá se tak snadno poštvat a napálit. Nevěřte nikomu, maličká, nikomu na světě, nikomu.

Svatava: Proč jsem tak ošklivá, co jsem komu udělala?

Burke: Tajné úmysly člověka jsou temné, jednoho teplého večera bude se plížit ten zločinec darebný, číhavě s nožem, nebo s kyselinou, vrah ukrývá Svatavu bez jediné stopy v zinkové kádi. Jako sen, jako dech, stanete se novinovým výstřižkem. Svět zrůdných činů plný, divadlo, televize, kino. Vyhnout se propastím, nekoupat se s ním na osamocených místech, jaké je to ovšem potom manželství? Kopněte ho, vykašlete se na takovou svini. Je lepší, abyste zůstala svobodná.

Svatava se zhroutila a je bez hnutí.
Burke: Asi omdlela, anebo se ze žalu opila. V jejích rukou najde lahvičku čikuli. Čistič skvrn (Svatava si chtěla vyčistit matčin svatební závoj, zakrvácený z rvačky na svatbě, při níž byl zabit otec Svatavy), obsahuje jedovaté páry, Pane Bože, jed, jed je smrt, to jsem nechtěl, na to je šibenice, za to se, hergot, visí, cos mi to udělala, ty děvko, slyšíš? Bože, jak je to možné, nikdy jsem nikoho neuhodil, nikdy jsem se nepral, kdo mi uvěří, že jsem ji záměrně neotrávil prudce jedovatou žíravinou? Kam s tebou, prokletá nevěsto? Do kufru? Do skříně.

Přesun do skříně je Bolkovou etudou, vypomůže si deštníkem a stařeckou holí. Zrovna v tu chvíli ale klepe na dveře bytná s plechem buchet.




Bytná: Kde je Svatava? Kam se to holka, pro Krista Pána, poděla, přece nevyskočila, proboha, vždyť je tak šťastná. Není ve skříni?
Burke: Co by dělala ve skříni?
… Vyhání bytnou, ta si s hrůzou ve dveřích všimne zabodnutý nůž, který tam Burke předtím ve vzteku zabodl. Buďte ráda, že je ve dveřích a ne ve vás, babo.
Někdo zvoní. No, co čumíš, nekoukej a maž otevřít.

Přichází kolega Tichý s kyticí růží. Rozmyslel si to a chce si Svatavu vzít. Burkeho to rozčílí, že přišel provokovat, drží ho pod krkem a lomcuje s ním. Tichý padne na zem a nehýbá se.
Burke je zaskočen: "Ve škole jsem seděl jenom v první lavici, nikdy jsem neměl dvojku z mravů, nikdy jsem nebyl na vojně, neměl jsem ještě ani jednu ženskou, vždycky jsem poslouchal své hodné, poctivé, snaživé rodiče, na Vánoce strojil jesličky, sbíral brouky, motýly, zkoumal vesmír. Já tomu nerozumím. Pět duhových kuliček jsem měl."

Ale je třeba se dát do práce a odklidit další mrtvolu. Burke ji s pomocí smetáku dostrká do skříně.




Znovu se objeví bytná s dalším plechem buchet. Burkeho popadne vztek, buchet má plné šuplíky, kamna, skříň, otevře ji, bytná spatří zkroucená těla. "Co je to tam?," vyděsí se a nakonec omdlí ve stoje.
I zde se hodí smeták.




Všemu není konec a vstupu do bytu se nekonečným zvoněním domáhá další návštěvník - ženich Václav (Petr Halberstadt). Kromě Burkeho sice nikoho nezastihl, ale k odchodu se nemá, přišel totiž na večeři a přinesl s sebou paličku na maso. Burke ho chce vyhodit, že u něj večeři nedostane. To však na zemitého chasníka nezabere: "Nemáte nic proti tomu, když tu na ně počkám, že ne? Aspoň si drobet popovídáme."
Burke: Ale já nemám čas, pane, já mám vědeckou práci.
Václav: S časem je to holt špatný, viďte. Utíká to všechno, utíká. Nevadí vám, že si tady drobet sednu, že ne?

