Capri - romantický ostrov v Neapolském zálivu

Z mládí si pamatuji melodii a slova unylé písně „To bylo tenkrát na ostrově Capri, poprvé tvůj obraz jsem viděl plát, to bylo tenkrát o měsíční noci, když jsem ti šeptal, jak mám tě rád“ a jak mně tehdy vrtalo hlavou, že si na něm někdo mohl užívat, když cestovat jsme mohli jen prstem po mapě. Kdo ji tehdy zpíval, už nevím, na YouTube jsem našel, že se jmenuje Pohádka z ostrova Capri a byla u nás poprvé nahrána R. A. Dvorským a jeho Melody Boys v r. 1935. A tím se vše vysvětluje, protože prvorepublikoví seladoni se k smetánkou vyhledávanému ostrovu hodí velmi dobře. Pro úplnost je ale třeba dodat, že jde o coververzi písně Isle of Capri z repertoáru britského tanečního orchestru Lew Stone and His Band.  

V roce 1998 jsme s rodinou poprvé jeli na dovolenou k moři, autobusem do oblasti Battipaglia v Itálii. Do té doby jsme nepřekročili hranice Moravy a při první zastávce, ještě na našem území, se mladší syn (tehdy 6letý) ptal, kdy už tam budeme. Dorazili jsme za 22 hodin. Ubytování bylo také skromné – stany a karavan už byl luxus. Ale za to italská zmrzlina byla skvělá a bohatá byla také nabídka fakultativních zájezdů. Byli jsme v Pompejích, na Vesuvu, na večerních trzích v Salernu a právě na Capri. Bohužel z té doby nemám žádnou fotografii, tehdy jsem se nadchl pro kameru, ale ta už asi 20 let leží netknuta na skříni, kazety jsem si pustil ne víc než 2krát, prvotní nadšení rychle vyprchalo.

Před pár roky jsme s chotí byli v Neapoli, a měli tak příležitost si některá místa připomenout. Po článku Vesuv (a Pompeje) teď přiblížím i Capri. 

Capri byl původně řecký ostrov, ale římského císaře Octaviana Augusta při jeho první návštěvě v r. 29 před naším letopočtem tak uchvátil, že Řekům za něj hned výměnou nabídl blízký, větší a bohatší ostrov Ischia. Řekové mu Capri přenechali, Ischia se ale stejně po mnoha peripetiích (mimo jiné i španělské a francouzské nadvládě) nakonec znovu stala územím Itálie.  

Capri nemá nic společného s kapry, jak bychom si podle výslovnosti mohli myslet, ale i tak původ názvu není jednoznačný a existují dva výklady odvozující název od divoce žijících zvířat: 1. z řeckého slova kapros (prase), 2. z latinského caprea (koza). 

Jde o menší ostrov s rozlohou 10,4 km čtverečních, v nejdelším směru od západu na východ měří 6,3 km a od severu na jih 2,7 km. Zdá se tak, že je možné ho celý snadno projít pěšky, jenže i z map (první je z Wikipedie) je znát, že jeho profil je dost členitý, nejvyšší vrch Monte Solaro má nadmořskou výšku 589 m.   

A je to pěkně vidět i z lodi, když se na horizontu objeví jeho obrysy.

Trajekty z Neapole a 48 km vzdáleného Sorrenta (z něj jsme jeli poprvé) připlouvají do přístavu Marina Grande. 

Ještě než se vydáme na prohlídku ostrova, využijeme možnost vyjížďky menší lodí kolem skal. 

Z velkého kamene na výběžku do moře na nás shlíží bronzová socha muže.

