Malá Fatra je pohoří o bezmála 1 km nižší než Vysoké Tatry, ale v kráse a někdy i náročností tras se s nimi může měřit. Např. dříve zmíněná túra na impozantní vrchol Veľkého Rozsutce (1610 m n. m.), vedoucí soutěskou Nové diery kolem vodopádů, má více než kilometrové převýšení. Působivé jsou také trasy ze Snilovského sedla na nejvyšší vrchy Veľký Kriváň (1709) a Malý Kriváň (1671) a na opačnou stranu hřebenovou túrou k Veľkému Rozsutci přes několik vrchů s krásnými výhledy do dalekého okolí.
V tomto článku přidám třetí oblíbený cíl Malé Fatry, kterým je Kľak (1352). Leží na jih od řeky Váh v části Lučanská Malá Fatra, nazvané podle jejího nejvyššího vrcholu Veľká Lúka (1475,5, někdy jej také přiblížím společně s Martinskými holemi). Předchozí trasy byly z oblasti na sever od Váhu, v detailnějším vymezení pojmenované Krivánská Malá Fatra.
Na túru jsme se vydali od Horské chaty Kľak ve Fačkovském sedle (802 m n. m.), poblíž lyžařského areálu Skiarena, v níž jsme byli ubytováni. Na prvním snímku je kromě chaty vidět i autobus Karosa, kterým jsme se na turistické výlety vypravovali a vždy se modlili, aby do jen trochu vyšších poloh dokázal vyjet.
Ke Kľaku však jdeme opačným směrem, než je skiareál. Jeho vrchol uprostřed následujícího snímku z tohoto úhlu pohledu má podobu skalního zubu.
Po 10 minutách míjíme rozcestník Staré cesty (835) a po žluté značce pokračujeme 1 hodinu na Reváňské sedlo (1184). Odtud je na Kľak již jen 40 minut cesty.
Na svazích roste bodláčí a nejrůznější luční květiny, zejména chrpy, rostlina s dlouhým stonkem a fialovými kvítky je jedovatý oměj horský.
Přitom se již otevírají výhledy na okolní vrchy a shora také na svahy skiareálu.
A stále lépe i na vrchol Kľaku.
S přiblížením a podhledu se vrchol skryje za vápencová skaliska na úbočí.
A zde je již konečně vidět na dvouramenný vrcholový kříž.
Dřevěný křížek se svíčkou zřejmě připomíná nějaké neštěstí.
Z vrcholu se nabízejí výhledy do všech světových stran.
Vrcholové partie Klaku stejně jako Vysoké Tatry začátkem 19. století zkoumal švédský botanik Göran Wahlenberg, po němž jsou ve Vysokých Tatrách pojmenována dvě plesa ve Furkotské dolině, i s fotografiemi uvedená v článku Vysoké Tatry (11) - Bystrá lávka.
Dolů nejdeme stejnou cestou zpět, ale pokračujeme po červené značce a vrchol tak vidíme z opačné strany.
Po zhruba hodině se dostaneme k Ostré skále (1220).
Odtud za půl hodiny jsme ve Vríčanském sedle (950).
A ještě 2 a čtvrt hodiny zbývají do Rajecké Lesné (508 m n. m.), kde nás čeká autobus k návratu na chatu.
Hlavní atrakcí je ale betlém, umístěný v budově na následujícím snímku a blíže popsaný a zobrazený v dřívějším článku.
Místo něj proto alespoň nahlédněme do místní baziliky Narození Panny Marie. Tehdy (v r. 2016) v ní stálo lešení.
Shrneme-li časové údaje, úsek Fačkovské sedlo – Kľak zabere asi 1 hod 50 min (délka podle map Seznamu je 4,6 km), úsek Kľak – Rajecká Lesná 3 hod 45 min (10,8 km), celkem tedy přibližně 5 hod 25 min a délka trasy 15,4 km. Převýšení 550 m, sestup 794 m.
%20-%20Young%20Spartans%20Exercising%20(1860),%20National%20Gallery,%20Lond%C3%BDn.jpg)
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Nádherný článek, úžasné fotografie, obdivuhodná a pořádně náročná túra. Jen to obrovské převýšení dá pořádně zabrat, ale ty nádherné výhledy stojí za tu námahu. Z toho kraje mezi Malou a velkou Fatrou pocházela moje maminka. Přesně z Janovej Lehoty. Jednou jsem tam byla s rodiči jako dítě a ty bílé skalní útvary se mi uložily do paměti na celý život. Děkuji za krásnou připomínku těchto nádherných hor. Přeji krásné jarní dny.
OdpovědětVymazatMalá Fatra mě velice překvapila, jak kouzelný kraj to je, Velkou Fatru neznám, jednou jsme tam také měli namířeno, ale nebylo dost zájemců a z výletu sešlo. A kdo tam žije, musí se cítit jak v ráji.
VymazatTo je nádhera. Zavzpomínala sem si na naše dovolenky v horách, kdy ještě o barevné fotografii nebylo vidu ani slechu a s fotkami se setrilo. Malá Fatra je rozlohově menší než Velká Fatra, zato dosahuje vyšších výšek. Slovenské hory jsem milovala. Krásné fotky.
OdpovědětVymazatTo mě také vrtalo hlavou, proč ty názvy jsou podle nejvyšších vrcholů naopak, díky za vysvětlení :).
VymazatSlovenské hory mám také ve velké oblibě, nejvíc Vysoké Tatry, Malá Fatra je na druhém místě, týden jsme byli i v Nízkých Tatrách a asi 4 dny ve Slovenském ráji. Nejvíc mě mrzí, že nikdy jsme nezavítali do Roháčů, které zná Trvalka Dahlia.
Miloši, to je překrásné, Slovensko bývalo naší častou dovolenou, než se mohlo jezdit ,,ven,,. Dnes bych se už na něco tak náročného nevydala a co medvědi? Jednou v Roháčích jsem si sáhla téměř na dno.
OdpovědětVymazatMusím se sem ještě párkrát vrátit. Jiřina z N.
Slovensko je krásné a lidi pohodoví. Koncem 90. let jsme jezdili do termálů ve Velkém Mederu a hory přišly potom, když pominu 2 výlety do Vysokých Tater ještě za svobodna.
VymazatRoháče jsou mým nenaplněným snem.
Ale teď bych se do slovenských hor bál, kondice je mnohem slabší, ale hlavně ti medvědi, prý je jich hodně přes tisíc, jsou chránění a stále jich přibývá a už se blíží i do měst, pamatuji si , jak ukazovali jednoho při přehrabování kontejneru v Tatranské Lomnici a právě tam jsme byli ubytováni 6 roků po sobě (2003-2008) na celý týden.
Ty pohledy z Kľaku jsou nádherné! Takhle mám hory nejraději.
OdpovědětVymazatNa túrách jsou výhledy tou nejkrásnější odměnou a dosažení vrcholu je něco jako jiné vyvrcholení :).
VymazatSlovenské hory jsou pěkné vsechny, jezdili jsme na vandry do Roha na Vihorlat a do Bukovych hor k Trojmezi ...Fatra je také fascinující
OdpovědětVymazatAž na Vihorlat jsem se nikdy nedostal. Jinak je obdivuji stejně.
Vymazat