Už jsem tady jako doma. Když přijde čas, rodina holt musí bejt pohromadě. Burke se podívá na skříň.

Copak, že je tu takový ticho? Jako po vymření.

Poslyšte, viděl jsem, jak sem jde ten chlap s kyticí. Není v tom nějaký veselý šelmovství? Nejsou někde schovaný? Aby ty baby sakramentský Vaška vypekly, co? Nevadí vám, že používám humor, že ne?

Promluvy Václava nemají konce a když se snaží dostat do skříně, Burke ho klepne paličkou. Z lidumila-amatéra se tak stal sériový vrah.




Burke: Je to všechno hrozné, ale není to nudné.

Hlučné bušení, Burke se domnívá, že si pro něj jde policie, ale otevře se skříň a z ní vypadne Tichý, přeběhne pokoj a chce utéct, ale Burke má zavřeno a klíč předtím spolkl.
Václav těžce vstává ze země.

Burke: Havrani krákají nad bitevním polem, vůkol se povalují mrtví v krvi.

Bytná s dcerou také vylezou ze skříně. Ve všeobecném zmatku Svatava chce jít pryč, Tichému se chce na záchod a nemůže vydržet (povzbuzuje se, že Tycho de Brahe vydržel), ale pokoj je zavřený, Václav se slovy Já nejsem primitiv se rozbíhá a chce vyrazit dveře. Ty nakonec vypadnou. Tichý se pomočí a s hanbou mizí, Burke za ním volá: "Tichý, potřebuji chirurga, portréty jsou mé a kufry."




Zůstává bytná se Svatavou a Václavem. Podstrojuje Václavovi jídlo a kmitá kolem něj, aby také neodešel. "Kdyby to viděl nebožtík táta, jakou ten by měl radost, děti zlatý."

Na závěr absurdní grotesky zazní lásko, bože, lásko, kde ťa ľudia berú (úryvek z písně Amnestia na neveru od skupiny Elán).

Povedená hra (byla už přeložena do 13 jazyků), pěkné herecké výkony, Bolkův přímo skvělý, potlesk dlouhotrvající, příchodů a návratů na jeviště nepočítaně. Krásný večer (4. srpna 2016).


26 komentářů:

  1. Viděla jsem ještě s hodně mladými Bolkem Polívkou a Jiřím Pechou kdysi dávno v televizi. No, buď jsem ještě tenkrát nedorostla do tohoto stylu humoru, nebo jsem se s ním úplně minula, protože mě to vůbec nebavilo. Jediné co mne fascinovalo byl právě Bolek Polívka a jeho způsob hraní. Ovšem co se týče Zkrocení zlé ženy, tak pro mne jednoznačně vede inscenace z Národního divadla kde hlavní role hráli Alena Vránová a Vladimír Brabec. To byl pro mne herecký koncert a nechápu moc dobře proč se ti tahle komedie nelíbí.....

    OdpovědětVymazat
  2. Kdysi jsem na tom byl v divadle.
    S hrůzou si u tvého článku uvědomil, jak ten čas letí.

    OdpovědětVymazat
  3. Musel to být krásný kulturní zážitek.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za pěknou fotorecenzi .

    OdpovědětVymazat
  5. Já nevím, nějaké podivné představení. Abych se přiznala, Bolka Polívky humor mne moc nebere, přestože jako herec je výborný. Klasiku  "přepsanou" do nové podoby  beru jako vykrádání námětů. Jsem zřejmě rozmazlená dávnými inscenacemi či filmy... Ale popsáno je to barvitě.

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je moje oblíbené představení, možná proto, že mi připadne více smočkovské než polívkovské, i když Bolek Polívka je pro ně z mnoha důvodů jako stvořený. A vždycky po něm nějakou dobu nemám chuť na buchty .

    OdpovědětVymazat
  7. To představení jsem v televizní podobě viděl ještě s paní Divíškovou a s Ondrou Vetchým a je fakt, že to je humor svérázný a asi ne pro každého, nicméně několikaminutové ukládání dámy do skříně bylo famózní, "hned, hned, da da da".       