Capri si také velmi oblíbil Octavianův nástupce, 2. římský císař Tiberius (42 př. n. l. - 37), který se sem z Říma přestěhoval v r. 26 a strávil zde posledních 11 let svého, v tehdejší době plné úkladů nezvykle dlouhého, téměř 80letého života. Správu říše přenechal prefektovi Seianovi, později se ale začal obávat spiknutí a po 5 letech ho nechal popravit. Jeho Villa Jovis (Vila Jupitera) na skále mu poskytovala přehled, kdyby se blížilo nějaké nebezpečí. Paranoidní představy stárnoucího císaře vedly k tomu, že své (domnělé) nepřátele, špatné služebníky a dokonce i posly špatných zpráv nechal svrhávat z 300 m vysoké kolmé skály. Stejně se údajně choval i k dětem (chlapcům i děvčátkům), které sexuálně zneužíval, když se jich nabažil. O jeho pedofilii však panují pochybnosti, jak se můžeme dočíst např. v diskusi na téma Was Roman emperor Tiberius a paedophile?

Skále, kolem které vzápětí proplouváme, se od té doby říká Tiberiův skok (Salto di Tiberio/Jump of Tiberius) a díře ve skále Tiberiova jeskyně (Grotta di Tiberio). 

Jeskyní je ve skalních masivech celá řada. Kolem Bílé jeskyně (Grotta Bianca/White Grotto) se jen projíždí, ale i z venku jsou patrné krápníky.  

Nad mnohými vilami na okraji srázů se tají dech.

Červená budova na mysu Massullo (v předchozí koláži vlevo), kterou si zde architektem Adalbertem Liberou nechal postavit spisovatel Curzio Malaparte, se podle něj nazývá Villa Malaparte (nebo také Casa Malaparte) a považuje se za architektonický skvost. Je ceněná více než jeho literární odkaz. Prohlédnout si ji lze jen z moře, protože potomci spisovatele chrání přístup k ní plotem s ostnatým drátem, anebo ve filmu Pohrdání režiséra Jean-Luc Godarda z r. 1963 s Brigitte Bardot a Michelem Piccolim v hlavních rolích. Část filmu podle literární předlohy Alberta Moravii se zde totiž natáčela. Film jsem kdysi dávno viděl a utkvěla mně scéna, kde nahá „Bardotka“ leží na terase a Piccoliho to vůbec nevzrušuje. Jak já mu záviděl!

Útesy Faraglioni (název je odvozen z řeckého slova pharos, v českém významu maják), vypínající se do výšky 109 m (Faraglione di Terra/Faraglioni of the Earth), 81 m (Faraglione di Mezzo/Middle Faraglioni) a 104 m (Faraglione di Fuori/Outer Faraglioni), patří mezi největší atrakce okolí ostrova. 

Nejzajímavější z nich je ten nejmenší uprostřed. Tvoří skalní bránu, kterou mohou proplouvat menší lodě. Z dálky to není zřetelné, ale tunel je 60 m dlouhý a turisté se baví ozvěnou svých okouzlených výkřiků.  

Pozoruhodná je také obrovská jeskyně v horní části vrchu Castiglione (Grotta del Castiglione/Grotto of Castiglione), na němž trůní kamenná Villa Castiglione.

Následuje Zelená jeskyně (Grotta Verde/Green Grotto), kterou si prohlédneme na lodičce i zevnitř. Kdo má víc času, může si zde i zaplavat. 

Z jeskyní je nejpřitažlivější Modrá jeskyně (Grotta Azzurra/Blue Grotto), opředená legendami jako místo nymf a mořských panen, které sem lákaly sexuchtivé námořníky, aby je pak zabily. Možná i proto jsme v ní nebyli, je také až na druhé straně ostrova, kam jsme už nedopluli. Podle fotografií z průvodců a webu však vypadá podobně jako Zelená jeskyně.  

K obraně ostrova byla vybudována řada vojenských objektů, připomíná je strážní věž, pevnost a využít se mohl i maják. 

Ale kdo by zde dnes válčil? Raději si lehneme na oblázkovou pláž Marina Piccola na úpatí hory Monte Solaro a k tomu můžeme usrkávat limoncello. 

Z přístavu k horním terasám jezdí mikrobusy. Úzká silnice vypadá, že se na ni vejde jen jedno vozidlo, přesto se klikatou trasou jezdí oběma směry. Řidiči v ostrých zatáčkách nevidí, co za nimi je, vůbec však nezpomalují, ale o to vydatněji mačkají klakson. Při druhé návštěvě jsme si adrenalinový zážitek s představou děsivé srážky a pádu do propasti raději odpustili a jeli nahoru lanovkou, podobnou té, kterou známe z Petřína a Hrebienku ve Vysokých Tatrách.

Většina z asi 7 tisíc obyvatel žije v městech Capri a Anacapri.  

Náměstí s radnicí (Municipio/Town Hall) v Capri kypí životem a naproti Hodinové věže (Clocktower) za rohovým domem s červenou omítkou stojí bělostný kostel sv. Štěpána (Church of St. Stephen).

A na Capri se dostali i kartuziáni, kteří si postavili klášter Certosa di San Giacomo.

Na Capri se jezdí téměř výhradně na jednodenní výlety. Když v 80. letech Michail Gorbačov zjistil cenu hotelu, kde se má sejít k jednání s Ronaldem Reaganem (v přepočtu 20 tisíc Kč za jeden nocleh), raději se poohlédl po levnějším ubytování.

Významné osoby a celebrity ze show businessu jej ale vyhledávají velmi rády. Např. prezident Tomáš Garrigue Masaryk se zde setkal se spisovatelem Maximem Gorkým, pobýval tu Vladimír Iljič Lenin a Benito Mussolini, švédský spisovatel a lékař Alex Munthe si na Capri postavil vilu a prožil mnoho let, několik měsíců v roce na ostrově trávil i německý ocelář Alfred Friedrich Krupp, známý dodávkami vojenské techniky Hitlerovi, delší dobu zde žil také skladatel Claude Debussy a spisovatel Graham Greene, vilu na Capri má i současná popová hvězda Mariah Carey. 

Krupp se nechvalně „proslavil“ homosexuálními orgiemi s mladými chlapci podobně jako císař Tiberius. Místním to však asi nevadí, protože atraktivní točitá cesta se stometrovým převýšením a panoramatickými výhledy, kudy chodíval, je po něm pojmenována Via Krupp. Po ní se dostaneme do Augustových zahrad (Gardens of Augustus). 

Ze zahrad jsou působivé výhledy na moře, skalní stěny a útesy Faraglioni. 

A jsou krásné i samy o sobě. Socha vpravo dole připomíná díla Olbrama Zoubka.

A pak už zbývalo jen sejít dolů do přístavu a počkat na trajekt.

Vysočinou s Michalem Olšiakem (2)

Časem rozšířím řadu článků o malířích a sochařích, protože jsem mezitím měl možnost zaznamenat jejich další díla, v případě soch Michala Olšiaka by však takové doplnění bylo podstatně větší než původní článek, proto si zaslouží pokračování. 

Tehdy jsem se o něm dozvěděl úplnou náhodou při zimním pobytu na Vysočině a čtení informační tabule u rybníka Sykovec. Do článku Vysočinou s Michalem Olšiakem jsem pak zařadil čtyři díla (Hejkal Pepino, Káně, Výr a Houbiš), která byla v nejbližším okolí hotelu v Medlově, kde jsme byli ubytováni. Na sochách tehdy ležel sníh, který už moc neznáme, ale v drsném klimatu Vysočiny není žádnou vzácností. 

Loni jsme však na Vysočině byli v létě a tentokrát jsme již cíleně vyhledávali zajímavé Olšiakovy sochy v širším okolí, k některým stačilo dojet autem, k jiným to bylo spojeno i s turistickým výletem. Hejkal Pepino, který nás před léty na plakátu upoutal jako první, již bohužel není k vidění, je umístěn na soukromém pozemku a majitel ho oplotil tak, že se k němu nedá dostat.  