    OdpovědětVymazat
  8. Já moc Bolka nemusím. Působí na mě jako opilec, který hraje leda tak sám sebe. Proto se mi tato divadelní hra vyhnula. Přesto děkuji za fotorecenzi

    OdpovědětVymazat
  9. [1]:Mně se na humoru této hry (a stejně tak humoru Vančurova Rozmarného léta, Jirotkova Saturnina, Cimrmanů, ...) líbí, že je založen na slovech v neotřelých spojeních (např. "nadaný filatelista", "Trčí uschlý strom a pastýř v dáli troubí na šalmaj.") a ne vulgaritách a hereckých grimasách.
    Shakespearovu hru jsem viděl s Tatjánou Vilhelmovou a Vojtou Dykem a také zfilmovanou s Liz Taylorovou a Richardem Burtonem, ale připadne mně dost vyčpělá svým obsahem. ˇ[2]: Na webu jsem našel záznam hry z r. 2015 (a z něj jsem také vybral některé dialogy, které se mně zdály zajímavé a posunující děj), kde v hlavních rolích hrají Polívka, Chýlková a Vetchý, zřejmě jde o klasickou sestavu po r. 1990, kterou znáš. Plynutí času je vidět i na hercích :), na Polívkovi možná nejvíc.[3]: Opravdu byl, hodně jsem chtěl tuto hru vidět, ale nechtělo se mně za ní jet do Prahy.[4]: Tentokrát jsem si pro záběry vystačil s mobilem (Samsung Galaxy S7), zjistil jsem, že můj průměrný foťák (automat) si s horšími světelnými podmínkami neumí poradit, prodlužuje čas, snímky jsou pak rozmazané a s bleskem, což ani na představení nelze využívat, by se osvítily první dva metry a pozadí by bylo tmavé.
    Tam, kde to půjde, asi u toho zůstanu.

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Podivné představení - taky jde o podivné odpoledne :)
    Humor filmu Dědictví aneb ... nebo televizních Bolkovin mě také nebere, ale zde hraje roli jiného autora a protože L. Smoček není jen autor, ale i režisér, samozřejmě si hlídá, aby se neodchýlili od jeho představ. Přínosem Bolka Polívky jsou pantomimická čísla s přesunem "mrtvol" do skříně.[6]: Přesně jak píšeš v první větě. Já mám sladká jídla rád, proto naopak ve mně to vzbudilo chuť na buchty a bylo mně líto, že se s nimi tak plýtvalo :)[7]: Nina Divíšková prý roli hrála 35 let, hrát v mladém věku pro ni (a stejně tak pro Ivanu Chýlkovou) asi muselo být dost těžké. Někde jsem četl, že v mužských rolích hrál i Landovský a Petr Čepek, škoda, že neexistují záznamy.
    Mně se humor hry moc líbí a Burkeho věty, jako kdyby vytržené z béčkové romantické literatury, jsou kouzelné.[8]: Sám sebe asi do značné míry hrál ve filmu Dědictví aneb K....hošigutntag. Škoda, že to pak přehnal i v rozvoji své farmy, zadlužil se a přišel o ni.
    kdysi jsme tam byli na mistrovství světa v házení flinty do žita, vystupovali tam také různí kejklíři, siláci apod., nikdo se nenudil a teď to asi chátrá.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]:... hrát v mladém věku šeredu ...
    asi muselo být těžké

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Jo, vidíš, na ten film jsem zapomněla, i ten jsem viděla. Ale jak je vidno, někomu ten obsah připadá vyčpělý, někomu ne. To by se dalo říct o všech starých komediích autorů jako Goldoniho,Moliera, apod.

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Opilec je, o tom žádná, ale geniální. Názor na jeho šaškovské herectví jsem změnila v okamžiku kdy jsem viděla Zapomenuté světlo. To co tam předvedl v roli faráře, to byl jeho přerod v klasického herce. Pak přišly další vážné role které to jen potvrdily. Narozdíl od Heleny Růžičkové, která svou roli ve Vlaku dětství a naděje už zopakovat nikdy nestihla, jemu to bylo umožněno. Prostě alkohol a herci k sobě tak nějak lnou.