Žďárský sochař a malíř Michal Olšiak (1978) má na Vysočině již více než 30 soch, dnes však jeho díla jsou i v Německu, Itálii a Švýcarsku (u Bodamského jezera) a získal také mezinárodní ocenění na soutěžích v tvorbě soch z písku. Materiálem pro jeho trvalá díla je ale beton (při mých zkušenostech s vrtáním do betonu v paneláku je to neuvěřitelné) a pískovec. 

Více než 3 m vysoké Káně u Hotelu Horník ve Třech Studních už sice bylo v prvním článku, ale tehdy se skrývalo pod peřinou sněhu, proto ještě jednou v plné kráse.   

V osadě Yukon mezi Sykovcem a Medlovem se nachází Výr (uvedený v prvním článku), ale tehdy jsme si tam nepovšimli nenápadného Krbového mužíka, pro Olšiaka netypicky umístěného v „interiéru“ přístřešku.   

Nedaleko náměstí v centru Žďáru nad Sázavou se na nás potutelně usmívá Charlie Chaplin.

U silnice ze Žďáru směrem na Polničku se nachází Hraniční kámen Čech a Moravy, kde lev symbolizuje Čechy a orlice Moravu.

Jiným směrem, ale opět blízko Žďáru, u cesty v obci Hamry nad Sázavou je umístěna půvabná zrůda Hamroň. 

Oko na stopce a ulita připomíná hlemýždě, široká pusa žábu (Hamroň má však navíc zuby) a prsty (až na počet) lidoopa. 

Od Hamroně je v pěší vzdálenosti další kuriózní dílo Mamlas, který sem byl umístěn jako úplně první Olšiakova socha v r. 2005. Odtud je také pěkný náhled na Ždár, zámek rodiny Kinských a Zelenou horu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, architektonickým skvostem Jana Blažeje Santiniho. 

Představu o velikosti sochy získáme podle dívenky, sedící na její hlavě.

Když z druhého konce Hamrů nad Sázavou, než je Hamroň, se vydáme do údolí Sázavy, projdeme kolem Rozštípené skály (530 m n. m.) a překročíme můstek, záhy objevíme sochu Mamuta. 

I ten láká k vylezení. Na některé sochy je však výslovně zakázáno šplhat, protože by mohlo dojít k jejich poškození či úrazu, takovou tabulku najdeme např. u Káněte. 

Úžasní jsou také Hroši ve Škrdlovicích, známých sklářskou hutí.

Aklimatizace na doméně Blogger.com

Před pěti týdny jsem napsal poslední článek na doméně Blog.cz, kde jsem poděkoval manželům Martinovi a Veronice Rybenským za přenesení všech 394 textů (324 mých a 70 od Zuzany) na Blogger.com (resp. blogspot), a příležitostně se začal seznamovat s novým prostředím. 

Zvolil jsem jednoduchou šablonu a snažil se ji přizpůsobit vzhledu, který jsem si vyladil na Blog.cz. 

1. Šířky panelů
Jako první to znamenalo najít vhodné poměry pro (i) šířku obrázku v záhlaví, (ii) šířku celého blogu a (iii) šířku pravého postranního panelu, protože jednotlivá okna pro různé panely (gadgety) mají mezi sebou odlišná odsazení než na Blog.cz. Vzhledem k šířce obrázků 768 px na celou šířku hlavního panelu pro příspěvky, kterou jsem používal na Blog.cz, zmíněné tři hodnoty jsou 1070, 1090 a 230  px.
 
2. Rubriky - sloupcové menu a grafické horní řádkové menu
Blogger.com je orientován na štítky, kterých je možné ke každému článku připojit i větší počet, článek může mít vztah např. k cestování i architektuře), mně však více vyhovují rubriky, kde se volí přiřazení dominantní charakteristice a rubriky vytvářejí sloupcové menu v bočním panelu a/nebo horní řádkové menu (používám obojí) a po kliknutí na název se rozbalí seznam článků, které se k rubrice vztahují. Na Blog.cz se při ukládání článku určí, do které rubriky článek patří, s tím se automaticky aktualizuje seznam článků v rubrice. Na Blogger.com „rubrikový soubor“ v mé šabloně musím tvořit ručně v HTML kódu.
Je třeba si ale zjistit adresy .html souborů pro obsah rubrik, v mém případě jsou tyto:

Vytvořit soubor s obsahem rubriky není nijak složité, protože jde jen o jednoduchý .html kód se seznamem odrážek s hypertextovými odkazy na články. Zvolil jsem číslovaný seznam se sestupným číslováním (nejstarší článek rubriky má číslo 1 a nejnovější nejvyšší číslo, které odpovídá počtu článků v rubrice).
Např. úvod kódu https://mish-mash11.blogspot.com/p/blog-page.html s prvními dvěma články (a další jsou pro zjednodušení nahrazeny třemi tečkami) v rubrice Výtvarné umění je následující:

Překvapením bylo, že klíčové slovo „reversed“ prohlížeče Edge (ve starší verzi) a Internet Explorer od Microsoftu ignorují a seznam číslují vzestupně, Mozilla-Firefox, Chrome, Opera a už i také nová verze Edge jej naštěstí vypisují správně v sestupném pořadí.

Na textová hesla v horním řádkovém menu by jeden řádek nestačil, proto zde volím místo hesel grafické ikonky, jak bývá zvykem v aplikacích Windows. Nejdříve jsem si do nového příspěvku (ten pak ale není nutné ukládat) načetl obrázky ikon a zjistil v HTML kódu jejich adresy uložení.  Pro gadget Napříč-všemi-sloupci jsem zvolil HTML/Javascript a do něj vložil kód pro „klikací obrázky“ (při najetí myši na obrázek se zobrazí kontextová nápověda a po kliknutí na něj  se zobrazí obsah rubriky stejně jako při volbě hesla ze sloupcového menu). Úvod s ikonkou pro návrat na domovskou stránku a ikonku rubriky Výtvarné umění je dále a neuvedená část je opět nahrazena třemi tečkami.   

3. Obrázky v článcích
Martin Rybenský mně převedl všechny texty, ale obrázky do nich načetl s adresami v galeriích Blog.cz a stejně tak ponechal křížové odkazy uvnitř textů na původní články na Blog.cz. Protože však na Blog.cz se některé obrázky v galeriích ztrácejí a není ani jisté, že doména nebude nakonec zrušena, postupně načítám obrázky na Blogger.com. Výhodou pro mě je, že pro každý článek mám na disku notebooku uložen samostatný adresář s textem článku a všemi obrázky, můžu tak načítat obrázky odtud (a navíc všechny najednou) a na Blog.cz se vůbec nevázat, nevadí mně ani, že na Blog.cz něco chybí, protože pracuji s originálním textem ve Wordu.
Postupuji tak, že otevřu převedený článek pro aktualizaci, přes ikonu Vložit obrázek otevřu okno, v němž kliknu na Vybrat soubory.

 

Na disku najdu adresář s obrázky, všechny vyberu a načtu.

Křížkem vpravo nahoře okno načítání obrázků zavřu, tím se vrátím do editace článku, před obrázkem načteným z Blog.cz odřádkuji a načtu přidaný obrázek již z prostředí Blogger.com. Ten se zobrazí ve zmenšené velikosti, což je výhodné, protože je vidět, který je z Blog.cz (ten velký druhý) a který z Blogger.com (první malý).

Poté velký obrázek z Blog.cz smažu (vyberu a zvolím Odebrat) a malý obrázek z Blogger.com vyberu, zvolím Původní velikost a vhodné zarovnání (pokud používám obrázky na celou šířku panelu, volím Vlevo, protože jinak by byl obrázek odsazen mírně doprava).

Protože v textech mám často větší počet obrázků, průběžně tisknu tlačítko Aktualizovat. Přitom se názorně ukazuje, kolik obrázků je ještě s prefixem http:// (jsou to právě ty z Blog.cz).