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: V tom je kus pravdy, že jeho herectví v Zapomenutém světle bylo zcela jiné. Možná, kdybych tuto hru přímo viděla, posuzovala bych ji také jinak. V Šumperku jsem viděla moderní inscenaci Krále Leara a zdála se mi taková "okleštěná", či jak to říci. Hráli tam jen ve slipech a pod.Každý režisér chce vtisknout hře svůj pohled na věc.
    Jejda Saturnin, Rozmarné léto- to jsou pro mne lahůdky.   

    OdpovědětVymazat
  15. Taky Bolkův humor moc nemusím, na jeho televizní "Manéže" jsem koukat nemohla. Zdálo se mi, že má humor založený na ponižování druhých a to mi nějak nedělalo dobře i když jsem se místy musela smát. Tato hra ovšem musela být perfektní. Jak hereckým obsazením, tak zápletkou.

    OdpovědětVymazat
  16. [14]:Ony to ale byly i role ve filmech Balada pro banditu, v Kalamitě. I když tyhle filmy se moc v televizi netočí stále dokola, jako dědictví. Ony vůbec inscenace divadla Husa na provázku nejsou moc frekventované, ale stojí za to. Teď jsem si ještě vzpomněla na jednu jeho roli kde byl zas úplně jiný a to v kriminálním seriálu První oddělení. Role starého kriminalisty s vizáší dobromyslného tak trochu jakoby "zabržděného" vesnického taťky byla taky parádní.....

    OdpovědětVymazat
  17. Bolka mám rada v některých filmech, v mládí asi byl docela pohledný nebo možná hodně šarmantní, ženské ho obléhaly... v poslední době jsem v televizi narazila na opakování Manéže a oblíbila jsem si ji, ale neviděla jsem ho v žádném divadelním představení, ale vypadá to, že on zvládá všechno a ráda jsem si tento článek přečetla a pokochala se fotkami, určitě to bylo skvělé představení...

    OdpovědětVymazat
  18. Líbí se mně, jak to podrobně popisuješ i s dialogy. Nemusím ani do divadla, stačí si přečíst článek Jinak Bolka Polívku já ráda, nezavrhuji ani to proklínané Dědictví, i když koukat na to posté v televizi nemusím. Někdo už tu výše vzpomínal film Zapomenuté světlo, tam byl Bolek parádní.

    OdpovědětVymazat
  19. Viděla jsem hru hodně, hodně dávno v Činoherním klubu s paní Divíškovou a tenkrát to byla bomba

    OdpovědětVymazat
  20. B. Polívku můžu :), takže tohle by se mi určitě taky líbilo :). Skvěle jsi to popsal i nafotil :).

    OdpovědětVymazat
  21. reportáž tak detailní, že vidět divadlo naživo již netřeba

    OdpovědětVymazat
  22. A bylo v tom veselé šelmovství!
    Miloši, napsal jsi to moc krásně, zase jsi vybral výborné ukázky. Jako bych to viděla a Bolka Polívku přímo slyším.
    A u věty: Je to všechno hrozné, ale není to nudné, jsem se musela smát nahlas. Parádní!

    OdpovědětVymazat
  23. Ach jo, já tam taky chtěla moc jít na nějaký představení
    Tak snad příští rok.

    OdpovědětVymazat
  24. Vnímám pomíjivost času a přemýšlím, jak už je to dlouho, kdy jsem Burkeho viděla v Činoherním klubu. Už tehdy to byla parádní podívaná, pamatuji si, že kromě Bolka Polívky tam hrála Nina Divíšková Svatavu. Bude to tak 25 let. Ten čas ale fakt letí.

    OdpovědětVymazat
  25. Polívku ani Lišku zrovna moc nemusím, podle mě jsou to pořádní exoti i v civilu, ale jejich herecké umění uznávám.
    Reportáž z divadelního představení je podrobná, až vyčerpávající, Miloši, naživo to musel být zážitek!   

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)