4. Interní odkazy a odkazy na externí zdroje
I když už žádný obrázek s http:// se v textu nenachází a po stisku Aktualizovat se text uloží a editace se ukončí, soubor přesto ještě jednou otevřu pro editaci, přepnu z Napsat na HTML a přes <CTRL-F> prohledám, zda se v něm http:// nevyskytuje v odkazech na články nebo videa. Tím se objeví mé interní odkazy z Blog.cz (ty nahradím z druhého okna zjištěnou adresou článku na Blogger.com) a další odkazy např. z Wikipedie a YouTube, které opravím na https://).

5. TOPlist, FlagCounter, PageRank, …
U těchto doplňků blogové stránky stačí zaregistrovat příslušnou službu a vygenerovaný kód vložit do nově přidaného gadgetu HTML/Javascript na vhodné místo stránky blogu.  
U TOPlistu je třeba si jej na webu otevřít a vybrat některou z voleb s číselným údajem (např. prostřední ze spodního řádku) a pro ni zkopírovat kód, protože implicitní kód, který TOPlist po instalaci nabídne, odpovídá první volbě z prvního řádku, která je však jen reklamou této služby a žádný číselný údaj neposkytuje. 

Kód PageRanku bohužel už nefunguje přímo a je nutné opisovat deformovaný kód v režimu CAPTCHA, aby se odfiltrovaly spamové žádosti robotů, proto jsem ho už na stránku blogu nezařadil. Jeho hodnota je ale stejně nula, v TOPlistu a FlagCounteru to vypadá podobně, začínám zase od píky.     

Závěrem jen dodám, že k dnešku (31.5.) jsem na Blogger.com převedl obrázky a interní odkazy k článkům z prvních 8 rubrik a až budou převedeny všechny, teprve pak budu plnohodnotně přestěhován. Při této činnosti vidím, jak se v průběhu osmi a půl roku můj styl vyvíjel. V prvních článcích jsem měl minimum fotografií, pak se počty zvyšovaly, ale většinou jsem je kumuloval do koláží, a nakonec jsem i koláže upozadil a začal vkládat větší počet fotografií na plnou šířku, a tím se jich v článku nezřídka objevilo i více než 30. Alespoň dodatečně jsem mírně rozšířil počty v „podvyživených“ článcích z prvního období, i když mně je jasné, že je sotva někdo někdy otevře.

Tradiční počet článků 3 za měsíc jsem teď nedodržel (v dubnu a květnu byl jen jeden), ale na 36 za rok bych to ještě mohl dotáhnout „zvýšeným“ úsilím. Jinak v archivu na nové doméně je vidět, že v posledních letech místo 3 článků za měsíc je jich někde 2 a jinde 4, což je dáno tím, že mnohé články na konci měsíců jsem vkládal před půlnocí, abych splnil svou normu, jenže to vše odpovídalo zimnímu nebo letnímu času a u převodu Martina Rybenského v astronomickém čase našeho pásma to někdy odpovídalo již času dalšího dne (a nového měsíce). Asi i tento údaj půjde ještě změnit, ale je otázkou, zda to stojí za námahu a čas.

Toho se mně teď nedostává, proto jsem také dlouho nebyl na svých oblíbených blozích. Ale to bych chtěl brzy dohnat. 

***

Aktualizace 8. 6. 2020:
Konečně jsem nahrál na Blogger.com všechny obrázky, opravil vnitřní odkazy na své články, někde aktualizoval datum a čas, aby souhlasily s údaji původních článků na Blog.cz, a přidal oblíbené do bočního panelu. Přitom ale vidím, že Doktorka se srdcem a Sugr články na svých blozích smazaly, u Blondýny a z externích zdrojů Axiny a Ji Hei (na doméně zonerama.com) odkazy pro Blogger.com nejsou plnohodnotné, protože se automaticky nenačítá název nejnovějšího článku.